DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Pivo JE zdravé! Obsahuje vitamín B! Kúp štyri. ( Som veľký! Potrebujem vitamínov veľa! )

**

Dáš si uhorku?
Si sa úplne zbláznila, teraz pijem predsa mlieko, aha. ( chlemt )

**

To čo robíš na obed? Veď je to celé zelené.
Zlato, to je špenát.
Mne je fuk jak sa to volá, je to celé zelené! ( Nabudúce varím tyrkysový! )

**

Spravila som výbornú kôprovú omáčku.
JAK..môže byť kôprová omáčka výborná?

**

Fuj, paradajka..nechce niekto paradajku?
Neješ paradajky? Veď sú výborné, zdravé..
Tak si daj! Aj tak potrebuješ vitamíny! ( Ó, tá starostlivosť.. )

**

V tom je PAPRIKA? Chceš ma zabiť?? Vieš, že ju nemám rád! ( no comment )

Poppy se vyčerpaně zhroutila do křesla. „Albus se definitivně zbláznil,“ postěžovala si.
„To není žádná novinka,“ ušklíbl se Severus. „Už jsi za ním byla?“
„Chodím za ním každý rok! Mám ošetřovnu plnou zvracejících studentů jenom proto, že on není schopný ty skřítky trochu zkrotit.“
„Kolik toho lektvaru potřebuješ?“
„Alespoň čtyřicet dávek, kdyby to šlo.“
Severus unaveně přikývl. „Dám se do toho. Zítra ho tam budeš mít.“
„Měl by sis odpočinout...,“ pokusila se namítnout.
„To je v pořádku, Poppy,“ usmál se, „uvařím ho teď. A pak zajdu do kuchyně a přísahám, že prokleju každého, kdo je zodpovědný za ty hromady čokolády!“

Procházel městem a hledal ve skupinkách lidí nějaké menšího vzrůstu. Těžko říct, jestli to byli vůbec lidé. Pokrčil rameny.

Přišel k hloučku lidí. Znemožňoval mu výhled na toho, kdo na něm stál. Protlačil se dopředu. Byl to člověk menší postavy, jenž vyhlašoval nové prohlášení. Po vyhlášení jako jediný zůstal. Měl v plánu ho někam pozvat.

„Nezašel byste se mnou na oběd? Na něco bych se vás rád zeptal.“

„Ale beze všeho. A můžu vybrat místo? Znám tu jedno opravdu luxusní. Těší mne, jsem Jochet.“

„Geralt z Rivie.“ vyšli a zaklínač strnul, když uviděl název onoho místa.

Zdravá strava od Aaliyah.

Vepřová žebírka. Potřená medem a pálivým kořením. Lesknoucí se tukem. Voňavá a kouřící. Šťouchané brambory se štědrou dávkou slaniny. Kyprý bílý chléb. Čerstvý a voňavý. Na zapití piva, co hrdlo ráčí, a po večeři ještě koblížek. Veselý a kulaťoučký s trochou ovocné marmelády uvnitř.
Těžké jídlo na noc prý způsobuje noční můry. Vědcům v Institutu biochemické psychoanalýzy se to nejdřív zdálo až příliš primitivní.
Stáčitelný číslo Sedmdesát dva si prvních pár měsíců myslel, že z toho oproti svým kolegům ještě vyšel dobře.
Primitivní metody jsou někdy nejúčinnější.
Sedmdesát dvojka polykal maso a v jeho mozku se mísil požitek s odporem.

Stránky knihy pomalu ztrácely podobu zlatého ostrůvku v tmavomodré tmě. Vybledly do blankytu bezmračného rána. Rozsvítily se slunečním paprskem odraženým do okna knihovny.
Elrond sfoukl svíčky. Zase tu proseděl celou noc. Ani na večeři se nezastavil. Nu což, četba byla mnohem uspokojivější potravou: potravou pro duši.
Zamyslel se. O svoje syny mít starost nemusel, a přesto měl najednou takový zvláštní pocit...

Krčili se na vlhkém, plevelem zarostlém schodišti.
Jakmile se bude střídat noční stráž, vyrazí. Podél zdi stájí, rovnou do chléva.
Elladan měl svůj plán, ale s prázdným žaludkem se žádný hrad dobývat nedá.
Ovšem, snad nebude muset sám dojit...

„Tak mládeži,“ otočí se k osazenstvu autobusu tělocvikář Míra, „je čas na svačinu! Kdo z vás má chleba s řízkem?“
Hlásí se všichni krom Honzy.
„Jasně, vždycky něco extra,“ pohrdavě zavrčí zdravotník výpravy, ale hned se znovu rozzáří: „Zdravá strava to je, což o to, ale něco tomu chybí, že? Miluško?!“
„Sím, soudruhu,“ úslužně pípá oslovená, „zelenina!“
„Přesně tak! Tak kdopak k tomu má kyselou okurku?“
Les rukou prořídne.
„Já to věděl,“ luskne prsty Míra, „mladí a nezodpovědní! Naštěstí máte přes zdraví mě!“
Sáhne do batůžku a vytáhne zavařovací sklenici nakládaček.
„Nenadělejte mi tu bordel!“ hodí dozadu podrážděně řidič Jan.

„Zdravý a výborný. Mňam ,“ hladí si břicho Vašek. „Jdu si přidat,“ odstrčí se na židli. Nesouhlasné zavrzání.
Babička se přidá k protestu: „To néééé!“ Její prodloužené éé se výhrůžně vlní nahoru a dolů.
„Mám hlad,“ nedá se odbýt Vašek. Hrne se k hrnci. Nazdvihne pokličku. „Vždyť je tu ještě dobrá polovina!“
„To bude večeře. Musíme šetřit. Viděls sám, že v krámě koupíš leda mýdlo. Kdoví jestli,“ vraští čelo hospodyně.
„Chceš mojí porci?“ vzdychne Bětuš. „Už nemůžu."
„Kdepak! To dojíš, Bětko!“ zasáhne babi. „Jsi jako lunt.“
Oba pubescenti vzdychnou.
Děda má před sebou křížovku. Na luštění nemá ani tužku ani pomyšlení.

Všeovládné plány se bortí.
Pravá ruka, chlípník Joseph, dostala smrtelnou mrtvičku in flagranti s českou herečkou, zmizevší bůhvíkam.
Užitečný idiot, pacifista Neville, se nesmyslně zasekl se Sudety. Že se dvouocasového lva bojí.
Áďa soptí, přeci mu mrňavý národ všechno nezkazí!
„Jste přepracovaný, můj vůdce,“ praví osobní lékař Theodor Morell, „je třeba změnit jídelníček! S vegetariánstvím je konec, potřebujete maso! Zdravou stravu.“
„Chci poznat své protivníky,“ zavrčí knírek, „dejte mi nějakou jejich specialitu.“
Pohled na vepřoknedlozelo zvedá žaludek, ale po ochutnání se Hitlerovi otevřou oči. Utopenci dokonají proměnu.
„Miluji tu zemi! Válka nebude! Proč ničit svět, který vytváří tak úžasné pochutiny?!“

Přiznám se bez mučení. Od mala jsem mlsná. Jsou věci, které přes mou pusinku neprojdou - mořské potvory, jahody, chleba se sádlem, zralý banán, čaj s mlékem (brrr) ...
Já jsem prostě masová, sýrová, čokoládová, medvídková (to mám na klouby) ...
Taky se krásně rozmazluji. Občas čekám na svého muže, až skončí práci a pojedeme spolu domů.
To si v klidu zajdu na dobrou kávičku. Káva je moje vášeň.
Sedím a poslouchám kypré dámy vedle mne:
"Já držela keto a nízkosacharidovou..."
"Já měla tukožroutské polívky..."
"A , holky zkoušely jste...? Né? Já mám půl kila dole!"
Na vedlejším stolku přistál další nadýchaný šlehačkový dort.

To takhle přišel Horáček domů s tím, že Machovi se dali na zdravou stravu a že se jim lépe pracuje, chodí a vůbec všechno a co kdyby to s Pažoutem vyzkoušeli a Pažout na to, co je to vlastně ta zdravá strava a Horáček povídá, že třeba tá zelenina a ovoce a hlavně kopr, a Pažout se ptá, co řízek? načež Horáček, to nevím, přes Machovou by to neprošlo, ale můžeš být rád, že sis vzal mě, já ti to uznám a Pažout povídá, no, to bych byl rád i bez řízku a Horáčka to těšilo, ale pokoušet to nebude.