DMD č. 14. pro 14. 4. 2016. Téma: Pastelky

Hymna dozněla a publikum netrpělivě očekávalo, až drama započne. Každého zajímal výkon a půvaby frau Schratt, snad s výjimkou Anety, která seděla sama v lóži, obklopená davem pánů ve fraku či v uniformě, dam a slečen v pastelově jásavých róbách.
Bylo na tom cosi nepatřičného.
Wilhelm zmizel z ničeho nic, jako i blesk nakonec zmizí z čistého nebe, a když se ohlédla, zjistila, že Alexandr je také pryč. Měla utéct, dokud byli všichni ti lidé zaneprázdnění předstíráním zpěvu. Snad by si pastelky nevšimly, že náhle schází celá lóže. Samotná dívka budila daleko větší pozornost.
Přála si být menší. Nebo neviditelná.

Prohlédla si děvče před sebou – ve vlasech měla mašli.
Popadla krabičku pastelek a úpravně je poskládala doprostřed stolu.
„Zahrajeme si hru,“ řekla zlověstně. „Každá z náš si bude myslet barvu. Pak si jedna vybere pastelku. Pokud to bude barva, na kterou ta druhá myslí, zemře.“
„Ta, co uhádne? Nebo ta, která si myslí barvu?“
„Ta, která nebudu já.“ Ta s mašlí přikývla. To její vyzývatelku poněkud znejistělo.
„Vybírám první,“ řekla Mašle a sáhla po červené.
„To je moje barva. Zemřeš.“
Zbylé pastelky se vznesly a obklíčily ji. Mašle se usmála. Wednesday se v očích zablýsklo. Najednou měla Matilda novou kamarádku.

Upřeně, zoufale hledá odpověď. Proč, pročpročproč...
Na zemi leží malý chlapec, kolem něj hromada pastelek. Kreslí si. Samým soustředěním vyplazuje jazyk.
Zelenou vybarví travičku, přidá červené tečky. Na modré obloze poletují - dráčci?
V rohu obrázku stojí malá křivá věžička, měla být bílá, ale je spíš žlutá. A červená. Před ní pobíhají - mravenci?
Ještě něco chybí! Přece sluníčko!
"Táák, a ještě tomu sluníšku namalujeme hežké ošíško," zamumlá nakonec chlapeček a znovu bere do ruky červenou a černou.
Pak se ohlédne.
Na čele se mu objeví vypálená bílá ruka.
Saruman zbledne, vyhodí palantír z okna a už se do něj nikdy nepodívá.

Z krabice na dně skříně na ní vykoukly staré pastelky. Nechala si je jako připomínku dětství. Ne, že by na něj vzpomínala nějak zvlášť ráda. Ale dostala je kdysi od mámy, nejcennější poklad, s kterým strávila celé roky. Kreslila, zatímco se rodiče hádali. Kreslila, když seděla na klíně mamince, která zadržovala slzy. Kreslila věci, které neměla. Lidi, které nepoznala. Sny, které se měly splnit, jen co dospěje. Celý krásný a dlouhý život, plný zážitků a radosti. Bůh ví, kam se ty touhy ztratily. Brzo už bude kupovat pastelky svojí dceři. Naučí jí, jak nezapomínat svoje sny. Snad to bude umět.

Když čarodějové přišli k sobě, každý pod jiným stolem a v jiném hostinci, strašlivě je bolela hlava a jejich společník byl pryč. Nezávisle na sobě vyšli ven, chvíli mžourali do slunce a sešli se na cestě, která vedla zpátky do přístavu. A která nejen že vedla zpátky do přístavu, ale byla taky pokreslena zhruba stovkou různobarevných prasátek.
„Veselé, že?“ soudil ten stále nepředstavený a poukazoval patrně na fakt, že zatímco jedna polovina prasat byla prázdná, druhá nesla Edwinovo jméno.
„Pche,“ odsekl uražený, „jako by mě mohla urazit čmáranice nějakého postiženého haranta.“
Což znuděného Edvina definitivně otrávilo a ty pastelky schoval.

"Snad už nás táta Tadeáš brzy ořeže," těší se Zelená.
"Snad, já mám špičku přímo zlomenou," přidává se Modrá.
"Holky, viděly jste Tabitiny pastelky? Ani jedna není tak ožužlaná jako my. To je strašné s tím Tobiášem," praví Oranžová.
"Já už jsem kvůli tomu seříznutá a je ze mě téměř špaček. Asi mě brzo vyhodí," hořekuje Červená.
"To víš, pána si nevybereš," smutně konstatuje Fialová.
"Ano, některé dítě je k nám šetrné, jiné je přímo trapič," přidává se Žlutá.
"Tak tak, máme těžkou službu," zaskuhrá Černá.
Náhle se pouzdro otevírá.
"Sláva, Tadeáš s ořezávátkem je tu!" zvolají natěšené pastelky unisono.

"Nemáte pastelky?" Otázal se Žabák na pokoji. Všichni zavrtěli hlavou.
Kdo by na Drchničku vozil pastelky?
Žabák je ale nutně potřeboval!
Navrhoval na zítřek znak týmu a chtěl udělat radost rejskovi.
"Nemáš pastelky?" Zeptal se Snílky.
Ta zčervenala a jen zavrtěla hlavou. Žabák se bál otočit zády.
Náhodou šla kolem Kobra.
"Někdo chce pastelky?" Zeptala se. Půl hodiny přehrabovala krosnu, pak vytáhla penál.
"Nějaké chybí." Pronesla omluvně.
Žabák našel jen modrou, růžovou a černou.
Do půlnoci se dělal s výkresem a ráno ho hrdě Rejskovi věnoval.
Po minutě zírání se Rejskovi rozzářil.
"To je přece tořič!" Vykřikl a Žabáka objal.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nie si dole v dedine? Malý Dodo sa tam na predsedu nahneval.
- Ale hybaj? A čože mu predseda vykonal?
- Pastelky mu zabavil. Že vraj už je Malý Dodo na nich príliš veľký. A však sa ho opýtaj, keď sem zase mieri? Dobrého zdravia predseda? Čože novýho nám nesiete? Nič, ako furt?
- Dnes nie chlapi, dnes mám dobrú náladu. Obrázky vám nesiem ukázať, čo som sám nakreslil. A môžete ich odo mňa kúpiť. Viete, akú hodnotu budú mať o dvesto rokov?

Myslíte si, že sada barevných pastelek patří jen do mateřské a základní školy? Omyl! I řízný pubescent pro ně najde mnoho praktických využití.
- Penál nikdy nevypadá trapně prázdný. Přece ho nepotáhnete do ústavu jen tak.
- I když jednu propisku omylem rozšlápnete, druhou vám čmajzne tříďa po podpisu zfalšované omluvenky a ta třetí mrcha nepíše, tak i ta žůžová je na zápisky z matiky dobrá.
- Jak chcete do penálu nenápadně schovat tahák se vzorečky na fyziku, když ho nemůžete nepozorovaně vměstnat do kupky rozlámaných tužek?
- Ten pocit, když na vás spolužák při testu hlesne: "Nemáš tužku?" A vy mu podáte bílou.

„Páni, člověk, co bojoval s Undyne!“ vyjekla bytůstka s mašlí a v pruhovaném tričku.„Jak to, že tě nezabila? Ona je nejlepší rytíř. Všechny nás tady v podzemí chrání. Jako je bezva, že tě nezabila, protože jsi fajn.“
„Teď jsme kamarádi. Vařili jsme spolu špagety. Velmi rytířsky.“
Bytůstka při té představě div neomdlela nadšením. „Máš nějakou tajnou zbraň?“
Malý člověk zavrtěl hlavou, pak zalovil v kapse a vytáhl z ní zbytky pastelek.
„Ty jsou… tam shora? Z povrchu?“ vydechla bytůstka, která z toho sedla na zadek.
Člověk jí do otevřené pusy strčil konec modré.
Společně si nakreslili oblohu a slunce.