DMD č. 14. pro 14. 4. 2017. Téma: Věno

"Tohle já vážně odmítám, Krytone! Nemůžu si vzít někoho, kdo vypadá jako vypelichaná opice!"
"Bohužel pane, je to jediná možnost. Jste jejich kmenu nejvíce podobný!"
"Listy, na fotce vám to bude slušet!"
"Drž zobák! Už jednou jste mě nutili si někoho vzít. Podruhý už ne!
"Bohužel, nemáme zásoby a bez svatby nás nepustí. Už se začali dohadovat o věnu."
"Á, užij si to, Listy! Svatba, to je jednou za život! Chceš, abych ti šel za svědka?"
"Mají tradici, že věno musí dát ženich nevěstě, pane!
"A co chtěj?"
"Pana Rimmera."
"Ta svatba je tak pitomý plán, ty sešrotovaná palice! Zdrháme!"

Strašlivá bitevní vřava: rozmačkaní vojáci legií a všude spoušť mrtvých elfů a nestvůr zabitých šípy, meči či sekyrami, kyji nebo velikými balvany. Náhle se mocně ozval hlas, v hluku boje slyšitelný málo:
"A tady je váš hrdina!"
Zprvu se ohlédli, ale nic nespatřili, až ho uviděli - objevil se náhle, máchl bičem.
"Tak, kdo se mi postaví!" vykřikl Indiana Jones.
"Já se ti postavím!" uchechtl se Lord Voldemort.
"Jen pojď!" zvolal Indiana Jones a pokusil se máchnout bičem, ale pozdě, Voldemort byl rychlejší.
"Ducklifors!" vykřikl.
"Proč já jediný nedostal nic do vínku?!" zanadával Indy krátce předtím, než se proměnil v kachnu.

Ptačí mandala asistovala při jejím početí; dohotovená, ale ne zcela probuzená. Když se její otec a matka, tvůrci Ptačí mandaly, objali, Mandala na okamžik celá zrůžověla.
Ptáci ji provázeli od kolébky. Šedí a růžoví, ať už ta barva k jejich druhu patřila, nebo ne. Ona je milovala, důvěřovala jim, hrála si s nimi – a oni ji nikdy nezklamali.
Když přišla jako žačka do Chansons, Ptačí mandala jí vždycky ukázala pravdivý a jasný obraz. Bez ohledu na všechny pečetě, kterými ji lidé uzavřeli.
Potom se Mandala svých pečetí zbavila.
A ona se konečně mohla pořádně věnovat tomu, pro co se narodila.

Tento oběd, na rozdíl od těch předešlých, neskončil hádkou. Minerva to považovala za úspěch. Kdyby některý z přítomných projevil snahu navázat konverzaci s mužem, kterého představila jako svého snoubence, jednalo by se o malý zázrak.
Ctihodný reverend McGonagall odložil vidličku, vstal a kývnutím hlavy vyzval dceru, aby ho následovala do pracovny.
„Nechci, aby sis ho brala.“ Nadechla se k protestu. „Ale zakázat ti to nemůžu.“
„Děkuju.“
„Prosím tě ale, aby sis odnesla tohle,“ řekl a podal jí Bibli.
„Tu ale přece mám, otče.“
„Já vím,“ usmál se proti své vůli. „Ta je pro Raddlea. Ať ji bere jako tvoje věno.“

Chtěla Nedobyla nenávidět kvůli Pecoldům, tedy ho nenáviděla. K čertu s jeho jiskrnýma očima a hrubými způsoby, ona si může vybírat! Docent Schönfeld byl veskrze nepraktický člověk, ovšem jeho sliby platily a dcery nepochybovaly. Laura obdržela tisíce pro svého Helebranta. Marie věřila v totéž. Pád banky ji netrápil; měli pozemky, peníze – a ona především měla slovo (nepraktického) otce.
Postupně nezbylo nic.
„Mrzí mě to, Marie,“ naříkal Schönfeld.
Už nemohla vybírat a Nedobyl natahoval své silné ruce. Nepožadoval věno, naopak nabízel docentovi apanáž. Ač nerada, souhlasila.
Z rodného domu si nakonec místo peněz odnesla otcovu knihu Základ filosofie individuality a strach.

Byl březen 1944 a naše letka konečně dostala dlouho očekávané P-51D. Byl jsem zamozřejmě nadšen, ale přece jenom mi bylo mého starého Lightningu líto. Sloužil mi skvěle.
Byl mi přidělen stroj s označením HO-A. Dlouho jsem přemýšlel, jak si ho vyzdobím, protože to byla nesmírně důležitá věc. Nesměli jste nic uspěchat. Bylo to skoro jako požádát svou milou o ruku.
Jednou jsem v noci nemohl usnout a vzpoměl jsem si na slečnu, která v Anglii učila Čechy a Poláky angličtinu. Byl jsem do ní zamilován, a proto jsem se nakonec rozhodl, že si ji namaluji na příď mého nového krasavce.

Zatuchlý vzduch podpalubí dusil k zalknutí. Zápach Foleyho mastí a dryáků štípal v očích. Frances stáhla ruku z Tomova čela. Bylo rozpálené do běla a lepkavé potem. Neklidná dřímota uvadla v zapomnění. Příděl laudana rozehnal běsy. Odvar z vrbové kůry sliboval uhasit zžíravé plameny. Víc pro něj Foley udělat nemohl.
Chtěla věřit, že úleva nebude jen dočasná. Že nebude jen posledním vzepětím vůle, než mu smrtka nabídne rámě a odvede ho ke krvavému oltáři, aby jí zaplatil svým životem. Pomoci mu však nemohla. Svůj boj s hrabivými prsty kostlivce musel vybojovat sám.
Nazítří už mu Foley hořký odvar podávat nemusel.

Od kolébky jsem věděla, co dostanu věnem. Má budoucnost byla určena. Má výchova měla jasný směr.
Mé věno - mé dědictví.
Odpovědnost.
Samota na vrcholu.
Těžká rozhodnutí.
Byla jsem k tomu předurčena.
A přesto jsem od toho všeho utekla.
*
Mé věno přišlo nečekaně.
Neměl jsem zdědit víc než pár cetek a dobré jméno.
Ale budoucnost se stočila na mou stranu a zanechala mne samotného na vrcholu, kam jsem nechtěl vystoupat.
S odpovědností, po které jsem nikdy netoužil.
Musel jsem učinit mnohá těžká rozhodnutí.
Nebyl jsem k tomu předurčen, ale nedokázal jsem svou odpovědnost odmítnout.
A proto jsem od toho všeho neutekl.

In front of Risa appeared a guard... No, actually she appeared behind a guard, that was swinging knife at Thorne.
She picked a pole from the ground and stabbed at the attacker.
Thorne took care of the rest.
„What are you doing here?“
She was unable to answer.
„How did you get here?“
Silence.
„Why didn’t you tell me you can use portals?“
She couldn‘t. Literally minute ago she discovered this... gift? But she didn’t answer. Her teeth were clattering wildly.
Thorne sighed in frustration. There was no time for this.
„Follow me. Make sure you are behind me.“
Survive.

Vzal sekeru, vykasal si rukávy a našel místo, kde se mezi křovím vypínaly dvě řady dubů. Vytrhal trnky a vysekal břízy. Všechno dřevo ale snesl na jednu hromadu a zapálil. Zatímco hořelo, plakal. I přivandrovalci si zaslouží slušný pohřeb.
Vzal krumpáč a vytrhal plevelné kořeny, co se pletly do nohou. Obnažil staré kameny. Pěkné a ploché. Takové, co dobře poslouží lidem i vozům.
"Oživil jsem mrtvou cestu," řekl, když se ženichovi rodiče přišli ptát na věno.
Vysmáli se mu.
Jeho dcera se vysmála jim a vyrazila hledat štěstí sama.
Měla pravidelný a lehký krok ženy, která má svou vlastní cestu.