Historie

Obrázek uživatele ChaosPrince

Heiligwasser

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejedná se o konkrétní vesnici; její osud je však založen na mnoha a mnoha jí podobných.

Drabble: 

Svatá Voda, německé Heiligwasser. Na patnáct chalup, statek, kostelík. Od září se tu zřizuje obecní jednotřídka; poslední dobou se rodí hejna dětí, a starostová už se vidí jako paní řídící. Chlapi brblají – verdammt, škola, ale do hospody se musí až do Neusorg!
Starosta krčí – pro klid domova i duše – rameny.

V září čtyřicátého pátého roku už v Heiligwasser není, kdo by školu otevřel. Přijdou plískanice, po nich se do zdí zakousne lednový mráz.
Další jaro. Slepá okna chalup zrcadlí studené nebe.
Mine léto, podzim. Nové Československo hřmí lomozem těžkých strojů a radostným jásotem pracujících.
Prázdná vesnice v pohraničí zůstává tichá.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

O řekách

Fandom: 
Varování: 

Můžete se cítit nemístně vzděláni.

Drabble: 

Zda byli naši předkové nápadití, nebo měli naopak trochu jiné starosti, aby všemu, co teče, vymýšleli originální názvy, můžeme dnes už jenom těžko soudit. Pravda je ovšem taková, že řeka, potok, jezero, zkrátka voda jako taková vždy dostávala jméno jako první, zatímco s kopci nebo osadami se naši prapředci neobtěžovali vůbec.
Originalitu bychom pravda hledali trochu hůř.
Většina řek nosí pouze dva typy jmen - podle toho, jak teče: Střela, Jizera, Otava, Vltava pro ty rychlé, Cidlina, Mrlina, Mže pro ty pomalé; nebo nosí jméno toho, komu patřily, jako to mají vody tiché, mírné a přes něž vedly brody, třeba Malše.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Kontribuce

Fandom: 
Varování: 

Obsahuje pivo a Švédy

Drabble: 

Když české země drancovány byly švédskými vojsky, nevyhnulo se jedno tažení ani městu Hradci, tomu Jindřichovu. Léta páně 1645 se okupační armáda usadila za hradbami města a požadovala obrovské výpalné. Válkou vyčerpané město a chudí měšťané skládali sumu osm set zlatých bolestně dlouho. Pak ovšem polovinu z toho, sumu, za kterou dal se v té době koupit v Praze dům, zaplatil místní hostinský. Dokonce sám, složitě, se švédskými komandanty jednal.
I vyhnulo se díky pivnici Švédské vojsko Hradci, Hradec rostl a po Praze stal se druhým nejbohatším městem českým.
Ten hostinský, básník a varhaník Michna, ještě o tom složil píseň.

Závěrečná poznámka: 

Moje oblíbená historická osobnost, Adam Václav Michna z Otradovic, slavný barokní skladatel a varhaník, byl obyčejný majitel šenku, co zcela plánovitě oženil se s šikovnou šenkýřkou, aby měl v životě vystaráno.
Jeho hospoda musela obrovsky vynášet. Nejenom, že dokázal vyplatit město od Švédů, ale byl schopen založit nadaci, ze které se každoročně platilo tisíc zlatých (!) stipendia pro tři nadané hudebníky (varhany, housle a harfa). Dalších tisíc zlatých pak věnoval místnímu mariánskému kostelu, aby si zajistil, že v něm bude se vší úctou a slávou pohřben. Tomu já říkám retenční slad.

Obrázek uživatele kytka

Handlíř

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble by se mohlo vztahovat na víc osob, ale měla jsem na mysli konkrétního člověka z naší historie. Docela by mě zajímalo, jestli někdo pozná, čí úvahy jsem si dovolila fabulovat.
Dlouhou dobu byla tato postava považovaná za skutečnou černou ovci národa, teprve v poslední době se začíná mluvit o tom, že vše nebylo tak jednoznačné.

Varování: 

Je to patetické, ale zdá se mi, že by to mohlo odpovídat dobovému étosu.

Drabble: 

Jak koňský handlíř obchoduji s životem a smrtí: svobodu chlapce výměnou za mou čest. Slzy v očích matky, co sevře v náruči svého ztraceného syna, výměnou za další nenávistnou slinu, kterou poplijí mou hlavu (právem ovšem).

Je to hodně nebo málo? Co ještě lze přidat na misku vah a co z ní odebrat?

Den za dnem rvu kus svého svědomí výměnou za život dalšího člověka. Jak dlouho ještě bude odkud brát?

***

Naléhají, ať věc řeším dle vzoru hraběte Telekiho. Jak rád bych to udělal! Koho pak ale postaví na mé místo? A kdo bude přímluvcem těch nejmenších, které mi svěřili?

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení je zabělené:
Jedná se o Emila Háchu. Dlouho se o něm mluvilo pouze jako o zrádci národa, byl však spíš obětí, a to doslova.
Byl jediným naším prezidentem, který o svůj úřad nestál. Potom co jej Hitler donutil podepsat žádost o zřízení protektorátu (Hácha několik hodin odolával, během nátlaku zkolaboval a nakonec se podvolil pod pohrůžkou bombardování Prahy), odmítl podepsat věrnost Hitlerovi. To si žádný jiný prezident země zabrané Němci nedovolil.
Rozhodl se zůstat prezidentem, protože se bál, koho by na jeho místo Němci dosadili a doufal, že bude moct ze své pozice Čechům pomáhat.
Málo známý je jeho osobní boj za propuštění studentů uvězněných po Opletalově pohřbu. Mnohokrát jednal s Neurathem, Frankem i Heydrichem. Za ústupky, jako byl blahopřejný telegram Hitlerovi k narozeninám, dar obrněného vlaku nebo převedení několika středních škol z češtiny na němčinu, se Háchovi nakonec podařilo vyreklamovat většinu studentů z koncentračních táborů.
Celou dobu byl pod velkým tlakem. Ještě v roce 1941 mu Beneš zakázal abdikaci, jiní radikálové z Londýna na něj naléhali, aby vše vyřešil sebevraždou, tak jak to udělal ministerský předseda Maďarska Pál Teléki.
Po atentátu na Heydricha ztratil Hácha zcela svou vyjednávací pozici. Navíc se u něj rozjel Alzheimer a stal se figurkou v nacistické propagandě.
V roce 45 byl zatčen jako kolaborant, zanedlouho nato zemřel ve vězeňské cele. Byl pohřben v neoznačeném hrobě.

Obrázek uživatele Tora

Skandál

Fandom: 
Drabble: 

On: černá ovce anglické královské rodiny.
Ona: bílá vrána mezi Američankami.

On: 325 dní král Spojeného království a britských dominií, císař Indie.
Ona: dvakrát rozvedená příslušnice americké prominentní vrstvy.

Marlene Ditrich o setkání s nimi v době, kdy sláva této dvojice už upadala:
"Po jídle zatleskala, jako by přivolávala sluhu. Jdi, Davide, řekla, a předveď našim hostům svůj taneček! A tenhle člověk, který byl kdysi králem, opravdu šel! A vrátil se jako nějaký klučina v národním skotském kroji a začal předvádět svůj tanec - na špičkách a s vlající sukénkou! Hrozní lidé - zasloužili si jeden druhého!"

Wallis Simpson a Eduard VIII.

Závěrečná poznámka: 

O vztahu Američanky Wallis Simpsonové a anglického krále Eduarda III., který z lásky k ní abdikoval, bylo napsáno už spousta článků a knih, a jejich příběh byl ztvárněn v mnoha filmech.
Nebudu se tu tedy o nich více rozepisovat. Američanka sice svého cíle být anglickou královnou nedosáhla, ale zahálčivě rozhazovačný život vévodkyně z Windsoru si po boku svého "Davida", užívala plnými doušky. A to i přesto, že anglický dvůr na svého nezdárného syna zanevřel a zakázal jim oběma přístup nejen ke dvoru, ale i na anglickou půdu.
Do své rodné země se tak bývalý král vrátil až po své smrti, kdy jeho pozůstatky byly pohřbeny v parku Windorského zámku.
Wallis přežila manžela o čtrnáct let. Dva měsíce po devadesátých narozeninách zemřela v Paříži v roce 1986 a až po její smrti anglický dvůr polevil v ignorování její osoby a královna Alžběta II. nechala ostatky vévodkyně přepravit soukromým letadlem do Anglie, kde Wallis našla poslední místo odpočinku nedaleko svého milovaného Davida.

Zdroj: Sigrid-Maria Grössingová - Silné ženy, slabí muži

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Havěť městská

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Městské a městečkové znaky jsou samostatný život.

Drabble: 

Vezměmež to abecedně. Zvířat v erbech měst a městysů českých jest mnoho, většina v přirozené poloze s hlavou otočenou vpravo, čtyřnožci kráčející, ostatní stojící. Mezi havětí všelikou tedy můžeme nalézti bažanta (zlatý v modrém poli), berana (černá hlava, zlaté rohy v červeném poli), bobra (červený ve zlatém poli), daňka (ve skoku, stříbrný v zeleném poli), hlemýždě (stříbrný se zlatou ulitou v zeleném poli), ale též kočku, kohouta a kozla (povětšinou černá kozlí hlava ve zlatém poli), ledňáčka, lva i medvěda, někde i pes se vyskytuje, raků plno i ryb, dokonce i velbloud. Ale vrána, považte, vrána bílá není ani jedna.

Závěrečná poznámka: 

Uznávám, že je to vochcávka, ale dramatu mám po včerejšku pořád trochu moc.

Obrázek uživatele kytka

Hongerwinter

Fandom: 
Drabble: 

Lisa položí na stůl sáček převázaný roztřepeným provázkem. Královské panny, stojí na cedulce dědečkovým rukopisem. Rozváže špagátek a vysype pět cibulek. Víc jich v sáčku není.

Zamyšleně promne křehké cibulky v dlani. Ví, jak vypadají tulipány, které z nich měly vyrůst: čistě bílé jako panenský závoj, kytice pro nevěstu. Určitě jsou drahé, opravdu drahé, protože jinak by je děda uskladnil s ostatními do bedýnek a už by dávno nebyly. Příděly potravin se snížily tak, že nejsou k žití. Ani k přežívání.

Prsty se jí trochu chvějí, když sloupne první slupku. Snad je v Královských pannách dost živin aspoň na dnešek.

Závěrečná poznámka: 

V roce 1944 propukl v okupovaném Nizozemí hladomor způsobený jednak německým embargem na potraviny a také neobvykle tuhou zimou. Denní příděly potravin se dostaly pod 400 kalorií, což bylo míň než v Osvětimi, tedy neslučitelné s životem. Pro srovnání byl tou dobou příděl v Protektorátu 1100 kal.
Mnoho lidí přežilo jen díky tomu, že jedli tulipánové cibulky, i když byly odporně hořké.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Karmínový pes

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní téma, bez nároku na bod

Včera jsem viděl tak špatnou adaptaci života Marie Stuartovny, že bych to už považoval za trestný čin. Film z roku 2018 nemá s historií nic společného a režisérce odkazuji, ať si vytvoří vlastní svět a tam si může dělat s postavami, co jen bude chtít. Proto této velmi tragické postavě britských dějin vzdávám hold třetím drabble na toto téma.

Drabble: 

Lešení popraviště, oděno v černém, čnělo nad třísethlavým davem. I ona byla v černém, klidná, její saténové šaty temně zářily. Protestantskou modlitbu děkana překrývala slova latiny, která předčítala z vlastní modlitební knížky. Po odříkání si kat s pomocníkem klekli a požádali ji o odpuštění. Pak jí její dvě věrné dvorní dámy společně s katem a jeho pacholkem vysvlékli a vespod se objevila karmínově rudá spodnička a uhlově černá šněrovačka symbolizující mučednickou smrt právoplatné dědičky anglického trůnu. K zdůraznění efektu jí připevnili separátní, dlouhé karmínové rukávy. Jana Kennedyová jí zavázala oči bílým, zlatou nití vyšívaným závojem. Byly to její poslední okamžiky.

Závěrečná poznámka: 

Nemám v úmyslu tady líčit poměrně drsnou a zpackanou popravu. Nicméně dovysvětlím, že mnohými byla považována za pravou anglickou panovnici, což ji i přes rezervovaný přístup královny Alžběty I. podepsalo rozsudek smrti společně s celou sérií intrik a nešťastných událostí. Podle legendy jí těsně po popravě zpod šatů vyskočil její věrný pes a posadil se na špalek mezi bezvládné tělo a její hlavu, kde setrval nehnut, zbrocen její krví, dokud ho násilím neodnesli. Co se se psem stalo, jsem nenašel, ale vše, čeho se krev dotkla, bylo ihned spáleno, včetně špalku a šatů, aby se to nemohlo použít jako modla.

Obrázek uživatele Tora

Náhrobní kameny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nápisy z náhrobních kamenů jsme tu už měli, viz drabble Hrdinů jsou plné hřbitovy a Hlavně zdravě.
Téma mě však ponouklo ponořit se kapitoly o nich nich ještě jednou.
Stálo to za to. Našla jsem jak první náznaky reklamy, tak varování před ovlivňováním tělesných pochodů, novodobými vynálezy ba i klamavou reklamou. A navíc i nějaké to životní poučení.
Posuďte sami.

Varování: 

Drsné, leč pravdivé

Drabble: 

1773, Massachusetts
Zde v hrobě věčně odpočívá
hostinský od Zlatého lva.
Co Pán dal, zas Pán vzal.
hostinec v provozu je dál.

1748, New York
Na tom, kde jste, nic nezáleží
však větry zadržíte stěží.
Já jsem se o to pokusil
a kvůli tomu v hrobě ležím.

1914, Albany
Nahlédl do výtahové šachty,
jestli už jede výtah.
Jel.

1870, Pennsylvánie¨
Uhořela
po výbuchu lampy
naplněné „Danforthovým
nevýbušným petrolejem“.

1984, Pennsylvánie
Nevzdychej!
Pár šluků si dej…
Ať je ti hej!

1954, Tennesee
Tady odpočívá Pat.
Co bych měl ještě povídat?

Závěrem klasika:
1979, Littleton
Já jsem vám říkal,
že jsem nemocný!

Závěrečná poznámka: 

Zdroj: Michael Largo - Jak odejít na věčnost

Obrázek uživatele ChaosPrince

Scénář smrti

Fandom: 
Varování: 

Sebevražda (fingovaná)
Gore (naznak)
I v poznámce!

Drabble: 

Je to dobrý plán.
Zkusils ho načrtnout v povídce - s hvězdným obsazením! - a fungoval.
A život, ten přeci napodobuje umění.

Jít do zaměstnání, jako každé ráno. Presbytariánská nemocnice v New Yorku je mraveniště, liftboy z Čech se ztratí. Uniforma, úsměv, dobré ráno, pane primáři! Výtahem nahoru a dolů, nahoru a dolů.
Volněji je kolem oběda.
Sestřičky střídají směnu, příliv skládaných čepců zaplaví kabinu. Ahoj, Arture! Měj se, Arture!
Teď.
Náklad z márnice svézt do přízemí. Převléci. Umístit hlavu pod kabinu. To nemohl přežít, řeknou si při nálezu. Chudák Artur. Nepochybně je to on.
Kabina je v osmém patře.
Spěšně přivolat.

Závěrečná poznámka: 

Tohle bych měl asi vysvětlit :)

Drabble se týká závěru (?) života českého dekadenta Artura Breiského, který emigroval z Čech do USA, kde se živil jako liftboy v jedné newyorské nemocnici. Podle všeho zde měl zahynout při nehodě výtahové kabiny, která mu komplet rozdrtila hlavu. Poznali ho prý jen podle oblečení. Následně se Artur začal zjevovat na veřejnosti a pokračoval v tom ještě několik desetiletí, stejně jako vydavatelé po celých Státech publikovali básně a eseje nápadně připomínající Arturův rukopis. Je to tak padesát na padesát, že jeho smrt byla fingovaná. Artur byl totiž za “života” velmi veselý a talentovaný mystifikátor.
První odstavec odkazuje na jednu Arturovu povídku, ve které fingoval svoji smrt Oscar Wilde.

Tohohle člověka velmi doporučuji k dalšímu zkoumání - je to fascinující osobnost :)

Obrázek uživatele Rorico

Císař Zikmund si posteskne

Fandom: 
Drabble: 

Jak krásná je tato má země.

Nádherná krajina. Modravé řeky, zvlněné kopce, hluboké hvozdy, a těch bohatých vinic. Krásná to pastva pro oko.

Jak vyspělá země to je. Zruční jsou zdejší lidé, ať již si člověk vzpomene na kterékoliv řemeslo.

A jaké bohatství ukrývají zdejší hory a půda a jak umně lid toto bohatství získává. Nejen v Horách kutných, ale i severněji, kde nacházejí krásné barevné kameny. Jak skvostné sklo zde vyrábějí.

Jak krásná jsou města Pražská. A ta univerzita, co otec založil.

Ty kamenné mosty! A těch báječných, moderních kostelů.

Kéž by mne tu měli rádi, jako mívali otce.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Poslední oběti

Fandom: 
Varování: 

Varování by prozradilo pointu, věřte tedy, že drabble obsahuje smrt a nespravedlivý trest. 18+

Drabble: 

Byli dva. Měli tak krásně obyčejná anglická jména - John a James. Měli i krásně obyčejná povolání - sluha a štolba. Jeden byl ženatý, jeden ne.
Byl obyčejný den, 29. srpna 1835. Den, kdy se životy Johna a Jamese obrátily vzhůru nohama. A mohla za to jedna mizerně ucpaná klíčová dírka.
V jediném okamžiku se objetí změnilo v zajetí. Proces byl rychlý a přísný. Obhajoba poukazovala na vzájemný souhlas a lékařské záznamy, které potvrdily, že nikdo nebyl zraněn. Ale zákon z roku 1553 mluvil jednoznačně.
Oběšeni byli společně 5. září. Jeden začínající novinář načrtl jejich posmrtný obraz. Drželi se pevně za ruce.

Závěrečná poznámka: 

James Pratt a John Smith jsou poslední, kteří přišli o život v procesu proti sodomii. Ten novinář, který zachytil jejich podobu a popsal jejich příběh, byl, považte, jistý Charles Dickens. Ten proslul hlavně svým bojem proti dlužnímu vězení a sociální nerovnosti, ale zasadil se mimo jiné i o to, aby byl za sodomii zrušen trest smrti. Jeho boj nebyl marný ale na dekriminalizaci musela Británie čekat ještě víc než sto let.
Považuji tedy lásku dvou mužů za neslučitelnou se životem.

Matka následníka trůnu

Úvodní poznámka: 

Vlastně jsem dost váhala, jestli to dopsat, protože je to strašná představa. Jenže se to tak dělo.

Varování: 

Je zde vyhlídka na ztrátu dítěte.

Drabble: 

Žila obklopená veškerým přepychem, na jaký lze pomyslet, všichni ji poslouchali na slovo. Stala se první chotí samotného sultána. Měla statného syna, který snad jednou vystřídá otce a ona jako sultánka matka zůstane u moci.
Přesto starosti poznamenávaly její něžnou tvář.
Synů je mnoho, vládnout bude jediný. Ostatní nemohou zůstat.
Dokáže to Murad? Neodstraní ho třeba ještě předem některý jiný?
Ale hlavně, je tu mladší Ahmed. Proti bratrům nemá šanci. Tomu není přáno žít dlouho. Bude muset ustoupit z cesty staršímu.
Lépe na to nemyslet, ale jednou to přijde. Přála si vidět Murada vládnout, jenomže… cena byla opravdu hodně vysoká.

Závěrečná poznámka: 

V osmanské říši bylo ustáleným zvykem, že nový sultán prostě nechal zavraždit všechny své bratry, aby měl své postavení jisté. Nástupnictví přitom nebylo pevně dáno, ačkoliv syn favoritky měl samozřejmě dobré vyhlídky.
Časem se to trochu zmírnilo tak, že už bratři nebyli vražděni, ale doživotně uzavřeni v jednom za paláců zvaném příznačně zlatá klec.

Obrázek uživatele Achája

Svatokrádež

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma číslo 6. Ve válce múzy mlčí.

Může volně navazovat na předchozí drabble https://sosaci.net/node/54759

Pro Lejdynku, protože zřejmě kvůli ní píšu třicítku. :-D

Drabble: 

Konečně. Konečně! To je hotový zlatý důl.
Karel Gustav procházel nekonečné obrazárny po boku svého generála Königsmarcka. Letmo nahlédli do knihovny, která snad neměla konce.
"Výborně veliteli. Ať se vaši muži pustí do balení. Berte všechno, co dokážeme odvézt a hlavně nic nezničte!"
"Slyšeli jste chlapi. Přineste ty bedny a do práce," zařval generál.

...

A tak se dřevěné bedny plnily vzácnými svazky a staletí starými výtisky bible.
Ze zahrad zmizely bronzové sochy.
V zatlučených bednách se tísnily malby od Dürera, Brueghela a Tiziana.
Jen ta Růžencová slavnost zůstala, trochu poničená a veliká na převoz.

...

A múzy mlčely hrůzou a plakaly.

Závěrečná poznámka: 

Na konci 30leté války, v roce 1648 se švédskému vojsku povedlo dobýt část Prahy a vydrancovali mimo jiné i umělecké sbírky císaře Rudolfa II a velkou část jich na přání švédské královny dopravili do své domoviny.
Den po konci drancování byl podepsán Vestfálský mír, což se však do Prahy hned nedoneslo a boje tam pokračovali dál...

Obrázek uživatele Achája

Ve službách císaře

Fandom: 
Drabble: 

"Mistře Stevensi, císař si vás žádá."
Odložil jsem štětec a vydal se spletitými chodbami a zdobenými sály za sluhou. Když oznámil můj příchod, vešel jsem do bohatých komnat a v rukou nervózně mačkal svůj baret.
Císař stál u okna a tiše shlížel na město.

"Máme ve sbírkách málo krajinomaleb," po dlouhém tichu promluvil, stále hledíc z okna. "Namaluj nám nějaké."
"Samozřejmě Vaše Výsosti. A jaké si račte přát? Divokou krajinu nebo město?"

"Namaluj nám Prahu. Namaluj, jak se tu lidem žije. A taky Řím, tam jsi prý byl," vladař se ohlédl, aby viděl moje přikývnutí.

"Namaluj nám třeba celý svět."

Závěrečná poznámka: 

Pieter Stevens byl dlouhá léta jedním z dvorních krajinářu císaře Rudolfa II. Protože císař téměř neopouštěl své sídlo (z velké části asi kvůli chatrnému zdraví), Stevens pro něj vytvořil mimo jiné soubor pohledů na evropská města, hlavně Prahu a Řím...

Obrázek uživatele Šmelda

Vrána k vráně

Úvodní poznámka: 

Rhodos, třetí třetina čtvrtého století před naším letopočtem

Drabble: 

Světlo dopadalo na plátno přesně v tom správném úhlu. Perfektní podmínky na práci.
Plátno ale nebylo dokonale bílé. Přes jeho střed se táhla linka tenká jako vlásek.
"Kdo to byl?" zeptal se Prótogenés obdivuje řemeslnou dokonalost té jediné čáry.
"Nějaký Appelés," špitla ustrašeně služka.
"Hmm, ať přijde," rozhodl malíř.
Netrvalo to dlouho.
Prótogenés si konkurenta změřil a pak nonšalantně načrtl druhou čáru pod tu první tak, že se skoro dotýkaly.
Jeho čára byla dokonale rovná a tenká jako pavučinka.
Prótogenés podal štětec vyzyvateli. Ten přikývl do neviditelného prostoru mezi čarami přimaloval třetí čáru.
Prótogenés natáhl k mladíkovi ruku. "Budeme přátelé."

Závěrečná poznámka: 

Drabble je převyprávěním historky Plinia staršího, který zmiňuje dva malíře, Appela a Prótogena, současníky Alexandra Velikého, kteří začínali jako soupeři, nakonec se z nich ale díky podobnému srovnání sil stali přátelé a spolupracovníci.
Oba jsou hodnoceni jako nejlepší malíři antiky a jak už to tak chodí, žádný jejich obraz se nám nezachoval.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Kam se hrabe Rod Draka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Myslíte si, že Targaryeni to mají složitý? Tak se pojďme podívat do Španělska 15 a 16. stoleti.

Varování: 

Incest

Drabble: 

Nejdřív byla Isabela, co ji po smrti otce vyštval nevlastní bratr Enrique do Portugalska. Vrátit se mohla na kastilský dvůr, pokud by ho pojala za manžela. Z trucu vzala si Ferdinanda z Aragonie. Měli pět dětí, ovšem jediný syn zemřel. Nejstarší dcera Juana porodila syna Carlose dřív než Isabela svou nejmladší dceru Kateřinu, budoucí anglickou královnu.
Pak Isabela umřela, Ferdinand oženil se s Germaine, vnučkou svého prastrýce, co byla mladší než Kateřina.
Když sedmnáctiletý Carlos po smrti děda usedl na trůn, zahořel láskou ke své osmadvacetileté babičce a splodili spolu dceru.
Taky máte z téhle lásky vrásky, nebo chcete graf?

Nikdy není pozdě

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na toto

Drabble: 

„Vyslyšte mne, smilujte se konečně nade mnou! Ta trýzeň je nesnesitelná! Neustálé ponižování, výčitky, citové vydírání, manipulace! To se prostě nedá vydržet!
Poslyšte, já snesu hodně, ale čeho je moc, toho je příliš! Dobře, nejsem žádný svatoušek, ano, mám zálibu v pitkách, ale nejsem sám, ne? A měl snad někdy někdo kvůli tomu takové peklo na zemi, jako já? Neměl!
Myslel jsem si, že jsem se s ní naučil žít, ale zmýlil jsem se. Teď vím, že nic nevím.
Půl třetího tisíce let je opravdu příliš.
Jsem přece svobodný a mám svá práva! Povolte mi ten rozvod alespoň na věčnosti!“

Obrázek uživatele kopapaka

Splněný sen

Fandom: 
Drabble: 

Obloha vystřídala zem.
Jednou.
Dvakrát.
A ještě potřetí.

Řvoucí motor rozechvíval každičký kousek letadla.
Výkrut, přemet a svíčka do mraků.

"Tohle se nezapomíná..." zaprskal interkom. "Kolo a letadlo..."

Dvanáct válců a přes tisíc koní znovu zařvalo.

Tentokrát už jen do táhlé zatáčky a pak pomalu dolů.
Třicet minut ve stíhače uplyne jako blesk.
Znovu ve Spitfiru po tolika letech.
Znovu na obloze...

Splněný sen.
Dokonalá vzpomínka.
Poděkování.

***

Generál Emil Boček.

Na co asi myslel, když v roce 1939 utíkal v šestnácti letech z umírající republiky?
A na co, když se to v roce 48 zlomilo.

Ale ani to ho nezlomilo.

Závěrečná poznámka: 

Andělé na kraji lesa

Úvodní poznámka: 

Po hodně náročném dni se nápady nehrnuly (letos mi vůbec nejde přemýšelní o tématech během práce, až když mám opravdu svobodu ducha) a energie je na minimu, tak jen takový střípek o něčem, co se mi nedávno po několikáté cestě po téhle trati povedlo prohlédnout si i zblízka a chtělo se mi to nějak připomenout.
Téma snad je nějak patrné.

Drabble: 

Za Čelákovicemi projíždí vlak od Prahy borovým lesem. Najednou se hned u trati objeví dvojice soch, mezi nimi kaplička. Rozevlátí barokní andělé, jeden v ruce drží lebku a na ní jakousi helmu, druhý helmu a na ní lebku. Kaplička skrývá zdařilý reliéf, vraždu knížete Václava v Boleslavi.
Stávala tu poustevna, opodál letohrádek. Pán z Lysé, hrabě s pozoruhodným duševním obzorem, nalézal navzdory svému bohatství zalíbení v životopisech poustevníků, kteří se stranou světa oddávali jen duchovnímu rozjímání.
Vytvořil útočiště pro někoho ochotného následovat tento ideál.
(A příležitostně posloužit panstvu na honu).
Čas vše odvál, jen andělé mlčky připomínají cestujícím pomíjivost života.

Závěrečná poznámka: 

Barokní kaplička svatého Václava mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labem, jediný pozůstatek poustevny založené hrabětem F. A. Šporkem a určené pro někoho, kdo tam měl žít podle ideálů křesťanské askeze v rozjímání a mělo se mu dostat veškerého zaopatření k skromnému životu. Takových pousteven založil hrabě Špork víc, zejména v blízkosti známého Kuksu, nedochovalo se z nich však téměř nic.
Jak ovšem naznačeno, poustevníci mohli občas mít i praktické uplatnění. Letohrádek poblíž poustevny sloužil občas také k ubytování kněží a jim měl rovněž obyvatel samoty posloužit.
Nutno dodat, že obyvatelé těchto míst ne vždycky dostávali daným ideálům, někdy to byli spíš povaleči a dokonce prý alkoholici.
Hrabě F.A.Špork (1662-1738), který by si zasloužil víc než jen takovouhle lehkou zmínku, byl nepochybně mužem svobodného ducha, ačkoliv stoslovka se točí spíš kolem představy duchovní svobody v takovém životě v osamění.
Za tvůrce soch byl dlouho považován slavný M.B.Braun, nesou ale starší datování už z konce 17. století, jsou tedy dílem neznámého umělce.

Génius z Kyrény

Drabble: 

Ono se řekne, "namaluj svět", ale zas tak jednoduché to není. Především se musí zjistit skutečný rozměr. Vzhledem k všeobecně známému faktu, že svět je kulatý, a z rozdílného úhlu slunce na různých místech se snadno dojde k velikosti světa.

Po vytyčení potřebné plochy je ovšem už snadné rozdělit ji na Evropu, Írán, Indii, Arábii, Egypt, a Etiopii.

Od Rhodosu k Iberii a opačně k Indii se kreslí snadno. Na sever Evropa, na jih Etiopie. A dál? Tam už není o co stát. Ať už zčernalá sluncem nebo vybělená mrazem, pustina jako pustina. A zbytek není nic než širý oceán.

Závěrečná poznámka: 

Eratosthenés z Kyrény byl v podstatě prvním kartografem. Ovšem dřív než vůbec začal s mapami, tak si svět změřil. Když slunce bylo v pravé poledně v Asuánu v nadhlavníku, stejnou chvíli bylo v Alexandrii posunuté o jistý úhel. Protože vzdálenost mezi městy byla známá, snadno určil délku poledníku celé země na 40 000 km (skutečný poledníkový obvod zeměkoule je 40 007,86 km).
Jeho práce navíc opravdu připomíná dnešní školní atlas, kromě mapy psal detaily o převládajícím počasí, zemědělství, nerostném bohatství (včetně zmínek o ropě v tehdejší Babylonii), i o obyvatelích samotných.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Namaluj mi svět

Fandom: 
Varování: 

Zmínka o smrti dítěte

Drabble: 

Namaluj mi svět, celičký okršlek abych viděl.
V tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání.
Přesto toužím spatřit jej, vymaluj mi ho.

Jan zastavil třas ruky a znovu přiložil brk k papíru. Co bylo jest, už není. Už novou ženu má a děti mu v kolébce životem bují. Přesto však v srdci bolest k nesnesení.
Kde radosti hledat mám než v srdci?
Pod jeho rukou vznikl svět co velké město plné života. Pak brk vzal znovu a přidal i smrt.

Závěrečná poznámka: 

Jan Amos Komenský začal psát svůj slavný Labyrint poté, co mu morová epidemie vzala ženu a dvě děti. Ilustrace města, která slavné dílo doprovází, je autorovým vlastním dílem.

Obrázek uživatele Rorico

Není nad volné cestování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A pokračujeme v Historkách ze stavovského povstání. Na téma naroubované malinko na sílu, ale nějak mi to prostě přišlo na mysl :)

Drabble: 

"Nuže pane Albrechte, zvážil jsi návrh o naši společné budoucnosti?" táže se Jindřich Matyáš Thurn při schůzce na loveckém zámečku uprostřed hlubokých lesů.
" Tedy poslyš pane Jindřichu, já tvůj návrh zvážil a tu je má odpověď. Nebude žádné MY. Ty teď zmizíš. Když zmizíš, budeš zmizelej. A já zapomenu, že jsem tě od roku 1621 viděl," vysvětlí Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna a usmál se.
"A víš, že ti docela závidím? Vždyť ty si můžeš cestovat kde se ti líbí, válčit za koho chceš, potkat se třeba i s panem Komenským. Zato já, já teď mám cestu akorát do Chebu."

Obrázek uživatele Tajiš

To bych chtěl vidět

Fandom: 
Drabble: 

Některé múzy za válek sice mlčí, ale jiné vzkvétají. Občas je to symfonie napsaná o hladu, ale občas je múza mimo bitevní pole. Třeba Japonsko bylo za války o nezávislost USA silně izolované. Většina obyvatelstva četla stěží. Proto zprávy dorážely na ostrov silně zkreslené a musely být ilustrované. Z těchto ilustrací se dozvíme, že George Washington pálil z luku v přítomnosti bohyně Ameriky, ubránil svoji manželku před hordami britských důstojníků a holýma rukama umlátil tygra. John Adams nebyl o nic horší. Vyvolal obrovského orla a zabil s jeho pomocí gigantického hada, který sežral jeho matku.
Takové anime bych chtěl vidět.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Zrcadlo prostých duší

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak tak koukám, tak já se z toho náboženství asi taky jenom tak nevyhrabu. Ale můžu já za to, že mám vždycky divnej nápad?

Varování: 

Inkvizice, náboženství a oheň

Drabble: 

Marguerite cítila, jak jí po zádech tečou kapky potu, ucukla pohledem, když odpovídala své tiché: "Ne."
Před ní ležela kniha, kterou napsala v dobré víře a za kterou hrozily jí plameny.
Potulná bekyně, učitelka víry a chudá studentka Písma. Nic víc, nic míň. Čím déle trvalo vyptávání, tím více se zaplétala do vlastních slov i myšlenek. Poznala pravdu a Pána? Ano a je na to hrdá. Její duše nepotřebuje ctnosti, je jejich součástí.
Dva roky trvala ta hrozná muka plná otázek.
Hereze bratří svobodného ducha cituje ji samotnou.
Nenapravitelná kacířka shořela v plamenech.
Její politováníhodná hereze rozhořela bratry a sestry.

Závěrečná poznámka: 

Zase ten medajlonek závěrem: Marguerite Porete byla středověká mystička, která původně chtěla reformovat bekyně a bekináž jako takovou. Chodila krajem, vzdělávala hlavně ženy a napsala knihu z titulu drabblete. Její text ovšem brousil hrany tehdejšího církevního učení tak silně, že spadla do procesu s templáři.
Psala totiž o svobodné duši, která má sama prožívat víru a poznat Boha, což trochu nekoreluje s potřebou církve. Její myšlenky se až moc podobaly heretickému hnutí Bratrů a sester svobodného ducha (Lidé svobodného ducha došli falešného osvícení a myslí si, že poznali pravdu. Ve své samolibosti a sebeuspokojení se povýšili nad druhé.).
Jak to tak bývá, její myšlenky žily déle než ona a Zrcadlo prostých duší je nejvýznamnější text pozdně středověké mystiky.

Vracel se pokrytý víc prachem než slávou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro jednou zase Fridrich Veliký, král pruský.

Drabble: 

Konečně se vracel z bojiště, ten král, který miloval umění a chtěl být navzdory svému otci filosofem na trůně. Ovšem jakmile na něj dosedl, přimkl se k Martovi a zavlekl zemi do dlouhých válek, nejdřív pro zisk, potom na obranu.
Před hlavním městem království, které oloupil, neváhal namířit ničivá děla přímo na skvostný chrám. A vzácný hudební nástroj byl rozbit napadrť.
Získal mnoho, ale zaplatil vysokou cenu.
Přicházel do vlastního zpustošeného města, málem ztraceného. Zestárlý, nahrbený, a takovým už zůstal.
Přesto se do Berlína a postupimských zámků navrátily Múzy. Všichni u dvora věděli, co očekávat.
Opět povinné večerní flétnové koncerty.

Závěrečná poznámka: 

Momentka ze života pruského krále Fridricha II. Velikého, zavilého protivníka Marie Terezie. Po úspěšné dobyvačné válce (o dědictví rakouské) sice pozvedl svou zemi mezi velmoci, ale nadělal si nebezpečné nepřátele, což vedlo nakonec k sedmileté válce, ve které sice rovněž aktivně útočil, ale v podstatě ji vedl na svou obranu. Nakonec uhájil vše, co měl, ovšem za cenu téměř naprostého vyčerpání své země, armády i sebe, dokonce i Berlín byl načas obsazen a vydrancován. Jak se připomíná, na počátku sedmileté války oblehl Prahu a nechal ostřelovat Pražský hrad a dělové koule zničily svatovítské varhany, i když samotný chrám vydržel.
Měl ve velké oblibě umění, zvláště hudbu a literaturu, stýkal se se vzdělanci a také to patřičně zdůrazňoval. Dá se říci, že byl výjimečná osobnost, v mnoha směrech nadaný, ale také bezohledný.
Jako milovník hudby hrával na flétnu a v čase míru pořádal doma koncerty, kterých se musel účastnit celý dvůr.

Obrázek uživatele Mairam

V chrámu

Fandom: 
Drabble: 

Bylo jich asi dvanáct, zabsbušení v kožešinách a v každé ruce zbraň. V teple kostelíku se rozléval jejich smrad; směsice potu, tuku a koňského hnoje.
Lidé se krčili u stěn a modlili se, aby nájezdníci jako jindy jen vzali zásoby a zmizeli. Ale tahle horda byla jiná. Došli až k malíři, jenž nehledě na okolnosti maloval. V takřka nábožném transu dokončoval právě fresku Panny Marie. Jindy divocí Mongolové snad možná i strženi malířovým zaujetím strnuli.
"Kdo to?" zeptal se velitel lámanou ruštinou.
"Panna Marie, matka našeho Pána."
Zamyšlené ticho vystřídal mongolský smích a pak se Marie rozpila v kyselém mléku.

Závěrečná poznámka: 

A asi vykrádám Andreje Rubleva.

Obrázek uživatele Tora

Všechny múzy umlčet nelze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

„Mařko!“
Odhodí tašku, poslušně se vrátí.
„Kam jdeš?“
„Za Růženou.“
Matčin pohled sjede Marii od hlavy až k patě. Staré šaty, hrubé punčochy, tmavé ochozené boty.
„Brzo se vrať!“
„Do tmy budu doma,“ slíbí. Popadne tašku a mizí.

„Kdo teď hlídá?“
„Pepa s Toničkou. Zezadu Franta a Josefka.“
Spěchají po travnaté cestě. Uprostřed vzrostlých stromů se objeví mýtina, částečně vysypaná pískem.
Marie shodí horní vrstvu šatů, objeví se modrobílá látka. Převlékne punčochy, vytáhne střevíčky.
Eduard stiskne harmoniku.
První páry se roztančí.

Je rok 1944. Zábavy jsou zakázané.
Ale oni jsou mladí a chtějí žít!
Lesní taneční parket je brzo plný.

Závěrečná poznámka: 

Tuto vzpomínku mi občas vyprávěla moje maminka. Za 2. světové války jí bylo něco přes dvacet a mladí lidé se prostě bavit chtějí. A tak si udělali kdesi hluboko v lese improvizovaný parket a v neděli odpoledne se tam scházeli. Bavit a tančit. Samozřejmě na příchozích cestách měli hlídky - v těch se pravidelně střídali.
Pak už stačil jen někdo, kdo uměl hrát na jakýkoliv nástroj a zábava mohla začít.
Do tmy museli být samozřejmě doma, protože v noci se po venku nikdo potulovat nesměl.

A ano, opravdu to bylo zakázané a kdyby je objevili, mohli skončit i velice špatně. Ale mládí neporučíš...

Obrázek uživatele Ampér

Stalo se.....

Fandom: 
Drabble: 

Otevřeným francouzským oknem bylo slyšet nadšené hlasy lidí shromážděných na náměstí a provolávajících „Ať žije válka.“ Maršál stál uprostřed největší místnosti kancléřství a ještě v něm dozníval opojný pocit ovládnutí davu. Usedl ke klavíru a začal hrát hymnu, ale nástroj zůstal němý.

Do ticha zazvonil telefon. „Tady ředitel divadla, Excelence,“ ozvalo se ze sluchátka. „Mám pro Vás špatnou zprávu. Dnešní představení na Vaši počest se nekoná. V divadle přestala fungovat akustika, nikdo nedokáže vysvětlit důvod.“

„Co se to sakra děje,“ zaklel Maršál. Vtom se před ním zjevilo devět postav oděných do antických říz. „Copak nevíš, že ve válce mlčí múzy?“

Závěrečná poznámka: 

inspirováno filmem Bílá nemoc

Per galeam tuba conticescit.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Itálie, okolo 280 př.n.l.

Varování: 

krev, smrt, bojiště...

Drabble: 

Rozstříknutá krev dokresluje obrazce na borytem pomalované kůži. Zlatý torques a nápažník září radostí, když je jako rubíny vykládají krůpěje urozené římské krve. Hrdina sklidil legátovu hlavu a pozvednul tu svou, pokrytou jílem ztuženými bodlinami, k nebeským pláním, kde už o jeho činech zpívali ptáci černé Bohyně. „Prasto, zaduj na carnyx, ať se naši shromáždí, zbývá jen oslavit vítězství!“
„Promiň, Brenne, ale Hlas podsvětí je zmožen bojem.“ Potřásl Prasto zohýbanou trubicí, v jejímž prasečím chřtánu dosud vězela zaklíněná římská přilba. „Kopí jsem zrovna hodil a meč nestihl vytasit...“
Keltské a etruské bojovníky svolalo na vrcholek kopce hromové burácení královského smíchu.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A