DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Z dívčích ložnic se ozval jekot.
„Proboha, vždyť vypadám jako mrkev!“ křičela Parvati. Hermiona zvedla oči od úkolů a pozvedla obočí. Parvati držela v levé ruce zrcátko a v pravé hůlku.
„Není to tak hrozné, takhle se vždycky opálím v létě,“ řekla smířlivě Hermiona, aby spolužačku uklidnila.
„No jasně, v létě, ale jestli sis nevšimla, Hermiono, je prosinec! Vypadám jako idiot!“ rozčilovala se Parvati.
Levandule se ji snažila utěšit. „Tak použijeme to druhé zaklínadlo, ne?“
Hermiona zavrtěla hlavou a vrátila se ke svému úkolu. Když Parvati začala brečet, že je „jak sejra“, už jejich nepovedeným hrátkám s kouzly nevěnovala pozornost.

Maruška doma dělala všechno a stejně to bylo málo. Líná nevlastní sestra a zlá macecha jí úkolovaly od božího rána do nekřesťanských večerních hodin a zrovna si nadiktovaly, aby jim přinesla mrkev. Mrkev v lednu. Achich, to je fakt buranský. Kdyby šla aspoň pro jahody se šampáněm, dragon fruit nebo liči. Maruška se zvedla od stolu, vzala si peněženku a došla do Alberta. Jo, v konzumní společnosti není třeba ani jednoho měsíčka, aby si Macecha dala do nosu. Třeba zrovna tu mrkev. Ale chudák Maruška jen tak k chaloupce nepřijde, to aby si teď vzala hypotéku aspoň na dvacet let.

Mrkev v zimě má symbolizovat něco podivného. Jenže v dnešním na hlavu postaveném světě nic podivného už není. Všechno je tak šílené, že se to navzájem překřikuje. Lidé jsou jak postižení. Jediné o co jim jde, je mít nejnovější verzi nějaké ivěci, boty dražší než za „čtyři litry“ a hlavně mít perfektně obarvené kořínky vlasů. Vše je pro ně všední samozřejmostí. Vůbec si neuvědomují, že to, že ráno dokážou vstát s tím, že je nic nebolí, že se můžou nasnídat, protože mají peníze na jídlo a střechu nad hlavou... to samo o sobě je pro jiné nešťastné lidi tak výjimečné!

Vysoký, svetlovlasý muž bol jedinou postavou, ktorá sa vynímala na širokej prérii. Unavene zoskakoval z koňa, sadal si pod osamelý strom a púšťal sa do skromného jedla: kukuričné placky a bizónie mäso.
Načúval zvukom prérie a sledoval všetko naokolo. Len náznak, kúsok odpovedí. Kam zmizol? Kde je teraz? A je vôbec nažive?
Zahryzol do mäsa, a, hoci to bolo ťažké, musel si to priznať: pred dvoma dňami stratil jeho stopu a nedokáže ju znovu nájsť.
Cítil sa, akoby hľadal mrkvu v zime, ihlu v kôpke sena, sneh na púšti. Beznádej mu zväzovala hrdlo.
Môj milý Winnetou, uvidím ťa ešte niekedy...?

Seděl jsem zvečera u psaní,
na dveře zaslechl klepání.
Maedhros na prahu sošně stál.
„To jsou k nám hosti, jen pojď dál!“
Sedl si poblíže ohně v krbu.
„Smím, bratře, užít tě jako vrbu?“
„Že vůbec váháš, vždyť jsme chlapi,
hezky mi povídej, co tě trápí.“
„Chceme se s Fingonem koupat spolu…“
Zjihle se podíval… no tam dolů.
„Takže chceš ode mě slyšet radu,
co dělat, abys to ustál v chladu?“
Co radit, co se mu vyplatí?
„Zkus mrkev strčit si do gatí!“
Nazítří vyzvídám, to je psina,
jak asi obstála zelenina.
Maedhros smíchu se nezdržel,
Fingon prý použil petržel.

Sněhové vločky ladně vířily nad střechami Louvru.
Takové počasí hrabě Rochefort nepamatoval. Zimomřivě přešlápl.
Jeho muži si v úkrytu dýchali na ruce.
Konečně se dočkali.
Ani nevykřikla, když jí přitiskli dlaň na ústa.
„Máme ji prohledat?“
Královnina švadlenka vypadala rozkošně. Ten Gaskoněc rozhodně nemá špatný vkus…
„Netřeba,“ chopil se Rochefort příležitosti.
„Hrabě?“ Kardinál Richelieu se svraštělým obočím pohlédl na zmuchlaný kousek papíru. Jediné rychle načrtnuté slovo. „Čekal jsem ledacos, ale zrovna MRKEV?“
„Vaše Eminence, určitě je to heslo nebo tajná šifra…“
Constance vzdychla. Bylo jasné, že se pan Bonacieux i tentokrát bude muset namísto mrkvového koláče spokojit s kapustovou polévkou…
***

"Tady něco nesedí," prohlásila mrkev, když otevřela oči a spatřila okolo sebe sněhovou pláň.
"Radši se teď ani nedívej," prohlásilo x a změnilo se na y kladné.
"Vy máte co říkat," ušklíbla se nutrie, prohrábla si číro a znuděně si přehodila kytaru na druhé rameno: "aspoň nejste v cizí kůži."
Odněkud se vynořily malé, ošklivé pampelišky a začaly skandovat: "Velení nechte na nás!" Punková nutrie se uchechtla a jedním švihem své kytary pampelišky popravila. "Mohl byste mi někdo říct, co se tady děje?!" snažila se mrkev překřičet volání přírody.
"Ále, zas začal duben!" odpověděla znuděně pumpa s kudlou v zádech.

"Hele, Koší, proč dávají do našeho žrádla to červené?"
"To je mrkev, Želví. To aby ti líp fungovala střívka."
"Moc dobré to není."
"Hele, buď ráda, že ti nekručí. A že jsi v teple. Podívej se ven, jak tam sněží!"
"Jé, támhle někdo stojí a má místo nosu mrkev!"
"To je sněhulák, Želví."
"Hele, támhle se potácí další sněhulák s mrkví místo nosu."
"Hrome! Reverend Barnaby! Tomu ale musí být zima!"
"Hej, reverende, pojď se ohřát!"
Zasněžený reverend vklopýtal do dveří. "Děkuji, malí přátelé! Zachránili jste mi život."
"Rádo se stalo. Nedáš si s námi trochu kočičího žrádýlka s mrkví?"

...nejlepšího rappera, který bude bílý, nejlepšího golfistu, který bude černý, Francii a Německo neochotné jít do války, hada klečet, koně blejt, sáňky v létě a mrkev v zimě, tak skončí svět," říkával s oblibou můj bratr.
"Nezapomímej na smrtelného Jacka Harknesse," doplňovala jsem já.
Tak se na to podívejme:
Eminem.
Tiger Woods.
Francie a Německo nechtěly do války v Iráku. Myslím.
Poláci vypěstují kdykoliv cokoliv.
Recesisti slaví Štědrý den v červenci.
Zatracení opilci v kostýmech koně znesvěcují masopustní veselice.
Harkness byl smrtelný, zatracení Američani s jejich čtvrtou sérií!
Hadi sice ještě neklečí, ale nepodceňujme evoluci.
A jsme v pytli, brácho...

Byla jednou mrkev, která se probudila v zimě a vylezla, ale nevěděla, co je co. Nevěděla, co je sníh, jelikož mrkve vylezou až koncem léta. Po pěti dnech šel kolem chlapeček a divil se, proč je tam mrkev, a kolem samý sníh. A ten chlapeček ji odnesl ukázat mamince a tátovi, mrkev byla v domku a líbilo se jí tam. Chlapeček prosil maminku, jestli by si mohl mrkvičku vzít do postele a maminka říká, ale za měsíc ji dáš, kde byla. Za měsíc řekl, už musíš tam, kdes byla. Chlapeček ji zanesl do její díry, zakořenila se a spala dál.