DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

Drazí opeření i opelichaní čtenáři. Tento týden rubrika "Nechme pípnout veřejnost" nabízí článek slečny Sojky, velitelky ptačí policie:
"Děkuji deníku Peříčko za prostor. Mých pár slov se bude týkat bezpečnosti letového provozu, konkrétně bych ráda promluvila k přátelům rorýsům. Patří jim velké poděkování za ohleduplné a důmyslné opatření, které využívají ve chvílích odpočinku. Jelikož původní návrh týkající se spaní za letu byl shledán neopatrným, byla v plánech provedena drobná úprava. Konečný průběh procedury spánku vypadá následovně: ospalec vyletí zhruba do výšky 1000 metrů nad zem. Následuje mikrospánek a pád. Jedna hemisféra však kontroluje okolí! Chválíme. Je důležité být ve střehu."

Jsou Cesty, které vedou do míst, kam nechceš dojít. Stačí udělat pár špatných kroků, sejít na určitém místě. Zabloudit.
Bráníme se těm Cestám. Vztyčujeme kameny v jejich ústí. Stavíme domy tak, abychom přetrhli jejich linie.
Na zemi je to snadné, i vodu dokážeme svést.
Jenže jak vztyčit kámen na Cestě vzduchem?
Je nebezpečné létat. Zláká tě vzdálený obzor, Cesta tě strhne, pohltí a nic tě od ní neodvrátí.
Zbývá ti jediné - buď opatrný, vol uvážlivě, kam povedeš svůj let.
Dokud si nejsi jist, drž se vlaštovek, neb ony vědí.
A je-li ti život milý, nepátrej, kam všechny Cesty musí vést.

A tak se stalo, že si evropští poslanci došlápli i na pohádkové bytosti. Sezvali je do zasedací místnosti a seznámili s novou vyhláškou o letové bezpečnosti ve vzdušném prostoru EU.
"Vážená pohádková stvoření," začal eurokomisař po důkladném odkašlání.
"Od dnešního dne se z důvodu bezpečnosti obyvatel unie zakazuje létat bez bezpečnostní pokrývky hlavy o minimální výdrži 2 bary."
Motýlu Emanuelovi z toho až spadla buřinka.
"Dále, ve vzduchu se nesmí rozdělávat oheň."
Tříhlavá saň smutně svěsila všechny hlavy.
"Používat uklízecích potřeb je taktéž zakázáno."
Ježibabě z toho úlekem spadla žába z ramene.
Od toho dne je již ve vzduchu bezpečno.

„Vítám všechny na dnešním školení. Nejdřív si shrneme vše, co jsme už probrali,“ oznámil Eonwë.„Kdy nesmíme létat? Meneldore?“
„Za vichřice, hustého sněžení, při kroupách, v případě požárů a bitev klesáme jen pokud je to nevyhnutelné. Drakům se také zpravidla vyhýbáme, obzvlášť pokud bychom měli na zádech pasažéra.“
„Děkuji za odpověď, Landroval nám řekne něco k pasažérům.“
„Pasažéry před nasednutím informujeme o tom, kde mají sedět, že se mají držet a pokud možno nevydávat vyděšené zvuky. Když je situace závážná, podáváme instrukce až za letu. Není taky příliš vhodné brát je do drápů, mohli by se pak cítit jako kořist."

"Ale ne!"
Mladá slečna seděla na knihovním ochozu a se soustředěně vyplazeným jazykem skládala ze starých novin vlaštovky. Pokaždé, když se průhledy v balustrádě pokusila vypustit dvě najednou, srazily se. Na perském koberci se hromadily vraky.
Tu sem na chvíli pronikly zvuky večerní zábavy, jak někdo pootevřel dveře.
Margaret se zachmuřila.
"Kapitáne Margaret! Dovolíte, poradil bych vám s konstrukcí."
Drobná tvář se rozjasnila.
Edward se evidentně potřeboval schovat. O několik okamžiků později řady nadějných vzduchoplavců rozšířil plukovník Brandon a po něm i pan Palmer s čerstvým stavebním materiálem pod paží.
Létání v knihovně bylo zjevně bezpečnější než tlachání v salonu.

Mr. Parkhill se rozhlédl po třídě, na tváři zvláštní odraz to stínu, přestože koutky úst mířily vzhůru. Měl svou třídu rád, avšak na dny volna se těšil tak, jak jen lze, pokud jste kdy v životě měli tu čest setkat se s panem Kaplanem. Než se však zmohl na poslední slovo, pan Kaplan již poskakoval na židli, nafouklý jako balón.
"Sím, polední svíčko! Milé kolékové, a koléčiče, rát vás sase vykuknu, tak na vás dejte posor! Netopte! Plafte bespečně a dršte pšedpísy, letové i simní, i kdyš v símě se nekoupíte, še jó, nesou tám pro srándu. Ták na schlídanou!"

Na pražském letišti byl slunečný den. Posádka letu ČSA do Frankfurtu se připravovala na nástup cestujících. První důstojník Wünsch četl poslední zprávy o počasí ve Frankfurtu. Vypadlo to zle, velmi zle.
"No, tak se zdá, že si tu počekáme, ale boarding zahájit můžem," pověděl kapitánovi.
Jakmile se cestující usadili, oznámil jim kapitán vzniklou situaci. Jeden pasažér si ale řekl, že je to blbost.
"Pane kapitáne, můžete mi vysvětlit, proč tu čekáme, když je venku hezky?"
Vysvětlení, že v cílové destinaci je špatné počasí, nepomohlo. Nakone vzpurného cestujícího konečně usadil se slovy: "My jsme se ale rozhodli, že vás dneska nezabijeme!"

„Maminka měla hodně dětí, každý rok se narodilo jedno. Uběhlo osm žní a s každou přibylo jedno dítě. Ale do zimy umřelo. Jen já a Bratříček jsme zůstali naživu.
Maminka pracovala na poli s tatínkem, okopávali brambory a sklízeli obilí. Tatínek plašil ptáky, aby neničili úrodu, ale to se nesmělo – kdo plašil ptáky, ten se zlou se potázal.
A jednoho dne, zrovna když s hlasitým kšá! kšá! odháněl velkého špačka, objevilo se hejno ptáků, divoce zakroužilo po obloze nad tatínkem, a pak se s křikem na něj vrhlo.
Tatínek se bránil, ale nebylo to nic platné, ptáci mu oči vyklovali.“

Nasedli jsme do Dakot, těhotní výstrojí a municí, motory zařvaly, letadla se vznesla a lehce se ve vzduchu srovnala do formace. Čekal nás jen krátký let zakončený seskokem v nepřátelském území.
Těš se, Hitlere! Už letíme. Dáme ti na prdel! Za měsíc jsme v Berlíně a zaklepeme ti na dveře.
Ještě nad kanálem na nás začala pálit protiletadovka. Formace se rozpadla a nikdo náhle nevěděl, kam letíme. Jen piloti letadla na hrotu. A stále jsme nebyli na místě. Krutá připomínka nebezpečí, kterému čelíme. Oblohu ozářily výbuchy, letadla začala padat. Vzadu to někdo koupil, ani nevím kdo...
Vedení praporu ani neseskočilo.

Někdy ve snech létám. Možná v tu chvíli pociťuji radost a opojení z nespoutaného letu. Mnohem víc si však uvědomuji závratnou hloubku pod sebou, jistotu tvrdé země tam dole a fakt, že mezi mnou a jí není nic než několik set kubíků vzduchu. Nejděsivější je ovšem skutečnost, že sama nevím, jak to vlastně dělám. Navenek jednoduše; mávám rukama a letím. Dokážu měnit směr, stoupat, zrychlovat, vše pouhou vůlí a mocným záběrem paží. Ale podstata mi zůstává skryta - netuším, jaká moc způsobila, že tuto dovednost mám ani zda mi nebude v příští vteřině odňata a já se naprosto bděle nezřítím dolů.