Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Nasáváš lahváče, Lve?"
"Co mi zbývá. Točený by bylo lepší, ale když Méďa nemůže fungovat..."
"A což kdybychom si dali někdy něco kultivovanějšího," zasní se Scholastika, "jako loni na podzim."
"Myslíš v tom podsvětí?"
"Podzemí, žádný podsvětí."
"Co ty víš, zda si tam nedávají dostaveníčka mafiánské a jiné podobné struktury."
"Moc fantazíruješ, Lve. Určitě jsme tam byli jen mezi normálními milovníky dobrého moku."
"Tak dobře. Ale výlet to byl pěkný."
"To byl. Škoda, že v blízké době nic podobného nepodnikneme."
"Škoda. To sladký víno opravdu chutnalo. Mám se při příštím nákupu po něčem podobným poohlédnout, abychom si dali do nosu?"

"Ovulační test vyšel, Scholastiko?" táže se kamarádka Olívie.
"Vyšel, lépe jsme snad akci nemohly načasovat. Večer jdeme na to!"
"Jasně, jdu k Oktaviánovi, Lev sem k tobě. Ten bonviván po tom touží snad celý pobyt. A Lva do svádění zaučuje."
"Musím se smát," zamyslí se Scholastika, "když si představím, jak ti dva možná právě probírají všelijaké taktiky a ješitně si nepřipustí, že akci režírujeme my."
"To určitě ne. Víno máš, Scholastiko?"
"Jasně!"
"Je přímo symbolické, že se Lev jmenuje Šuk," konstatuje Olívie.
"V tom by byl čert, kdyby to v takovéto konstelaci nevyšlo!"
"Takže lovu zdar, Scholastiko!"
"Lovu zdar, Olívie!"

"Nazdar, Lve!"
"Jé, nazdar Méďo, já tě v té roušce málem nepoznal!"
"Pravda, rouška maskuje. A hlavně se obvykle potkáváme jinde než na ulici."
"Jak rád bych už seděl u tebe v hospůdce. Aspoň jsem si zatím koupil na internetu voucher. A Jimram a Tadeáš, pokud vím, taky."
"Díky vám všem. To víš, žijeme z ruky do huby. Ale neboj se, Lve, otevřeme, až to půjde. Naše medvědí rodinka se nedá! Porazíme neviditelného nepřítele a jednoho krásného, nebo i škaredého, dne narazíme sudy!"
"Těším se na to velice. Sezení doma u lahváče je o ničem, to mi zdaleka tak nešmakuje."

"To je blbý, že nemůžu jít vymrskat Tabitu, tak jsem se na to těšil..." smutní Zdirad.
"Tak jí zavolej. Určitě ji potěšíš. Lepší videokontakt, než žádný kontakt," radí Pankrác.
"Ahoj Tabito, tady Zdirad, můžeš si zapnout videohovor?"
Za okamžik již mává mrskačkou do kamery:
"Hody hody doprovody..."
"Jé, škoda, že ti nemůžu nějaké vajíčko poslat virtuálně."
"Moje mrskačka také nešlehá dálkově, takže jsme si kvit."
"Co děláš celé dny, Zdirade?"
"Tak různě. Učím se a cvičím na flétnu. Ty taky?"
"Taky."
"Co kdybych ti někdy takhle zavolal, Tabito, a zahráli bychom si na dálku spolu."
"Tak jo, třeba hned zítra."

"Brácho, díky moc, že jsi mě z toho vytáh!"
"Opravdu bys měl mít pevnou vůli a nechat toho. Děláš našemu jménu ostudu. S čím kdo zachází, tím také schází."
"Nejhorší to bylo na cele s těmi týpky, kterým bych se normálně obloukem vyhnul. Jeden mi zpíval Zpátky do trenek a druhej Trenky mi hoď. Nikdy by mě nenapadlo, že takovejm individuím budu závidět trenky."
"To víš, nejsou blbí a došlo jim, jak ses tam ocitl. A buď rád, že tě nevojeli, z basy můžou být na toto zvyklí."
"Přísahám, už záletů nechám."
"Bylo by načase. Než dopadneš, Vintíři, opravdu blbě."

"Už aby ten režim uvolnili a já mohl jet odzimovat zahradu," povzdechne si Tadeáš.
"Myslíš, že bouda stále stojí?" jedovatě reaguje Timea.
"To doufám. Jó, kdybych mohl její štít nabídnout jako reklamní plochu, hned by byly prachy na rekonstrukci," zasní se Tadeáš. "Ale mě by každá agentura poslala k šípku."
"Proč ne přímo podnikatel? Co tvůj kamarád Jimram? Firma Šoustek by tam nechtěla propagovat své skvělé produkty?" napadá Timeu.
"Jimram je dobrý kamarád, ale na to ho nepřemluvím. Pro pár okolních zahrádkářů tam reklamu nedá. Ani zadarmo."
"Tak už, Tadeáši, začni vymýšlet něco realističtějšího," vrací Timea svého muže na zem.

"Vše nejlepší k dnešnímu výročí!" podává Tadeáš Timee bonboniéru.
Timea je potěšena, že její muž nezapomněl na výročí seznámení a navrhuje:
"To bychom měli zapít. Uděláš nějaký koktejl?"
"Rád," odvětí Tadeáš a dává se do díla. Záhy již nese na stůl dvě sklenice.
"Ještě brčko, prosím," žadoní Timea.
Tadeáš přidá do sklenic tyto doplňky. Po přípitku si ovšem neodpustí zanotovat:
"Sosáčkama sosáme..."
"Chci drink na úrovni. Dnes máš fajnové pití, lepší, než když u Médi do sebe klopíš půllitry piva."
Tadeáš neoponuje, že pivo kultivovaně popíjí. Ani Timea nevyslovuje myšlenku, že nebýt zákazu hospod, seděl by tam Tadeáš i dnes.

"Oto, ukliď si pokoj! Máš tam binec, venku vytahaných spoustu věcí, které nepoužíváš," velí Scholastika. A pokračuje:
"Tatínku, máš co na práci? Nemáš! Tak vezmi prachovku a utři všude prach! A pak vypusť vysavač do pokojů!"
Lev se chápe prachovky, avšak neodpustí si poznámku:
"No jo, divide et impera," praví, neb je za ty roky se Scholastikou již zásoben spoustou latinských rčení.
"Já ti dám divide et impera, lenochu!" nedá se Scholastika. "Představuješ si, že bych se měla rozdělit já. A řídit to tady někdo musí, protože jinak by tady nic nefungovalo."
A Lev i Otík mlčky konají dle pokynů.

"Kde se nám touláš, tatínku?" hubuje Timea.
"Hledal jsem matku k motorové pile," konstatuje Tadeáš.
"Našel jsi?"
"Ne."
"Nedivím se, v tom trávníku ji hledat, to je jak jehla v kupce sena."
"Ale nakonec jsem si vzpomněl, že mám v šuplíku rezervní, že jsme si jich kdysi pár koupili."
"Vidíš, zmatkaři! Mimochodem, nezapomněl jsi, že zítra vedeš Tabitu do flétny, protože já jdu s Tobiášem na rovnátka?"
"Opravdu zítra? Snad až za týden. Koukni do kalendáře!"
"Pravdu máš."
"Taky jsi zmatkařka."
"Nediv se, chlape bídná! Jsem znavená matka, neboť otec je v jednom kuse někde zašit!"
Tadeáš raději drží ústa.

Tadeáš odzimovává zahradu. Pokolikáté už? Původně s rodiči, později se ženou, co jsou děti, tak sólově. Různé technické detaily se mění, ale stále se pohybuje ve stejných kulisách.
To jej přivádí ke vzpomínkám na nejrůznější sny, které se mu na tomto pozemku honily hlavou. Týkaly se ledasčeho, pracovní kariéry, osobního života, v neposlední řadě i samotné zahrady. Něco se mu povedlo vrchovatě, v něčem zapadl do šedivého průměru. A hlavně se nestal životním ztroskotancem, to se také počítá.
Sluníčko svítí, většina stromů kvete, jaro je prostě čas naděje. A dá-li pánbůh, třeba vyměknuvší Timea sem s ním pustí i děti.

"Naštvalo mne, že zrušili Spolužáky. Tedy ten web," skuhrá Tadeáš.
"To víš, GDPR," konstatuje Jimram.
"Nepochopím, co bylo na těch údajích tam přísně tajného," prohlásí Lev.
"Náhodou, z toho se dalo vyšpiónovat ledacos. Zvlášť, když tam leckterá třída nechala neomezeně nakukovat hosty," praví Jimram.
"Zaplať pánbůh, že to vůbec existovalo. Jen díky tomu jsme se dali jako třída dohromady a začali pořádat sleziny. Teď musím vymyslet systém,který nám to nahradí," přemýšlí Tadeáš.
"Radím ti, kamaráde," reaguje Jimram, "systém více správců databáze. Protože smrt, vyhoření, či havárie disku s vysokou pravděpodobností nepostihne všechny najednou a kontakty bude pořád někdo mít."

"Co oslava, Tadeáši?" vyzvídá Jimram.
"Člověče, dopadl jsem jak čučkař! Věnoval jsem Timee tyhlety šaty," ukazuje příslušnou stránku katalogu, "a poslala mě s nimi... Prostě zpátky do e-shopu."
"To se mně nestane, tohle žádný shop ve Scholastičině velikosti nenabízí," uculuje se Lev.
"Sis, vole, myslel," poučuje Jimram Tadeáše, "že zaboduješ? Naše ženský jsou úplně jiný nátury než tyhle modelky a celebrity! Nebo by tě rajcovalo, kdyby všem okolním chlapům zírajícím na tvou ženu vypadávaly oči z důlků? To už hraničí s deviací!"
"Co??!!" vyskakuje Tadeáš ze židle.
"Dost, chlapi!" zasahuje Lev, "některá témata si preventivně zakažme, nebo se tu pobijeme."

"Tatínku, pavouk," hlásí Scholastika Lvu. "Jaképak má jméno?"
"Proč jméno?"
"Když si ho tady pěstujeme..."
"Jdu ho pustit na svobodu, všichni s ním naděláte..."
"Fúúúj, pavóóóuk!" začne ječet Otík právě si pavouka všimnuvší.
"Oto, neječ jak nějaká hysterka!" zpraží jej Lev. "To jsi chlap? Kromě toho jsme vzdělaná rodina, kde nikdo nebude trpět nějakými předsudky vůči jakékoliv havěti."
"Ale tu havěť si tu pěstovat nemusíme," namítá Scholastika.
"Pěstovat ne, ale pamatuj, Otíku, my všichni jsme PAVOUK!"
"Co je to za češtinu, my jsme pavouk?" ozve se Scholastika.
"PAVOUK je zkratka," vysvětlí Lev, "znamená to parta arachnofilů vychovaných odchovanci Univerzity Karlovy.

"A nakonec mám pro tebe ještě jeden, exkluzívní, dárek," praví Tadeáš Timee, když už byly děti uloženy ke spánku.
Timea zvědavě otevírá měkký balíček. Vytahuje dlouhé společenské šaty, ovšem opravdu extravagantní. Záda totálně odhalena až k místům, kde ztrácejí své kulturní jméno, rozparek téměř po celé délce nohy. Už natahujíc je na sebe, myslí si o nich Timea svoje.
"Tatínku, vždyť z toho mi budou vylézat každé kalhotky!"
"Nebudou, ty se nosí úplně bez prádla, ta modelka je tak měla."
"A ty si, chlípníku, myslíš, že mě budeš vodit do společnosti polonahou?! Máš ještě lhůtu na vrácení? Sbal je!"
"Provedu!"

"Zítra mne tu nepotkáte. Své pivečko si dám u konkurence, tedy u zahrady. Začíná mi sezóna," hlásí Tadeáš spoluštamgastům.
"Nyní bulhaření, po sezóně slivovička..." konstatuje Lev.
"Houby, o tom to není, švestky se vždycky neurodí. Kdybych to měl brát jako hospodaření, dávno se na to vybodnu. Ale ten pobyt tam mne duševně povznáší. Vždy si tam pročistím hlavu a ty dny strávené tam jsou ve výsledku příjemné."
"Tomu věřím," reaguje Jimram, " a ty, Lve, přiznej si, nemáš na Scholastičině chatě podobné pocity?"
"Pravdu máte, chlapi," odvětí Lev, "bez těch nemovitostí bychom asi jen seděli tady. A to by nebylo smysluplné."