DMD č. 15. pro 15. 4. 2014. Téma: Poprava pampelišek

V pondělí, když šel z domu, měl pocit, že ho někdo pozoruje. Ale ať se rozhlížel sebevíc, nikoho neviděl.
V úterý se pocit vrátil. Ale tentokrát měl navíc dojem, že za ním někdo stojí. Když se však otočil, byl za ním jen trávník zahrady.
Ve středu došel k názoru, že za vším jsou pampelišky. Byla jich plná zahrada a jejich malé poťouchlé žluté ksichty ho sledovaly kamkoliv se hnul.
Ve čtvrtek slyšel slabé obviňující hlásky pampelišky. Raději před jejich výsměchem urychleně utekl pryč.
V pátek to už nevydržel, s ďábelským smíchem vzal sekačku a celou zahradu na jeden zátah posekal.

Vloni touhle dobou vytahoval sekačku na trávu.
Poprvé v novém roce.
A rýč. A lopatičku. A hnojivo.
Vyrýpat všechnu neplechu z trávníku. Sedmikrásky. Pampelišky. Všechno.
Pořídit trávníku takřka vojenský sestřih.
Vrátit se a vyrýpat tu neplechu, které si nevšiml předtím. (Někdy si myslel, že se mu plevel vysmívá. Že čeká, až se otočí, aby proradně vyrašil na už vyčištěném místě.)
Pohnojit trávník.
To vše zopakovat každý týden.
Udržovat trávník v dokonalé kondici dá nějakou práci, zvlášť tady, na Vnějších ostrovech.
Letos... spočítal žluté hlavičky. Pohnojil je a usmál se. Rostly jedna báseň.
Pampelišky dostaly milost.
Bude z nich skvělý salát.

Sid nikdy nebyl dítětem štěstěny (proto ho koneckonců jeho rodina nechala chrápat, zatímco se dali na strategický ústup, že), ale sežrat pampelišku - údajně poslední - před nosem dvěma úžasně pesimistickým nosorožcům a ještě jim sdělit o jakou ňamku že to přišli, to bylo zatím to nejblbější, co se mu kdy podařilo.
Slova "Sežerem ho." ho zrovna moc nepotěšila, takže nedopatřením zašlápl tu opravdu poslední pampelišku.
"Právě jsi nám popravil poslední pampelišku. Nejposlednější ze všech posledních. Už na světě není ani jediná žlutá kytka."
"Pánové, stejně nebyla tak dobrá, ehm... Šišku?"
"Pampeliška...
"Klid. Teď mi popravíme tebe, lenochode jeden. Na něj!"
"Ááá...

Tony si sedl na trávu a zahleděl se do oblohy. Byl naprosto vyčerpán a Cris to nedokázal pochopit.
"Tony, co bys řekl večeru na pláži?" otravoval ho. Anthony utrhl pampelišku a sfoukl z ní chmýří.
"Co si myslíš o návštěvě zoo?" Tony utrhl další pampelišku a také z ní sfoukl chmýří.
"A co třeba romantická večeře pro dva?" flirtoval Cris. Tony utrhl třetí pampelišku-
"Počkej, neslyšel jsi něco?" zeptal se.
"No, neslyšel jsem tvoji odpověď na moje nabídky," pokrčil rameny Cris.
"Ne... zní to jako tichý křik..." řekl a pak se opatrně podíval dolů.
Všechny pampelišky utíkaly pryč před popravou.

Luna si právě pochutnávala na svém oblíbeném salátku z jarních lístků. Najednou kousla do něčeho, co chutnalo odporně. Navíc cítila, jak jí na jazyku a nozdrách začínají naskakovat pupínky. Zuby vytáhla zbytek té pohoršující zelené trubičky z misky, a vylevitovala si jej do výše očí.
"Myslím, že jsem alergická," konstatovala, a snažila se se nedrbat.
"Povolení dát dohromady likvidační četu, která odstraní pampelišky z celé Equestrie!" ozval se její velitel tělesné stráže.
Než stihla Luna odpovědět, ozval se hlas její sestry:
"To snad nebude potřeba. Stačí, když je Green Pasture odstraní ze salátů."
Celestia Luně podala kelímek s léčivou mastí.

"Ty moje srnečko..." šeptal jí o svatební noci.
Dva týdny po rozvodu byla zavražděna.
-
"Ah, ty má květinko..." šeptal poté, co pro ni vytvořil novou církev
O tři roky později byla obviněna z cizoložství a popravena.
-
"Ty moje kuřátko..." šeptal při svatební hostině.
Zemřela při porodu syna a nástupce.
-
"Ty můj drahoušku..." šeptal, když jí nasazoval prstýnek.
Půl roku nato se s ní rozvedl a v cizině, kde od té doby žila, skonala na morovou epidemii.
-
"Ah, ty má pampeliško..." šeptal v tu chvíli, kdy se poprvé políbili.
Po roce a půl ji sám nechal stít.
Ale pampeliška byla poslední...

Dívky se s výskáním rozeběhly po louce.
Každý rok si říkaly, že upletou pestré věnečky, plné rozličného čarodějného kvítí. Připraví je týden dopředu.
Každý rok na poslední chvíli narvaly pampelišky. Vždyť je to jedno. A plete se z nich nejrychleji.
Věnečky padaly do vody...
O kus dál po proudu stáli chlapci, připravení je zachytit. Kterou dívku jim předurčí Osud? Vloni měli smůlu. Všichni.
V zátočině mezi oběma místy pozorovala maličká nutrie s mohutným punkovým kohoutem a černobíle pruhovanýma nožičkama připlouvající hostinu. Krátce zazpívala a brzy byla zátočina obsypána jejími příbuznými.
Pampelišky byly letos obzvláště lahodné.
Chlapci zase zůstali na ocet.

Kráľovná sa zahľadela na Alicu.
„Čo pre mňa máš?“
Alica jej podala dar.
„Je to veniec, ktorý som uplietla z púpav.“
Kráľovná si vzala veniec a položila si ho na hlavu.
„Prineste mi zrkadlo!“
Niekoľko kariet sa rozbehlo k palácu.
„Hapčí,“ kýchla si kráľovná.
„Nazdravie,“ ozvali sa všetci.
„Tak kde je to zrkadlo?“ Začínala byť kráľovná netrpezlivá a keď je kráľovná netrpezlivá, nedopadá to dobre. Všetci začali nervóznieť.
„Hapčí, hapčí,“ ozvalo sa zasa od kráľovnej.
„Vaše veličenstvo, to bude asi alergia na púpavy. Dajte si veniec dole,“ poradila jej Alica.
Kráľovná strha veniec a odhodila ho. „Zotnite tým púpavám hlavy!“

Sluníčko svítilo, na nebi ani mráčku, přesto se všechny pampelišky na louce k sobě tiskly a zoufale plakaly.
Královna Květinové louky je odsoudila - všechny mají být o hlavu kratší a to prý pro to, že se jedna z nich zrádně vydávala za posla slunce a vybírala poplatky, za využité sluneční světlo. Královnu ti tak rozzuřilo, že se rozhodla zbavit se všech pampelišek. Však ony si vždycky najdou cestu zpátky, to všichni moc dobře věděli. Už několikrát se jich království pokoušelo zbavit.
Když pampelišky zaslechly dunivé kroky popravčího a uviděly ostrou kosu, kterou nesl přehozenou přes rameno, některým strachem zbělely hlavičky.

Jake pobíhal sendvičovým lesem, když se k němu z dálky donesl Finnův hlas. Obrátil se v posteli, přikryl se kůží a předstíral, že stále spí.
"Jaku, poslochej mě přece. Popravili je. Úplně všechny!"
"To zní fajn. Já si ho dám se salámem," zamumlal.
"Popravili pampelišky z květnového povstání. Víš, co to znamená?"
"Tak aspoň s medem."
Finn ho za paži vytáhl z postele a po zemi dostrkal až k oknu, kde ho musel vyzvednout, aby viděl. A viděl. Vše bylo pokryto bílou dekou.
"Semínka? Tak bych řekl, že s takovou armádou nakonec stejně vyhrály pampelišky."
"To asi."
"Udělám vajíčka. Chceš?"