DMD č. 18 pro 18. 4. 2013. Téma: Křup

Za všechno mohl ten blázen Alvin. Kdyby nepřesvědčil vilnou barbařici Uši, že se Xavosovi líbí, nemusel by se ubohý mág do téhle situace vůbec dostat. Za tři dny pronásledování obrovským chlupatým monstrem ztrápený šlechtic značně pohubl a zpustl. Naštěstí se mu podařilo přesvědčit skupinu potulných kudůků, že je jejich strýc Baláž a ti ho přijali mezi sebe, pohostili šašlikem a napojili kozím mlékem. Nyní se se třemi průvodci plížil nočním hvozdem po skryté pěšině do nejbližšího města. Náhle cosi zaslechl a otočil se. Co to bylo? Křupnutí větvičky? Uši! Obrátil se na kudůky, ale ti už šplhali na nejbližší stromy.

Majonéza ako od babičky z pravých vaječných žĺtkov a bez chemických farbív a konzervantov.
Plátky pravého holandského syra vyrobeného z najkvalitnejšieho mlieka kráv chovaných v súlade s prírodou.
Jemne nakrájaná cibuľa, pozbieraná v zahrádkach miestnych pestovateľov.
Červené plátky paradajok pochádzajúcich zo slnkom zaliatých polí.
Paprika troch farieb, ktorá umocňuje nie len chuťový, ale aj vizuálny zážitok.
Plátky domácich vajíčok, ktoré dennodenne získavame od drobných chovateľov, aby sme sa postarali o najvyššiu možnú čerstvosť a výživovú hodnotu.
To všetko v ešte teplej, chrumkavej bagete, ktorú pečú priamo u nás tí najlepší majstri pekári.
Príďte si aj vy dať jednu s nami.

*Křup, křup, křup*
Harry nervózně přešlapoval ve sněhu před domem a vyšlapával okolo cestičky.
Draco, jeho Draco, právě v ložnici rodil jejich první dítě. Dítě!
Tak moc se o něj bál. O ně oba!
*Křup, křup, křup*
Trvá to už nějak dlouho. Je to normální? Nestalo se jim něco?
Nevěděl. A nervozita ho užírala zaživa.
*Křup, křup, křup*
Kdyby tam tak mohl být s ním! Jenže Draco ho vyhodil, protože nechtěl, aby ho viděl tak slabého a ječícího.
*Křup, křup, křup*
Ale teď už tam opravdu pudu, už to nevydržím!
*Křup, křup...*
"Tak, pane Pottere, gratuluji. Máte krásnou holčičku!"
Ufff!

Flambovaní plameňáci příčili. Každému se kolotavě rozbuší míč v parcích paradoxů. Křup.
Kaskáduješ, kaskáduje, kaskádujeme. Prostořeká louka si poposedla. Garunový kyslík. Křup.
„Padáky, pane?“ Laminovat tučňáky, to by pomerančovalo. Asi jako hranaté mozky papuchalků, kokos. Křup.
Pohlížela do lampionu. Byl růžovo-modro-kytičkovo-zmrzlinový i chodil. Pakliže dům, tepláková orchidej. Smílá prostorem, brumbá panakalem, tuší perostrojku – mou prosbu. Křup.
Zelenavý klobouk lemovaný žbruchy padagá, peresmí flamoládu, neb nekoří buku. Křup.
„To když sedmikráskují, blankytná křídla jogurtových perutí plandají? Přes mořské speleology a její smetanovou očku?“ Proč míchám fialky s tetanem do koláčů hněvu a cikomitujeme esmeraldy. Pročtoč. Křup.
Růže přeplavala pudinkem z encyklopedií.

Vztáhl prsty ve zbožné úctě.
“Ach,” vydechl s rozkoší.
“Než jsem tě poznal, nevěřil jsem, že může existovat dokonalost. Ale teď... Dotýkám se tvých pevných oblých boků, cítím z nich žár, který mě rozpaluje. Myslím na to, že tvé běloskvoucí tělo je jen mé. Srdce mi buší při představě tvého vlahého nitra. Zahrnu tě drahým kovem, protože právě ty si to zasloužíš.”
Klepnutí.
“Ach!” zaradoval se. “Tvé nádherné křupnutí je příslibem budoucí slasti!”
Stříbrná lžička se zvedla a znovu uhodila. Praskliny se rozběhly do všech stran. Loupal s opatrnou precizností. Ještě špetku soli... a s labužnickým výrazem celé vejce snědl.

Typicky ruský den, sníh je ledový, běloskvoucí, Petrohrad plný lidí, veselí, z nebe se sypou třpytivé vločky a všichni chodí zachumlaní v kožešinách.
A pak je tu Oněgin. Nevšímající si ničeho z krás. Znuděný zbohatlík.
A Tatiana. Vnímající každou vločku. A svou osamělost vedle muže, který ji nikdy nebude milovat. Sníh jim křupe pod nohama.
...Křup...
Hledí si do očí. Na krátký okamžik vidí záblesk alternativního vesmíru, ve kterém román končí happyendem. Ve kterém Evžen odpovídá:
"S Vámi jedině, Tatiano,
chci zažít každou noc i ráno
s Vámi ode dnes chci být
s Vámi až na věky tu žít."
...Křup...

Harry seděl ve společenské místnosti spolu s kamarády a přemýšlel, jak se asi má Sirius.
Ještěže měla Hermiona obraceč času…
Najednou se mu rozsvítilo.
„Hermiono, pujč mi obraceč!“
„A co s ním chceš… „
„Okamžitě!!“
Podala mu jej.
Popadl koště a vyletěl ke Godrikovu Dolu.
Jedna otočka, druhá, třetí…
Byla černá noc, k domu se blížila temná postava.
Harry přiskočil a přišlápl jí lem pláště. Postava zakopla a…křup!
Lord Voldemort se se zlomenou nohou přemístil do nemocnice.
Záblesk
Uslyšel hlas mamky: „Harry, vstávat, musíš do školy. Ať ti neujede vlak do Bradavic.
"Já věděl, že to všechno byl jenom sen."

Opatrně, Opatrně! Hlavně potichu a nic neuspěchat. Dávat pozor, aby nás nikdo neodhalil. Být co nejtišší, a přitom se pohybovat dostatečně rychle dopředu. Připlížit se co nejvíce k, doufejme, nic netušící oběti, a rychle zaútočit. To je náš úkol, naše poslání. A teď už jenom pár pomalých, opatrných krůčků směrem k oběti a-
Křup!
"Jé, Miku, promiň."
No to si snad děláš srandu!
"Kdo je tam?" Kousek od nás.
"Ha, a máme je!" Poznám hlas Erwin.
"Tak tady se všichni schováváte." Další skupina.
Podívám se na druhého člena mého týmu. "Bylo vážně nutné, abys zrovna teď šlápl na tu větev?"

„Můžu říct, že ty dnešní reklamy mají na lidi neblahý vliv. Vem si třeba takové hračky nebo sladkosti. Pokud se dívá dítě na nějaký pořad v televizi, hned je bombardován tím a oním. Chudáci rodiče.“
„Bereš to moc vážně. Zatím ještě děti nemáš.“
„A ty si myslíš, že je to záležitost jen dětí?“
„No jenom asi ne, třeba taky důchodců. Ale uznej sám, že normální člověk se tím nenechá ovlivnit.“
„Víš co, pojď, zkusíme nějaké nové fígle na skejtu.“
„Jasně stařešino, tě dám.“
„Au, asi jsem si zlomil nohu.“
„Křup a jsi v pohodě.“
„A ty jsi důchodce nebo dítě?“

Sněhové vločky se lehce snášely do velkých bílých peřin. Při dopadu každé z nich se rozeznělo tiché cinknutí. Stovky a tisíce takových tónů laskavě vítaly východ nového slunce.
Bosé nohy něžně brouzdaly sněhem. Polonahá dívka, která je doprovázela, opatrně došlapovala na špičky a šťastně se usmívala.
Tančila. Hudbu, která jí k tomu hrála, dokázala slyšet jen ona. Udělala další dvě piruety a vyčerpaně se svalila do závěje. Zmrzlý sníh pod jejím tělem hlasitě zakřupal. Krev, která jí tekla z čerstvých ran, kontrastovala s čistě bílým podkladem. Na chvíli zadržela dech a přivřela oči.
A nevinnost s vášní splynula v jedno.