DMD č. 25. pro 25. 4. 2019. Téma: Jeden na všechny

V knihovně domu na Grimmauldově náměstí si Severus Snape hověl v ušáku. S Longbottomem navštívili hlavního bystrozora doma. Doufali, že v pohodlí domova (lektvarista obdivoval, jak Potter s manželkou zútulnili sídlo černokněžníků Blackových) ho přesvědčí.

A tak poté, co sedm hodin hlídal kouzelnický potěr, aby nezlikvidoval sám sebe, popíjel whisky a vychvaloval Potterovi tinkturu z Nejkrásnější Hvězdy, že kapka umocní každý lektvar.

Sotva skončil, vystřídal ho Longbottom a spustil o jejich problému:
„… naneštěstí se ukázalo, že semena od tebe jsou samičí stejně jako Hillova Hvězda, takže abychom ji rozmnožili, potřebujeme samčí rostlinku, na všechny naše Hvězdy bude stačit jeden exemplář.“

Opatrně se přikrčil pod tíhou oblečení. Pak ho zvedli a vynesli ho na čerstvý vzduch. Tam z něj oblečení zase sundali. A takhle to bylo pořád.
Občas se mu zdálo, že se prádlo vysmívá jeho očividné snaze. Když takhle jednou táhl opravdu hodně oblečení, stalo se, že se v něm udělala díra. A ta se furt zvětšovala. Když si ji majitelé všimli, už bylo pozdě. Díry byla tak velká, že skrze ní propadali ponožky. A tak ho vyhodili.

Tohle mám za to, že jsem pro vás pracoval do úmoru, lidi!? Já se pomstím, jako že se koš na prádlo jmenuji.

Wakandským pralesem zní zoufalé “KUR*AUŽ!”
V odpověď se ozývá veselý mekot.
Koza jménem Trol stojí na kameni uprostřed jezírka a vypadá spokojeně. Bucky je se zbytkem stáda na břehu. Spokojen není.
“Že pro tebe dojdu?”
"..."
“Mazej do chlívka!”
"..."
“Nenávidím tě.”
"..."
“Jen počkej!”
Odhodlaně vstupuje Bucky do jezírka. Je studené. Nevoní nejlépe.
Proč já vlastně nejsem třeba tesařem..?
Trol seskočí z kamene a pilnou čubičkou se vydává k opačnému břehu.
“To si děláš...”
V ten moment kolem proplouvá zbytek stáda sebevědomých wakandských koz.
“... srandu.”
Takhle nějak to musí vypadat, když má člověk děti.
Kristepane.
“A dneska jdete všichni spát bez večeře!”

Doctor zadýchaně rozrazil dveře. Už podle ticha tušil nejhorší.
Stál v prázdném sále a cítil narůstající paniku.
"Přemýšlíš nad proslovem?" ozvalo se laškovně.
"Jacku?!"
"Málem tu dneska dohodli intergalaktickou válku."
"Ne!"
"Ovšem byl jsem tu já."
"Proboha. Kde jsou mrtví?"
"Díky za důvěru. Upřednostňuju občas i jemnější metody."
"PROBOHA."
"Prostě jsem je - jeden na všechny! - důkladně přesvědčil."
"Detaily ani nemus-"
"Všem jsem se jim postavil."
"To ti přeju, ale opravdu ne-"
"Ne že by mě nezaujalo, co si představuješ," zazubil se Jack, "ale mluvím jen o diplomacii."
"Ty ses s nikým ne..."
"To pořád můžem napravit," oslnivě se usmál Jack.

Kornouty s cukrovím lepí v dětských rukách. Bříška se houpou. Korunky se kutálejí. Katka počítá: „Máme osm stovek a nebyli jsme ještě na horský dráze, na megaboosteru, na autíčkách, na skydiveru a na centrifuze. Jeden z nás by mohl jít na všechny. Ale oba ne!“ Kolotočářská hudba přehlušuje Péťovo ječení. Po chvíli rvaní se za vlasy se rozhodli pro společný Megabooster a centrifugu. Pak se Péťa poblinkal.
Když se prodírají davem domů, Péťa už to má vymyšlené: "Až budu dospělý, budu taky strašně moc pracovat jako naši. Vydělám spoustu peněz a pak pozvu celou třídu na všechny atrakce dvakrát dokola."

"To nemůžete myslet vážně, pane."
Neodpověděl hned. Namísto toho přelétl pohledem posádku, či spíše co z ní zbylo. Námořníky zkroušené tímhle podivným dobrodružstvím, za které zaplatili krutou daň, a nyní na pokraji vzpoury proti svému kapitánovi, který v tom pekle podle všeho přišel o rozum.
"Ujišťuji vás, že mluvím naprosto vážně, pane Hozere."
"To snad..., ale ne, ne. Tohle ne." Nadporučík si zcela negentlemansky odplivl. "Tohle nedopustím."
"Váš názor není směrodatný, nadporučíku. Obdržel jste rozkaz."
"K čertu s rozkazem."
K čertu - tak přesně tam se Hopewell chystal.
"Budu předstírat, že jsem to neslyšel. A teď už mi připravte ten člun."

„Báječný kostým Merlina,“ pochválila Harryho Minerva. „Dal jste si práci. Ne jako Severus, který má jeden kostým netopýra na všechny příležitosti.“
„Já stojím přímo tady,“ zavrčel Snape, oděný do svého standardního hábitu.
„Já jsem si toho vědoma,“ pokynula mu.
Najednou Harry strnul. Minerva se otočila a zbledla.
Přímo před ní stála miniaturní kopie Albuse Brumbála.
„Pane Mathewsi?“ dostala ze sebe.
„Jdu za ředitele Brumbála, poznala jste to?“ vyhrkl prvňáček nadšeně.
„Poznala,“ řekla lehce roztřeseným hlasem.
Mávla hůlkou a kulaté obroučky jeho brýlí se změnily na půlměsícové.
„Paráda!“ vykřikl.
„Tak,“ pronesla a oči se jí podezřele leskly. „Teď je to dokonalé.“

Bylo jich pět. Pět bláznů, kteří se vsadili, že zvládnou nemožné. Vymlouvali jim to, v slzách je prosili, ať si to ještě rozmyslí, ale oni byli odhodlaní.
Trénovali, seč mohli. Ve dne v noci se snažili připravit na onu osudnou chvíli.
Když ten den přišel, sešli se všichni okolo stolu, tváře stažené soustředěním. Po půlhodinovém čekání dorazili jejich soci. S odvahou v srdci se na ně vrhli.
Byli stateční, vytrvalí, a přece jeden po druhém odpadali, dokud nezbyl jen on. On, který se snažil nejvíc.
Boj trval hodiny, ale on se nevzdával.
Až konečně vložil do úst poslední kousek burgeru.

Když potkáte jiné letadlo a přečtete značku na ocase, máte problém plynoucí z následků přílišné tulivosti a rychlosti strojů.
Já měl problém a to jsem na ocas neviděl a ani jsem nestihl vzletět.
Na zemi se totiž vyhýbáte dost blbě. Asi jako když tramvaják potká tramvaj v protisměru. Pokud se to teda může stát.
Potkali jsme se ne u Kolína, ale na téčku, tedy křižovatce tří cest. Tři. Z každé strany jeden.
Proklel jsem to pako v řídící věži střevními problémy. Nic jiného jsem dělat nemoh.
Pak mezi čumáky letadel naběhl osamělý človíček s praporky.
A přijely nás vysvobodit tahače.

Kamilinou nemocí zbyla na všechny sekretářské práce Eva sama. Spolu s péčí o tetu a občasnými výpomocemi s přípravou svatby to bylo poměrně náročné, ale Eva byla vlastně ráda, že nemá čas myslet na neveselé věci.
Aby si ulehčila hledání věcí pro náměstka, začala se ráno během čekání na tetu v nemocnici stavovat pravidelně na poradu za Kamilou a ke vzájemnému překvapení našly docela brzo společnou řeč.
Eva měla docela starost, co bude Kamila říkat na svatební novinky, ale kupodivu celkem zbytečně. Kamila vyzvídala detaily o svatebních šatech, botách a Jarmilině účesu. A z pozvánky na svatbu měla nelíčenou radost.