Multicrossover

„OMG tos jako všechny tyhle krámy sežral?“ zeptal se Otesánka více než decentně potetovaný teenager s rozkrokem u kolen.
„U?“ zahuhlal tázaný. Zdálo se, že na těch pár tun jídla konečně začala působit gravitace.
„Jo u. Říkám vole, že ty svinstva zmizely rychlejc, jak láska k zemi při vyplňování daňovýho přiznání.
„Um?“
„WTF?“
„Je pravděpodobné, že tě tvůj přítel přes hudbu z tvých sluchátek neslyší!“ zakřičela temná postava ze stínu.
„ROFL!“
„Ugh.“
„WHAT?“
Otesánek se to pravděpodobně rozhodl vyřešit po svém a spolkl i tenhle bordel.
A pak jsem se probudil s pocitem, že větší krávovinu už asi nikdy nenapíšu.

Poslyšte, lidé drazí, pět krátkých příběhů. Ačkoliv odlišné se zdají býti, přece mají něco společného. Touhu a nadšení na začátku a následnou větu: „Je to tu jako u snědeného krámu, do prdele!“
Hlavní hrdinové jsou:
- Hubert, nabručený mol, který se prokousal až do šatníku Severuse Snapea,
- Rozárie, vyhladovělá myš rozhlížející se ve spižírně v růžovém domečku Barbie,
- hrabě Drákula, který se zakousl do krční tepny bábi Zlopočasné,
- emocuc, který si chtěl pochutnat na libidu Mirka Dušína,
- a Stevie, brouček mozkožrout smutně hodující v lebce Daenerys Targaryen.
Závěrem nutno podotknout, že všechny tyto příběhy skončily stejně. Potokem slz a rituální sebevraždou.

"Prosím vás, neviděla jste tu někde..."
"Dvě děti? Cha. Pleju len. Až vypleju, tak..."
"Prosím vás, neviděli jste..."
"HERMIONO! HERMIONO!"
"Rone, přestaň řvát a přemýšlej! Nezlobte se, máme jiný věci na práci!"
"Prosím vás..."
"Už zas? Včera tu byly tucty takovejch jako vy, všichni utekli!"
"Potřebuju jen vědět, jestli jste neviděl..."
"Nemyslete si, že nás v Asociaci neškolí, slečinko! Umim s tou flaškou věci, že byste koukala!"
Zmizela, než ji Pracovník stihl polít vodkou. Zhmotnila se naprosto bez přemýšlení, na konci ulice spatřila modrou budku, rozběhla se k němu a došlo jí, že nejdůležitější věc ve vesmíru je stejně náhoda.

Praskla struna v zlatém hávu,
neměl strach. Pak sklonil hlavu.
Stočil zrak za bílým stínem,
ztratil duši. Lásku.
VINEN.
***
Zpívej se mnou!
Moje milá,
proč ses mi nezaslíbila?
Zpívej se mnou!
Za odměnu
ovládneš tu klamnou scénu.
***
Tak pojď, tak pojď, do náruče mé vklouzni
tak pojď, tak pojď, tvůj dech s mým zpěvem souzní.
Tak pojď, tak pojď, ty bojíš se snad smrti?
Tak pojď, tak pojď, sic koráb ti rozdrtím.
***
Čpí půlnoc ze skály, dva tóny píšťaly
divě teď v srdci tě zasvrbí.
Komu ten tón sluší, ten má oslí uši,
a s hanbou se ukrývá do vrby.

Na každé přednášce seděla dívka hrající s přívěskem na krk. Všechny přednášející děsila otázkami.
Muž, který vystoupil z modré budky, si po chvilkovém pobíhání nadšeně mumlal něco o „těch jejich roztomilých nesmyslných představách“.
U vchodu se chvíli motal zametající stařík rozdávající moudra.
Pár hipsterů se snažilo vykřikovat hlášky z Návratu do budoucnosti.
„Zítřek jsem prožil včera,“ zavrtěl nad rozpisem přednášek vytáhlý muž hlavou, „typicky populistické nepochopení! Čekal jsem víc. Leonard...“
„Existují ovšem zážitky, kdy vnímání času funguje jinak,“ pravil velmi přátelsky muž v poněkud retro kabátě, „můžu vám názorně...“
„Experiment! Konečně něco vědeckého! Bude víc účastníků?“
„Snad ano,“ zazubil se.

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Jednou vymyslel takový udělátko se zápornou permitivitou. Zamaskoval ho za prsten a daroval takovýmu týpkovi s velkou černou přilbicí.
Pak přišel se strojem, který uměl s pomocí zvukových vln skoro všechno. Pojmenoval ho sonický šroubovák a patent prodal nějakým mimozemšťanům.
Dalším vynálezem byl přemisťovač částic. Strčil ho prej do skříně, kde ho objevila neteř nájemníka.
Když jsem ho před týdnem potkal, byl rudý vzteky. Někdo mu ukradl plány na nové designové lampičky a používá je teď k boji jako meče.
Nakonec se objevil s červenýma deskama.
"Víš co to je?" otázal se.
"Že by paradimenzátor?" zkusil jsem namátkou.
"Třídní kniha."

Za x raději dosazujte jen ty známé věci. Můžete sice říci "člověk jako člověk" nebo "místo jako místo", ale pak riskujete, že to dopadne katastrofálně.
Třeba jako:
když Harry Potter nastoupil na Neviditelnou univerzitu.
když čtvrtým členem Beatles nebyl Paul McCartney ale Justin Bieber.
když do Twin Peaks přijel vyšetřovat rada Vacátko.
když s Katniss šel společně do Arény Mirek Dušín.
když Frodův zahradník byl Theon Greyjoy.
Že jste nic z toho nenapsali?
A JSTE SI TÍM OPRAVDU JISTÍ?
...
Muž odlétl v DeLoreanu zase do jiného prostoru. Že manipulace s minulostí rozbije časoprostorové kontinuum? No, za záchranu literatury to stojí.

Na vlastní nebezpečí
Ve vesmíru snad neexistovala cedule, která by byla více ignorována.
Doctor ji bral jako čistě informativní.
Jean-Luc Picard ji považoval za výzvu ke zvýšené opatrnosti.
James T. Kirk se jí vysmíval stejně jako nebezpečí samotnému.
Dle Kathryn Janeway se jednalo o běžné označení koupaliště.
Buffy Summers pochybovala, že by se za ní mohlo schovávat něco horšího než upír.
Regina Mills byla to nebezpečí, co se za ní skrývalo.
Susan Ivanova ji měla na své krabici s vodkou.
Děti v celé galaxii prolézaly zříceniny budov, které za ní byly.
Kolem a kolem se jednalo o ceduli zcela zbytečnou.