DMD č. 21 pro 21.4.2011 Téma: Ples příšer

fandom: prozradím na konci
Byl to moc hezký ples. Okresní tajemník KSČ z Brodu Josef Pláteník roztáčel manželku v rytmu polky stejně jako předseda městského národního výboru z Kunštátu František Bavor. Také major Jan Zeman zapomněl ve víru tance se svou Blankou na starosti všedního dne, zatímco podplukovník Žitný se o něčem zaujatě bavil s Petrem Vitáskem. Byl to vážně moc hezký ples.
Krátce před půlnocí, právě když se konferenciér chystal vyzvat přítomné ke společnému zpěvu Internacionály, otevřely se dveře a vešel neznámý host. Na kabátě měl trikolóru.
„Tak, vážení,“ pronesl zvučným hlasem, „konec zábavy. Rozpusťte to tady. Už jste dotancovali.“
Byl prosinec devětaosmdesát.
----------------------------
fandom: trocha historie a šílený crossover několika "TOP" komunistických seriálů.

Fandom: originální. (S kapkou Mary Shelley. Pro chuť.)
Poznámka: absolutní improvizace bez předem zamýšleného fandomu, mírně ovlivněná souběžným pácháním současného projektu... Pardon!:)
"Sluší vám to."
"Děkuji."
"Plesy jsou zvrhlá záležitost, nemyslíte?"
"Kdysi jsem si to myslela... Teď se skvěle bavím."
"Mimochodem, nádherný krk. O dva obratle delší, viďte?"
"Vy ale máte oko..."
"To víte, bývalý soudní znalec. Ta jizva... Práce bratří Carpenterových, že ano?"
"Přesně tak! Jsou báječní, ale někdy se nechají trochu unést. Nemám jim to za zlé - vždycky jsem chtěla mít labutí šíji."
"Berete to sportovně. Obdivuhodné. Odpusťte starému pánovi jeho troufalost, ale jak jste...?"
"Zlomený vaz. Výtvor mého pitomého snoubence propadl zoufalství a ... přestal se chovat společensky."
"Oh."
"Nemohl jinak, chudáček..."
"Nepřestávám žasnout nad vaším nadhledem, slečno... Slečno?"
"Elizabeth."

fandom: realita
Společenský sál. Slavnostní výzdoba. Taneční hudba.
Večerní róby. Drahé látky. Ozdobné kanýry. Nejrozmanitější střihy. Slušivé doplňky, drahé šperky. Upravené účesy, pěstěné obličeje. Oslnivá krása. Pastva pro oko.
Valčík, tango, waltz.
Tančící a korzující páry.
Stolky s občerstvením. Nablýskané nádobí, vybrané lahůdky. Gurmánské potěšení.
Okázalost, reprezentativnost, působivost.
Konverzující skupinky. Všeobecné rozhovory. Povrchní zábava.
Předstíraná přátelskost. Hraná vlídnost.
Klevety. Postranní pohledy.
Drby. Nenápadné ukazování prstem.
Klepy. Utajovaný smích.
Falešné úsměvy, lživé lichotky.
Pomluvy, zlé jazyky a křivá nařčení.
Neupřímnost, pokrytectví, přetvářka.
Pýcha, samolibost.
Arogance, neúcta, domýšlivost.
Pohrdání, opovržení, povýšenost.
Nevraživost, závist, nepřejícnost. Vzájemné osočování.
Snaha uškodit druhým.
Podlost, zloba, nenávist.
Ples příšer.

Fandom: Harry Potter
A/N: Musím se přiznat, že tento čtvrtek už můj mozek rozhodně nefunguje tak, jak má. A je to znát... :D
Sál byl plný, ale neviděl kapelu, ani stoly s jídlem. Zmateně se otočil k partnerce.
„Levandule, je to úžasný, ale...“
„Ano?“
„Kde je občerstvení?“ pousmál se rozpačitě Ron.
„Ale zlato...“ přitulila se. „Právě dorazilo.“
„Vážně? Kde? Počkat... To vypadá jako opravdový drak... Tam vzadu je vlkodlak! U Merlina! A to je Voldemort!“
„Říkala jsem ti přece, že půjdeme na Ples příšer...“ protáhla sladce.
„Já myslel, že to bude maškarní...“
„Chybovat je lidské... Ty jsi tu hlavní chod.“
Zděšený Ron zahlédl svou spásu.
„Profesore Brumbále! Musíme pryč!“
Ředitel se jen pousmál.
„Ale zrzečku, ty jsi naivní. Brumbál nás tady všechny vede...“

Čekala jsem s Lucií v pokoji, než ples začne. Ani jedné z nás se nechtělo, neboť jsme se takové akce měli zúčastnit poprvé, ale bylo by nevhodné odmítnout pozvání krále.
„Myslíš, že to zvládneme?“ zeptala se mě s obavami v hlase.
„Určitě ano,“ prohlásila jsem rozhodněji, než jsem se cítila.
„Myslím, že si nás tam budou prohlížet?“ pokračovala v otázkách.
„To je pravděpodobné. Víš co, zkus si představit, že jsi na plese příšer. Vždycky, když tě bude někdo pozorovat, tak si představ, že je tam třeba jako vodník, čert, upír nebo jiná pohádková bytost.“
„Dobře a co je to vodník?“

Fandom: Aldorma
Navazuje na: http://sosaci.net/node/33594
Skoro celé ráno jsem proležela v posteli. Nedokázala jsem se po plese postavit na nohy a fungovat jako jindy. A to jsem nevypila ani kapku alkoholu.
Když už jsem se vysoukala z postele, hodila jsem na sebe rychle nějaké oblečení a vyšla ven, jinak bych si zase lehla a usnula. A stejně jsem si připadala jako bych snila. Kolem mě pobíhaly děti v obludných kostýmech.
„Co se to děje?“ zeptala jsem se překvapeně Triveta, který zrovna šel kolem.
„Včera tě jedno z dětí zaslechlo říkat, že ples byl příšerný. Takže předpokládají, že byl plný příšer a hrají si na to.“

Han seděl v kantýně už skoro hodinu. Přemýšlel jak by mohl vydělat peníze, které dlužil Jabba Huttovi. Nebyl to zrovna malý obnos.
Zde se cítil v bezpečí. Kantýna je místo kde se setkává spousta ras a tak zde není až tak vysoká pravděpodobnost, že by ho chytil nějaký lovec odměn. Stále má sebou naštěstí Chewieho.
Náhle k němu přišel stařík, který se představil jako Ben Kenobi a mladičký kluk jménem Luke Skywalker. Ten kluk vypadal dost vyděšeně, když si prohlížel všechny ty ´příšery´ tady v doupěti.
,,Hlavně je nijak neprovokuj a oni si tě nebudou všímat."
,,To doufám." řekl Luke.

Fandom: Dobrá znamení
Poznámka: Obsahuje náznak velice dojemného slashe ;o).
Ta místnost byla tmavá, vlhká a zatuchlá. Podél stěn se krčily jakési bachraté slizky a rozpačitě klopily oči. Napětí se dalo krájet.
Bylo to skoro dojemné. Ten, co vypadal jako rozkousaný květák by si rád zatančil s kouskem tvarůžku, ale nevěděl, jestli se to smí. Přeci jen byly oba mužského rodu.
Odkudsi se odloupl zapáchající zbytek vídeňského párku a dožadoval se valčíku. Slanina s klidem Angličana seděla a pozorovala klokot kolem sebe.
Ples se začal rozjíždět.
*
Adam s rozpačitým výrazem utíkal do koupelny. Zajímalo by ho, jestli i ostatním klukům obživnou v puse zbytky jídla, když si zapomenou vyčistit zuby.

Fandom: Střední škola elitního vražednictví - příběhy Malvíny Zoubkové
Poznámka: Dneska mi to ne a ne jít, takže nastoupila Malvína.
Speciálně pro Profesora - mělas pravdu! :D
Byly to myslím mé desáté narozeniny…
Tatí mi věnoval malou harpunu a mamka sadu Mladý chemik. Babička mi jako obvykle darovala panenku Barbie. Pak Bárbíny navlékla do šatečků, vytáhla křesílka, která mi dala kdysi, a panenky do nich posadila.
„Panenky mají bál, pěkně si hraj,“ řekla mi a odešla na kávu.
Byla jsem poslušná a hrála si. Po svém. Pokoj brzy začaly plnit výpary, já vesele pokašlávala. První výstřel z harpuny přesně zasáhl hlavu jedné z panenek, moje „koktejly“ dílo zkázy dokonaly. Hned byly krásnější, obludy.
Ten den se babička definitivně vzdala myšlenky na to udělat ze mě normální dítě...

fandom: Zeměplocha
Začíná maškarní ples, kams to vlez, kams to vlez …
Se zdvořilým zájmem pozoroval okolí. Rád by to konečně pochopil. Vážně se snažil…
Stoly se prohýbaly pod tíhou občerstvení, sálem se hbitě proplétali sluhové.
Místnost byla plná lidí. Kolem něho z neznámých důvodů zůstával volný kruh.
Masky… Všichni měli na obličejích masky. Byl snad tohle důvod, proč se tak uvolněně bavili?
Nebo za to mohla stoupající hladina alkoholu v krvi?
Přitočil se k němu potulný rytíř, který zjevně požil dost nad míru…
„Nádherný kostým… Velice věrohodný.“
Potěšeně se usmál.
Rytíř náhle vystřízlivěl…
…a začal zoufale couvat.
NEBOJTE SE, NEJSEM TU PRACOVNĚ