Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Pamatoval si každý krok té cesty, kamenité, vyprahlé a plné podivných stínů, nebezpečné i důvěrně známé, cesty, po níž většina kráčela sama. Každý jeden krok. Opřel si hlavu do dlaní a znovu ji v mysli procházel, napínal sluch, v srdci tolik štěstí i tolik strachu najednou, že by ho to mohlo zahubit. Proč ho to raději nazahubilo? Každý jeden krok. Plakal smutkem nenaplněné lásky, smutkem prázdných rukou, smutkem samoty, kterou dokáže poznat jen ten, kdo sám nebyl. Každý jeden krok. Jediné cesty, ze které nelze sejít. Jediné cesty bez návratu. Ale ty ses vrátit mohla. Kdybych se neotočil. Ach, Eurydiko…
nestíhám číst, určitě to někoho taky napadlo, tak se případně omlouvám za plagiát ;)
"Můžeme uzavřít obchod."
"To záleží na tom, jaké budou podmínky."
"No, můžete mít život. Ale ke všem talentům, schopnostem, libému hlasu a lichotivému vzhledu vám přidám i pár problémů."
"Ale já nechci problémy."
"Kdo taky CHCE problémy? Nikdo. Ale co byl byl život bez trošky problematického koření? Nic. Jen snůška úžasnosti. A to by nejednoho hned přestalo bavit. Samé: Jú, to je super, to je skvělý a úžasný! Ne!"
"Ale...co takhle kdybyste mi dal zvláštní nabídku, jen pro mě: samé dobré věci a žádné špatné, nikomu se nezmíním. Co vy na to?"
"V žádné případě: buď všechno, nebo nic."
Náhrada za 4. 4. 2018, téma: Královna cest.
Je to strašná blbost :)
Dneska vybrala růžovou nabíranou sukni s černým lemem a lila paraplíčko.
Začalo TO hned u sousedů.
„Oj, Megumi, zbytečnost, vždyť šátek máš lepší, dívej, ruce volný a na vlasy se nepráší.“
Babky se na lavičce před sámoškou tiše hihňaly.
Znechuceně pokračovala až na konec vesnice, kde široká asfaltka utíkala mezi poli a ztrácela se v lesích. Jako každý den toužebně vzdychla. Daleko, daleko vede, do velkých měst s večerními kluby, módními domy, kavárnami a-
„Ta kráva nějak dává míň mlíka.“
„Co jinou trávu?“
2. srpna, Sotoba.
Bylo vedro k zalknutí.
Megumi si tak přála vypadnout z tohodle ubohýho, příšernýho místa!
Náhrada za téma č. 7 - Nabídka, která se nedá odmítnout.
Pojď se se mnou projít
Po minovém poli
Seznámíme moji
S tvojí temnotou
Najdem' zapomnění
V objetí, co bolí
Zcela obklopeni
Vlastní prázdnotou
Pojď mě celou přečíst
Budu sedět tiše
Někde mezi řečí
Dobře schovaná
Malé zaváhání
Které nechceš slyšet
Rána ve Tvé dlani
Slovy svázaná
Pojď se se mnou ztratit
V hustém černém lese
Není kam se vrátit
Není cesty zpět
Tančím mezi řádky
Kam mě vítr nese
Vždy tři kroky zpátky
Za dva kroky vpřed
Pojď, shoříme spolu
Prostě dotkni se mě
Budem' padat dolů
Černou oblohou
Hvězdná trhavina
Prosím, drž mě pevně
Jako bychom jinak
Měli utonout
Statný héroj sebou trhnul.
Ne, nesmím spát! No tak, už jen chvíli...
Poposedl a protřel si obličej.
Musím vydržet. Ještě... ještě!
Minuty se nekonečně vlekly. Šumění neustávalo.
Víčka mu znovu poklesla.
Probuď se, no taaak! Dnes nemůžeš, dnes ne! Byls tak odhodlaný, tak se ukaž!
Rozhlédl se po svých druzích. Většina z nich už spala. Někteří nepřítomně hleděli před sebe. Pár jich prožívalo stejné dilema jako on sám. Zahryzl se do rtu. Čas jako by se zastavil. Měl pocit, že nemůže zvítězit. Věčný okamžik ho drtil.
A tak nebohý student nevydržel. Hlava mu padla na lavici a zbytek fyziky prospal.
Nahrazované téma: ,,Nabídka, která se nedá odmítnout"
Dva muži seděli naproti sobě. Právě měli za sebou dlouhou diskuzi, jež byla nabitá zdvořilými fázemi, než se konečně dostali k hlavnímu tématu dne, nyní zbývalo to jen dovršit.
"Podívejte se, už nejsem nejmladší a stále bez ženy, a vy máte krásnou dceru. Já pomůžu vaší firmě, zaplatím dluhy, podržím vás nad vodou a pomohu k jejímu rozvoji. A za tuto službičku chci jen jednu věc, vaši dceru. Co říkáte?"
Druhému muži se jen na moment někde v hloubu mysli zablýskla myšlenka na dceru a její blaho, než souhlasil.
Nevěsta později brečela v náručí své matky "Maminko, já nechci, maminko!"
Nahrazuji včerejší téma č. 7 ,,Nabídka, která se nedá odmítnout"
A juchů, první letošní koňské! :D
,,...majitelé řekli, že si ho můžeme půjčovat na ježdění. Nemají na něj čas no... Ale já si ho taky nemůžu každý den brát na jízdárnu a vychovávat ho! Vedu kroužky, máme tábory... A dětem ho dát nemůžu. Vždyť by je zabil!"
Nedůvěřivě sleduji vysokého černého valacha ve výběhu. Nevinně na nás kouká. ,,No jo... tak já ho zkusím," kývnu s povzdechem a trenérka se rozzáří. ,,Jsi zlatá!"
Pevně tisknu kolena k sedlu a snažím se hmátnout po otěžích, které mi právě vyrval z ruky. Řítí se tryskem přes jízdárnu, vyhazuje, u hrazení prudce zabrzdí, obrátí se a letíme zase zpátky...
Gucci byl nádherný, vysoký, impozantní, černý valach anglického plnokrevníka.
Také to byl nevychovaný, zákeřný, nevypočitatelný hajzlík, který se (ne jeho vinou) postupem času naučil, že si může s jezdcem dělat co chce a nemusí nikoho poslouchat.
Majitelé na něj bohužel neměli čas. Když přijeli do stáje jednou za půl roku, Gucci obvykle jezdce (17tiletý kluk) po chvíli shodil a odklusal domů. A nikdo mu nikdy nevysvětlil, že tohle se nesmí. Kluk ho ,,raději nechal být", nenasedl zpátky, neprosadil si svou, neopravil to. A tak si to kůň samozřejmě zafixoval.
Gucciho jsem jezdila loni v létě. Pár týdnů v kuse. Neuvěřitelný zážitky. Po deseti letech u koní jsem narazila na zvíře, jaký jsem ještě nepotkala. Učili jsme se navzájem. Já jeho slušnému chování a respektu. On mě pevně se držet při jakýchkoliv rodeových kreacích, být neustále ve střehu.
Největší odměnou a motivací, pracovat s ním dál, byly úspěchy a pokroky, které jsem po pár dnech uviděla. Gucci se měnil. Začal se snažit. Přestal vymýšlet jak mě sundat, začal makat. Zapojovat mozek. Skákali jsme, chodili na vyjížďky, neustále se navzájem testovali a vychovávali. Bolelo mě z něj celé tělo, nadávala jsem na něj a zároveň ho milovala :-)
Na podzim byl Gucci prodán. Majitelé se po dvou letech rozhodli. Netuším ke komu a kam se dostal, ale pevně doufám, že se mu bude někdo věnovat a objeví v něm to dobré jádro! Protože Gucci je v srdci dobrák, jen se mu musí někdo věnovat ;-)
Démon u výstupní brány luštil křížovku a docela se nudil.
Něco zašustilo.
"Á, vy jdete zpátky! Počkejte, ještě vyplnit dotazník. Pýthagorejec? Dobře. Píšu si: kategorie - duše, nové vtělení."
...
"Proč tu duši táhnete ven? Legitimujte se!... Asklépios ... dobrá, ale dejte si pozor, aby se vám to nevymstilo."
...
"Paní, nespěchejte tolik, musíte vyplnit dotazník."
"Eurydiké, kde sakra vězíš?" ... "Aha, už nemusíte."
...
"A co vy sem lezete?" "LAZARE, POJĎ VEN!" "Aha."
...
"Pane, počkejte! Ještě musíte něco vyřídit manželce - dobře, ale aby se moc nepolekala, a brzo se vraťte - píšu si: kategorie: revenant."
...
"Haló, kam jdete? Aha, vy mne nevnímáte. Tak jo, kategorie: zombie."
Jsem na dovolené, píšu na mobilu a někdy mi z toho tečou nervy, ale zatím mě drabblit baví, tak nezbývá, než nahrazovat to, co se nedalo stihnout. Doplňuji tedy téma "Nabídka, která se nedá odmítnout".
Další kousek z příběhu o Jakubovi, Viktorovi a Heleně.
V šest u kapličky, našel Viktor pokoutný vzkaz v jedné ze svých bot. Poznal Jakubovo písmo a nechtělo se mu do jámy lvové, ale musel mu to jeho nejapné flirtování zatrhnout jednou provždy.
Dovedl si ho představit, jak tam bude stát pod dohledem Panenky Marie a zralého odpoledního slunce, útlý, sladký, šťavnatý, plný mízy a lásky k rozdávání, jen ho zmáčknout a sklízet, co nabízí.
Tuhle nabídku bude těžké odmítnout.
Přesto věděl, že půjde. A když bude muset, holýma rukama zaškrtí a zahrabe to podbízivé hádě, co mu dělá pomyšlení.
Brzy z něj bude ženatý muž. Musí s tím skoncovat.
Hagrid se dnes probudil později, ale svěží a v kondici, takže jsme mohli napsat bonusové drabble jako náhradu za téma č.1: Všechno nebo nic.
Byl to právě rok, co bývalý bradavický hajný Ogg předal hájovnu mladému Hagridovi a odešel na penzi. Staral se o kluka několik let, když ho vyhodili ze školy. A učil ho všechno, co má hajný znát.
Teď přišel mladík na návštěvu. Vypili čaj, probrali novinky. Ale Oggovi se zdál nějak nesvůj. Všelijak se ošíval, až nakonec položil na stůl několik mincí.
„Já vim, že to není moc. Že bych ti měl vrátit šecko, cos mi kdy pučil. Na voblečení, na živobytí a tak, ale víc nemám. Enom chci, abys věděl, že sem nezapomněl. Asi je to lepší než nic, co?“
O hajném Oggovi a o jeho otcovském vztahu k Hagridovi vypráví drabble Nový domov a Prostě to nikde nevykládej.
