DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě

Po osmi měsících, kdy doktor Sališ ze soukromých lekcí každou středu postupně udělal asistence třikrát týdně, Bětku jednou zastavil s „Kučerová, vy byste ten apendix odoperovala i sama, co?“
Bětka zrudla... a další čtvrtek operovala.
Před sálem potkala skupinku mediků. Nejstarší švihák žoviálně prohlásil: „Pánové, víte, proč je ženská u operace jako mrkev v zimě? Praktický to není vůbec, ale aspoň se pobavíš – sněhuláci, žejo.“
Než se dosmáli, Bětka utekla.
Šviháka potkala znovu – u Bachmače mu tahala kulku z břicha. Zvlášť když poblíž bouchl granát, příliš se nebavili ani jeden – ale on přežil a Alžběta týden neslyšela na pravé ucho.

Když zajíček hopsal kolem záhonku poprvé, udiveně se zajíkl.
"No ne, tolik kapusty a ty veliké hlávky zelí... mňam.. Tady ale musí bydlet zahradník!"
Když zajíček hopskal kolem zahrádky podruhé, bylo zrovna léto.
"No ne, zralé dýně a v létě..." podivil se zajíček.
Na podzim byl vykulený ještě více.
"No ne, jarní jetelíček..."
Pak byl všude sníh a zajíčkovi kručelo v břiše.
"No ne, mrkev a v zimě..." zaradoval se.
Poté natěšeně přiskákal až na jaře.
"No ne, nohy a v záhonk- áÁÁÁ pomóc Rumburak!" Bác.
Z domku vyšel strýček Pompo s konvičkou.
"No ne, zajíček a ležící na hlíně..."

I got my ass handed to me.
It happens. Not often, but sometimes I limp back, shut myself away from the world and lick my wounds alone in the darkness. Still shaking, I sink onto the sofa and start an inventory.
Lip split, but nose isn’t broken. Good. Cheek cut on teeth on the inside, but teeth themselves intact. A humongous bruise, but-
The door opens. Mithra hands me a bag of frozen carrots. “Press that to your face before it swells.”
I obey. The cold burns – but at least she can't see me cry.
Relief is such a bitch.

"Mělas pravdu, je to perimetr," seržant si odfrkl, "musíme zpátky na základnu, děje se tu víc, než víme."
"Seržo, tohle musíte vidět," Mikův se šklebil opačným směrem, "tahle hlídka je k smíchu. Jsou nenápadný jak mrkev v zimě."
Julie se podívala stejným směrem, pak se prudce rozhlédla po okolních budovách: "Kurva, to není hlídka, ale volavka. Musíme zmizet."
"Ne," sykl seržant, "pokud o nás ještě nevědí, můžeme toho využít. "
"Pane, to je šílený riziko," Julie byla očividně nervózní, měla šestý smysl na nebezpečí a ten ječel, "musíme zpátky na..."
"Seržo, pohyb přímo za hlídkou," Dan skoro vyjekl, "Co to sakra..."

Jsem v Bille! Už hodinu zírám na zářivku, která nade mnou poblikává, jakoby měla epileptický záchvat. Ze všech stran se na mě tlačí moji příbuzní. Začínám být sklíčená. Kolem chodí lidi, nikdo mě nechce. Sestřenice pořád otravuje s myšlenkou tragického osudu. Já na osud nevěřím! Nejsem fatalistka. Podle mě má každá mrkev šanci neskončit v lidském žaludku a vyhnout se tak své nejhorší noční můře....Uíííí! Rozjela se horská dráha? Ne. Někdo mě drží, strká do pytlíku, zavazuje ho a jdeme pryč...Vyndali mě ze sáčku. Všude bílo. Zima. Človíček pokládá tři koule na sebe. Ruka mě do nejmenší vráží...

Seděli a spokojeně pokuřovali.
"Řetěz Watson-Wattových pozemních radarů na jihovýchodním pobřeží je dokončen," uryl baron Beaverbrook. "Nové Randallovy magnetrony zpřesnily zaměření. A myslím, že takový dosah jako my Němci nemají. Budeme mít brzo na krku jejich technické špiony. Ledaže bychom vymysleli dobrou krycí historku, proč naše protivzdušná vidí dál než jejich."
Winston Churchill zamyšleně kousl do doutníku.
"Mají ji mít. Do jejich rukou padne vojenská zásilka. Top secret. Plná loď mrkve. Jejich vědcům dojde, že je v ní provitamín A, co vyživuje sítnici. Čímž posuneme těžiště německého výzkumu do jiného oboru."
"A myslíte, že jim to vydrží alespoň do zimy?"

"No čo by som tu asi robil?" bránil sa smiešne prenikavým hlasom a vidiac Josiino obočie výmluvne poskočiť, videl, že to nebola najbystrejšia odpovď. "Bol som... predsa... hlásiť, že..."
Útla rúčka, ktorá vyletela vpred, schmatla za límec a pritlačila ku stene ho tak prekvapila, že zmĺkol. Rozčúlená tvár Josephine sa výhražne naklonila k nemu.
"Neklam, Dorian," vyprskla nasrdene, zjavne odložiac svoje diplomatické zručnosti stranou. "Aj mrkv na snehu sa pýši tým, že nie je tak nápadná."
Zmätene a vyplašene zamrkal.
"Ja... to je stupídne prirovnanie."
Vymanil sa z jej zovretia a vykročil do veže. Vyprevádzal ho vševediaci, šelmovský úškrn vyslankyne.

První, druhá, třetí koule,
pán tu stojí samá boule,
Jednomu je ho až líto,
co ten zkusil zatím,
zastav se a odhalím to,
než se na zem vrátím.
Každý kdo jde kolem něho,
pána hned si všimne,
poplácá ho, pohladí ho,
pak si ruce promne.
Někdy bohužel taky vidím,
jak do něj děti buší,
Až se za ně někdy stydím,
ač to vůbec tuší.
Znaven stojí stále zpříma,
skoro bych řek, jako vůl,
to protože v ruce stále třímá,
hezkou velkou pevnou hůl.
Nemůžu mu nijak pomoct,
je to pro mě velká dřina,
jsem jen kousek jeho nosu,
kořenová zelenina.

Lucerna mrzutě zamrkala, když lodní zvon ohlásil konec první hlídky. Zeleninová šlichta odložená mezi neurovnanými lejstry už dávno vystydla. Frances si unaveně promnula tváře, ale na spánek neměla ani pomyšlení. Tahle výprava byla špatně od samého začátku. Loď, posádka, první důstojník. Automaticky se natáhla po zapomenuté večeři. Chuť ji přešla, když zrakem zavadila o nenápadnou obálku. Otřásla se. A k tomu všemu tahle proklatá obálka s obsahem, který rozhodně nesměl padnout do nesprávných rukou. Jenže jak ji má, u všech ďasů, v pořádku doručit s kocábkou, do které teče a posádkou, kterou zajímal spíš grog a vrhcáby než pořádná práce?

Přicestovali omylem jako černí pasažéři s lodí plnou mrkve.
Do zimy zamořili Coruscant.
Hřáli se ve spodních patrech i císařském paláci.
Pro zajíce nebylo kam šlápnout.
Nepomohly turbolasery, energopasti, ani jed.
„Situace je vážná,“ usoudil císař Palpatin.
Svolal krizový štáb, avšak řešení nepřicházelo.
Bezradný byl i Darth Vader.
Císař slíbil odměnu každému, kdo Coruscant zajíců zbaví.
Kde se vzal, tu se vzal, světoběžník.
„Cimrman,“ představil se stroze. Palpatinovi dal mrkev a drát.
„Co to má být?“ nechápal Vader.
Palpatinova žlutá očka zasvítila nadšením: „Geniální!“ podal udivenému Vaderovi mrkev a drát: „Zkus aspoň jednou přemýšlet. Pak už si s tím poradíš!“