Moje články

"Muž byl otráven tímto rohlíkem!"
Pod nohama jim ležela mrtvola.
"Někdo jej donutil sníst rohlík napuštěný jedem, podle toho, jak jej drží v ruce neměl do posledního okamžiku tušení, že ta druhá osoba je vrahem. Máme co dočinění s obzvlášť záludným vrahem. Ještě srovnáme nalezené otisky prstů, ale nepředpokládám, že to bude někdo z místních, ten by je otřel. Podle nezvyklé stopy na rohožce soudím na cizince, američana."
"Vskutku interesantní milý Watsone. Nicméně jsme svědky pouze nešťastné shody okolností. Prostřeno je pouze pro jednoho. Soudím, že toto podivné máslo byl dárek příteli, který trpí podle mé nejnovejší hypotézy potravinovou alergií..."

Švandovo divadlo. Dveře tramvaje se otevřely. Kropicí vůz rozmetal květiny po přechodech, růžová k pošlapání. Vůně zkontrolovala jízdenky cestujícím a černým pasažérům odpustila. Újezd...rozezněly se sirény a srdce prožilo nálet pohledů na cupitající sukně. Utíkal jsem se schovat do krytu třešní a zavřel jsem za sebou hermeticky víčka. Do podzimu mám čas snít o světě venku. Několik megatun dopadlo těsně vedle mě. Praha a sad s krátery po rtěnkách se otřásl. Musel jsem vylézt na povrch. Památka na první republiku mi zněla v uších. Přitáhl jsem si nebe blíž k bradě a požádal, zda nemá u sebe jednu konverzaci.

Bylo v módě běhat. Baťůžek na záda a v tempíčku, kam člověk potřebuje. Pro nákup v ležérním stylu, do kanclu stačilo přes zpocené tělo přehodit lehké sako, ani se člověk nemusel převlékat. Do restaurace stačil svetřík, nebo košile přes trikot, ostatně v restauraci se sedí a vidět jste jenom od pasu nahoru. Největším nepřítelem běhání byli radní, kteří již měli naprojektované rozšiřování a inovace v městské hromadné dopravě, které najednou přestávaly dávat smysl, navíc byl i tlak veřejnosti na ně samotné, aby vyměnili státní auta za státní běžecké boty. Inu změna je běh a dlouhou trať, kde panděro jenom překážím.

Nejsem v tom tlustá? Všechny moje kamarádky vypadaj lépe než já, tak proč zrovna já? Bude mě milovat? A proč je venku tak hnusně? Není to nějáké znamení, že je něco špatně? Sakra, proč bulím už teď? Kam jsem dala tu řasenku? Je to tak dobré? Nemám ještě obtáhnout rty? Nemám to rozmazané? Jak dlouho jsme se neviděli? Počkej a viděla jsi ho vůbec někdy? Nezpomněla jsi na něco?
*******
Jaká bude? Uvaří mi? Vypere? Jaká bude v posteli? Vykouří mi ho? Polyká? Bude se mi líbit? Není její sestra hezčí? A co družičky?
*******
Máte u sebe prstýnky?
....
Berete se dobrovolně?
....

Řada lidí čekala na odbavení. Můj problém byl,že já jsem už seděl na místě a vychutnával drink před odletem. Tohle se mi dělo pořád. Moje vědomí se narodilo napřed. Zatímco jsem už dvě hodiny řval na svět, tělo se ještě plácalo v placentě. Dnešní mise byla přenést citlivá data na flešce. Bylo to bezpečnější, než přes síťový protokol. V terénu totiž nepracovali tak inteligentní lidi a oproti nim jsem byl vždycky napřed, i když jsem vypadal jako retard. Jasně, že jsem si to uvědomoval a uměl jsem toho naprosto dokonale využít. Dneska to bude klidný, už jsem totiž přistál.

Byl jsem zrovna na lovu kešek. Chtěl jsem stihnout ještě jednu, než se setmí a já to zabalím. Podle GPSky je někde v areálu téhle opuštěné továrny. Ještě kousek. Dva metry přede mnou...tam, kam vede to schodiště. Už jsem tak blízko. Sakra baterka dochází. Šel jsem dolu. Dlaní jsem hledal ve zdi mezery.
V kapse mi zazvonil telefon: "Haló?"
"Děkujeme, že jste použili služeb časové pasti."
Tma.
Vzduch teď byl cítit uhlím a potem. Ze shora byl slyšet křik. Polilo mě horko.
Tak dělej, už se odšroubuj! Sláva. Cvak.
Síru vystřídalo ticho.
Stihl jsem to. Slunce už téměř zapadlo.

"Ty ses mi vždycky líbil. Ten tvuj kukuč."
Byl z ní cítit chlast: vodka, víno, baccardi a něco neidentifikovatelného.
Smyslně se na něj podívala, ale Markovi se zdálo, že jde její pohled někam za něj. Potkal ji v noční tramvaji, jeho nenaplněná středoškolská láska. Seděla vedle něj. Nemotorně mu položila ruku na stehnou.
"Marečku..."
'Šampaňské!' blesko Markovi hlavou.
Rukou mu začala sahat do vlasů. Vzpomněl si, jak na střední stával ve frontě na obědy za ní jen proto, aby cítil její vůni.
Naklonila se k němu, osahaná diskotékou. Její dotek byl jako opření se o bar.
"Promiň, já už musím."

Udělátko: neboli "vychytaná věcička", "užitěčnítko", "No, takové to moje to..", je označení pro originální předmět určený pro zcela běžné použití za účelem zvýšení efektivity pracovní činnosti. Bývá tak označována prvotní evoluční fáze každého předmětu, který byl kdy lidstvem vynalezen. Udělátko bylo na počátku stavby pyramid i první předmět, který byl použit na dlouhé cestě člověka mimo naši planetu. Statistiky uvádějí, že každý člověk přišel do styku s takovým udělátkem dokonce několikrát za život. Udělátka jsou rozmístěna po planetě v různé koncentraci. Lidé, kteří věří v budoucnost jednoho udělátka, jsou nazýváni různě od bláznů přes kutily a lenochy až po vizionáře.

"Pojď blíž..." hlava mi málem explodovala. Hluboké dýchání nepomáhalo. Tlačil jsem se na zrcadlo a moje vědomí se chtělo obrátit naruby a přitisknout se k sobě. Srdce mi hořelo láskou k tomu obrazu. Miloval jsem tu bytost na druhé straně zrcadla. Víc než to, uctíval jsem ji jako modlu. Plazil jsem se po tenkém skle a přitom prsty prozkoumával svoji tvář. Ta nádhera, ta smyslnost...chtěl jsem víc!
......
Po týdnu dorazila policie do bytu, když už jsem byl mrtev.
"Další předávkování." poručík vzal do ruky prázdné plato od prášků s nápisem: "Mějte se víc rádi. Více sebelásky úplně pro všechny."

Slunce svítilo na krásnou a voňavou louku. Byl to nádherný letní den stvořený k výletu do přírody.
"Tak jsem s tím skončila. Přestala jsem jíst ostatní živočichy."
"Počkej, ale jak to?."
"Myslím si, že to není správné."
"A není to proti přírodě?"
"Ne, není a navíc se teď cítím daleko lépe a uvolněnějc."
"A čím se živíš?"
"Já už jenom fotosyntetizuju."
"No počkej, ale jak získáváš dusík?"
"V přírodě je ho dost, je všude okolo, stačí se pořádně rozhlédnout."
"Co blbneš, přece se jíme navzájem, tak to v přírodě chodí."
"Chci ten řetěz kolektivní viny porušit."
"Aha, bojíš se vegetariánů?"