DMD č. 9. pro 9. 4. 2018. Téma: Poslední bílé místo na mapě

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si dole do dediny nezašiel.
- Nechce sa mi, Jarík. Veď kam by som chodil. Anču vzal predseda na služobnú cestu. A ku krčmárovi? Tam už som všetko skúsil a naša slivovica mi najviac chutí.
- Jáj, Pištík môj, krčmár špecialitu nechal priviezť.
- Ale ba. Hádam niečo, čo sme ešte neskúsili?
- Veruže Pištík môj, ani my dvaja sme toto ešte nemali.
- Tak to musí byť veľmô zďaleka - alkohol, ktorý my nepoznáme. Jarík môj, myslím, že by sme dnes mali do krčmy zabehnúť.

Ogýgia. Ó ano. Nezakreslitelný kouzelný ostrov. Je to to poslední bílé místo na mapě, i když nikdo vlastně neví, KDE je.
Ani sama Kalypsó nevěděla, co se s ním stalo, když ho opustila. Zmizel? Znormálněl?
Nikdy by si to nepřiznala, ale svým způsobem se jí po tom kousku země stýskalo. Ano, byla tam uvězněná přes 3000 let a tvrdila, že chce pryč, ale byla tam dost dlouho na to, aby jí to místo přirostlo k srdci. A vůbec, potkala tam přece Lea, toho vychrtlého klučinu s čertíky v očích. Jejího Lea, hrdinu, který jako jediný splnil slib.
Ta úžasná Ogýgia.

"Co to vyvádíš, ty promáčklej kastrole? Copak to rourácení nepřestalo?" podivil se Kocour, když oblečený v černobílém kožichu vešel a uviděl Krytona rozebírat trubky.
"Kanalizační potrubí už je opravené,"vysvětlil Kryton. "Teď si slečna milovnice zteplalého dresingu vzpomněla, že něco skřípe v topení. Takže se bez něj budeme muset obejít, dokud ho nedám zase dohromady."
Podruhé během chvíle se znovu otevřely dveře a tentokrát v nich stál Lister. "Máme rozbitý topení? Já to hned tušil, když mi zamrzlo vindaloo."
Vtom Kryton naklonil odšroubovaný radiátor a vypadla plechovka od piva.
"Vida," poznamenal Lister. "Vždycky jsem si říkal, kam ta šachta vede..."

"Tuhle starou mapu, Zdirádku, brát nebudeme, raději si vytiskneme novou, podívej, hic sunt leones," praví Pankrác.
"Co??"
"Zde jsou lvi."
"V Rakousku mají lvy?"
"V přírodě tam samozřejmě lvi nejsou a nebyli. To se říkávalo o neprobádaných končinách, které na mapách značili právě takto bíle. Rakousko ovšem nebylo neprobádané, ale tajné."
"Jak to?"
"Aby se tam našinci nepokoušeli uprchnout. Ono by to stejně ani s mapou nebylo lehké, neboť tam byla železná opona."
"Co to bylo?"
"Vysvětluj, tatínku!" pobízí Pankráce Jenovéfa.
"To ti povím na místě samém, ještě tam z té opony mají malé zbytky na památku," odkládá odpověď Pankrác.

Místnost již byla téměř potemnělá, poslední paprsky slunce se draly dovnitř oknem, avšak i ony jej brzy opustí. U stolku seděl starý pán, shrbený nad svou prací. I když na svůj věk měl stále jasný zrak, ani on nemůže pracovat za tmy, a světlo svíce mu už nestačí. S povzdechem odložil štětec, opřel se o židli a zadíval se na své dílo. Ležela před ním rozložená mapa, zdeleka přesahujích plochu jeho stolku. Byla téměř hotová, zbývala poslední část území, ten den jej však u stařec dokreslit nemůže. Zvedl se a došel si dolů pro večeři. Dokreslit bude muset další den.

Adam bral své studium léčitelství velice vážně, proto ho vždy rozčílilo, když narazil na bílé místo. Neprozkoumáno. Opomenuto.
Průniky magické a nemagické léčby, které ho zajímaly nejvíc, byly očividně okrajovým tématem.
Léčitelé se často dívali na nemagické léčebné postupy se shovívavou přezíravostí. Odbývali je hloupými frázemi a nezahrnovali je do svých studií.
Ale Adam věděl, že složité problémy je třeba nahlížet z různých úhlů, aby bylo možno dosáhnout ideálního řešení. Bílé místo na mapě jeho budoucnosti získalo pevné obrysy.
Jestliže ostatní odmítají nalézat styčné body magické a nemagické medicíny, udělá to on.
Přihlásil se k přijímacím zkouškám na lékařskou fakultu.

Jsem moc ráda, že si Michael při svém vyprávění o Aldormě, mapách a cestovatelích, kteří ji objevovali a zakreslovali, nevšimnul, že moje znalosti jeho země jsou větší, než by se dalo předpokládat. Ono totiž, když je vaší zálibou vymýšlení reálií, tak většinou víte, kde se nacházejí různá místa a čím se lidé živí. V jeho době už zbývalo poslední bílé místo Aldormy, na severu v horách, které ještě nebylo pořádně zakreslené. Zato jejich znalosti o dalších státech byly, až na Tristenol, spíš mizivé. Přeci jenom Teos a Tezárie, nemluvě o Karaminské vrchovině, kde žili barbaři, bílými místy na mapách hýřily.

„Je vůbec ještě nějaký místo, kde jsme nehledali?“ zeptal se Potter, ruce vražené do kapes džínsů, v obličeji výraz typický pro někoho, kdo strávil několik předchozích hodin marným hledáním člověka, který je mu vlastně naprosto ukradený a kterého musí najít, protože to dostal rozkazem.
„Určitě jsme něco vynechali,“ pátral v paměti Black, ruce v kožené bundě založené na hrudi, ve tváři zamračené soustředění. „Co ten kutloch ve Whitechapelu?“
Přemístili se přímo před vchodové dveře.
Ani jeden se neobtěžoval klepáním.
Prostě je vyrazili.
V předsíni stály dvě postavy.
Snape s boky omotanými prostěradlem a Lily... bez prostěradla.
„Můžu to vysvětlit,“ špitla.

Jana si ráda myslela, že o svém nejlepším kamarádovi věděla úplně všechno.
Kdy měl narozeniny. To, že měl dvě starší sestry. Už měla změřené, za jak dlouho zdolá průměrnou stránku textu. Věděla, jaký zákusek má nejradši (harlekýn). Znala jeho týdenní harmonogram na hodinu přesně.
Věděla i to, že se ke klarinetu dostal hlavně protože mu přišlo, že vůbec neumí kreslit.
Brzo se naučila číst v něm i beze slov. Poznala, kdy byl smutný a kdy nadšený, nejen z výšky stupnice.
Jen na jedno nemohla přijít.
"Barťo, ty máš s Davidem nějaký problém? Od tý doby, co piánuješ, ho ani nepozdravíš."

KČT má na mapách kde co. Značky. Vlakový zastávky. Lesy. Vesnice. „Vytisknem jenom tu trasu výletu, jo? Nebudem kupovat mapu, viď? Jo a zkontroluj tiskárnu, radějc“. Rybníky. Mohyly. Památný místa.
Vlakový zastávky.
Tak tady, jak končí ta zelená a měla začínat modrá, je bílej flek. A jak je ten bílej flek, tak tam měla bejt cesta. A jak tam měla bejt ta cesta, taky zpátky k vlaku. „Nějak se to nevytisklo.“ Usmáli se.
Vrstevnice. Louky. Města. Kašny. Kostely.
Hospody.
„Prosím Vás, ty dvě piva rovnou zaplatíme. Jo a můžete nám pučit propisku? Nám tak trochu zmizela značka.“
A měli vlastní.