DMD č. 5. pro 5. 4. 2015. Téma: Duch jazyka

Další z anachronických věcí, které měl Fernão s sebou, byl anglicko-portugalský slovník. Četl si v něm, když nemohl spát. Byl mrtvý. Jistěže nemohl.
Už našel většinu nadávek, které námořníci používali. Nebylo jich moc. Otočil slovník vzhůru nohama.
Mohl bych anglickou slovní zásobu trochu rozšířit… Ale co. Až dospěje jistý třináctiletý kluk ze Stratfordu, postará se o to sám.
Vrátil se do anglicko-portugalské části knihy a nalistoval písmeno D.
drake [dreik] marreco
Tak kačer! Asi bych si z toho neměl dělat legraci. Zatím.
Zamyšleně poklepal na kapsu, ve které skrýval GPSku.
Přijde den, kdy mu ukážu, co to znamená být kačerem.

Den odevzdávání se blížil. Knihovna byla naprosto plná, ale kromě škrábání per po papíru či ťukání do klávesnice zde bylo ticho. Náhle jednomu ze studentů vyletělo z ruky pero, začalo se ve vzduchu točit a nakonec vybuchlo.
„Cos udělal!“ syčel na něj kolega, „používej Pravidla, než něco napíšeš. Ještě jedna chyba a může to špatně skončit.“
„Mě už ten váš gramatický nacizmus pěkně štve,“ práskl s Pravidly osočený mladík. „Zapínám spellcheck a na Pravidla vám se*u!“
Ostatní se zvedli jako jeden muž, aby ho zastavili.
Světla pohasla a knihovnou se rozlehlo temné hučení. Něco se blížilo.
„Pozdě. Už je tady. “

Stařec umíral obklopen rodinou. Příbuzní se v sice luxusní, ale přesto proutěné chatrči, typické pro oblast vnitřního Klače, cítili poněkud nepatřičně.
Umírající muž byl posledním velkým náčelníkem kmene Atar Hašam, kmene, který se postupně přestěhoval do Al Kali a nadělal jmění prodejem nekvalitní kávy nepřátelům z druhé strany Kruhového moře.
U lůžka se objevila postava zesnulého náčelníka.
"Hašlaban?" zeptala se.
"ANO."
Postava se začala rozplývat.
Další duch to pozoroval se smutkem v očích. Pak se tázavě ohlédl na Smrtě:
"Opravdu máme i my své nebe?"
"KAŽDÁ SMRTELNÁ BYTOST MÁ PRÁVO NA SVOU VÍRU."
Duch mrtvého jazyka se vydal na cestu.

Postarší muž se skláněl nad klávesnicí, po které zběsile běhaly jeho prsty. Koutkem oka mrknul na tikající hodiny, utřel si pot stékající po utrápeném čele a pokračoval ve psaní. Po chvíli se zastavil a naslouchal. Zdálo se mu, že zaslechl skřípot dveří. Zatřásl hlavou, asi se mu to jen zdálo. Přeci jen je doma sám. Ale teď slyšel náznakem lehké kročeje. Ne, to si s ním jen hraje vítr za okny. Náhle se přímo za ním ozval dunící hlas.
„Půjdeš se mnou, živý nebo mrtvý.“
Muž se otočil a spatřil svalnatce v bílé katovské čepici.
„Nedodržuješ shodu přísudku s podmětem.“

Finn vtrhl do hlavního sálu s Jakem v patách. Bubblegum stála uprostřed kruhu židlí u stolu a míchala chemikálie. Náhlý hluk ji vylekal natolik, že jí substance ukápla na stránky knihy.
„Fine, neumíš klepat?“
„Ale psala jste, že jste pod útlakem.“
„Psala jsem, ať přijdete, že jsem pod tlakem. Poslední dobu se zabývám teorií jazyka, proto se snažím vyvolat duchy uznávaných lingvistů.“
„Husté.“
„Budete mým vzorkem běžné mluvy.“
Začala zuřivě míchat směsí a odříkávat formuli. Z mnoha slov Finn pochytil až poslední.
„Jazykové zjevte se!“
Na židlích kolem však místo osob seděly pouhé jazyky a mávaly sebou dopředu a dozadu.

Seděl jsem na zídce a hvízdal si. Když mě uviděl, zbělal a podle všeho zapomněl dýchat. Nevím, proč na ostatní takhle působím.
„Slyšel jsem, že o mě říkáš nepěkné věci, zpěváčku.“ Pronesl jsem vesele. „Chtěl jsem ti původně pár z nich provést, ale budu shovívavý. Připravím tě jen o hlas.“ Zadeklamoval jsem zaklínadlo. A jeho hlava explodovala.
Leknutím jsem se překotil ze zídky a na obličeji mi přistálo něco slizkého. Lepší nepřemýšlet co.
Doma jsem nalistoval patřičnou stránku. Duch jazyka. Patetický název, nejspíš z minulého století, stejně tak jako kudrlinky, díky kterým jsem popletl pár písmen. K básníkově nemalé smůle.

Dnes odpoledne jsem překročila práh městské knihovny a dýchlo tam na mě cosi neobvyklého. Zarazilo mě to a chvíli jsem se neodvažovala pohnout, abych to omylem nevyplašila. Doma bych byla nyní dotázána, zda tomu něčemu netáhlo z úst. Jedině snad sklíčená skvrna na ubruse, kterou kdosi zakryl slánkou, by si ze vší zahanbenosti nedovolila žádnou uštěpačnou poznámku.
Stála jsem tedy ve dveřích a neznámo proč náhle přemítala o osudech esperanta. „Saluton!“ Zavolala jsem na knihovnici a zamířila do útrob knihovny. Když jsem jakémusi pobledlému muži odpovídala na otázku větou „Mi estas tre bone, dankon.“, hned jsem vycítila, s kým hovořím.

„V bažinách za naším domem se musíš pohybovat velmi opatrně,“ vysvětloval dědeček vnukovi, který hltal každé jeho slovo.
„Choď lehoučce a po špičkách. Takhle,“ ukázal dědeček. „Koukej, kam šlapeš, ale zbytečně se nezastavuj, mohl bys ses propadnout. Pozor na tůně s padlými stromy…“
„...co myslíš ty, Danieli?“ vytrhl Daniela von Draka ze vzpomínek hlas kolegyně Lindy M.
„Omlouvám se, milá kolegyně, zamyslel jsem se. Na co jsi se ptala?“ obrátil Daniel pozornost k Lindě.
„Mluvili jsme o jazycích. Který má podle tebe největší hloubku?“ ptala se žena.
„Latina,“ odpověděl biolog.
„Ty umíš latinsky?!“
„Ne, ale v latině vnímám ducha věků.“

"GASP!"
I suddenly burst craving for air. It felt like I've been sleeping for weeks.
Confused and lost, I rolled my head to examine the area, only to be fazed by the vast amount of blood beneath me.
Before I even think of an explanation, my eyes lie on a knife stuck in my stomach. My fear grows when I notice stab wounds scattered around my body.
Strangely, my mouth felt.. lighter. Sure enough, my tongue was within my palm; bloody mess. It gradually levitated from my hand, spilling blood everywhere.
I think I was killed in a weird way.

Jakmile Simbacca dosvačil, způsobně si utřel pusu od uhlí a počal se soukati do nory, že se chvilku prospí. Jeho překvapení, že je nečekaně zachovalá, bylo jen o trochu menší než překvapení rezidentního hlodavce, že mu do baráku leze cosi nenažraného.
Králíček jančil, Wookiee se omlouval, a ačkoliv se nabízí, že největším problémem byla jazyková bariéra, nebylo tomu tak. Ukázalo se, že shyriiwook a králičtina mají dost podobného ducha, ducha řeči chlupatých a společenských tvorů, které mají ostatní bytosti tendenci na první pohled podceňovat.
Takže se nakonec docela domluvili.
Horší bylo, že se Simbacca v té díře tak trochu šprajcnul.