Multicrossover

"Už je koniec?" spýtal sa nesmelý hlas v tme.
Miestnosť zažiarila svetlom jedinej žiarovky visiacej na kábli. Hypnoticky sa pohupovala.
"Takže už nás nebude trápit?" opýtal sa Marigold sediaci na gauči.
"Ty se trápíš sám," odpovedal mu Geralt.
"Vy jste to měli ještě dobrý, co já si musel všechno vytrpět!" nariekal Noby.
Kolík všetkým ponúkal žemle. Okolo M'puta poletovali akési včely.
"Teď nás už nepotřebuje, mohli bychom jít spát. Tak na rok." navrhol Elánius.
Miestnosť sa vyprázdnila.
Prišli ďalší.
"Kde sme?" opýtal sa Arkas. Mavi vytiahla paličku.
"V mojom autorskom príbehu. Teraz mám na vás zase čas!" ozval sa hlas.

Já to neměla pít! Mé vnitřní oko, proč jsi mi zatajilo, že v tom sherry od Lockharta je nápoj lásky, či jaké svinstvo?! A ten přerostlý netopýr mi taky moc nepomůže, vzhledem k tomu, co vše mi ukázala má křišťálová koule:
Napřed jsem se Snapem vyšetřovala případ zlatovlasého hudebního skladatele, který zavraždil manželku. Mě.
Pak jsem s tím skladatelem prosvištěla patnáctým a šestnáctým stoletím, první světovou válkou, na šest let s ním zakotvila v Londýně a sbalila svého bratra, premiéra. Nebo švagra, šéfredaktora?
Vypadněte z mých vizí, chlapi zatracení! Lockharte, nelez sem, Snape, nekomanduj mě před matkou! Radši budu sama!

Pitomci! Nechápou, že Kodex je jen takový návod. A to si říkají piráti… Elisabeth si tiše zanadávala a opřela se do vesel. Když posádka hodila Jacka přes palubu, musí ho zachránit sama.
„Drž hlavu dolů, chlapče,“ zasyčel Yoren. „Hezky nenápadně se propracuj do zadní řady a prchej.“
Arya ho vytrvale ignorovala. Byla rychlejší než Horký koláč, silnější než Lommy. Nepotřebuje chránit. Má Jehlu, umí bojovat!
„Podejte hlášení, desátníku!“
„Všude klid, pane…“
„Madam!“
„Ano, jistě, pane… madam… pane.“
„Radare, zahráváš si.“
O tom pojmu slyšela možná jedině Margaret. Přesto byly všechny tři emancipované víc, než kterákoli z bojovnic za ženská práva…

Nechtěl tu být. Strašně moc, zoufale, zběsile… vší silou, vší vůlí se soustředil na to, že tu nechce být.
Kdekoli jinde, jen ne tady.
Prosím, pane… Ano, vím, že jsem ateista… i vy to jistě víte, všemocný pane… Přesto… Prosím, prosím… pošlete mě pryč… Kamkoli… Klidně na konec světa, jen pryč z tohohle pekla…
S přáními je ten problém, že se občas vyplní…
„Kde to sakra jsem?“
„Vítejte na palubě Titanicu!“
Pryč…
„Proč se směješ?“
„On se probudil! Šelma je vzhůru…“
Pryč…
„Společnost American Airlines vám děkuje za přízeň a doufá, že opět využijete jejích služeb. Dáte si poslední drink?“

Moudří našeho rodu vypráví, že všechno začalo utrženým sluchátkem. To bylo poškozené podobně jako TARDIS. A mělo rádo zvířata. Takže když se ho jednou zmocnili dva delikventi a zvolali do něho cosi o miliónu koček, neváhalo a jejich přání vyplnilo.
Zástupy koček zaplavily celou planetu. Byly heboučké, miloučké a hodné. Chtěly se lísat.
Lidé se však přemíry koček vyděsili a toužili jim uniknout. Proto počali stavět mohutné kosmické lodě a prozkoumávat nové galaxie.
Nebylo jim to však nic platné. Koček se jen tak nezbavíte. Nebo, v jednom konkrétním případě, jednoho konkrétního Kocoura.
I ten byl laskavý a chtěl se lísat…

V rámci terapie nám poslali z Asociace pár klaďasů na motivační setkání za účelem rozvoje pozitivního myšlení. Téma: nad propastí.
„Propast nic neznamená. Stačí mít řiditelný padák, skočíte a propast prostě přeletíte,“ pronesl téměř znuděně bezvadně oblečený muž a napil se své vodky s martini.
„My jsme na asteroidu narazili na pořádnou propast. Vesmírnej Grand Canyon. Rozjeli jsme pásovce na plný pecky a prostě jsme ho přeletěli,“ prohlásil astronaut.
„K překonání propasti potřebujete víru,“ pravil muž v klobouku. „Udělal jsem krok do prázdna a najednou tam byl most.“
Úprk klaďasů před rozzuřenými chovanci jsem díky vodce vnímal jako v mlze.

Jak v Zeměploše, přepluješ přes okraj, do propasti, a konec, finíto, nazdar.
Vyletěl jako Fénix, pln naděje a šťastných očekávání.
Tentokrát je to bomba, cítí v prstech, chrastí uvnitř kostí.
Připadá si jak Jan Tleskač při odlepení.
Jak Harry Potter s hrdě vztyčenou hůlkou!
Směr vzhůru se během mžiku oka láme.
Houstone, máme problém!
Big trouble!
Padá.
Do hlubin, kde vládne stín.
Zběsilí psavci nad ním mažou schody dolů.
Jak Harry Angel výtahem do pekla.
Jak beztvářné děti v The Wall směřuje do obřího mlýnku zapomnění.
Padá.
Aries, Ryo, kde jste?
Bez kachničky a bez komentáře přepadne přes okraj nejnovějších.

Když před sebou spatřila postavu v kápi, zarazila se.
Náhle ji zaplavily vzpomínky...
...jak chytá svou první zlatonku a vyhrává pro Nebelvír famfrpálový pohár.
...jak šťastnému Orfeovi vrací Eurydiku.
...jak zatýká doktora Moriartiho.
...jak upravuje pohon Voyageru na supertranswarp.
...jak podrobně vysvětluje Aangovi magii živlů.
...jak přemlouvá Einsteina, aby kosmologickou konstantu nezavrhoval.
...jak zachraňuje nejmenší z chrámu před Anakinem.
...jak vymaňuje Celembribora z Annatarova vlivu.
...jak jí zamilovaný Jack Harkness zpívá serenádu.
Smršť obrazů postupně vybledla, postava stála a mlčela.
Pochopila.
"Tak tohle je opravdu konec. Co bude dál?"
"TO TEĎ ZÁLEŽÍ JEN NA TOBĚ. TAK JAKO U VŠECH OSTATNÍCH."

Svedla Old Shatterhanda a když on odpočíval zmámen láskou, chytila Santera do lasa. Než ho předala spravedlnosti, stihl ji požádat o ruku.
Hravě strčila myslivce do kapsy ve střelbě a Vlka zneškodnila hypnotickým pohledem svých černých očí.
Voldemort proti ní nezmohl nic ani s bezovou hůlkou. Strachy se třesoucí jí dobrovolně předal své viteály a prosil o smrt, že bez její lásky nechce žít.
Když se později sešli na skupinové terapii, přísahali jí strašlivou pomstu.
„Provdáme ji za někoho, kdo jejímu kouzlu nepodlehne.“
„Pošleme ji za Jamesem Bondem.“
„Pošleme ji za Chuckem Norrisem!“
„Pošleme ji za majorem Zemanem,“ prohlásil Vlk.

„Včera ji zas napsali k nám,“ odplivl si Gimli.
„Taky,“ vzdychl Doctor.
„My máme jednu přímo kanonickou,“ ucedil Rejpal.
„Tahle je horší,“ ujistil ho Voldemort, „ráno mi zas ukradla viteály před... Ukradla!“
„Raději bych nerozváděl, k čemu jsem s ní byl ráno nucen já,“ kopl do sebe Severus Snape panáka.
„Já odpoledne,“ dodal Sherlock znechuceně.
„Mně by to zas tak nevadilo,“ zazubil se Jack Harkness.
„Messieurs,“ usmál se malý muž, „měl bych jistou inspiraci...“
Mary Sue nastoupila do vlaku (zachránila přitom dvě nemluvňata, psa a stát).
Nevěděla, kdo jí poslal lístek, ale – o to větší dobrodružství!
Orient-Express se zvolna rozjel...