DMD č. 14. pro 14. 4. 2021. Téma: Sebranka

S Lydiiným bratrem, dvojčetem, Leopoldem Sebastianem se Norbert spřátelil snadno, vlastně jaksi mimochodem.
„Ty sourozence nemáš, viď?“ tázal se mladík Norberta, když se letním podvečerem vraceli zpět do Prahy – slečny kráčely pár kroků před nimi.
Zavrtěl hlavou.
Mládenec se rozpustile pousmál. „To my jsme někdy pěkná cháska.“
Norbert se v duchu pohoršil, proč o svých sestrách mluví jako o nějaké sebrance. Slečna Lydie byla uhlazená a sečtělá, mladičká Paulína tiché, nesmělé stvoření, které se na něj snad ani jednou zpříma nepodívalo. Obě však byly dámy.
„Moje sestry nejsou obyčejná děvčata.“
„Vážím si duchaplných žen,“ namítl Norbert. „Vzdělaná žena je poklad.“

Jednou z nevýhod mrtvých nepřátel je fakt, že jsou zatraceně odolní. A zatraceně rádi se probouzejí k novému ‚životu‘. Naštěstí on měl v rukávu pár vlastních es a před sebou zdánlivě nedosažitelný cíl.
S pomocí boží zdolával zástupy strašlivých protivníků, utíkal, uhýbal, útočil. Prodíral se tou sebrankou, seč mu síly stačily.
Ale nakonec!
...nakonec ho vždycky dostali. Ať už to byla Meg (prý to jejich vztahu přináší jiskru), Theseus nebo ta nejobyčejnější past, na které prostě stál moc dlouho.
Zagreus ze sebe oklepal krev, neúspěch i kousavé poznámky všech, kteří ho čekali zase na začátku.
Zesílil, zmoudřel. A vyrazil znovu.

„Postaráme se o vás,“ ujistil zoufalou rodičku Harry, kleče mezi jejíma nohama na podlaze výtahu.
„Co jste zač?! Jste vůbec doktoři?“ zaječela, jakmile povolila kontrakce.
„No, zatím jsme jen studenti, ale –“
„Pane na nebesích!“
„– tohle je budoucí pediatr!“ ukázal na Rona, bledého, vyděšeného a nacpaného do rohu kabiny. „Já se chystám dělat traumatologii. S několika porody už mám zkušenost. Věřte mi, to zvládneme.“
Svlékl jí kalhotky promáčené plodovou vodou a odhodlaně nasadil latexové rukavice.
„A kdo je tohle?“ mrskla pohledem po plavovlasé dívce, která jí s neskrývanou fascinací zírala do rozkroku.
„Luna Lovegoodová,“ představila se dívka. „Budu pracovat na patologii.“

“Ta sebranka se přes nás nedostane!” velí generál. “Všechny síly do útoku a braňte vše, co je nám drahé! Nešetřte nikoho!”
Nelítostný boj začíná.
Jako předvoj se po bojišti koulí nášlapné miny korálků.
Klasické dřevěné kostky se vrhají do útoku proti plastové stavebnici.
Pěší oddíl plyšových zvířátek se vrhá na jízdu autíček na setrvačník.
Kolejnice svírají nepřátelské křídlo a přijíždějící mašinka houká temné requiem.
Na bojiště vchází Matka. Podívá se na pandemonium na podlaze dětského pokoje a mlčí.
Zvedne oči a zahledí se z okna na letící mraky.
Po chvilce se beze slova obrátí a odchází se věnovat zenové meditaci.

Maminka Micinka, vlastním jménem Marion Mandragora, se rozkošnicky uvelebila na zakázaném stole a sledovala drobotinu pod sebou.
Černý Felínek se přikrčil pod lavicí, bílou pacičku pečlivě schovanou. S hlasitým štěkotem se přiřítili Montík s Lumpíkem, smykem sklouzli až ke stolu a zmateně se rozhlíželi. Kde jsou koťata?
Felínek zpod lavice štípl Lumpíka do ocásku, zelená Lízinka skočila Montíkovi rovnou na záda a honička začala.
Listí kryjící pergolu se začalo divoce zmítat a ozývalo se z něj rozzlobené vrabčí štěbetání. Maminka Vrabčinka rezignovaně slétla na houpačku.
Obě maminky se na sebe podívaly pohledem říkajícím: Je to ale banda zlobivá, viďte, paní.

Král seděl na trůně a rozhlížel se po svých rádcích. Ti se radili, klonili k tomu či onomu názoru, avšak nic moudrého z nich nevypadlo. Jenže král rychle ztrácel důvěru lidu, a ten s ním byli čím dál více nespokojen.

Napadlo jej, že by mohl některé ze svých rádců popostrčit do popředí. Oni budou uklidňovat lid a naoko udávat směr dalšímu vývinu. No a když to bude u lidu vypadat na průšvych, bude to opět on, kdo zazáří, když ukáže svoji moudrost a moc a rádce opět usměrní.

A rádci tleskali a přikyvovali a hned se hlásili do nové funkce.

Korporát. Webová prezentace vedení společnosti. Souběžně probíhá interní chat týmu.

- Doufám, že jste všichni připojeni
- Nemůžeš to zkontrolovat, jak je to webinar, co? Hahahaha!
- Bude se zpívat, jako když se udělovala hvězda společnosti?
- Ta pani má knír, nebo špatnou kameru?
- Sim vás, pani, mohla byste se uklidnit?
- Si myslí, že tu žereme seno?
- Hele, už zpívá!
- Ty vole, doufám, že nebude tančit!
- Kurva, už tančí!
- Bollywooooood!!!
- Ty jo, uvažoval někdy, že by se moh občas zvednout od kompu?
- Pošlu mu link na keto dietu
- Ty voleeeeee!!!!! Co to je???
- Ne, kurva, už netancuj!

Tohle jsem vyfasovala. Jaký pán, takový tým.

„Vážně nechápu, Draco, proč se kamarádíš s tou největší sebrankou na škole,“ podotkla Katie, po jedné zvláště nevydařené hodině Obrany proti černé magii. „Crabbe s Goylem se zase předvedli. To, co udělali Nevillovi je hnus.“
„Longbottom se z toho na ošetřovně vylíže.“
“Jasně. Ale tady jde o princip!!!” zavrčela rozzuřeně. „Ti dva jsou příšerní! A nesnaž se mi tvrdit, že ne!“
„Ono se tak nějak čeká, že budou moji kamarádi. To už jsem ti přece říkal,” argumentoval otráveně.
„Tak se na očekávání vykašli a kamaraď se s někým pořádným!”
„Ale já se kamarádím s někým pořádným, Katie,” usmál se Draco.

„Předpokládám, že se tím plně zabývá policie."
„Ne tak docela," odvětí ministr.
Královna překvapeně nadzvedne obočí.
„Řeší to Torchwood."
„Kdo?"
„No, Torchwood. Zabývají se paranormálními jevy nebo tak něco. Založila je královna Victorie."

***

„Co vlastně hledáme, vaše veličenstvo?"
„Cokoli o spolcích založených královnou Victorií."
„Tady. Torchwood založen 1879 proti hrozbě od Doctora. Pak je tady soupis členů. Jsou tady až do současnosti... Nevzpomínám si, že bych to tady zakládal. Jack Harkness, poprvé zapsán 1890. Toshiko Sato, expert na mimozemskou techniku; Owen Harper, doktor; Gwen Cooper, bývalá policistka a Ianto Jones, administrativa."
„To jsme tedy v dobrých rukách," poznamená sarkasticky královna.

„Takže... mír?“ ujišťoval se Amias. „Příště mi nerozbiješ nos, když budu chtít vejít do dveří?“
„Hej, tentokrát to vážně byla nehoda,“ uchechtla se Sara. „Ale už budu dávat pozor. Mír.“
Oba se na sebe přihlouple usmáli.
„Tak, a co teď?“ zeptal se Amias nakonec.
Sara pokrčila rameny. „Teď můžeme jít buďto umývat to nádobí, co tu ta sebranka nechala rozházené po stolech, nebo se můžeme zvednout a vyrazit na hrad taky. Museli s tím počítat, že tu nezůstaneme jen tak sedět, když nás tu nechají.“
„Technicky vzato... já tu zůstal dobrovolně.“
„Detaily, detaily,“ mávla Sara rukou. „Tak jdeme nebo ne?“