Mach a Šebestová

Ale beze všeho, milión koček říkáte, ozvalo se ze sluchátka, Mach ho leknutím pustil, protože najednou kolem něj bylo milión koček, všechny s čerstvě olízanými kožichy a všechny se na Macha vyčítavě dívaly, co s náma teď budeš dělat, Šebestová mu poradila, ať je zkusí sluchátkem zase odvolat pryč, nicméně to se vzpečovalo, protože jedno přání a basta, Mach nadával a jeho rodiče ještě víc, chlapče nebohý, co si počneme s miliónem koček, a když pak přišel Horáčkův otec s plánem na výrobu kočičích kožichů, nikdo nebyl proti, vydělali tím majlant a dokonce pořídili starému pánovi kontaktní čočky místo brýlí.

Horáček odjel na výstavu kombajnů a Pažouta nic netěšilo, tak zašel k Machům. Něco uvařím, řekla Machová, a Pažout povídal, nesu domácí šunku, a Mach řekl, dáme si panáka, a Pažout na to, přinesl jsem fernet, a Machová nabídla, já ti třeba vyperu, ale vlastně nám nefunguje pračka, a Pažout se zeptal, máte nářadí?
Když pračka šlapala, Pažout se rozloučil, já vám nevím, mám takovej dojem, že je někde blízko, špitl rozpačitě.
Machová povzdechla, moc jsme ho nepotěšili, jenže Mach řekl, fernet neubyl, šunka je výborná, ušetřili jsme za opraváře, a Machová řekla, člověče, ty seš někdy cynickej až hrůza!

Mach s Šebestovou chodili do 7.B, Horáček a Pažout do třetí, každý rok propadli, byla to s nimi učiněná hrůza, i Ahmed, který se přistěhoval z ciziny a neuměl česky, byl za rok lepší než oni, když Mach a Šebestová ty dva lemply potkali, řekli jim, z Ahmeda si vezměte příklad, to je snaživý žák, ale oni mlčeli, zato sluchátko řeklo Šebestové, Pažout s Horáčkem znají učivo třetí třídy jak když bičem mrská, oni Ahmeda doučují, víme? Mach šel za nimi a řekl, pardón, ale oni odpověděli, vole, my chceme zůstat ve třetí, ne abys to vykecal, nebo uvidíš!

Člověče, Machu, řekla Šebestová, tohle je divný, tohle sluchátko ještě nikdy neřeklo, a Mach ohromeně kýval hlavou, jako že ano, divné to opravdu bylo, sluchátko jim nikdy v ničem nebránilo, vždycky jen řeklo, jistě, jak si přejete, nanejvýš dodalo, buďte opatrní, a že se navyváděli věcí, třeba jak bojovali s Kropáčkovými bacily, to bylo nebezpečné, ale tohle? Navíc po něm ani nic nechtěli, na nic se neptali, promluvilo zčistajasna úplně samo, a Mach se zeptal, jak to myslíš, jenže sluchátko mlčelo a vypadalo uraženě, a Mach pokrčil rameny, vzal Šebestovou za ruku, oba se zhluboka nadechli a vstoupili do MacDonaldu.

Stáli na skále nad mořem, Mach říkal, já nevím, Pažout povídal, jsme přece dospělí, Horáček řekl, musíme, a Machová řekla, fakt, musíme ho poslat dál, ale všichni byli hrozně nerozhodní, až nakonec malá Machová sáhla po sluchátku a prohlásila, tak se rozlučte, řekněte všichni pac a pusu, a všichni to řekli, pac a pusu, ze sluchátka se ozvalo pac a pusu vám všem, malá Machová hodila sluchátko do moře, Horáček vzdychl, teď může plnit přání mořský havěti, všichni se zasmáli, ale nad hladinu najednou vyletěly ryby, modré, zlaté, stříbrné, mávaly ploutvemi, stoupaly vzhůru, bylo to poněkud šílené, ale velmi krásné.

Horáček na konci dubna povídá Machovi: “Člověče, Machu, my jsme s Pažoutem tak spokojení, zámečnictví funguje, vztah klape, rodiče nás respektují, babi nestůně, vy nám půjčujete malou Machovou, dokonce i vztahy s bývalými učitelkami se urovnaly. Tak nějak máme pocit, že nám poslední dobou někdo někde strašně moc pomohl. A než to skončí, rádi bychom mu poděkovali. Půjčíš nám sluchátko?”
Když to všechno vysvětlili, ze sluchátka se ozvalo: “Ale jistě, to se dá zařídit.”
A neviditelná ruka pohladila sovátko, načechrala mu peřinku a zahrála ukolébavku na větvičkách jabloní. A pak se na nočním stolečku objevila krásná, vypasená myš k snídani.

Jednoho krásného letního dne Mach naposledy vydechl ve spánku, neuplynuly ani tři měsíce a i Machová zavřela svá víčka navždy, a tak se stalo, že jejich vnuk Jonatán a vnučka Sylvie přišli vyklízet pozůstalost po stařečcích, načež Sylvie povídá, podívej, sluchátko, a Jonatán se usmál, myslíš, jako takové, o kterém nám babi vyprávěla ty krásné pohádky, a pak vzal to sluchátko ze zaprášené krabice od bot, přiložil ho k uchu a zahlaholil, ahoj babi, moc na tebe vzpomínáme a máme tě rádi.
Protože ale suverénně držel sluchátko vzhůru nohama, už vůbec nezaslechl z reproduktorku ono tichounké špitnutí: „Vždyť já vím.“

Morpheus a Neo prchali ulicemi, když na ně spadlo sluchátko. Neo pokrčil rameny a povídá, prosim vás, my bysme si potřebovali tak nějak orazit, šlo by to? A sluchátko na to, no beze všeho. Najednou leželi mezi stromy a nasávali vůni marihuanových polí. Morpheus hodil kabát do trávy a zasněně hleděl na mraky.
„Opice!“
„Houby opice, čekni moji kosatku!“
„A co tam dělá ta pumpa?“ Hluboké zamyšlení.
„Pane Andersone,“ zasyčel Smith.
„Kámo, hoď se do klidu,“ řekl Morpheus a tak se stalo. Agent Smith zahodil sako do trávy a zahleděl se na nebe.
„Hele, hoši, co tam dělá ta pumpa?“

Přemejšlel jsi někdy o svatbě, zeptal se Horáček, a Pažout se zamračil, člověče, to by bylo něco jako funus, a když viděl, že se Horáček tváří uraženě, řekl, jen si to představ, přišli by všichni, ale polovina příbuzenstva by brečela, druhá by se tvářila zachmuřeně a náramně zaskočeně, protože by je naše nenadálá smrt, teda chci říct svatba, děsně překvapila, a Horáček povídal, taky by všude byly kytky, takže bychom brečeli a kašlali a smrkali my, teda kdybychom se brali, ne kdyby nás pohřbívali, to by nám to nevadilo, takže z hlediska alergika je vlastně lepší bejt mrtvej než ženatej.

Malá Machová se vrátila z Matějské pouti nadšená, strejda Pažout se mnou byl na třech! kolotočích a ještě na houpačkách a strejda Horáček mi vystřílel obrovskou kytici, akorát jsme před vchodem potkali Pepu Hanouska, kterej brečel, že chce taky, ale maminka mu řekla, nikam nepudeš, a mně bylo líto, že Pepa Hanousek nemá takový bezva strejdy, a Hanouskova maminka povídá, eště, že tak. Mach se zamračil – to by nakonec šlo zařídit, ale velká Machová mu vzala sluchátko a říká, člověče, Machu, na tohle musí lidi přijít sami a ze sluchátka se ozvalo: Jak vás tak pozoruju, nebude to dlouho trvat.