DMD č. 7. pro 7. 4. 2017. Téma: Bezpečnost letového provozu

"Co si počneš když padáš, máš 30 stupňů
a přišels o vztlak?
24 mil k majáku
Trhlina v mracích
Vypadl systém varování"
V roce 1982 cestoval hudebník - skladatel a multiinstrumentalista Mike Oldfield malým letadlem nad Pyrenejemi. Kvůli nedorozumnění při hlášení předpovědi počasí si pilot myslel, že oblétá bouřku, ale dostali se přímo do ní.
"Mayday, Mayday, Mayday
Volám všechny stanice
Zde je Golf-Mike-Oscar-Victor-Juliet
mám velké potíže"
Námraza na křídlech způsobila, že klapkami se nedalo pohybovat. Zastavily se vrtule...
"Ztraceno v šumu, 18!!
Vstupujeme do bouře
Automatika, 18!!
Musíš zkrz! Chycen v hotovém pekle."
Zastavení vrtule ve vzduchu je příšerná věc.

Jednička vypadal báječně, to se mu muselo nechat. Peří mu zářilo na slunci a odhodlání z něj jen sršelo.
„Všichni mi věnujte pozornost! Na vykecávání není čas! Je duben a my trčíme tady.” Přejel očima schlíplou, celoročním čekáním demoralizovanou letku.
„Nemusím vám doufám připomínat,” pokračoval, „KDE už pár dní máme být! KAŽDÝ z těch tvorů si mne ty svoje bezblanitý pracky a sedá ke klávesnici. A na co čeká?” dodal návodně.
O chvilku později letka odstartovala.
To ultralehké letadlo se v jejich kolizním kurzu ocitlo pouhou náhodou. O osudu pilota se historie nezmiňuje. Jen kachny letos na DmD prostě nedorazí.

Slíbil, leč netušil, co činí, když přísahal na posvátné vody podsvětní řeky. Taková přísaha zavazuje snad i samu matku Zemi! Nelze se jí vzepřít...
Přál si, leč netušil co činí, když zatoužil spatřit zemi z výšky. Řídit zlatý vůz, na který si žádný člověk netroufal ani pohlédnout...
Slíbil synovi splnit každé přání. Přísahal a tím zpečetil jeho krátký smrtelný život.
Země hořela pod koly čtyřspřeží s příliš lehkým jezdcem. Jen popel, popel v jeho očích. Krutá radost splašených koní. Konečně úder blesku otce bohů. A pád, tak nekonečný a tak krásný. Vlasy jako ohon komety.
Ach, Faethonte, bláhový, bláhový synu...

Maeve turned the brooch in her fingers.
Just a homing beacon or a full blown surveillance bug?
No telling without diagnostics.
But... She made a call.
"A Cessna for the morning... Seven's fine... Henderson."
She arrived at the airport fifteen minutes late.
Sarmad was already there.
Bug, then.
"Worried I'd disappear on you? Or just fancied a flight?"
"The latter."
That was a lie.
She threw him a pair of headphones.
"Leave your phone. Got any magical stuff, that could bring the plane down, on you?"
"No."
Another lie.
She nodded.
The paperwork she filled out hid a coded message.

Doprovody bombardérů většinou bývají velmi neoblíbenými činnostmi stíhacího pilota, ale po čtyřech dnech misí, kdy jste bojovali se stodevítkami o život, takový čtyřhodinový odpočinkový let uvítáte.
Stoupali jsme s mou skupinou až do výšky 34000 stop, asi 1000 stop nad formacemi několika desítek B-17. Bylo jich tolik, že i když bylo téměř bezoblačno, nebylo na zem skoro vidět. Vždy mne fascinovalo, že tak velký počet letadel dokáže letět těsně vedle sebe, aniž by se posrážela.
Rozstupy?
Jaké rozstupy!
Minimální výšková separace?
Hahaha, dobrý vtip!
Z rádia se ozvalo: "Hej, Stane! Víme, že se rád teplíš, ale bacha na naše křídlo!"

Slunce stojí vysoko na obloze a pálí. Skály jsou rozžhavené. Horký vzduch stoupá vzhůru.
Hejno obrovských ptáků s hnědým peřím a dlouhým bílým krkem krouží ve velké výšce. Ten horký vzduch potřebují, nechávají se jím nadnášet.
Před nimi se však prostírá široká vodní plocha. Moře, sice úžina, ale pořád je z jednoho břehu na druhý daleko.
Nad ním už teplé vzdušné proudy nebudou.
Mohutní ptáci se odhodlaně vydávají na cestu. S roztaženými křídly plachtí vzduchem, vstříc mohutné skále na protějším břehu. Přitom zvolna a nezadržitelně klesají….
Pokud dobře odhadnou výšku, břehu dosáhnou. Ale občas někteří skončí svou pouť ve vlnách.

„Nebyl to vůbec snadný let. Vlhkost vzduchu byla o dost vyšší, než mám ráda. Dvakrát jsem chytla bouřku a jednou mě málem sejmula nějaká káča, která nezná ani naprosté základy bezpečnosti letového provozu. Je to vážně otřesné, dneska pustí do vzduchu opravdu každého…“
Harry stál v sovinci a nepřítomně hleděl z okna. Na ruce mu seděla Hedvika a už několik minut pobouřeně houkala. Mladík jednou za čas přikývl, ale jinak jí nevěnoval příliš pozornosti.
„No, a když jsem se chystala na přistání, tak ten poryv větru… Hej, Pottere. Pottere? Ty mě snad vůbec neposloucháš!“
„Au! Hedviko, proč jsi mě klovla?“

„Máme za sebou úspěšný start,“ poznamenal Martin a upravil si kapitánskou čepici.
„I já jsem překvapením bez sebe. A před sebou máme osm hodin letu do Abú Zabí,“ dodal Douglas, „které budu mít čest trávit ve společnosti nedostiženého kapitána.“
„Nech už toho, Douglasi. Chci jenom trochu respektu. Provedl jsem kontroly, nastudoval si nenovější oběžníky, což by tebe ani nenapadlo…“
„V tom má pan kapitán výjimečně pravdu.“
„…vypnul jsem topení v zavazadlovém prostoru, jak mi Carolyn nezapomněla zdůraznit…“
„Vypnul jsi topení v zavazadlovém prostoru?“
„Máme šetřit energií…“
„Vypnul jsi topení v zavazadlovém prostoru, kde převážíme klientovu kočku směřující do Abú Zabí?“

Knihovník - ohryzek vystouplý, hlava zvrácená - hledí vstříc obloze. Čeká. Včera tam nebyly, dnes se objeví.
Jen vydržet.
Konečně! Linka nad obzorem. Nejdřív tenká, pak se protáhne a rozkošatí.
Knihovník vytáhne lahev s octovou vodou. Vlastně si připadá trochu směšně, ale - co když je to pravda?
Čáru protne druhá. A další!
Knihovník kropí jako o život. Trávu do kruhu a pak i sebe.
Třetí linka protne první a druhou.
Jak to, že se nesrazí?
Čáry! Spiknutí!
Naštěstí jsou dnes chemtrails vysoko. Mělo by to být bezpečné.
A co když není?
Knihovník si nasadí na hlavu čepec z alobalu a zavře oči.

Poselství, ať už dobré, nebo zlé.
Naděje vracející se se snítkou v zobáku, nebo taky ne.
Zkáza a smrt, jako trest pro tvrdé srdce.
Jídlo zázrakem seslané z nebe.
Hřích položený v pokoře na oltář.
Úcta, která zakrývá oči a nohy před majestátem.
První pomoc při syndromu vyhoření.
Odměna nesmrtelně stoupající v ohni.
Přátelství zachraňující život i národ.
Vítězství mizející v oblaku zaslíbení.
Zachránění, setkávající se s tím, kdo za ně zaplatil.
Ať už v našem životě létá cokoli, je tu někdo, kdo to má pod kontrolou.
I když ví o každém vrabci, své děti nechává stoupat na křídlech orlů.