Bjørkhallen

Ptačí mandala asistovala při jejím početí; dohotovená, ale ne zcela probuzená. Když se její otec a matka, tvůrci Ptačí mandaly, objali, Mandala na okamžik celá zrůžověla.
Ptáci ji provázeli od kolébky. Šedí a růžoví, ať už ta barva k jejich druhu patřila, nebo ne. Ona je milovala, důvěřovala jim, hrála si s nimi – a oni ji nikdy nezklamali.
Když přišla jako žačka do Chansons, Ptačí mandala jí vždycky ukázala pravdivý a jasný obraz. Bez ohledu na všechny pečetě, kterými ji lidé uzavřeli.
Potom se Mandala svých pečetí zbavila.
A ona se konečně mohla pořádně věnovat tomu, pro co se narodila.

Elvíra si zoufala.
Podstata problému spočívala v tom, že původně ona učila Ayreho. Teď se jejich role obrátily.
Ale nemohla studovat jinde. Ayre byl jediným žijícím Mistrem Mandaly.
Jak se ho má ptát na věci, které nechápe, když je zvyklá, že etalonem vědomostí je ona?
Tento týden pochopila strukturu kruhů Mezisvětí: pět map položených jedna na druhou jako listy v knize. Různě zprohýbané, takže se někdy dotýkají, jindy ne. Ale pořád jsou to jen vrstvy téhož světa.
Pět koulí na sobě. Ne, vlastně v sobě...
Elvíra utekla do svého pokoje, chytila se za hlavu a modlila se, aby jí nepraskla.

Severin měl znepokojivý sen.
Zdálo se mu, že konečně došlo na souboj s Thornvaldem. V zápalu kleteb a protikleteb se společně propadli do Ohně, ten se jim však pod nohama nečekaně změnil ve Vodu. Severin jí běžel ke Svítinám, lákal soka za sebou. Voda spolupracovala: stahovala se kolem Thornvalda, temná, bezedná, bezvýchodná. Ve Svítinách Severin náhle sevření povolil, Thornvald se s poslední kletbou na rtech zřítil zpět do Ohně a byl pohlcen.
Vyprávěl o svém snu otci Whitingovi.
Opat mu požehnal a poslal ho za Mistrem Mandaly.
Severin šel, skálopevně přesvědčený, že se Ayre zhrozí.
Ale ten kývl. „Dobrý plán.“

Ta zvláštnost se jmenovala Vír. Ayre tvrdil, že je to neúplná Mandala – průchod mezi všemi kruhy světa kromě našeho. Uprostřed se vznášely stíny, kterým říkal Osamělé duše. Elvíra to považovala za básnickou licenci.
Dokud jeden z toho vířivého trychtýře nevystoupil.
Byl to člověk. Tedy stín člověka.
„Přišlas z Torre,“ řekl.
Přikývla, příliš ohromená, než aby mohla mluvit.
„Mandala je otevřena.“
Přikývla.
Do tváře se mu vlilo trochu barvy. „Čekal jsem na tebe celé věky. Jsem poslední její Mistr před tebou, Garcea z Tolosy.“
Elvíra polkla. „Budeš mě... učit?“
„Jen někdy. Mé možnosti jsou omezeny. Většina břemene zůstává na vás dvou.“

Podle záznamů bůhvíjak dlouho tlejících v prachu trinidadské knihovny měla mít Písečná mandala kdysi jiné, milejší jméno. To bylo ze všech pramenů vyřezáno, vyškrabáno, vymyto – v marné naději, že když Mandala ztratí staré jméno, zanikne i část její moci.
Elvíra Sánchez nedokázala uvěřit ani jednomu. Neuměla si představit, že by lidožravá Písečná kdy byla jiná. Méně šílená... nebo méně silná.
Ale potom její bývalý učedník, nynější bjørkhallenský Mistr Mandaly, dovedl ke zdárnému konci plán svého předchůdce. Písečná mandala se zastavila, probudila ze svého šílenství a...
… po staletích si vybrala novou Mistryni.
Elvíru.
Elvíra rozhodla, že tentokrát jí jméno měnit nebude.

Nestává se často, aby obyčejný gildovní vozka vezl Mezisvětím samotného Mistra Mandaly. Hjalmar Baldwyn sice seděl uvnitř jako každý jiný pasažér, ale Willi z něj stejně byl nervózní. Navíc i samotná Voda dnes divočila víc než obvykle. Některé patníky jako by mizely.
Dojeli ještě do Svítin, kde se k Vodě odjakživa přibližoval kruh Ohně tak moc, že docházívalo k průnikům. A tam se Willi ztratil.
„Zastav,“ poručil mistr Baldwyn.
Přisedl na kozlík a k Williho nezměrnému úžasu začal počítat jako podle nejzákladnější příručky: „Dva stíny vlevo, Bodam. Tři kameny vpravo, nyonský průjezd. Šestý..., sedmý..., osmý střídavý. Stůj. Otevřu bránu ven.“

Bjørkhallenská Mandala tušila, co má její Mistr v úmyslu.
Proto mu vybrala ne jednoho vhodného nástupce, jak to dělala obyčejně, ale dva. Pro sebe a pro svou ještě nezrozenou sestru. Pokud se jim společně podaří vyvést Písečnou mandalu v Torre z jejího šílenství, jak to Hjalmar naplánoval, byla připravená zapátrat ještě po třetím. Každá Mandala přece potřebuje svého vlastního Mistra. Jak jinak by dokázala promlouvat ke svým lidem? Kdo by ji chránil ve dnech, kdy je slabá?
Jenže Hjalmar je zradil. Umlčel její sestru v Chansons dřív, než se stihla úplně probudit.
Náhle jí jeden nástupce přebýval.
Musela si vybrat.

Vědělo se, že do Dubogradu je nejlepší dopravovat věci i lidi prostřednictvím gildy. Že by tam soukromí poslové neznalí gildovních triků mohli přijít k úrazu.
Konkrétnější specifikace známa nebyla.
Mistr Baldwyn pověřil Ayreho, aby trasy vozků zmapoval. Vyšlo najevo, že gildovní povozy vstupují a vystupují z Mezisvětí na pěti různých místech a sjíždějí se až před dubogradskou branou. Trasy k průchodům byly dost úzké a nájezdy na hlavní cestu dost nepřehledné; minout případný další vůz vyžadovalo hodně umu.
Gildovní vozkové to nepovažovali za hodné hlubšího zamyšlení.
Hjalmara Baldwyna ta informace ovšem rozladila.
Přece jen bude muset Ayreho poslat do Chansons.

Měli se ptát: bude Chansons jiné, než bylo, když teď (jak tomu říkali) má Mandalu?
Elvíra Sánchez by jednoznačně prohlásila, že ano. Magické křivky v celém okolí jsou prokazatelně prokreslenější, silnější, dokonce změnily tvar a směr. Z Chansons se stalo mnohem nebezpečnější místo k životu.
Hjalmar Baldwyn by řekl, že ne. Vysvětlil by jim, že Mandalu lidskýma rukama nelze stvořit. Mandala je přirozeně měkké místo, možnost průchodu. Člověk ji může jedině učinit pro jiné lidi zjevnou. Zaostřit. Ale všechny silokřivky i jejich propojení tu už byly a působily – od samého počátku.
Teď jsou jen vidět, jinak se nezměnilo vůbec nic.

Mohli by se ptát, proč o tom měkkém místě mezi světy nikomu neřekl.
Mohli by se ptát, proč nevaroval mistryni Sánchez, že toto konkrétní téma práce zadané právě tomuto učedníkovi nejspíš nebude nejbezpečnější.
Mohli by se ptát, proč vůbec do Chansons Ayreho posílal, když znal jeho potíže a dokázal vytušit, co to udělá.
Mohli by zjistit, že vlastně chtěl, aby v Chansons vznikla Mandala.
A pravděpodobně by se už neptali, proč to chtěl.
Takže se pouze ujistil, jestli opravdu chtějí nechat novou Mandalu zapečetit.
Nedošlo mu, že až se vrátí domů, bude se zodpovídat Mandale bjørkhallenské.
A ta zradu neodpouští.