Vtipy

Její deníček:
Dnes se choval podivně. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: "Nic". Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic společného.
Když jsme se vrátili domů, cítila jsem, že jsem ho ztratila. Večer k mému překvapení zareagoval na mé něžnosti. Milovali jsme se, avšak stále jsem měla pocit, že je svými myšlenkami jinde. Než jsem usnula, plakala jsem. Můj život nemá žádný smysl.

Jeho deníček:
Sparta sice prohrála, ale byl prima sex.

Mladý muž se zamiloval do dívky a dlouho se odhodlával vyjádřit jí své city. Když tak učinil, děvče se zeptalo:
„Máš dva mercedesy?“
„Nemám,“ odpověděl zkroušeně.
„A tříposchoďový dům?“
„Ani ten nemám“ odvětil smutně a v očích už měl slzy.
„V tom případě se nemáme o čem bavit!“
Zoufale plačící mladík odešel k otci pro radu a otec mu na to odpověděl:
„Především přestaň být takový cíťa a přestaň brečet. Jestli ji opravdu tak strašně miluješ, tak pro mě za mě můžeš prodat Ferrari a Lamborghini a za to koupit dva mercedesy. Ale třicet pater kvůli nějakému děvčeti bourat nebudu!“

Rarášek a Přetrhdílo byly síly v pozadí,
o kterých se vědělo, že vždycky špatně poradí.

Když ti dva posedli některé dítko,
bylo z něj v momentě čertovo kvítko.

Ve škole jim absolutně nešlo o známku,
soutěžili, kdo utrží lepší poznámku.

„Toník honil spolužáka“, „Pepík zvracel židličky,
při obědě řval: jsem Zekon a ohýbal vidličky.“

„Dnes na pytlík spolužáka sahal Honza Málků“
„Láďa zas hrál baseball maje z třídní knihy pálku.“

„Ondra bodal Karolínku tužkou, až se zlomila“,
„Vinou Franty spolužačka v popelnici skončila.“

„Pane Holub, váš syn lítá, nebo sedá na oknech.“
Učitelka marně čeká, kdy těm dvěma dojde dech.

Blondýna je švorc, přemýšlí, jak by přišla k penězům. Napadne ji únos dítěte. Běží před školu a popadne prvního kloučka.
Doma usedne ke stolu a píše:
"Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky milion Kč a nech mi je zítra v mrtvé schránce v dutině dubu u kašny. Blondýna."
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů.
Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a vzkazem:
„Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že jako blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly."

Nebyly to od ní vůbec povedené vtipy,
mrtvou schránkou na měkkýše označit mé slipy.

Ptám se jí, miláčku, co je dnes k obědu?
na to mi povídá: „hrneček od medu“.

Namítl jsem, že NIC jsme už přece včera měli,
prý na dva dny navařila, zazněl výrok smělý.

Věčně pikle kuje, taky kritizuje.

Zaprvé ji neposlouchám, hysterčí ta „dokonalá“,
a za druhé… mám ten dojem… taky něco povídala…

Já jí řekl, znáš ten rozdíl, žumpa versus žena?
Žádný není, buď nasraná, nebo vyčerpaná.

Kdysi chtěla být mým sluncem, teď však slovy pálí,
sdělil jsem jí, ať se tedy i patřičně vzdálí.

V letadle letí medvěd, zajíc a papoušek.
Po chvíli papoušek křikne na medvěda: "Hele naval cigáro!"
Medvěd je mírně naštvaný, ale cigáro mu dá.
Nato papoušek křikne: "A kdo mi zapálí?"
Medvěd je naštvanější, ale papouškovi zapálí.
Zajíc to pozoruje: "Hele medvěde, a mně cigáro nedáš?"
V medvědovi to už vře, ale cigáro mu dá. "No a co zapálit?"
Medvěd to nevydrží a vybuchne.
„Vy sebranko, já vás z toho letadla vyhodím,“ zařve a udělá to.
Jak si tak padají dolů k zemi, papoušek se ptá zajíce: "Ty, zajíci, a umíš lítat?"
"A sakra, doprčic, neumím!"
"Tak proč provokuješ medvěda?"

Žíznivý turista se zastaví u domku u silnice a poprosí malého chlapce o trochu vody.
Chlapeček se zamyslí a zakoktá: „Já nevím… to nepůjde… já bych musel… to by fakt asi nešlo…“
Turistovi už se lepí jazyk na patro, tak přesvědčuje: „Jdi ty brepto, určitě to zvládneš!“
Chlapeček odběhne a za chvilku donese hrneček, ale vody v něm jen na dně. Turista se napije a poprosí o další, chlapeček vždy přinese sotva zakryté dno.
Když se to opakuje osmkrát, turista se ho zeptá: „Proč nepřineseš plný hrneček?"
„Víte, já nedosáhnu na kohoutek. A ze záchoda se prostě víc nabrat nedá!"

Policista hlásí do vysílačky:
„Náčelníku, tak jsme na místě činu."
„A jaká je tam situace? Můžete mi stručně popsat, co se stalo?"
„Žena zavraždila svého muže. Celkově pětatřicet bodných a dvě střelné rány. Nakonec mu usekla hlavu a pokusila se tělo spálit."
„Proboha! A jaký byl důvod pro tento hrůzný zločin?"
„Co se nám zatím podařilo zjistit, tak šlápl na podlahu, kterou právě myla, a zanechal na ní ťápoty."
„A kde se teď ta pachatelka nachází?“
„Na druhém konci chodby, přibližně dvacet metrů od nás.“
„A už jste ji zadrželi?"
„Zatím ještě ne, veliteli!"
„A proč?"
„Čekáme, až uschne podlaha!"

Na lodi za války dá kapitán poručíkovi rozkaz:

"Okamžitě běž do podpalubí a řekni chlapům, že se balíme a vypadnem, míří na nás torpédo a za minutu je tady!"

Poručík doběhne do podpalubí a říká chlapům:

"Vsaďte se každý o deset babek, že když ho vytáhnu a bacím s ním o stůl, tak se loď potopí."

Námořníci nevěří a tak ho poručík vytáhne a třískne s ním o stůl.

Loď se roztříští a když tak plavou v moři plném trosek, kapitán řve na poručíka:

"Sakra, jasně jsem řekl evakuovat! A co jste v tom podpalubí provedli? To torpédo nás minulo."

Bylo nebylo, ve vesnici se objevil muž a oznámil, že bude vykupovat opice po 100$. Vesničané chytali opice a prodávali je. Jak začalo opic ubývat, muž musel navýšit výkupní cenu na 200$ a poté na 250$, až opice došly. Muž řekl, že jede vyjednat velkou objednávku do města a bude vykupovat za 500$. Jeho asistent řekl vesničanům: „V kleci máme tisíce opic. Já vám je prodám po 350$ a až se obchodník vrátí, koupí je od vás po 500$“. Vesničané tedy nakoupili všechny opice zpět, ovšem muže ani asistenta už nikdy nikdo neviděl. A tak, milé děti, funguje akciový trh.