DMD č. 25. pro 25. 4. 2019. Téma: Jeden na všechny

Mám já to ale život. když na Vilmu přijde vášeň, musím okamžitě naběhnout a zapracovat. Když dostane chuť Káťa, nesmím se opozdit a včas konat. Ani nemluvím o Tereze, od té odcházím úplně vyřízený, vždycky mě odrovná. Nikoho nezajímá, že jsem unavený a už nemůžu. Dámy si žádají mou přítomnost a to nesnese odkladu. Myslíte, že z toho mám po těch letech ještě nějaké potěšení? Že jsou holky třeba vděčné? Ne! U nich je to čistě záležitost pudů. Hop šup a můžeš pokračovat jinde. A nemám ani parťáka na přátelskou výpomoc.
Jó milí zlatí, být inseminátorem, to není žádná legrace!

Pivo již dávno zvětralo, ale tichá hádka nepřestávala. Vypravěč si stále pevně stál za svým rozhodnutím.

„Přijde mi, že si hrajete na boha. Považujete se za toho jedinečného, který má pocit, že je na všechno a na všechny sám,“ pronesl Čestislav znechuceně. Vypravěč se cítil dotčeně.

„Víte, jste neskonalý sobec,“ pronesl chladně Vypravěč. „Tu ženu, mimochodem jmenovala se Simona, jste byl ochoten pochopit. Dle vás byla matkou dítěte, které neměla. Já se považuji za rodiče města, které budu bránit do poslední kapky krve. Neříkejte mi, že vy byste pro záchranu svého dítěte neudělal cokoliv.“

Ticho, které zavládlo, bylo výmluvnou odpovědí.

„Že ti to trvalo,“ vítá Asterix nevraživě Obelixe, který si to šine k pečínce a sráží přitom k zemi nebohé Kleopatřiny otroky.
Obelix ovšem jeho výčitky nevnímá. S rozzářenýma očkama nasává vůni z grilu.
„Toho divočáčka nikdo nechce, že?“ ujišťuje se.
„Právě naopak, Gale!“ sráží jeho nadšení Kleopatra. „To sele bude rozdáno mezi všechny mé otroky jako posilnění na cestu!“
„Ale to není fér,“ bručí Obelix. „Vždyť je stejně jen jedno. A co já?“
„Nezdá se mi, že bys zasloužil odměnu,“ pozvedne Kleopatra obočí. „Kde máš moje zrcadlo?“
V Asterixovi hrkne. Pravda, Obelix se sice přihrnul, jenže kýžené zrcadlo nepřinesl…

Ticho houstlo a houstlo. A protože to bylo kouzelné ticho, brzy bylo tak husté, že v něm začali chcípat ptáci.

Crowley se významně nadechl. „Teď nastává ta chvíle si přiznat, žes to posral.“

Azirafal se zatvářil dotčeně. „Byl takový bezbranný. Všichni na něj útočili! Dal jsem mu jen maličký ždibínek síly navíc... a vypadal tak zbožně...“

„Zbožně?! Takže to vůbec nebylo tím, že ti říkal andělíčku strážníčku.“

Azirafal se ošil.

„Ani tím archivním vínem, co ti dal, že? Normálně tě uplatil jak nevěstku babylonskou.“

„No, možná jsem to maličko přehnal...“

Mezitím Chuck Norris pokračoval v mlácení těch kyklopů mezi oči.

„Přectav si, co se mně dneska zasejc stalo. Byl to teda vejprask.
Nejprv sme dostali ty naše testy z kouzelnejch formulí, co sme psali posledně. Neměl sem dobře ani jednu vodpověď. První troll.
Pak mě profesor vyvolal k tabuli, že ať si to jako vopravim. Jo, vopravil sem. Na druhýho trolla.
A třetího sem dostal, dyž jsme se učili hasit svíčku. Vyčaroval sem vobří pochodeň a zapálil profesorovi hábit.
Já se prostě ty hromady zaklínadel nenaučim…
No řekni. Nemohlo by to bejt jako v mudlovskejch pohádkovejch knížkách? Tam kouzelník mávne hůlkou, a řekne čárymáryfuk. Jediný slovo na ouplně šecky kouzla!“

Konečně mě vezou z jipky.
Z těla ještě dost hadiček trčí, ale nevadí.
Je to krok vpřed.
Sanitář otevře dveře pokoje a vtlačí mě do malé místnosti, kde mě ze tří postelí přeměřují pohledy tři postarší babky. Čtvrtá zadní je moje. Cítím pouze zděšení. Bože, to nedám!
Bohužel nejsem schopná dalsí tři dny ničeho. Jen kňučení na posteli bolestí, zatímco milé babči, všechny po operaci břicha, velmi rychle a drsně reagují na jakýkoliv můj silnější vzdech.
"Neboj kočko, sestry se postarají. Žádné flákání tu nebereme. My na to dohlédneme!"
Jejich odhodlané pohledy hovoří za vše.
Stala jsem se součástí džihádu.

„Je mi vás líto, Mocný Demetrie,“ naklonil se k Lucretiovi v lázni Florianus.
Mág se přistihl že nechápe.
„Proč?“ Otočil se na správce Egnatiina paláce.
„Jste tu na ně na všechny úplně sám…“ šeptali. Nikdo jiný jim díky tomu nemohl rozumět.
„Nic, co bych nezvládl.“ Oponoval mág.
„Ale víte, že se na mne můžete kdykoliv obrátit, že?“ Starší z mužů působil neodbytně.
Lucretias uhnul pohledem. Směr, kterým Florianus mířil se mu vůbec nelíbil. Před následníky se sice možná nebude o nic pokoušet, ale slovo „možná“, mága rovněž neuklidňovalo.

„Ano, ale popravdě, bych vás nerad obtěžoval. Zvládnu to sám," ujišťoval ho.

Je jen jedna zvlněná krajina a vše ostatní… je nepodstatný.
Je jen jedno jaro a jeden řev. Když vás protkne, je všude, je to vír, je to víra, je to výr; neusíná.
Roztoč bubínek, jeden náboj zbývá; uzavře vše.
Bouchly mu saze, říká se, jenže komín je úzká klaustrofobická roura, ústící do vysvobození někde v nebi.
Je jen jedno něco, co cupuje cokoli.
Ale mám vás rád, nevinné, nevědomé. Houpete se v bocích, jedna každá plna moci, o níž nevíte, již nechápete, jež rozbíjí atomové bunkry ve skále.
Klopím oči, nad obočím vrásky.
Všichni na jednu jedinou z vás krátcí.

„Snažíte se,“ připustí biskup, „stížnosti se množí!“
„V kostele,“ zašeptá Jeroným, „pár duší přibylo...“
„Toť váš problém,“ zaklepe prsty na stůl představený, „řídíte se jen polovinou pokynu! Bezelstný jako holubice jste, ale lstivý jako had? Vlky zanedbáváte, synu!“
„Myslíte císařské na obou stranách?“
„Náš Pán vykupuje všechny, byť na svaté farizeje má pifku!“
„Pro ztracené ovce přišel jsem… Na všechny asi nemám.“
„Ano, čtu tady,“ nahlédnuto do papírů, „často viděn s ženami pochybné pověsti a opilci!“
„Ti střízliví nejezdí autobusem,“ připustí kněz, „ale vlastním autem.“
„Štamprličku na to,“ vytáhne šéf slivovici, „buďme raději opilí pro zbloudilé než intrikánští pro Krista!“

Objevil se z ničeho nic.
Elaysiaani se otřásá pod úderem, jakoby snad najela na mělčinu.
Mnoho námořníků padá.
Dva skoro letí přes zábradlí.
"Co je to?!" řve kapitán.
To už se chapadla zvedají z vody.
Poblíž stojící do nich sekají, bodají.
Zbytečně.
Pohled do moře.
Enormní rozměry krakena vzbuzují strach.
"Všichni na palubu! Musíme tu bestii nějak odehnat!"
Kraken se snaží loď stáhnout, ale je příliš velká.
Světlo a hrom!
Kouzlo udeřilo do mohutného chapadla.
Sprška cucků a krve.
Znova!
A znova!
Chapadlo upáleno.
Nestačí to.
Ještě jich má dost.
Mistr Boleas vrtí hlavou.
Ne, nemá dost sil na všechny.