Vtipy

Krásný den, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a davy turistů se valí na Pražský hrad.
Před nádvořím je ale zastavuje a čelem vzad obrací hradní stráž: „Dál nikdo nesmí, a šmitec!“
Jen pár v boji zdatnějším jedincům se podaří zahlédnout pravděpodobnou příčinu manévrů:
Prezident Zeman leze po kolenou na nádvoří Pražského hradu, sbírá kamínky a píská u toho.
Evidentně nikdo neví, co se stalo, tak Ovčáček volá Putinovi:
„Vladimíre Vladimiroviči, máme nějaký problém s Milošem, nevíte co se děje?"
Putin to ověřuje a za chvíli volá zpátky:
„To nic, už je to OK, my jsme mu omylem poslali instrukce pro Lunochod."

Mladý kněz je před svou první bohoslužbou strašně nervózní, tak se zeptá zkušenějšího, jak má překonat nervozitu.
„To je jednoduché. Před bohoslužbou si nalij dvě deci vína a ono ti to půjde samo,“ poradí mu starší.
Bohoslužba skončí a mladý kněz se ptá, jaký byl. Starší se na něj chvilku mračí a pak rozhořčeně povídá:
„Zaprvé, říkal jsem ti, že si toho vína máš dát dvě deci a ne dva litry. Zadruhé, do kazatelny se leze po dvou, ne po čtyřech. Zatřetí, Panenka Marie byla svatá, ne prvotřídní roštěnka. A začtvrté, na konci modlitby se říká Amen, ne a šmitec!“

„V roce 2000 jsme vyrazili s Martinem na Rallye Český Krumlov, on uměl báječně navigovat, já rád rychle jezdím, strejda nám věnoval auto, tak jsme si ho vytunili. Bohužel jsme nepočítali s tak hustou mlhou. Martin se v mapě ztratil asi po půl hodině, vidět nebylo ani na dva metry, takže jsme se neměli čeho chytit…“
„Proboha, a co jste dělali?“
„No najednou jsme vepředu uviděli červená světla, říkáme si, hele někoho jsme dohnali, tak jedem za ním. A on najednou prudce zabrzdil a my to do něj picli.“
„Chtěl vás vyřadit?“
„Ne, jen zaparkoval na své zahradě v garáži.“

Senilní stařík ze zapadlé vesnice nastoupí ve městě do taxíku.
Mercedes vyrazí a dědek se zvědavě ptá řidiče:
"Na copak tam vpředu máte tu hvězdičku?"
Taxikář si řekne, nudná šichta, trochu si z dědka vystřelím.
"Byl jste na vojně? To víte, technologie jsou ve vývinu, tohle je zaměřovač, něco jako muška na pušce. Když se mi někdo dostane před kapotu, zaměřím, buch… a je po něm!"
Jedou dál, najednou strašná rána. Řidič se otočí, co se děje, a dědek vzadu vyčítavě vrtí hlavou:
"Že prej zaměřovač… člověče, vždyť vy jste toho cyklistu minul, jen taktak jsem ho stačil vzít dvířkama!"

Dva kamarádi, vášniví horolezci zdolávají náročnou kolmou skalní stěnu.
Zatloukají skoby, hledají nejlepší úchyty, pod nimi hluboká propast.
Najednou ten horní povídá: "Ty, Karle, mně se chce na malou."
A Karel na to: "Ne, nechce."
Ten druhý: "Ale chce."
Karel: "Tak zkus autosugesci."
A ten druhý na to: "Co to je?"
Karel: "To je, že si budeš říkat - nechce se mi na malou, nechce se mi na malou."
A ten druhý: "Nechce se mi na malou, nechce se mi na malou, nechce se mi na malou..."
A Karel: "Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě..."

Tři chlapi se opijí v hospodě a chvástají se, komu visí doma nejzajímavější věc.
První tvrdí: „Já mám originál obrazu Vojtěcha Hynaise!“
Druhý proklamuje: „Já mám zlatého Ježíše!“
Třetí vykřikne: „Mně visí doma mluvící hodiny!“
Tak chytí taxíka a jedou si to ověřit, a první má v hale obraz od Hynaise, druhý Ježíše ze zlata.
Pak přijdou k třetímu, kde na zdi visí obrovský mosazný gong.
„Co to proboha je?“ ptá se nechápavě jeden z mužů.
„Sleduj,“ odpoví chlapík a udeří do gongu vší silou kladivem.
A zpoza zdi se ozve: „Ty jeden zasranej hajzle, je čtvrt na čtyři ráno!!!“

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o pramenech velké řeky. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení aerotaxi, a když dorazil, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot.
Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo.
Fotograf říká: „Leťte k pramenům a udělejte tam několik nízkých průletů.”
„Proč?” zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Zakvílení.
„Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

Pán před domem na hřišti odchytí malého chlapce a ptá se ho:
„Chlapečku, můžeš mi říct, kde bydlí pan Novák?“
„A opravdu chcete vědět, kde bydlí pan Novák?“
„Samozřejmě.“
„A určitě chcete vědět, kde pan Novák bydlí?“
„Ješiš ty jsi jak kolovrátek, určitě!“
„Tak pojďte za mnou, já vám to ukážu, on bydlí v jedenáctém patře, ale nejezdí výtah.“
Chlapeček a pán jdou pěšky po schodech, pán je celý uřícený, pot teče proudem, sotva popadá dech. Dojdou do jedenáctého patra a Pepíček ukáže:
„Tak tady bydlí pan Novák, ale jestli jste s ním chtěl mluvit, tak sedí venku na lavičce.“

Svobodný mladík Karel zjistil, že zdědí veliké jmění, až jeho nemocný otec podnikatel zemře, tak se rozhodl, že si musí najít ženu, která by se o něj a jeho jmění starala.
Jednoho večera, na investičním mítinku, spatřil ženu neobyčejné krásy. Na první pohled se do ní zamiloval.
Přistoupil k ní a řekl: "Já možná vypadám jako obyčejný člověk, ale za pár měsíců můj nemocný otec zemře a já zdědím dvě miliardy korun."
Ohromená mladá žena si vzala jeho vizitku a potvrdila nespornou pravdu, že ženy jsou daleko lepší ve finančním plánování než muži.
Za tři dny se stala jeho macechou.