Mach a Šebestová

" Haló, ať nám narostou motýlí křídla, chceme se proletět nad lesem. " Volá Mach do utrženého sluchátka. " Jen pozor na lidský dotek, motýlů se múžeme dotknout jen srdcem. " Ozvalo se ze sluchátka.

Div nastal, panu Machovy a slečně Šebestové narostli motýlí křídla. Oba dvakrát mávly a vznesly se do výšin. Špičky Smrků a borovic nyní byly na dosah ruky a výlet tak začal Machovým nadšeným zavýsknutím.

A když se slunce sklánělo nad obzorem, povídá Šebestová Machovy " Podívej se na ty barvy. Oranžová, žlutá a rudá. Co cítíš? " a Mach na to " Trochu strach, jestli se nás tamten pán dotkne, sluchátko varovalo."

A to ne, řekla Machová, myši na chalupě, to není možný, udělej s tím něco, a Mach se bránil, proč já, co takhle Sluchátko, jen řekneš a PUF, myši budou pryč a hlavně humánně, a Machová na to, jenže Sluchátko jsi upracoval a teď se ani nezvedne, takže humánně nehumánně, prostě myši musí pryč, a tak řešili, jak to udělat, živochytka nefungovala a pastičky, to by byla už drasťárna, proto Machová sehnala kočku, jenže ta jen koukala a mňoukala a nechala se drbat na bříšku, ale lovit myši nechtěla, takže nakonec se Sluchátko radši smilovalo, udělalo PUF a myši zmizely.

Koukněte na to, řekl zálibně Pažout, když narovnal kotlety na gril, to je úplná symfónie, jak tam syčí, pravý prasečí tanec, a Horáček povídal, pamatujete, do I. B jsem s váma nechodil, byl jsem jinde, nešlo mi čtení ani psaní a soudružka učitelka pořád, koukněte na Horáčka, děti, jak může být někdo tak hloupý, pomalý, nedovtipný, já se do školy těšil, jenže po dvou měsících jsem nesnášel ani tu úču, ani šprty, kterým všechno šlo jako po másle, a to se nezměnilo, takže mi na kamarádění zbyl jenom tady Pažout, a Pažout řekl, ale stěžovat si nemůžeš, tady máš kotletku!

Jednou seděli před chalupou, která patřila Machovým, ale Horáčkovi a Pažoutovi vlastně taky, protože tam udělali všechny práce (Mach se snažil leccos okoukat v hobbymarketech, ale kdo má obě ruce levé, v hobbymarketu šikovnost nekoupí), a Mach řekl, kluci, tolik toho umíte, jak to, že jste ve škole tak vyváděli, i při pracovkách to bylo k zbláznění, a Horáček odpověděl, třeba Pažout sklouzl na šikmou plochu, protože mu bábi četla Broučky, a Pažout přikývl, to je pravda, ale Broučkům už je dobře, a co se mě týče, pokračoval Horáček, to je na dlouhé vyprávění a koukejte, jaký nese Machová kotletky!

Jednou Mach povídá, co kdybychom si zahráli fotbal a Šebestová na to, Machu hrát ve dvou nemá cenu a Mach řekl, Šebestová, mám nápad, vezmeme do party Jonatána a tak šli za paní Kadrnožkovou, ať jim Jonatána půjčí, ale paní Kadrnožková spustila, propána, co vás to napadlo, pes není věc, ten se přece nepůjčuje, ale dovolím, aby s vámi šel, ale chovejte se způsobně, jenže jak vyšli na ulici, Šebestová zakopla, nechtěně kopla Jonatána, ten přiletěl Machovi pod nohy a najednou všichni leželi, Jonatán vespodu a Mach povídá Šebestová jsi normální, Jonatán není míč a Jonatán zavyl jsem zakopaný pes.

Hned druhý den, jak se vrátili, povídá Mach Machové, člověče, já to tak nenechám, vzal si na sebe tu největší roušku, na hlavu ušanku, protože ještě pořád bylo ráno zima, a potajmu, aby ho nikdo venku nepoznal, že on se dvěma tituly z vejšky bude provádět takové věci, hbitě vyrazil na učenou do hobbymarketu. V Obi se zeptal, jak se dělají krbová kamna, v Hornbachu, jak se opravuje komín, v Mountfieldu, jak sekat zahradu. Tak se vzdělával celý týden, pod maskou jej nikdo nepoznal, a za týden tajně odjel na chalupu a všechny zbylé práce, co se naučil, tam dodělal.

Byl slunečný duben, ale platil zákaz vycházení, což Macha štvalo, načež řekl, koupím chalupu, na venkovský zahradě se nemusíme maskovat za bankovní lupiče, ale Horáček povídal, no ale Machu, budeš se muset maskovat za chalupáře, máš dvě vysoký školy, ale umíš se sekerou? Pilou? Šroubovákem?, a Mach se kasal, samolitr, uvidíte, a hned koupil roubenku ve Středohoří, další víkend tam zavezl kamarády a ukazoval, koukejte tu zeď, koukejte ten dřevník, koukejte tu střechu, moje práce, ale Horáček s Pažoutem řekli jenom, Sluchátko?, a sluchátko řeklo, ovšemže je to MOJE práce, a taky poslední, ať si to ten vejtaha dělá sám!

Machu, víš, co by mne zajímalo, co by sis přál k narozeninám, ptá se Šebestová. Člověče, Šebestová, já bych si přál nějaký speciální dárek, něco lepšího než autíčko na dálkové ovládání, já bych chtěl, aby se mi stalo něco magického, abych třeba rozuměl řeči zvířat nebo abych uměl vidět přes zeď.
Tak víš co, Machu, já zkusím sluchátko. Haló, sluchátko, mohl by tady Mach mít něco magického, aby jej spolužáci obdivovali a tak?
Ale beze všeho, ozve se ze sluchátka, a najednou má Mach na sobě trenýrky Adidas a ze sluchátka se ozve, Šebestová, to jsou ale magické proužky, že?

Prosím tě, Machu, co to tady děláš, proč tady běháš jako šílenec a ještě s nožem v ruce? A proč jsi všude kolem rozlil ten kečup?
Víš, Šebestová, viděl jsem to v televizi, jedná se o to, že jsem si chtěl vyzkoušet rekonstrukci vraždy, jak to dělají detektivové z oddělení vražd.
No a proč Machu neřekneš sluchátku? Haló, Sluchátko, nemohl by si prosím tady Mach vyzkoušet rekonstrukci?
„Ale zajisté," ozve se ze sluchátka a najednou je tady Mach, převlečený v montérkách, s přilbou, opaskem plným nástrojů a vedle něj stojí kutil Tim a povídá: „tak Machu můžeme začít s rekonstrukcí."

Víš, co znamená karanténa, Machu, to, že tady nebudeš jako blázen jezdit na koloběžce tam a zpátky, a ještě s rouškou pověšenou za jedním uchem, zlobila se Šebestová. Nařízení vlády jsou nařízení vlády, přece nakonec nebudeš jako Horáček s Pažoutem olizovat zábradlí před školou, jen abys ten koronavirus chytil.

Podívej se na Jonatána, jak tady způsobně sedí před domkem na lavičce a ani se nehne, z něj by sis měl vzít příklad.

Ale mně na rozdíl od Jonatána, povídá Mach, nehází paní Kadrnožková z okna dětské piškůtky, já v téhle karanténě dostanu jen něco ze zásob těstovin, co naši nakoupili.