Mach a Šebestová

To je nespravedlivé, mudroval Mach, všechny zvony v Římě, a Šebestová řekla, kvůli tomu nemusíš koukat, jako by ti uletěly včely, a Mach řekl, zvony, ne včely, popadl sluchátko a povídal, prosím, já bych chtěl, aby zvony přiletěly sem, načež se sluchátko zeptalo, všechny? a Mach plácl, jasně! Šebestová se podívala z okna, žádné zvony neviděla, jenom Horáčka s Pažoutem, jak jdou ulicí, pak se obloha zatáhla, ozvalo se bimbání a cinkání a dunění, zvony se tlačily na okna, kroužily nad střechou, tisíce a stovky zvonů, zvonků a zvonečků, a Šebestová ječela, Machu, ty jsi úplnej šílenec, dělej něco, a Mach křičel do sluchátka, jenže sluchátko řeklo, co prosím, já vás vůbec neslyším, hrozně vám to tam zvoní, jeden zvon už rozbil okno, další se tlačily za ním, bylo to prostě příšerné, najednou se rozlétly dveře a Pažout zařval, co to tu provádíte, Mach a Šebestová otvírali pusy, ale slyšet nebylo nic, takže se Pažout radši zmocnil sluchátka a zvolal, ZVONY! PRYČ! HNED! A sluchátko řeklo, skvělé, teď vás slyším výborně, zvony odletěly a bylo ticho, a Pažout do toho ticha zavrčel, takový kníkání hubenýho brejlouna nic nevyřeší, a Mach řekl, Pažoute, zachránil jsi situaci, ale toho brejlouna si vyprošuju!

Na scénu přichází Mach s Šebestovou.
MACH (mluví do sluchátka): Haló, haló, my bychom rádi, aby lidi vůbec nelhali.
ŠEBESTOVÁ (vezme sluchátko): A aby tu pravdu do světa zpívali!
Mach s Šebestovou pokračují v cestě, vejdou do třídy s nápisem 9B, zvonek zvoní, hodina začíná.
SOUDRUŽKA UČITELKA (zpívá):
K tabuli pojď,
ó tak pojď,
k tabuli pojď a hned, Pažout!
A řekni nám všem,
jakého rodu je takový bloud.
Pažout mlčí.
ŽÁCI: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!
SOUDRUŽKA:
Co to má být?
Co to má být?
Tak řekni nám, co s tebou jééé?
SBOR: Pažout! Pažout! Pažout! Nikdy nic neumí Pažout!
PAŽOUT:
Mám v srdci trápení,
chci se zbavit trápení.
Být jen tak a s kým chci být,
bez trápení... ne už skryt.
HORÁČEK (vstane a přidává se k písni):
Taky mám v srdci trápení,
jednou se zbavím trápení.
Budeme spolu a budem žít,
budeme zpívat a budem snít.
A hlavně žít.
PAŽOUT:
Né už skryt!
ŠEBESTOVÁ (falešně zpívá):
Machu, Machu, bláznivý Machu!
No hrůza, Machu!
MACH do sluchátka:
Haló, prosím,
prosíme ať to skončí!
SLUCHÁTKO roztančí se a zpívá:
Co jste chtěli, tak to máte,
co s tím teďka naděláte?
Žáci se přidávají ke zpěvu a tančí.

Zpěvohra na školní besídku k výročí Sametové revoluce.
Scénář, režie: P. Huml
Obsazení: žáci II. stupně
LÁSKA: „Pohlédni na mě maličko,
jak zářím jako sluníčko!
Pro každého jen úsměv mám,
staré i mladé dojímám.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
NENÁVIST: „Zlobu šířím do všech stran,
jak já se mám, ach jak se mám!
Všecičko hezké rozmetám,
jak já se mám, ach jak se mám!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
PRAVDA: „Já jsem pravda odvěká.
Osvěcuji člověka
Kdo mě má, tak ten ať se Lži
pranic neleká.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
LEŽ: „Možná nemám Pravdy krásu,
nekoupu se ve slunci jasu,
jenže když po mně sáhneš
určitě dál to dotáhneš!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
Taneční vložka: PRAVDA tančí s LÁSKOU, LEŽ s NENÁVISTÍ. SBOR kolem nich. Tanec přeroste v boj, síly jsou vyrovnané, pak se celý SBOR přidá na stranu PRAVDY a LÁSKY.
LEŽ a NENÁVIST zdánlivě umírají, ostatní odcházejí.
LEŽ a NENÁVIST: „Své hnusné hlavy zvedáme,
však my se jen tak nedáme!
Síly ještě máme dost,
my ovládneme budoucnost!“
Poznámka autora: Radši vyhodit ty spratky z devítky a zkusit to s mladšíma.

„Proč to musíme hrát v ženskejch šatech, rejžo? Mně to nesluší! Všem vostatním jo, hlavně Horáčkovi, ale já se v tom necejtím!“
„Nedělej vlny, Pažoute. Lež je ženská a ostatní taky, si říkej: ta lež, ta nenávist...“
„Znám jednoho Pravdu a je to chlap, řídí nějakej festival.“
„To sem netahej. Tak můžem?“
„A proč nehraje Lež Šebestová?“
„Protože Lež má krátký nohy a Šebestová ne.“
„Já taky nemám-“
„Akce!“
PRAVDA (Horáček): „Já jsem pravda odvěká,
osvěcuji člověka.
Kdo mě má, tak ten ať se Lži
pranic neleká.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
LEŽ (Pažout) „Možná nemám Pravdy krásu,
nekoupu se ve slunci jasu,
jenomže když po mně sáhneš
určitě dál to dotáhneš!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
Režisér: „A teď taneční vložka! Seřaďte se! Pro všechno na světě, Pravdo, jak to, že se objímáš se Lží? Máš se objímat s Láskou!“
PRAVDA: „Láska vůbec není můj typ!“
NENÁVIST: „Jo, na Lásku ať mi nešahá!“
LEŽ: „Heleďte, pane Huml, co kdybychom už toho nechali? Pojďme na pivo!“
NENÁVIST: „Lež má pravdu!“
PRAVDA A LÁSKA: „Lež má pravdu!“
SBOR: „Lež má pravdu!“
Režisér: „Vy leda na kofolu, pulci! A pivo mi zaplatíte!"
Konec nahrávky.

Paní učitelka řekla, komu už vykvetl tulipán, může si ho odnést, ale Mach daroval červený tulipán Šebestové, byla to dojemná chvíle, žákyně vzdychaly, ach, a Horáček špitl Pažoutovi, to se mi líbí, jenže Pažout zavrčel, zas mluvíš jak fejsbuk, to nesnáším! Pak šli ze školy, Pažout povídal, kytky a podobný pitomosti, na to tě užije, Horáček se zamračil, co má být, kytky jsou fajn, tys ten svůj zahodil, co, ale Pažout řekl, kdepak, ten je pro tebe, sáhl pod bundu a podal Horáčkovi krásný fialový tulipán.
Kolem šly zrovna dvě slečny a řekly ach, takže Horáček nebyl o nic ochuzen.

To jednou tak Horáček kouknul do lednice a říká, hele už tam zase nic není, co budeme dělat a Pažout na to, že zajdou za Machem a Machovou, u nich je dost jídla. Machovi je rádi viděl a oni na oplátku je, ale stejně Horáčka s Pažoutem nejvíc potěšila svíčková s osmi knedlíky. Já bych si ještě přidal, řekl Horáček, ale Mach se zatvářil všelijak. Co je, vždyť vám všechno nesníme, u vás vaří kouzelný sluchátko, řekl Pažout. Machová na to, Pažoute, to je sluchátko a ne vařečka, navíc svíčkovou umí nejlepší Mach, ale stejně si přidejte, on vaří rád.

Byl na stopě ukrutného, nelidského zločinu,
někdo mu tu bezostyšně zplanýroval svačinu.
Rozhodl se řešit rázně tuhle tristní záhadu,
stopy ale vychladnuly, s pátráním byl pozadu.
Pažout a Horáček huby maj mastné,
sežrat mu svačinu je pro ně slastné.
Třeba by mu pomoct mohlo to Machovo sluchátko,
zlodějíčka odhalil by, čapli by ho zakrátko.
Jenže Mach má prý dost svého...
...kdybys chlapče věděl,
před chvílí měl děsné choutky, nejed kolik neděl.
Šebestová nenavaří, doma se ho zřekli,
co omylem Jonatána divže neupekli.
Bohužel se nedozvěděl, kdo mu tehdy sváču sněd,
dneska je zněj zapšklý kantor, žákům s gustem píše pět.

Mach se musel učit, čekalo ho zkoušení a dopisování písemek, které zameškal, a Šebestová měla pomáhat mamince s velkým úklidem, a ještě navíc o víkendu, kdy chtěli jet ven, byli z toho celí otrávení, takže v pátek ráno řekla Šebestová do sluchátka, prosím, my bychom potřebovali ten zítřek dneska, a místo pátku byla sobota navíc, všechno zvládli, jenže když se nazítří probudili, byl u Šebestů stejný nepořádek jako předtím a v Machově hlavě duto, a Mach řekl do sluchátka, co to má znamenat, a sluchátko řeklo, já myslelo, když se na to tak těšíte, že nevadí, když bude zítřek dvakrát!

Šebestová řekla, Machu, je mi tě líto, že pro takové maličkosti máš domácí vězení, ale je mi líto všech dětí, protože dospělí jsou přísní a nespravedliví. Jenomže Mach dostal nápad a řekl, člověče, Šebestová, podej mi kouzelné sluchátko a řekl, prosím vás, my bychom potřebovali, aby už nikdo nikdy nemusel nikoho poslouchat.
Jak je libo, odpovědělo sluchátko.
A nastal takových chaos, jaký se vylíčit nedá. A Mach se zalekl a Šebestová se pleskla do čela a řekla, Machu, ty máš teda nápady a zavolala do sluchátka, prosíme vás, vraťte to zase zpátky.
Kdepak, promiňte, už nemusím nikoho poslouchat, odpovědělo sluchátko.

Jednou jeli na školu v přírodě, bylo to velmi zábavné, zejména když vypadl proud a žáci seděli ve společenské místnosti při svíčkách, ovšem Mach s Šebestovou hledali nějaké ještě temnější místo. Našli komůrku na košťata, jenže Šebestová strašlivě zaječela, někdo tady je! A opravdu, byli tam Pažout s Horáčkem, co tady děláte? zeptal se Mach, a co vy? oplatil mu Pažout, a pak šli rychle pryč. Zvědavý Mach řekl do sluchátka, my bychom rádi věděli, co tam ti dva dělali, a sluchátko odpovědělo, za prvé, nejsem Děd Vševěd, nemusíte mluvit ve verších, a za druhé, co je vám do toho?