Moje články

Jynx se šla obléct a Fae mezitím zkontrolovat vanu. Z koupelny se po chvíli ozvalo otrávené zabručení a zvuk odtékající vody.
"Copak?"
"Roztál mi led, musím si dát novou vanu."
"Chceš pomoct?"
"Jestli se ti chce ... mám zásobu jak ve výrobníku ve dvěrích ledničky tak v mrazáku ve formičkách. A rovnou tam dej novou vodu."
Jynx donesla první várku. Z vany stále odtékala teplá voda. "Kam to chceš?"
"Eeh ... nevím, nahaž to třeba do hrnce a nech mi to tu."
"Ok." odpověděla Jynx a vyrazila zpět. Za chvíli Fae zašpuntovala vanu, dala napouštět studenou vodu a vyrazila taky do kuchyně.

Shizuko už vypadala docela zoufale. Keith přešlapoval mezi rackem a dveřma. Bylo slyšet, že se za dveřma schromažďuje větší množství lidí.
"Tak co, jak to vypadá?" ptal se Keith.
"No, ... Jedno slovo, ani slovo s číslem to není. Za chvíli mi doběhnou kombinace dvou slov." odpověděla Shisuko.
Keith nervózně sledoval dveře.
"Ha!" ozvala se Shizuko. Vytáhla z kapsy kartu a vrazila ji do konzole. "Šach mat!" prohlásila a zazubila se. Ještě něco naťukala do konzole, vytáhla kartu a odpojila konzoli ze serveru.
"A teď co?" otočil se na ni Keith.
"Teď je to na Fae. Zrovna jsem jí poslala zprávu."

Fey se postupně probrala a začala normálně fungovat, ale Jynx stále seděla v koutě.
"Potřebuju, abys jim udělala náhradní odvoz." dloubla do ní Fey. "Já budu muset znova do sítě."
"Jak je asi tak mám všechny odvézt na motorce ..."
"Vem si moje auto." odvětila Fey. "Parkuju za rohem, je to to červené se zelenýma pruhama."
Jynx přikývla a začala se dávat dohromady.
"Zvládneš mi dát vědět, jaký je stav, až se tam dostaneš?"
"Pošlu ti zprávu, volat zevnitř nestíhám, promiň." omlouvala se.
"Však jo. Hlavně mi dej vdět. jak je na tom Shizuko."
"Neboj. Napíšu. Klíče visí vlevo od dveří."

Mezitím se Fae pomalu probírala. Nervózní Jynx seděla na zemi vedle gauče a čekala, až začne vnímat.
"Fae? Co se tam stalo?" ptala se.
"Čekali nás." odpověděla roztřeseným hlasem. "Jak na síti, tak na místě. Je jich tam nejmíň třicet."
"Cože? Vcčera si říkala, že tam ráno jsou jen čtyři." vyrkla Jynx.
"Museli o nás vědět, sleduju je už měsíce a nikdy jich tam víc nebylo."
"A co naši?"
"Ray je mrtvý. A dodávka na sračku."
"A Shizuko?" vyhrkla Jynx s děsem v očích.
"Nevím."
"Jak nevím?!?"
"Musela jsem ven. Promiň."
Jynx se rozklepala. "Já ... Já ... Nemůžu ztratit ješte ji ..."

Shizuko už notnou chvíli sledovala konzoli. Keith jí nervózně koukal přes rameno "Jak dlouho to bude ještě trvat"? ptal se.
"Těžko říct. Jestli to je normální slovo, tak pár minut." odvětila Shizuko.
"A když ne?"
"No pokud jich bude víc, nebo to bude nějaký náhodný nesmysl ... tak klidně roky ..."
"Jak roky? Já tu nehodlám stát za 5 let!" nervoval se Keith.
"Ale vklidu. Lidi jsou retardi. Jsme tu právě proto, že spoléháme na to, že to tu nastavoval někdo, kdo dělá za minimální plat. Jen jsem počítala s tím, že máme pár hodin. Ta banda ozbrojenců tu fakt být neměla ..."

Doběhli na druhý konec chodby, do technické místnosti. Keith rovnou vyrazil sundat ventilační mřížku za filtrem ventilace.
Znovu zkonroloval plánek. "Tak pokud jsou ty plány aktuální, tak když prolezeme touhle ventilací kus rovně, pak doprava a na třetí odbočče doleva, tak by pod náma měla být serverovna."
Keith se nasoukal do ventilace první a ostatní jej následovali. Nad servervnou odšroubovali ventilační mřízku a seskočili downitř. Okamžitě se spustil alarm.
Shizuko vytáhla z kapsy krabičku a připojila ji k jednomu ze serverů.
"Co to je?" ptal se Keith.
"Konzole. A emulátor klávesnice. Musím uhodnout heslo, tak beru náhodné slova ze slovníku."

Vyrazili směrem k technické místnosti, bohužel museli zpět kolmo na chodbu, kterou přšli.
Když jí proběli, zrovna se rozletěly dveře. Z chodby se ozval strašný řev.
Shizuko se zastavila a škodolibě nakukovala zpoza rohu. Ve dveřích se tlačila hromada lidí, část už byla v plamenech a v panice se tlačila zpět. ale ze zadu je tlačila masa ozbrojenců, co se snažila vletět dovnitř. Bylo tam "veselo", co vám budu povídat.
Řev hořících lidí zesiloval, evidenně se část ozbrojenců dostala zpět do haly, pochopili co se děje.
Keith strhnul Shizuko zpátky za roh. "Dělěj, na tohle FAKT nemáme čas." vyhrkl naštvaně.

Mezitím na chodbě ve skladišti zbytek skupiny popadal dech.
"Kde se jich sakra vzalo tolik?" ptal se nechápavě Keith.
"To netusím, měli být čtyři." odvětila Shizuko.
Za dveřmi už bylo slyšet, že se k nim valí tak nejmíň deset lidí. "Běžte se schovat."
Z kapsy vytáhla lahvičku, rozlila ji před dveře, hodila tam hrst nášlapných ježků a zapálila.
Rozběhla se za ostatními. "Tohle je snad zdrží."
Keith mezitím studoval plánek budovy. "Zkusil bych to tady přes technickou místnost do vzduchotechniky. Jinak by jsme se museli probít."
"Tak jo, stejně nám nic jného nezbývá." odpověděla Shizuko a kývla na zbytek skupinky.

Zatímco Jynx nesla do obyváku promzlou Fae zabalenou v ručníku, z televize řvala zase ta samá otravná reklama:

"Nebaví vás se stále strachovat, že nebudete mít za co nakoupit? Přejděte k Arasaka Corp.
Stabilní zázemí pro vás a vaši rodinu. Neseme na ramenou témeř 600 000 z vás. přidejte se taky. Na našich stránkách najdete senam vypsaných pracovních pozic.
Jistoty a stabilita, to je Arasaka.
Bydlet v bezpečné čtvrti? Arasaka.
Teplé jídlo každý den? Arasaka.
Jisté místo pro děti ve školce? Arasaka.
Informujte se o benefitech u svého náborového poradce. Přejděte k Arasaka Corp ještě dnes. Vsaďte na jistotu. Arasaka Corp."

Jynx znovu probudilo pípnutí telefonu. Rozespale otevřela notifikaci. "Fey: Asi budou potřebovat náhradní odvoz."
"Co se zas stalo?" pomyslela si. Zkusila Fey zavolat, ale hovor spadl do hlasové schránky. "Sakra." Dala telefon na hlasito vytáčet znova a rychle se oblékla.
Fey nezvedala telefon, tak sedla na motorku a jela za ní.
Vletěla do bytu kde se scházeli, v obýváku běžela televize, ale nikoho neviděla. "Fey?" zeptala se do ticha. Nic.
Začla procházet kuchyň, další pokoje. "FEY?" zvolala hlasitěji.
Z koupelny zaslechla tiché šplouchnutí. Nakoukla dovnitř. Fey ležela ve vaně s ledem. Kůži měla modrou a vypadala, že je v bezvědomí.

Fey pomalu začínalo docházet, co zrovna viděla. Vykroutila se z rozhovoru s otcem a nenápadně zmizela za roh. Sedla si do kouta a vypadla zpět do reality.
Probudila se v ledové vaně. Odpojila kabel z portu na zadní straně hlavy. Rozhlédla se kolem. Na stole stálo pivo od včera. Natáhla se pro něj a kopla jej do sebe.
Věděla, že by měla vylézt ven. Její tělo rychle chladlo na normální teplotu a podchladit se dá během minuty.
V ruce žmoulala plechovku. Potřebovala by jich ještě tak dvacet. Tak silné pivo, aby pohltilo události posledních minut, ani nedělaj. A tvrdej neměla.

Fey viděla výstup zaměřovací kamery automatické kulometné věže přímo před očima. Nevěřícně sledovala Rayovo tělo, jak padá k zemi.
Její otec ji pozoroval a po chvíli jen dodal: "Stydím se za tebe, Fey. Děláš nám ostudu."
"Dej mi už pokoj. Pro vás sem možná černá ovce rodiny, ale vy už nejste moje rodina." odvětila, rudá vzteky.
"Máte s mámou strašně pokroucený pohled na svět. Nechápu, jak jsem s váma mohla žít tak dlouho."
"Jen tě využívají, Fey." odvětil.
"Nebo možná berou za vlastní. A nestydí se za mě, protože jsem jiná." odpověděla odevzdaně. "To ty asi nikdy nepochopíš." zakroutila hlavou.

Kryli se mezi dodávkou a nákladním kontajnerem a hledali kudy se dostat dovnitř. Hravě sundali skupinku u levého vjezdu do budovy, kterou Fey na pár vteřin vyřadila.
Za vjezdem byla obrovská hala krytá automatickými kulomety a bandou nepřátel. Potřebovali se dostat do lepší pozice. Když kulometné věže na chvíli utichly, rozběhli se podél zdi do chodby v levé části budovy.
Ray probíhal dveře poslední. Kulomet nad dveřmi do chodby zrovna naskočil.
Slyšela za hlavou výstřel. Svět se jí v hlavě skoro zastavil. Otočila se a viděla, jak se hlava jejího kolegy rozletěla na kusy a tělo padá pomalu k zemi.

"Já se nemůžu dívat na to, jak zahazuješ svůj život, Fae."
"To říká ten pravej. Se podívej na sebe. Je z tebe stará zapšklá krysa! Už se konečně probuď a uvědom si pro koho děláš!" odpověděla frustrovaně.
"Žiješ v mantinelech co ti namalovali ti nad tebou. A jim nejde o tebe. Jsi pro ně jen křeček co pro ně běhá v kolečku."
"Ty to nechapeš, Fae. Dávají nám všechno. Můžem si žít v luxusu a máme jistotu."
"Jakou jistotu, proboha?" odvětila. "Jak se jim přestaneš hodit do krámu, skončíš na ulici. Nebo hůř, přěkročíš lajnu a rovnou se tě zbaví."

Fae poměrně úspěšně kryla své kolegy, kteří byli na místě doopravdy, ale neznámý netrunner se jí z dohledu ztratil.
"Fae, nezahazuj se s nima." Ozvalo ze za ní. Ten hlas poznala okamžitě, doteď ji straší v nočních můrách. "Tati?" Odpověděla roztřeseným hlasem.
"Všechno jsme ti s mámou dali jak na stříbrném podnose. Dobrou školu, práci u nás ve firmě ... Co jsi chtěla víc?"
Chvíli se klepala. Ale pak ji to v hlavě přeplo a začla na něj rvát. "Neserte se mi furt do života! Já se snad, kurva, můžu svobodně rozhodnout, ne? Nehodlám zaprodat svoji duši ňákýmu zasranýmu korporátu! Táhni!"

Kontrolka první kamery zhasla zrovna když se blížíli k bráně. "Yeah, přesně na čas." radoval se Ray.
"A jedéééém, zazpíváme si!" přidala se Shizuko. Zhluboka se nadechla, kdyz zazněl výstřel. Čelní sklo dodávky se proměnilo v pavučinu. "Kryjte se!" zařval Ray.
Pred nimi se na dvoře a na střeše vyrojila banda ozbrojených lidí a spustila palbu.
"Sakra, kde se jich tu vzalo tolik!"

Fae zvádla přerušit spojení a vrátit se zpět do přítomnosti. Před sebou na kameře viděla solidně pocuchanou dodávku za kteoru se kryjí její kamarádi. "Quickhack time", prohlásila pro sebe a první skupinu nepřátel vmžiku vyřadila z provozu.

Na display běžel videohovor od Raye. "Tak jak jste na tom?"
"Blížíme se. Za 8 minut potřebujeme shodit kamery." "Jdu na to. Fae off."
Usadila se do ledové vany, zhluboka se nadechla a připojila konektor do portu na zátylku.
Tohle bude hračka. Teda, myslela si. Ve chvíli kdy shodila firewall a první kameru, zahlédla pohyb. "Netrunner? Tady?" Místo obrany se pustila do aktivního protiútoku.
Hlava ji bolela jak střep. Musí se mu dostat do hlavy. Nesmí se dostat ven, že tu byla.
Před očima jí proběhly záblesky z minula. Potyčky, protesty. Ale z jiného pohledu. V některých dokonce zahlédla sebe ...

Vzadu zahlédla záblesky modrého světla. "Damn, NCPD!". Houkla dopředu. "Sakra!".
Už tak rychle jedoucí dodávka ještě zrychlila. V mžiku bylo policejní auto v závěsu za dodávkou.
Ray na poslední chvíli hodil myšku z okruhu na sjezd. Policejní auto evidentně zareagovalo pozdě a sotva se udrželo na cestě, tak získali chvíli času.
Za sjezdem to hned stočili do úzkých uliček. To už po nich ale šla v protisměru další hlídka NCPD. Ray strhnul řízení do strany a smetl stánek a ovocem. Otevřeným okýnkem vletěly dovnitř kusy ovoce.
Shizuko si otřela obličej, ochutnala a sarkasticky pronesla "Marakujové smoothie k snídani? Díky Rayi."

Doštrachala v batohu a sáhla po telefonu. Chvíli tralo, než telefon někdo zvednul.
"Ahoj zlato, promiň že budím, nenechala jsem na stole modrou paměťovku? Případně v počítačí?" Z telefonu se ozvalo pár nesrozumitelných, nevrlých zvuků. "Jo, něco tu je."
Keith vypadal, že mu rupne cévka.
"Prosím, nutně ji potřebujem, jsme na okruhu ..." drmolila Shizuko. "Pošli mi polohu, dovezu ti to."
Koukala z okýnka, zář neonů podél cesty splývala v jednu velkou šmouhu. Probral ji řev motorky. V mžiku se pod okýnkem objevila Jynx a mávala kartou.
"A ty se divíš, že ji mají lidi radši, než tebe." Rýpnul si Keith.

"Máš všechno?" zeptal se Keith. "Jo. Mám." odpověděla a dál dělala, že nexistuje.
Ale teď už jí to v hlavě nedalo. Má ssebou tu správnou paměťovou kartu? Nahrála tam všechno? Tohle její mozek dělal vždycky. V hlavě jí jelo paralelně asi tak padesát scénářů toho, co by se mohlo teoreticky posrat.
Nenápadně se natáhla pro batoh a začla šátrat v přední kapse. Klíče, sušenka, pytlík od bonbónů, žvýkačky ... ale kartu nahmatat nemohla. Vzala si batoh na klín a začla se v něm zoufale hrabat.
Koutkem oka zahlédla, jak se ji Keith snaží probodnout pohledem. "Co zas nemáš?" Zeptal se nevrle.

Ležela v posteli a znuděně koukala do mobilu. Nemohla spát, tak bezmyšlenkovitě skrolovala sociálními sítěmi.
Ze spánku ji vythrlo hlasité zatroubení. Na mobilu v ruce svítil čas 4:48. Rozklikla notifikace:
"Missed alarm 3:45"
"Missed alarm 4:00"
"Missed alarm 4:15"
"Missed alarm 4:30"
"Sakra!" zaklela. Troubení ze ozvalo podruhé. Rychle se oblékla, pobrala vybavení a vyběhla ven.
"Kde seš!" ozvalo ze z dodávky. Rychle naskočila dozadu. "Pardon. Zaspala jsem."
Dodávka se prudce rozjela, div z ní nevypadla. Shodila ze sebe věci a připoutala se. Nemohla si nevšimnout vražedných pohledů ostatních. Přehodila si kapuci přes hlavu a zapadla co nejhlouběji do sedačky.

Vítejte u dnešního závodu v běhu grafu do kopce! Na startu už se připravují: DOW index, akcie Tesly, Bitcoin, Litecoin, Ethereum, akcie Apple, Microsoftu a IBM.
Vše je připraveno .. a START!
Závodníci vystartovali z plných sil rovnou vzhůru do kopce a dávají do toho vše, jen IBM vypadá, ze si šetří síly. Po chvíli je však jasné že zůstává pozadu, tak pridává, aby se mu souteři neztráceli v dáli tak rychle.
Co se to ale děje? Dráha pod našimi závodníky ztrácí tvar a propadá se ... všichni závodníci do jednoho padají na držku do propasti ... Kdo se z toho vzpamatuje nejlíp?

Včera mi psal kamarád, jestli jsem už začal řešit investice do akcií ... samozřejmě, že ne, takže jsem ideální čas prošvihl, ale co už.
Probírali jsme kde se vyplatí brát akciové indexy, tak jsem se šel podívat na ty, co bere on ... a zjistil jsem, že web té banky neotevřu. Nakonec jsem zjistil, že je potřeba vypnout adblock. Jako fakt? Musíte mít skripty proti adblocku na oficiálním webu banky_ Co tam chceme mít za reklamu, sami na sebe? Nebo rovnou radši na jinou banku?
Nakonec jsem teda hlavní stránku načetl, ale víc toho stejně nešlo. Prý podporujou jen Chrome na Windows ...

"Po cestě jsme s tvojím bráchou řešili, že vlastně ani neví, kolik na něm visí exekucí a že by to konečně měl začít řešit."
"Já mu to říkal už několikrát, ať si zajde na poštu zřídit datovku, ale to je jak do dubu, nemá smysl, když nechce ..."
"Ty máš co řkat, jak dlouho jsme kopali do tebe, než sis tam zašel? Taky nejseš zrovna ukázkovej příklad ..."
"Mno jó, no ..."
"Tak uvidíme, třeba se mu to během karantény rozleží v hlavě a začne to aspoň trochu řešit ..."
"Ten tak ..."
"Vy dva jste si navzájem fakt opora teda ... Jeden lepší jak druhej ..."

Už dva týdny řešíme, že pojedeme na větší nákup do Tamdy, protože základní potraviny tam prostě mají levné a není třeba se mlátit s důchodcema.
Má to ale drobný háček, auto nestartuje. Zase baterka ...
Když jsme teda po dvou týdnech baterku konečně nabili, tak trvalo ještě pár dní se s ní dokopat do auta a vyrazit.
Připravili jsme si krásný seznam, co je potřeba, a vyrazili. Ouha, první cesta nás vedla kolem čokolád, tyčinek a podobných věcí. Než jsme došli dolů k rýži, měli jsme tři paleťáky.
"Vy nakoupíte za devět a půl tisíce a já nemám z čeho uvařit?!?"

Dnes v odpoledních hodinách proběhla telekonference zástupců ministerstev v čele s Anderejm Babišem se zástupci Severní Korey na téma efektivity jednotlivých preventivních opatření proti šíření korovaniru.
Představítelé států si navzájem vyměnili zkušenosti, na základě kterých budou upravovat politiku v boji s virem.
V návaznosti na konferenci vydalo ministerstvo zdravotnictví dodatek, který dále upravuje pohyb lidí.
Dle nového nařízení každý muž, který bude třikrát přistižen bez nákupního seznamu podepsaného manželkou, bude na místě popraven. Vzhledem k naléhavosti situace bude toho právo moci vykonávat jak státní, tak městská policie. První dva přestupky budou zapsány do registru a pokutovány do sta tísíc korun.

Poslední týdny tu máme krásnou demoverzi toho, jaký by byl život, kdyby byli v domácnosti chlapi. Na bytě tu jsme tři ( a jedna holka, ale ta vaří vege, tak se nepočítá) a u vaření se střídáme.
Jeden vařit docela umí, jeden vůbec, já tak trochu. Akorát to je teda záhul. Běhám od notebooku ke sporáku a zpátky. Do toho volaj lidi z firmy, nebo ještě hůř, retardovaní dodavatelé, že tohle a tamto potřebujou hned, že tohle a tamto jim nejde ...
Takže klasika ... volám, z kuchyně smrdí spálenej voběd a já potřebuju pět rukou navíc. Fakt těm ženskejm jejich úděl nezávidím ...

Bydlet v Praze jakožto introvert je děsivé. Všude narváno, v metru obzvlášť. Muset jet Béčkem přes půl Prahy je noční můra.
Ale nebojte se, milí introverti! Blýská se na lepší časy!
Momentálně když vyjdete ven, tak je tam poloprázdno. Což sice nevyrží věčně, ale je to skvělá příležitost si naténovat "výrobu" osobní bubliny!
Postup je jednoduchý: Když se na vás v metru někdo tlačí, usmějte se na něj, šibalsky mrkněte, kýchněte, vysmrkejte se a hned máte dva metry prostoru!
Jen čas ukáže, jak dlouho tento lifehack bude fungovat, ale věřím, že i po opadnutí státem nařízených omezení dlouho fungovat bude! :)

Kdo by ještě pred měsícem pomyslel, že zná tolik lidí, co nejdou s dobou, ale jsou vlastně krok napřed. Jeden den vás označují jako líná prasata, druhý den jste národní hrdinové, co chrání ostatní tím, že nevytáhnou paty z baráku. Někteří leda tak s cigárem na pavlač.
Je to tu taková rutina. Já mám dost co hasit průsery v práci, ale u toho pozoruju, jak ty naše světlušky, ať už ve dne, nebo v noci, lítají od kompu na pavlač a zpátky, aby si venku rozsvítily ty svoje sosáčky, než jim skoncí pauza u pokeru. A takhle si tu žijem ...

Skoro závidím lidem, co kvůli karanténě nemůžou do práce. My toho teď máme na hlavu tak trojnásob co obvykle, a všechno samořejmě potřebujeme nejlíp včera. Takže bez toho aby se někdo zamyslel se sype páté přes deváté a výsledek ... přinejlepším nevalný.
Do toho samozřejmě jak DPH, tak ke konci měsíce příjmy za rok 2019 (sice se slibuje odklad kdečeho, ale realita může být dost jinde). Plus samozřejmě dát dohormady výkazy za březen a naposílat klientům. Kdo má čas počítat hodiny ...
Je půl jedenácté večer a už mi píše Stevko, že je téma na DMD. Kdy to jako mám stihnout?!? Uáááááááááá!!!

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Už při cestě do Phong Nha kámoška vyrazila o hodinu dřív než já, protože já jsem ráno nepoužitelnej a ona jede pomalu. Docela se to osvědčilo, tak jsme se při cestě do Vinh zase rozdělili.

Fakt se to vyplatí. Kdybych měl řídít už ve dvanáct, tak se budu ploužit pomaleji, navíc věčně o něco popředu, a čekat každých deset kilometrů, jestli kámošce zas nestávkuje skůtr. Takhle si jedu jak pán, hodinovej náskok za ty tři až čtyři hoďky doženu, a kdyby kámošce stávkoval skůtr, tak holt půl hoďky počká.

My to evidentně v posledních dnech zvládnem i vyladit k dokonalosti!

Tak jsme večer bilancovali nad tím, co všechno jsme zas nestihli a došli k závěru, že zítra prostě fakt jedem. Prodlužování víz je drahý, takže nakonec vyhrála varianta udělat si desetidenní výlet do Thajska. Protože letenky vyjdou nastejno, jako autobus a víza do Laosu. A neletí to šestadvacet hodin.
Koupili jsme nejlevnější možný zpáteční letenky do Chiang Mai, uděláme si tam výlet ještě do Chiang Rai a hurá zpátky na nový zvací dopis do Vietnamu.
Což znamená, že musíme být v Hà Nội za čtyři dny. Takže zítra odjezd fakt naostro. Žádné další posouvání. Fakt. Věříte mi to, že jo?!?

Dva chechtáky za třicet tisíců chechtáků. Chechtáky balónky. Dva balónky, tisíc světů. Někde. Možná. Padá velryba. Květináč dopadl na balónek a zase stoupá vzhůru. Polovina motoru začala couvat. Vesmír se roztrhnul vejpůl. Velký barevný věcopád. Žádná voda, zato tisíce věcí.
Tma. Úsměv. Chechtá se. Kočka. Houby, barvy, světla. Kulatá duha a na ní hranatý skřítek. Skřítek prodává cukrovou vatu za čtyři pikové karty. A zelenou za osm.
Padáme. Barevná šachovnice. Dáma si lakuje nehty. Věž. Padáme do sklepení. Čtyři malí dinosauři tančí sambu kolem kulečníkového stolu. Jeden chroupe tágo, druhý po sobě kreslí černou koulí.
Balónek došel. Svět. Nuda. Další?

Hádejte co. Sice jsem vstal, ale vyhrabat se z hostelu trvalo do jedný. Vstup do jeskyně je do půl páté, pohoda. Tak sednu na motorku a jedu. Provoz šílenej, takže místo dvaceti minut jedu hodinu. Zaplatím parkovný a jdu pro lístek. Nejsou. Dneska je moc Číňanů. Ale že by to řekli než člověka zkásnou za parkování, to ani omylem. Tak jsem se aspoň konečně registroval na TripAdvisor ...

Tak změna plánu, zkusíme jinou jeskyni, co je do šesti. Najdu si na mapě cestu, dojedu tam ... a voda. Na mapě nebyla. Evidentně mi tahle část vesmíru zůstane navždy záhadou. Zítra fakt jedem ...

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Hlavní poznatek ze včerejška je, že pijou sračky. Pivo nehodnotím, ale prý se dá. Ale ten tvrdej, tak blbě by mi nebylo ani z celý flašky. Kámoška si toho jen lízla a bylo jí blbě taky.

Navíc když se napijou, tak to s nima je fakt vo nervy. Jeden z nich tam celý večer ukazoval "svaly" a průběžně do lidí mlátil, aby ukázal jak je namakanej. Jestli tu na tohle holky letěj, tak to potěš. Ale kámoška se po deseti pivech docela bavila, takže ji vlastně svým způsobem okouzlil. Nepochopím, nutit lidi chlastat a ze srandy do nich mlátit. Idiot.

Občas se stane, že mi od kámošky přijde "I'm scared" a aktuální souřadnice. Ta holka má talent na průsery.

Mno co už, zvednu se, vezmu helmy, motorku a jedu ji hledat. Kolem souřadnic kroužím asi dvacet minut, mám ji na telefonu a pořád tvrdí, že je u cesty, což, jak se ukázalo, znamená zalezlá za hromadou Vietnamců v hospodě.

Hned mě představila jako manžela (aby si na ni furt nedovolovali), takže jsem byl cíl k odstranění. Oni pijou čtvrt panáka tvrdýho, já dostávám decáky. A přesvědčit kámošku, co pije jen piva, že fakt musíme jet, je FAKT náročný. Zvíře jedno ...

Na cestě do Phong Nha jsme se na noc zastavili v Huế. Tlačí nás čas, tak holt v Huế dýl nebudem. A ráno vstáváme, tak ani nejdem do centra, ať se vyspíme. Já jsem si aspoň večer udělal kolečko kolem tvrze.

Skončili jsme v hostelu asi dva kilometry od centra. Na pokoji jsme tři. Já, kámoška a nějaký Vietnamec. Aspoň byly volné spodní postele.

Chvíli jsme ve třech seděli venku s hudbou (z přenosného bluetooth repráčku, co mám obvykle na motorce) a kecali. Ráno se nasnídat, spakovat a jedem do Phong Nha. Docela dlouhej přejezd, takže spánek fakt přijde vhod.

Vyrazili jsme nam motorkách ven z centra na levnou večeři. Kámoška dlouho nikde, po dalších deseti minutách zpráva, že skůtr zase nestartuje. Jde tlačit zpátky do hostelu.

Dojel jsem zpátky na hostel a šel jí pomoct. Mezitím se případu ujali chlápci v košilích z nějakého hotelu pocestě. Kolem skůtru už ležela hromádka šroubků, matek a dílů. Prý nějaký problém se vzduchem. Nakonec to nastartovali a jali se dát motorku dohromady. Tak jsem zas šel na hostel, ať ten skůtr netrápíme ve dvou.

Když přijela, vidím že šroubky na některých místech chybí. Mají v tom zmatek jako já, když rozebírám notebooky.