DMD č. 12. pro 12. 4. 2018. Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Dračí Markéta, přemožitelka ďábla, nepuklá pukla svého polykače, satana-saň, pozvednuvši v jeho sirnatě nakyslém břiše kříž, odolávala srdnatě námluvám odmítnutého lidského nápadníka, hle, křesťanko, mou antikulmou je vyvěsit za vlasy, každý chloupek tvého těla učešu železným hřebenem, chytneš bronz u ohýnku a svaly protáhneš na skřipci, nalíčím bičem a vykoupu topením!, až nebylo úst odmítajících, byvši obdarována ostrým náhrdelníkem, zamečel a ona zkrácena o hlavu.
Ještěže Mel Gibson netočí o mučednicích, jeť krása a věrnost trpkým, co trpkým, jak ocet kyselým darem nevěstám Kristovým. Nápadník zapadl, Markéta žene rok co rok žence do žita, sladká patronka panen a sedláků.

„Káčo, pojď se mnou, v pekle budeš mít lívanců, co hrdlo ráčí!“
„Vážně?“
„Se smetanou, s medem!“
„Na mou duši, na psí uši, na čertovo svědomí?“
„Jelito, kopyto, platí to!“
„Počkej, jak na záda??? Ženská, kolik vážíš?“
„Mám těžký kosti, jářku!“
„Ne, máš dva metráky! Ruplo mi v zádech!“
„Plazíme se, plazíme, honem! Lívance čekají!“
„Slez!“
„Už tam budem?“
„Korytofilitomordhadrybum!“
„Hospodo, lívance! Se šlehačkou! Mám slíbeno!“
„Káčo, pusť se!“
„Cože? Spusť se? Inu… páru máš, ošklivej sice seš, ale tady je to jedno… lívanců máš plnej kotel… co by ne!“
„Káčo!!!!“
„Mhmm?“
„Káčo??? Hele, kám šáhnu, žádnou kost nenahmátnu… johohó!“

Přežít, dokonce nezraněn, se považuje za výhru.
Být stíhán ve dvou státech, protože ten druhý nevyhrál, už méně.
Být víceprezidentem se považuje za výhru.
Nemít prakticky žádný vliv na dění, protože prezident vám nevěří, už méně.
Odkráčet od soudu svobodně, protože jediný pořádný důkaz obžaloby byl padělek, se považuje za výhru.
Být tak jako tak považován za vlastizrádce už méně.
Mír krásnou, inteligentní a vzdělanou dceru a nádherného vnoučka se považuje za výhru.
Přežít je oba už méně.
Dožít se osmdesáti let se považuje za výhru.
Strávit poslední měsíce paralyzován už méně.
Smrt je obecně brána jako prohra.
Nebo ne.

Každé ráno netrpělivě podupával před školou. Nemohl se dočkat, až ji odevřou. Rád se dozvídal nové věci. Na vysvědčeních se monotónně opakovaly jedničky.
Přihláška na střední školu zůstala neodeslaná na základce, protože neměl dostatečně politicky uvědomělé rodiče.
Výborně se učí, tak ať se jde učit! Musel nastoupit do učňovského učiliště.
Na učňovském listu samé jedničky. Byl vyhodnocen jako nejlepší učeň. Odměna? Jednodenní výlet na Máchovo jezero.
Druhé místo získal synovec ředitele učiliště s průměrným prospěchem: pětidenní pobyt v Tatrách.
Třetí místo obsadil s několika čtyřkami syn předsedy KSČ: desetidenní zájezd k moři.
Vítězství zkyslo.
Zanevřel na režim, nikoliv na vzdělání.

Přepychový palác plný nádhery, kterou ještě nikdy neviděl.
Jemné závěsy, přepychové koberce, mramor. A lázně! Ráchal se v nich se svými důstojníky, pil nejlahodnější vína a jedl vybrané lahůdky. Jak opojné bylo vítězství nad tou pyšnou děvkou! S tím svým spratkem mohla ohrozit jeho postavení. Spratka se zbavil a ji povede po návratu domů v řetězech jako otrokyni. Prý bohyně! Směšné.
Sáhla do košíku s fíky, jako by se chtěla přesvědčit, jsou-li dost zralé. Konečně necítila strach, bolest ani touhu. Prohraná válka ji osvobodila, cítila se podivně lehká. A ponížit se nenechá.
Brzy se setká se synem. Přijď, sladká smrti…

Ten den se pan Grenadin proměnil v dívku nevídané krásy. Jde po ulici, pohledy se lepí jako kočičí chlupy na samet. V lidském chumlu chlípník se zezadu přichlípne, na krku cítí dívka horký dech, otočí se do drzého úsměvu, na zlomek okamžiku ukáže svou pravou tvář, planoucí oči a mohutný knír pana Grenadina. Chlap padá dozadu, ona vznosně kráčí dál. Proti mladý muž, úžasem bledý, v očích zraněný pohled náhle zamilovaného. Pan Grenadin hbitě zahne do uličky a proměněn v sebe spěchá domů. Až do tmy chová Mínu na klíně, konejší tlukoucí srdce a stydí se za bolest, kterou způsobil.

„To je dost biblické téma,“ soudí Thea, „soudím.“
„Až moc,“ zmůže se na dvě slova otřesená Linkva.
„Vyjdeme-li z premisy nebe,“ formuluje pro sudičky Filcin, „v zásadě na každého mučedníka padne jako ulité!“
„Tatínku,“ dospívá a poučuje Sikar, „případná obhajoba se píše do závěrečné poznámky, nikoli v rámci stoslůvka jiné identity!“
„Já tomu vůbec nerozumím,“ lamentuje jak nad domácím úkolem Apolo, „když vyhraju, jsem šťastný, když prohraju, jsem naštvaný!“
„Jejda,“ vzpomene si otec, že maminka na vínku, „hlídáte někdo Viktorku?“
„Jejdanečky,“ řeknou, když najdou ve spíži. „Ty umíš šplhat?“
V puse okurku sedí na balících cukru, co byl ve slevě.

Zbyly poslední dva. Poslední dva balíčky z těch, které jim přesouvací magie nechala. Naneštěstí nenechala jedinou stopu o tom, co je uvnitř a protože skenery se nekonaly a Gwen a Mimas odmítli plýtvat Silovými schopnostmi na něco tak přízemního, jako je zjištění obsahu, zbývalo jediné. Losovat.
Berek a Mossi se skláněli nad stolem a zmíněnými balíčky.
"Jak to chceš řešit? Pazzak, sabacc, kyy'sa, šipky, kostky?"
"Moc složité."
"Rvačka?"
"Moc náročné."
"Kámen, nůžky, papír?"
"Beru. Osm z deseti."
"Beru."
Výsledek byl diskutabilní. Berek sice vyhrál, ale vybral si balíček s kyselými okurkami, což ke kaši nebylo to pravé.
Mossi rozbalil džem.

Do skřítčí tajné komůrky se vejde jen Natálie a kobold. Třese se strachy, proto se Naty snaží mluvit klidně.
"Jste skřítkové místních zlatých dolů. Z rozmaru nebo troufalosti jste vytvořili obra. Dolní král po něm zatoužil. Vzbouřili jste se a byli zavrženi."
"Byli jsme silní a stateční. Nakratičko. Pak už jen sami."
"Dokud nepřišla ona. Odkud? Kdo je?"
"Divá žena. Zavržená pro zapovězená kouzla. Prokletá ke ztrátě tváře. Slabá. Prohraná?"
"Poražená. Tak mi zrovna nepřipadala."
"My ji litovali a pomohli. Ona se uzdravila a čarovala. Obra oživila. Nás ujařmila. Nutila k věcem, co jsme nechtěli.."
"A nemáte toho už dost?"

Parkuše mě dloubla prstem do žeber.
"... sladké prohry, ale taky kyselá vítězství.
Utečete takhle lovcům upírů, když se proměníte v hejno netopýrů, ale zrovna je období rojení a než se proměníte zpátky, stihnete několikrát oplodnit sami sebe." Smích. "Kdepak proměňování v zimě! To se jen probudíte na jaře okroužkovaní."
Protáhl jsem křídla a vyměnil pohled s vrápem. Zrovna když to začalo být zajímavé, starý upír musel změnit myšlenku.
"Vy toho o rojení ještě moc nevíte. Příští rok budete mrkat na drát."
Pestrák zamrkal už teď, na dveře na schodiště.
"Zato já jsem starej blázen, co se vybavuje s místní omladinou."