DMD č. 14. pro 14. 4. 2017. Téma: Věno

„A co Lukáš, jak jste spolu chodili na základku?“
„Ne, mami, ten mě opravdu nepřitahuje.“
„Nebo Honza, z vedlejšího vchodu?“
„Mami, prosím —“
„Můj kolega – Petr, toho vlastně znáš – má syna na ženění. Dokonce kluk dostane od rodičů byt a auto. Nechtěla by ses —“
„S ním seznámit? Ne, tati, to opravdu nechtěla. Já už —“
„Ostatně, i my s mámou bychom ti do takového vztahu mohli ledacos dát. Koupit vybavení, ať se vám lépe začíná.“
„Díky za nabídku, ale jak už jsem řekla —“
„Ani to nemusí být Petrův syn, určitě máš nějaké sympatické spolužáky.“
„Už vybráno mám. Vezmu si Katku, a hotovo.“

"Co proboha táhneš ten balík peřin, to jich nemáme doma dost?" ptá se Tadeáš.
"Máme, ale byla to výhodná koupě. Bude to Tabitě do věna," odvětí Timea.
"A já nedostanu žádné peřiny do věna?" položí logickou otázku Tobiáš.
"Ty si, doufám, přinese do manželství tvoje nevěsta. To je tradičně dívčí výbava."
"Ale to není spravedlivé," diskutuje Tobiáš.
"Neboj se, ani ty nepůjdeš do manželství s holou zadnicí," reaguje Tadeáš přemýšleje jakou výbavu typickou pro muže mu slíbí.
Tobiáš však zareaguje nečekaně, ovšem logicky:
"To bych si pak mohl namluvit jedině nějakou nudistku..."
Ještě, že rovnou neřekl striptérku, pomyslí si Tadeáš.

Mary Georgina pomáhá Anně Alexejevně ukládat do kufříku další a další věci.
"Ještě štůček manšestru. A šátek pro Pjotrovu maminku. A navrch jablečný koláč, v krabici, aby se cestou nepoškodil."
Kapica vyfukuje další obláček dýmu a dolévá Rutherfordovi sklenku. Ten upíjí a naklání se směrem do kuchyně:
"Drahoušku, nezapomeň ještě na peřiny a příbory... ani nevěstě nechystají takovou výbavu, jak jim nakládáš ty. Vždyť zajedou jen na prázdniny, pozdraví maminku, kolegy, zúčastní se konference a jsou zpátky."
Netuší, jak se mýlí. Kapica zpátky nikdy nepřijede a on bude se stejnou pečlivostí balit na cestu do sovětské laboratoře rozsáhlé Kapicovo vybavení.

Přicházela s hanbou, v rukou jen pár nejnutnějších věcí, co stihla zachránit před zkázou. Pošpiněná cizinka z klatého města, přesto kráčí s odvahou. Nese si s sebou život, slib a víru.
Přicházela s bolestí, provázená mlčením a hořkostí, v rukou to, co zbylo z rodinného štěstí. Cizinka z nepřátelského kmene, přesto se nenechá odradit. Nese si s sebou lásku, starostlivost a víru.
Přichází z nevěry, na prsa si tiskne těch pár zbytečností, které nedokáže odhodit. Ubohá cizinka ze zlého světa, přesto už znovu nechce utéct. Vede ji víra.
Ten, který má první dvě v rodokmenu, nastavuje náruč pro tu třetí.

Snil o tom okamžiku celý život.
Když v promrzlých rukách svíral tátův dalekohled a snažil se být na špičkách co možná nejvyšší, aby mu z dechberoucích manévrů lesklých strojů neuniklo ani jedno otočení směrovky, jeho sen ožíval.
Když poprvé zasedl do učebny se stěnami plnými nákresů složitých mechanik a nasál lehkou vůni oleje a kerosinu, jeho sen se zhmotňoval.
Když poprvé jemně přitáhl knipl a s opojným zhoupnutím se odlepil od dráhy, celé jeho tělo se zachvělo okamžikem, kdy se jeho sen a realita spojily.
Teď už mu nestojí nic v cestě, aby své nastávající jednou snesl modré z nebe.

Vždycky, když přejížděl přes kopec, bál se jaký pohled ho čeká. Pod svahem se rozkládalo menší městečko a jejich dům stál u konce jedné z ulic vedoucích ven do krajiny. Koupili ho před rokem a půl, hned po svatbě, částečně i díky věnu. Od hlavní silnice ho částečně zakrýval vzrostlý smrk, ale James vždy dům spolehlivě poznal.
Oddechl si.
Ani dnes ho nečekal pohled na doutnající ruinu, ale na klasický venkovský hrázděný domek.
Utajit svoji rodinu se mu dařilo, ale přesto se o ně bál víc, než když byla Lily v akci s ním a on ji měl na očích.

Ráno se Aaron probudil do zpěvu ptáků. Posadil se na lůžku a protáhl se.
Takový divný sen se mi zdál, pomyslel si. Ale pak si všiml, kde se nachází.
Poustevník už u něj stál.
"Starý muž tě chce vidět. Musíte si promluvit," řekl a už Aarona odváděl z chalupy.
"Kolik je ti let?" zeptal se ho Muž.
Aaron zamrkal. "Už to bude skoro 37 lét, co jsem se narodil."
"Hmmm. Jsi mladý. Ale tvůj věk může vesnici přinést mnoho dobrého. Budeš se sem hodit," konstatoval nakonec.
"Nechci tu zůstat," protestoval Aaron, ale věděl, že zbytečně.
Muž ho vzal za ruku.

"Počkej, počkej," zprudka položila šálek kávy na podtácek, rozhlédla se po kavárně a pak ztišila hlas. "Chceš mi říct, že ti ten úplatkář chtěl zabít bratra a potom tě vydíral, že to neudělá, když se s ním vyspíš, a tvůj brácha tě přemlouval, ať tam jdeš? A potom se ta koza, kterou tamten opustil, když jí krachnul byznys, nabídla, že se s ním vyspí místo tebe? Jenže to nepomohlo a ty ses zapletla do nějaké vraždy. A když už se to konečně vyřešilo, tak ti dělal návrhy ten policajt..."
"Přesně to ti říkám. A víš co? Nikomu to nepřišlo divný..."

Mám
hlavu těžkou, plnou starostí,
doma starou veverku.
S tou zažívám radosti,
píšu drabble pro Terku.
Bod je bod, to všichni známe,
i když často naříkáme.
Mám
skříň a taky krabici,
v nich papíry a pastelky.
V šatníku zas čepici,
nemám žádné kabelky.
V botníku bot párů dosti,
co to píšu za blbosti...
Mám
docela dost cédeček,
snažím se jíst bez éček.
Vlastním notebook, smartphone, nabíječku,
nemám však na uklízečku.
Píšu, kreslím, tančím ráda,
nebolí mě potom záda.
Nemůžu ti dáti víc,
než-li láskou vyjít vstříc.
Jestli ti to za to stojí,
ráda budu ženou tvojí.
Terko, vezmeš si mě?

In families like mine, it's quite common to be set up by your parents. I was raised with it. I always had a fiance. And I accepted it. But then I fell in love.
"You can't do this!" they said.
"It will be a disgrace to our family!" they said.
"She's pretty and from a good family! You will get a lot of money and the house!" they said.
But I didn't care about the money. Ever.
I'm sorry, mother.
I'm sorry, father.
I can't marry her. And there won't be any dowry either. Because that person is a man.