Kletba (vlastní fandom)

Bílá krev byla upálena zhruba někdy v 11. století. Přesný rok se neví, neexistuje žádný písemný pramen. Informace se čerpají pouze z pověstí. Proto je hodně těžké dohledat, co se tehdy vlastně stalo.
Podle jedné pověsti za to mohl tehdejší vládce, který se bál její moci, a dal ji zajmout a upálit. Jiná pověst povídá, že za to mohla kletba jejího rodu, která otrávila srdce lidu a ti se obrátili proti ní.
Všechny pověsti se shodují v tom, že se tehdy shromáždilo obrovské množství lidí, aby to viděli. Co na tom, že jí později začali uctívat. Tehdy jí nikdo nepomohl.

"Tuhle jsem potkala nějakou totálně zelenou ženskou. Prostě měla zelenou kůži."
"Neměla ji jen nabarvenou?"
"Ne, byla fakt jedna z nich. Vyčarovala strom."
"A tobě nic ti neudělala?"
"Ne, proč by měla?"
"Protože může. Vždyť jen mávnou rukou a z nás může být třeba ropucha. Nic je neomezuje. Neměli bychom je pouštět mezi sebe. Tohle je jak s těmi imigranty. I když ti byli aspoň lidi jako my."
"Ale působila docela mile."
"Nenech si nic namluvit. To je jenom jejich propaganda. Ale určitě nás chtějí zničit. Musíme jim zakázat vstup k nám."
"Lepší by bylo zakázat tenhle strach z neznámýho."

"Je tu krásně," vydechla Lithia.
"Víš, co se o tomhle jezeru povídá?" pronesl potichu Reagam. "Že se sem chodila koupat Bílá krev a podle pověstí se tu za úplňku znovu objevuje."
"Vážně?" pozvedla obočí a pohlédla na vodní hladinu, kde se odrážel úplněk. Pověstem moc nevěřila.
"Když počkáme, třeba se jí dočkáme."
"Ale mě se čekat nechce."
Sama se zvedla a začala se bez ostychu vysvlékat ze svých šatů.
Se zájmem ji pozoroval, jak vstupovala nahá do vody. Obdivoval její tělo, bělostnou pokožku i bílé vlasy splývající po zádech. Viděl toho dost, ale bílou krev, která jí protékala žilami, ne.

"Takže teď budeme bydlet v České republice?"
"Žila tu Bílá krev, tak proč ne?"
"Naše jména budou působit divně."
"Fajn, vyberu si teda... Františka? To by mohlo znít podobně."
"Já budu asi Antonín."
"A nebude nikomu divný, že jsme bez rodičů?"
"Na tvýho tátu asi působím dost mladě, co?"
"To bys mě musel mít tak v sedmi letech. To nám neuvěří."
"Budu buď tvůj strejda anebo bratr. Starší brácha, který tě má na starosti."
"Budeš mě komandovat?"
"Vůbec. Ale teď už vyčistit zuby a spát."
"Máš jediný štěstí, že teď už tě nemůžu proměnit v ropuchu."
"Proto si to užívám."

"Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na světě nejmocnější?"
"Nebude se ti to líbit. Nejsi to ty."
"Je to ten prapodivnej dědek, co si tvoří nový bytosti?"
"Ne, ten je jenom geniální. V boji bys ho porazil."
"Do bílokrvoty, kdo to je?"
"Tvoje dcera Nimue."
"Ta? Vždyť ještě nic pořádnýho neumí."
"Má velkou moc. Až se naučí kouzla, dokáže toho hodně."
"Ne, maxímálně bude umět základní kouzla. Ji musím hlavně provdat, aby království padlo do dobrých rukou. Bude jen manželka krále, to je její účel."
"Království můžeš předat jí."
"V žádném případě!"
"Dobře. Já jen, aby se ti to nevymstilo..."

Lidi dokážou být slepí. Vždycky si najdou nějaké racionální vysvětlení pro to, co se stalo. Třeba přírodní apokalypsa.
Nenapadne je, že to mohla být magie. Konkrétně Poseidon, který stojí proti nám ve válce. Nevidí to.
Snad tuhle válku vyhrajeme, světy spojíme, bohy porazíme a magie se konečně ukáže. Jen se to asi nestihne včas a já se musím mezi bitvami šprtat biologii. Válka není pro učitele žádná omluva. Aspoň si u toho tělo trochu odpočine, zregeneruje se a uzdraví válečná zranění.
Tak mě teď čeká pár příjemných dnů s maturitou, kterou snad udělám, a pak hned zpátky do přední linie.