Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Tak mám, pánové, někdy pocit, že jsem jen obyčejnou loutkou," ventiluje nahlas svou myšlenku Lev.

"To jakože jsi dřevo?" reaguje Jimram.

"To možná taky, ale myslel jsem to tak, že jsem přivázán na provázcích, za které tahá někdo, koho bych nazval Velkým Hybatelem."

"No, nevím," praví Tadeáš, "když by měl onen hybatel najednou ovládat osm miliard lidiček, o ostatních živých tvorech nemluvě, ten by se z toho zjevil."

"Třeba ne, protože on bude úplně jiná dimenze, pro nás nepředstavitelná," oponuje Lev.

"Něco ovšem přece jen ovládáme vůlí," kontruje Jimram.

"Pravda, vůle. Zaplatím a vypadnu, piv již dosti bylo," dí Lev.

"Co to vidím, Méďo, cena piva ti vylezla nahoru," konstatuje Lev.

"Bohužel, pánové, nebylo zbytí."

"Jsou tu i štamgasti chudší než třeba já, mohli by začít raději chodit pro lahváče do hypermarketů," praví Jimram.

"Tak koukejte, pánové," odvětí Méďa, "choďte si ad libitum pro pivo hypermarketové, ovšem nedivte se, pokud zde jednoho krásného dne zavřu."

"To by bylo v pytli, Timea by mi pivní dýchánky v garáži či sklepě netrpěla," reaguje Tadeáš.

"Mně Scholastika taky ne, nota bene nemám ani tu garáž," přidá se Lev.

"Takže dost mudrování o alternativách, tento podnik padnout nenecháme, nos pivečka, Méďo," uzavře téma Jimram.

"Lve, probuď se!" třepe Jimram s kamarádem.
Lev se probírá.
"Kde jsou všichni ti mužíci?" táže se zmateně.
"Jací mužíci?"
"Zelení mužíci. Co vyskákali z talíře. Spousta zelených mužíků. Vypili nám všem tady pivo."
"Lve, vzpamatuj se. Žádní mužíci tu nebyli. Ani jiné chiméry. A jestli jsi myslel létající talíř, tak ani ten," konstatuje Jimram.
"Jediné, co tu bylo zeleného, byla zelená jako likér, co jsme si dávali dvakrát dokola," doplňuje Tadeáš.
"Vidím, že bych se měl mírnit," praví Lev, "a příště si dát nejvýše sedm piv a jednu zelenou, jak zpíval kdysi Fanánek Hagen. Opravuji, i piv raději méně."

Na talíři se otevřel poklop a vylezl z něj malý zelený mužík. Seskočil z okraje talíře do Lvova půllitru s pivem. Jeden by čekal, že se v něm utopí, ale on ne. Pivo vycucl jako nic a svůj objem zvětšil zhruba na dvojnásobek. Totéž učinili další mužíci s pivy Jimrama a Tadeáše.
To ještě nebylo všechno. Z talíře vylézali další a další zelení mužíci. Přeskakovali na sousední stoly a vrhali se do tamních piv. Za chvíli byly všechny půllitry od piva v hospodě prázdné. Jeden z mužíků se dokonce vrhl na kohout u výčepu a nasával pivo přímo z něj.

Jednoho vlahého jarního večera mají v hospodě U Médi otevřené okno. Lev se jím kouká ven a náhle něco zpozoruje.
"Chlapi, tam letí nějaký neznámý létající předmět. Čili UFO."
"Moc fantazíruješ," odbude jej Jimram.
"Já tedy na UFO a mimozemšťany věřím, ale že by nás měli navštívit zrovna tady a teď..." reaguje Tadeáš.
Předmět se však přibližuje. Už je patrný jeho tvar. Jde o létající talíř, přesněji řečeno dvojtalíř, po jehož obvodu blikají světélka. UFO vlétá otevřeným oknem do hospody a přistává na stole Lva a jeho kamarádů. Je větší než běžný talíř, na stůl se vejde jen velmi těsně.

"A vůbec, Zdirade, až já případně někdy budu plánovat dítě, nechám se spolu s jeho potenciálním tatínkem geneticky otestovat. Dědičných chorob je spousta a já bych nechtěla šílené dítě."
"To zní racionálně," odvětí Zdirad.
V duchu si však myslí své. Počkej, já na to třeba jednou vlítnu, budeš v tom, ani nemrkneš, a budeš se moci jen modlit, aby to dobře dopadlo. Zároveň však ví, že tato úvaha je dosti předčasná. Proto jen podotkne:
"Tak to abych už začal šetřit do prasátka na to testování. Takové testy nejsou laciné a do budoucna to lepší nebude. Snad do oné doby našetřím."

"Zdirade, znáš svou krevní skupinu?" táže se Tabita.
"Ne."
"A Rh faktor?"
"Taky ne."
"Ale to bys měl. Představ si, že bys byl Rh plusový a já minusová. Měli bychom dítě po tobě plusové. Mé tělo by si tvořilo protilátky proti krvi dítěte. Ne u toho prvního, ale u druhého či třetího ano."
"To je pravda. Ale taky je pravda, že už se to dá lékařsky řešit. A vůbec, nezdají se ti tyto otázky velepředčasné? Než my případně dospějeme k plození dětí..."
"Samozřejmě, za dlouho. Ale stejně bys údaje o své krvi mohl znát."
"Neboj, do příslušné doby toto zjistím."

Vaření je zase jednou na chlapech. Lev zavolá Otu a praví mu nad hromadou opláchnutých syrových brambor:
"Taky škrábej!"
Ota se poškrábe za uchem a Lev na to reaguje:
"Neřekl jsem škrábej se, řekl jsem škrábej! Myšleno brambory."
"Já vím..."
"Brambory se samy neoškrábou. Tedy jedna možnost by tu byla. V dětství jsem měl zálesácký zápisník, kde byly různé rady pro mladé táborníky. A byla tam též básnička o bramborách s verši: pusťte do nich blechu, budou se vám škrábat samy, až je začne štípat..."
"To zní geniálně!"
"Nicméně bych se na tento efekt nespoléhal, raději se dáme do škrábání."

Lev si na nejmenované platformě pouští mix populárních písniček ze svého mládí. Ota, zaslechnuv tu o robotovi, komentuje:
"Já bych chtěl taky takového robota. Aby mi třeba uklidil pokoj."
"Zapomeň," odvětí Lev. "I kdyby bylo v mé moci pořídit ti nějakého takového robota, byl by to robot speciální, výchovný. Byl by obut do zašpičatělých bot a při každém zvětšení nepořádku by tě kopl mezi půlky."
"Takže, Oto," přidává se Scholastika, "ukliď tam pěkně ten binšus, a až bude volná plocha na podlaze, tak tam vypusť vysavač. Alespoň ten máme robotický."
Ota jde konat dle pokynů, zatím bez kopu do zadku.

Když ve zpravodajském šotu z NHL zazní zmínka o českém hráči Zhustaveselém, podotkne Tadeáš:
"Toho trochu znám, je to syn spolužáka ze střední..."
Vzápětí reportér dodává:
"Pro Zhustaveselého to byl poslední gól v dresu Floridy, hned po utkání byl prodán přes půl kontinentu do Calgary."
Tadeáš dodává:
"V létě se bude ženit. To jsem zvědav, co ta jeho na to..."
"Určitě bude nakrknutá, že místo válení si šunek na slunné Floridě bude mrznout na severu," odhaduje Lev.
"To zřejmě bude," praví Jimram, "ale nepochybně tuto změnu překousne. Protože hráč NHL, co si budeme, chlapi, vykládat, je rozhodně partie k pohledání."