DMD Bonus č. 3 pro 10. 4. 2020. Šifra

Zpráva se nachází zde.

Toho rána, co se média dozvěděla o náhlém uprchnutí všech vězňů z ústavu pro nebezpečné zločince, si ředitel zavolal svého cvokaře.

,,Udělal jsem dobře, nebo snad ne? Vždyť mi to slíbili!“

,,Co vám slíbili?“
,,Že už nebudou ty zločiny dělat, že se poučili ze svých chyb a jsou lepšími lidmi. Tohle mi řekli.“
ředitel se podíval z okna. Trochu pochyboval, ale ta otřesná písnička mu vháněla slzy do očí. Déle by to stejně nevydržel, to věděl jistě.

,,A vy jste si ničeho zvláštního nevšiml?“ ptal se psycholog.

,,Čeho jako?“

,,Té šifry!“ vykřikl cvokař.

,,No dovolte? Moji vězni jsou slušní lidé!“

10. 4. 2020
Milý deníčku, dneska ráno přišla z Asociace zpráva, že v rámci skupinové terapie a pozitivnío zhodnocení si máme psát deník.
Tak to teda zkoušíme.
Tohle nežeru!
2 hrnky hladké mouky
1 hrnek cukru
1 hrnek mlíka
1/2 hrnku oleje
Vajíčko
Vanilkový cukr
2 lžíce kakaa
Čokoládová poleva
Hello, my name is Tom Riddle
Můžu sem psát fanfikce?
Ne. Ne. No. Ne.
Pomalu mi začíná docházet Amundsen a to ještě není ani deset ráno.
Pěkně vypečený nápady mají v té Asociaci.
Let me také you back fifty years ago. 13th June
Jeden prsten vládne všem.
Perníky se povedly.

Čau, Tondo,
už mi tady z toho hrabe. Nikdy jsem se v posteli neválel. Teď musím ležet.
Starýho psa novým kouskům nenaučíš.
Stará vrchní sestra je ale metr.
Bude mě prej kontrolovat.
Zejtra ale má volno.
Sama by zvládla velet regimentu.
Doma by bylo líp.
Liliová barva stěn marodky mi leze na mozek.
Čtrnáct dní bez ranní rozcvičky za to ale stojí.
V maléru snad kvůli tý přetažený vycházce už nejsem.
Pět vostrejch mi nakonec nedají.
Vodpoledne se tu vlečou nejvíc.
Užij si tu vycházku, cos dostal místo mě.
Si si to uměl vybrat.
To je pro dnešek všechno.
Petr.

„Poslechni, Karle, tohle je vynikající. Ochutnej,“ doporučuje víno muž v červené jarmulce.
„Barvu má jiskrnou,“ pochvaluje si kamarád sedící u stolu „a vůni,“ roztočil obsah po stěně skleničky, aby se uvolnilo aróma, „báječnou. Tak na zdraví,“ pozvedl číši.
„Na zdraví, opáčil prošedivělý muž,“ ale víc než o víno se zajímá o dceru majitele.
Zádumčivého pána s cylindrem nerozveselila ani čtvrtá sklenka.
„Prosím tě, Lojzo, ty to do sebe leješ jako do krtiny,“ napomíná znalec. „To musíš vychutnávat. Vidíš, já dopíjím teprve první skleničku. S vínem hochu se musíš mazlit jako se ženskou. Nu, pochutnal jsem si, potěšil se, půjdu domů.“

.imeltnep emíb*dz* a mekzáv*rp emíčn*ku ukzálm*p uov*t*h cen*kaN .puts*p ýlec emejukap* .těpz medaz a *varpv avd a avd izem medeřp ínjark ývel – ěnčap* ěnarts éhurd an ěnjets emejučark*P .ykur évarp *d těpz emíž*liřp medaz a ével v avd a avd izem emíž*lv medeřp ynarts évarp z turp íšjěnv :emetelp a ykur édžak *d iřytč a iřytč an emílědz*r is yturp énazávS
.uktu*rp *híšlad z u*krívazu ič ukzáv*rp íc*m*p ěb*s k emežávs ecn*k índ*pS .ukléd u*njets an emenhiřtsaz el*d a ěb*s k imakčipš emádálks*p is éretk ,ůturp ms* ememzeV .kečivtěv hcínnarts*p zeb yn*hýv éhu*ld étel*ndej – ítu*rp an u*varpýv emíjáhaz icárp u*leC

Drahý Tasemníku!
Ať žiješ a vzkvétáš!
Dnes tě seznámím s tajemstvím řeči.
Před třemi věky daroval Nepřítel, nechť jeho dílo pohltí osm pekel, lidstvu prostředek ke sdílení myšlenek. Jedenadvacet vycvičených démonů dřelo tisíc let, aby účinky strašlivě nebezpečného nástroje zhatilo. Představa, že by každý z pozemských červů porozuměl druhému, byla děsivá.
Dnes ovšem málokdo mluví, aby něco řekl, což nikomu nevadí, protože nikdo nikoho neposlouchá. Řeč jest šifrou, ke které chybí klíč. Povedeš-li tedy svého pacienta k plytké mnohomluvnosti, nemůžeš pochybit. Ať řekne třiatřicet slov, kde stačí tři, a bude náš!
Takových jsem sám dostal čtyřicet sedm!

Tvůj strýc Zmarchrob

Drahá vikomteso,
Objíždím vesnice a přináším jim zprávy o snížení daní. Na svém vraníkovi vracím svému lidu vše, co jim dlužím, i když koni se to nelíbí. Hřebec do vsí nechce, koním města ovšem nesvědčí. Klisnu nemohu brát s sebou, hnědka se totiž ohřebila. Nemohli jsme se hříběte dočkat, ostatní hříbata až poskakovala očekáváním. Vaše modrá klisna Vás netrápí? Mě valach zase ožvýkal čepici. Jen co toho koně uvidím, půjde tahat povoz.
Mířím do stájí za hřebcem, nesu mu jablka. Kdo chce koně dobré, musí je občas rozmazlit. Další koňské zprávy si nechám do příštího dopisu.
S pozdravem
Colin Gorlan

Zpočátku se každý bratřil,
98 35 i 64 33.
5 7 6 - 170 1 2,
28 29 26 27, 73 v slepé důvěře.
Stačilo jen sémě zasít pochybností ze slov zlobných,
a proč 129 85 83 84 - tak říkajíc pro pár drobných?!

129 místo 97 si zvolil vlastní 244,
„224 225 222“, z jeho retů znělo…
Kdosi, zřejmě 64 řekl, nebratřím se s kanibaly,
k zpřetrhání svazků měl tak důvod dokonalý.

“.yharp imíntsalv deřp ,icártyhc yv ,is etťemaz
,yharv oben ecdárz etíduosdo ětšířp saz žeN
“.eizatnaf íštěv icnesba orp neniv ej ež
,ejip imlev im verK„ :es olavzo aldacrz eZ

"Pepíka, Honzíku, náte du připravenou koupel."
"Koupel? Ale máme přece zaracha."
"No jo, alu zalach vám už skonkil."
"Tak rychle?"

"Jo, ale nesmyte zloPit, jinak vám to prodloužem na při tídny, pak na měsíč, potem na pět týknů...!
"Na Ho. Ale kdy už bodeme tu kounel mít?"
"Hned. Jenom vám dám čerstvou vodu a zravičku. Jíště to dák na moupací staleček."

"Uj mížete."
"Vodraa sápeer tradičkáááá."
"Ny jo, to tak máte."
Když jsou ankulky po čtrnácti dnoch zuracha v koupepi, tek si to musí užít.
"Jéé, Pepíčku, tady je to bolí.."
"To je."
A tak si andulky užívaly jejich koupel.