Vtipy

Tonda s Pepou uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se říci tomu druhému, jak to na onom světě vypadá.
Za pár let utrpí Tonda při autonehodě zranění neslučitelná se životem.
Týden nato slyší Pepa v noci: „Pepku, vstávej!”
„To jseš ty, Tondo? Tak jaké to tam je?”
„Naprosto super! Užívám si jako nikdy, denně snídaně, sex, oběd, sex, večeře a zase sex.”
„To je senzační! Nikdy bych si nemyslel, že to v nebi vypadá takhle.”
„Ale já nejsem v nebi, Pepku.”
„Cože, ty jsi v pekle?”
„Ani v pekle. Prodělal jsem reinkarnaci. Jsem teď králík v Austrálii.”

Přijde mladý muž za otcem své milé.
„Dobrý den, přišel jsem vás uctivě požádat o ruku vaší dcery Emilky, pane bankéři.”
Bankéř si ho důkladně prohlédne od hlavy k patě a pak mu chvilku upřeně hledí do očí.
„Dobře, máte ji mít,“ řekne nakonec. „Ale upřímně řečeno bych byl mnohem radši, kdybyste požádal o ruku její starší sestry Anny. Ta je sice už v trošku vyšším věku, má i nějaké drobné vrásky, ale ty byste jistě z lásky dokázal přehlédnout.”
„Váš návrh mne opravdu překvapil, pane bankéři,“ praví mladík. „A mohl byste mi naznačit, o kolik milionů je Anna starší?”

Je jaro, ptáčci zpívají, a na lavičce v parku sedí dvojice, chlapec a dívka na schůzce.
Dívka závistivě pozoruje pár na druhé lavičce, stařečka a stařenku, kteří se objímají, líbají a něžně hladí, zatímco dívčin chlapec pořád něco kutí v mobilu.
Po chvíli dívce dojde trpělivost a říká svému partnerovi:
„Podívej, jak je ten dědoušek k té babičce něžný, jak ji zamilovaně hladí po tvářích a líbá na vrásky z lásky. Za tu dobu, co tu sedíme, ji už políbil nejmíň dvacetkrát. Proč to taky nezkusíš?”
„Blázníš, drahoušku? Vždyť by to mohla být moje babička, a navíc ji vůbec neznám!“

1) Blondýnka v obchodě podává reklamaci: „Včera jsem si tu koupila tužkové baterie a jsou nějaký vadný, -----
2) Jede blondýnka v autě a narazí do stromu. Vyběhne z auta, běží ke stromu, začne ho zoufale objímat a kvílí: „Stromečku -----
3) Blondýnka si kupuje nové auto a ptá se prodavače: „Prosím vás, je to rychlé auto?" „Samozřejmě, 240 km za hodinu!" -----
4) Co udělá blondýnka, když zjistí, že má na prsu chlup? Koupí -----
5) Předbíhá takhle jedna blondýnka ve frontě na oběd, najednou ji někdo zastaví a říká: „Kam se cpete? Jděte na konec fronty!" A blondýnka na to: „To fakt -----

„Vážení a milí návštěvníci, vítám vás v našem muzeu. Budu vám odborným průvodcem a poskytnu vám veškeré informace o námi zde vystavovaných obrazech,” povídá průvodce skupince milovníků umění u vchodu a vede ji k prvnímu plátnu. „Zde vidíte před sebou obraz, který se jmenuje Svět. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, který prý vznikl na žádost neznámé panovnice neznámého státu v neznámé době, přičemž kopie byla vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, a kterou neznámo kdo, neznámo jak, neznámo kdy a hlavně neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”

Přijde duše k nebeské bráně, chvilku se rozhlíží a pozoruje cvrkot okolo, aby zjistila, co má vlastně dělat.
Rychle na to přijde, postaví se do fronty a kouká, co se bude dít.
Vidí, že u stolku tam sedí svatý Petr a klade příchozím stále stejně otázky, na jméno, věk a povolání.
Před sebou slyší: „Emil Bílý, 56 let, svobodný duch, nikdy jsem nikde nepracoval“ a za chvíli „Emanuela Vrchlická, 86 let, účetní,“ a konečně je na řadě, tak hrdě vychrlí „Julius Kopýtko, 73 let, lékař!” a už se hrne dovnitř.
„Moment, stát!” volá svatý Petr. „Vy musíte vchodem pro dodavatele!”

Můj dědeček (budiž mu země lehká) nám vždycky rád vyprávěl historky z vojny. Byl v kasárnách na Slovensku a zažil tam ledacos.
Jeho oblíbeným příběhem byl ten o duchovi. Kasárny údajně obcházel duch svobodníka Cáta, který tragicky zahynul při cvičení.
Děda tvrdil, že ducha jednou potkal. Bylo to pozdě v noci, on a jeho kamarádi se vraceli z hospody. Byli všichni trochu přiopilí...
Najednou uviděli zvláštní světlo v blízkém křoví. Osoba v bílé. Kdo by to mohl být?
"Kdo tam je?!" zvolal můj děda.
"Já jsem duch Cát!"
Děda a jeho kamarádi dali hlavy dohromady. "A co žádáš, duchu?"
"Papír!"

Přijde dědek k babce a povídá: „Babko, na záchodě je duch.“
„Ale dědku, co blázníš, žádnej duch tam není,” odvětí babka.
„Ale je, a určitě se chce osvobodit!“
„Co to u všech svatých meleš, dědku?“
„No všichni duchové, co někde strašej, chtějí být svobodný, ne?“
„A jak by se ten duch dostal na náš záchod?!”
„Jak já to mám vědět, prostě tam je duch,” nedá se děda.
„A řekneš mi aspoň, jak si na to přišel?”
„No, když votevřu, tak se rožne, a když zavřu, tak se zase zhasne.”
„Ty dědku jeden pitomá, že ty jsi zase sral do ledničky!”

Uprostřed zuřící bitvy Stalin diskutoval s maršálem Žukovem o plánech nové ofenzívy.
"Co myslíš, soudruhu Žukove, jaký směr máme zvolit pro útok?"
"Přímo na západ, soudruhu Staline."
"Jdi a připrav plány, soudruhu Žukove!"
Když Žukov odcházel, zamumlal: "Zasraný kníráč..."
Zaslechl to Molotov a obratem napráskal Stalinovi. Žukov dostal rozkaz vrátit se okamžitě do Stalinovy kanceláře.
"Koho jsi měl na mysli, když jsi řekl Zasraný kníráč, soudruhu Žukove?“
V rozporu se slavným citátem políbila Žukova múza a tak odvětil: "Samozřejmě jsem myslel Hitlera!"
Stalin se otočil k Molotovovi a zeptal se sladce: "A koho jsi měl na mysli ty, soudruhu Molotove?"

Ve Skotsku proti sobě válčí dva hrady.
Z jednoho hradu vyletí dělová koule a na druhém hradu urazí kus hradeb.
Z druhého hradu vyletí dělová koule a z prvního hradu urazí věžičku.
Z prvního hradu vyletí dělová koule a prorazí druhému hradu bránu.
Z druhého hradu vyletí dělová koule a prvnímu hradu vyrazí okna v hodovní síni.
Tak po sobě střílejí už dva dny, když v tom najednou z ničeho nic – ticho.
Z prvního hradu vystrčí hlavu místní umělec - malíř rekvalifikovaný na trubače a zahuláká:
„Hola, hola, proč nestřílíte?“
I na druhé straně vykoukne trubač:
„Nemůžem, koule je u vás!“