Mach a Šebestová

"Šebestová, Šebestová, pomoc, kde pořád vězíš, o co se zase staráš, když máš mne, á, tady jsi."

„Co blázníš, Machu, proč sem letíš jako blázen, ztratil se ti Jonatán nebo co?"

„Ále Machová, víš já totiž potřebuji nutně pomoct, musím napsat slohovou práci na téma Ženský úděl a opravdu, ale opravdu mne nic nenapadá.“

„Na, tady máš sluchátko,“ mrazivě pronesla Šebestová.

„Sluchátko, sluchátko, tady Mach, já bych strašně moc potřeboval vědět, jaký je to ženský úděl, mám o něm napsat slohovou práci.“

„Machu, to si snad děláš legraci,“ odpovědělo sluchátko. „Na takovou jasnou věc ti odpovídat nebudu.“

A zavěsilo se.

Jsem z toho na nervy, Machu, řekla Šebestová, takových věcí zařídit, pozvánky, dort, dary, šaty, kytky, kapelu, je to šílený, to bych se musela rozkrájet, abych všechno stihla, a Mach zvedl oči od Final Fantasy IX a povídal, krájet se nemusíš, můžeš se rozdělit, máme přece sluchátko, takže se Šebestová rozdělila, všechno zařídila, a večer se deset Šebestových sešlo v kavárně, načež Šebestová řekla, holky, je to v pořádku, abychom my všude lítaly, zatímco Mach sedí doma?, a ostatním Šebestovým připadalo, že to v pořádku není, takže nakráčely k Machovi a řekly, tak poslouchej, Machu!, a pak všechno chodilo jinak.

Nejnovější zprávy. Praha zahlcena dobytkem. Od odpoledních hodin pozorujeme zvýšený výskyt skotu, který se shromažďuje obzvláště na určitých místech (pivnice, střední školy, opravy chodníků, poslanecká sněmovna, koncerty populární hudby). Turové domácí jsou všude, jedinými místy, která zůstala invaze téměř ušetřena, jsou mateřské školky, kláštery s přísnou mlčenlivou observancí, školy pro hluchoněmé a několik málo fakult Univerzity Karlovy (patrně proto, že jsou prázdniny).
Řidič tramvaje č. 22 v dopravní zácpě zjistil, že má plný vůz hovězího dobytka. Musel otevřít a vyprostit zbytek nebohých poloudušených cestujících.
Policie hlásí zvýšený výskyt pouličních pracovnic.
Známý teolog zasažen bleskem. Svědkové tvrdí, že předtím pronesl „Hrome!“

Víš Šebestová, povídá takhle jednou Mach, já bych si moc přál, abych byl někdy opravdový hrdina, nebo nějaká rocková hvězda, nebo ještě někdy dříve, v historii taková, však víš - velká hvězda, pro ostatní lidi, aby mě měli rádi a provolávali hurá, sláva a tak.

Ale člověče Machu, to přece nemůže být takový problém, máme přece sluchátko, na to jsi zapomněl? Haló! sluchátko, tady Mach by si přál, aby byl v historii pro lidi velká hvězda, aby mu tleskali a tak.

Ale jistě Šebestová, to zařídíme, chvíli počkej.

A za chvíli se ze sluchátka ozve potlesk, jásot a "Tова́рищ Mach".

Šebestová vrazila do sloupu a Mach se jí smál a ona na to, že za to nemůže, že ten běžec měl takovej bicák, že se po něm otočila a bum. Mach říká, nic jsi nemohla vidět, leda tak periferně a vůbec, já bych mohl mít taky takovej a Šebestová na to, tak se ukaž a Mach povídá do sluchátka, haló, můžu mít stejnej bicák? Ozve se ale jistě a Mach má bicáka a teď se směje zase Šebestová, Machu, to je jen takovej bicáček a dej ho radši pryč, tobě to sluší i bez něj, a Mach vytřeští oči, cože?

V předvečer důležitého dne znervózněl Mach tak strašně, že co pět minut kontroloval, jestli růže ve váze nezvadly, a výběr vína konzultoval se sluchátkem, které se úplně rozjelo a vychrlilo na Macha všechno od barrique, přes cuveé, depot až po terroir, Mach z toho tumpachověl a sluchátko mlelo dál o kyselinkách, až to Šebestová už nemohla poslouchat, a povídá, člověče, Machu, co si děláš hlavu, stejně to nemohlo skončit jinak a všichni to vědí, kup Sklepmistra a všechno dobře dopadne, a taky ano, Mach koupil Sklepmistra a Šebesta otec pravil, že ti to trvalo, pacholku, a všechno dobře dopadlo – svatbou.

Tak Šebestová, člověče, ještě zaběhnu pro dva košíky jablek a budeme mít všechna jablka uklizená.
No, ono už je nemáme kam dávat, ozvala se z přízemního okna Šebestová.

Tady je máš, volá uřícený Mach.

No člověče, Machu ty jsi tak rychlý, to chce ocenit, ty musíš dostat nějakou cenu, povídá Šebestová okusuje při tom jablko, to musím, člověče zařídit a zvedá sluchátko a povídá: „Haló, nemohl by tady Mach, dostat ocenění, vždy on je v tom běhání úplně, hryz, kous, kch, ech, mistr, kch, ech sklvěpaa“,. kašle s jablkem v ústech Šebestová.

Ale jistě povídá sluchátko, bude to nejlepší sklepmistr.

Šebestová, povídá Mach, já se ty vyjmenovaná slova snad nikdy nenaučím, copak já vím co je to nějaká babyka, co je to obyčej nebo jak vypadá pořádná kobyla. A Šebestová, to jsou slova po B, a mnohem horší jsou po L. A Šebestová říká, neblázni Machu, máme přece sluchátko, ty sluchátko..... ale víš co Machu, běž napřed, já tě hned doženu.

Machu, člověče, máme to, volá Šebestová. Vymysleli jsme takovou mnemotechnickou pomůcku, s ní ti to půjde snadno. To jsem zvědavý, povídá Mach a otevírá si láhev koly, co si nese.

...Fuj, pelyněk.

No vidíš, hotovo, řekne Šebestová, to nezapomeneš.

Ráno před školou Mach povídá, člověče, Šebestová, já ty přijímačky na střední školu nedám, máme psát slohovku na dané téma, ale ty témata, no chápeš to: Implementace v době normalizace, Vliv raného dětství na život tiskového mluvčí, Kvákání žab způsobuje svrab?, člověče Šebestová, to by snad mělo být zakázaný ne? Hele Machu, vzpamatuj se, máme přece sluchátko, haló sluchátko, já bych potřebovala, aby tady pro Macha byly úplně jiný dětský témata, a ty co tam jsou, aby byly úplně zakázaný.
"Ale prosím, beze všeho" řeklo sluchátko. "Tady jsou ty nová témata: Ema má mísu, Máma mele maso, Táta se má."

Jednou Šebestová povídá, člověče, Machu, já asi propadnu z tělocviku, máme skákat roznožku přes kozu, to mi nejde, a Mach řekl, Šebestová, neblázni, roznožka je lehká, já tě to naučím a budeš hvězda, no jo, řekla Šebestová, jenomže nemáme kozu, zato máme sluchátko, odpověděl Mach a požádal, prosím, mohl by se támhle Pažout proměnit v kozu? Ale Šebestová namítla, nebudu skákat přes Pažouta, aby mi koukal víš kam, a Mach na to, copak má koza oči?, načež trénovali, až Mach řekl, příští týden navostro, to dáš, a Šebestová řekla, Machu, ty seš šílenej, přece nebudu skákat přes kozu bez spoďárů!