DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

Mark Easterbrook šel raději na procházku, aby setřásl ten strašný výjev. Stále slyšel vrčení toho pekelného přístroje. Neustále měl před očima tu čarodějnici Bellu, jak uprostřed obrazce na podlaze podřezává bílého kohouta. Obraz svíjející se Sybily, která jako médium vyřkla slova, jež jím otřásla, byť si to nechtěl přiznat. Věcný komentář pragmatické Thyrzy…

Byla to jen dobře zinscenovaná hra, ale co když temné síly nebo sugestivní vlny Ginger opravdu dokážou ublížit? Co když ty ježibaby přece jen našly způsob, jak zabít člověka na dálku? Co když se mu jeho zvědavost vymkla z rukou a Ginger na to doplatí?

Zamrazilo ho.

„Jo,“ přikývnul Doktor. „Pamatoval bych si, kdybych tu už byl…“
„Nebo taky ne…“ řekl Greg a mozkové závity mu rotovaly.

Růžová dívka začala couvat. Bodie ji chytnul za paži. Ginny ji spoutala a neverbálně zakouzlila ševelissimo. S Bodiem si stoupli zády k sobě a sledovali, jestli se neblíží další „přátelský“ obyvatel planety.

„Myslíš, že Doktorovi vymazali vzpomínky?“ ujišťovala se Lisa, že správně pochopila tok Gregových úvah.
„Přesně tak…“
„To by museli ovládat nějakou formu magie,“ podotkla Margaret.
„Zdá se mi,“ řekla Ginny váhavě a přimhouřila soustředěním oči, „že něco cítím. Silové pole, vibruje nad povrchem, přibližuje se a zase vzdaluje.“

"Bedřiška z naší třídy říkala, že u její tety na Kampě jsou strašidla! Mají tam prej vodníka a nějaký divný světýlka a taky v domech vládnou tajemný síly, takže třeba teta někdy slyší, že někdo chodí po půdě, ačkoliv tam nikdo ve skutečnosti nechodí. A Bedřiška to prej taky slyšela!

Taky říkala, že některý ty síly jsou temný - třeba ten vodník, ale některý jsou světlý a lidem pomáhaj! Achjo, ta se má, že má tetu z Kampy...," vzdychá Kája.

"My tu taky máme strašidelnej barák ovládanej skrytejma temnejma silama! Dole pod kopcem - říká se mu sovětský velvyslanectví," rozchechtá se Adam.

V úžasu před realitou se jako Wolker cítil menší a menší: žena rostla. Přikovaně zíral na její pozadí, dva svažující se oblouky obráceného srdce. Kdyby se Šmudla rozeběhl, prokmitl by mezi stehny Sněhurky, zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená.
Otočila se, ohromná, a přitiskla rukama sukni k tělu. Klenula se nad ním, že musel zvrátit hlavu, aby dohlédl do tváře. A z nebe se ozval hlas:
„Vím o tobě, červe, a vím, co chceš.“
S pusou otevřenou, napnutý až k smrti.
Svalila se na mýtinu u odpočívadla, rukama vzepřela, kolena zvedla.
„Pojď!“ přikázala.
Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde.

Plán rýžování obou válčících a potenciálně zlatonosných řek První války hřbitovní narazil na nečekaný brod v okamžiku, kdy se Ohař dobral donátora a skutečného pasáka Záhrobního komanda pravdy. Radim Sýkora žádným divokým ideologem (natožpak pravdomilem), nýbrž politickým podnikatelem: tahaných nitek se nehodlal vzdát, investiční argumentaci přístupen.
„Chápu, že s každým naším útokem stoupají akcie pojištění e-Náhrobku,“ zorientoval se, „ale co z toho budu mít já?“
„Pole působnosti ZAKOMPRA můžete rozšířit a verifikovat nejen selfsívíčka celebritek a šmejdů, ale zinkasovat i pastičky na šedé myšky!“
„Kdo by stál o výjeb nicek?“
„Vždycky se najde zhrzená milenka, odložené dítě nebo ukřivděný vyděděnec.“

Rarášek a Přetrhdílo byly síly v pozadí,
o kterých se vědělo, že vždycky špatně poradí.

Když ti dva posedli některé dítko,
bylo z něj v momentě čertovo kvítko.

Ve škole jim absolutně nešlo o známku,
soutěžili, kdo utrží lepší poznámku.

„Toník honil spolužáka“, „Pepík zvracel židličky,
při obědě řval: jsem Zekon a ohýbal vidličky.“

„Dnes na pytlík spolužáka sahal Honza Málků“
„Láďa zas hrál baseball maje z třídní knihy pálku.“

„Ondra bodal Karolínku tužkou, až se zlomila“,
„Vinou Franty spolužačka v popelnici skončila.“

„Pane Holub, váš syn lítá, nebo sedá na oknech.“
Učitelka marně čeká, kdy těm dvěma dojde dech.

Kultivující ze sekty Lan hráli na své guquiny, aby utišili energii zášti z hrobu. Učedníci sekt Jiang a Nie využívali talismany a HuaiSang vylepšoval ochranu kamenných zvířat kolem.

A-Yao je pozoroval – zůstal nespatřen.

Rozpoznal Nie HuaiSanga. Paradoxně, k němu však necítil nenávist. Vždycky předpokládal, že dojde konce z jeho rukou. Netušil ovšem, že dokáže hrát siang-čchi tak, aby mu dokázal konkurovat v intrikách a zákulisních hrách. Co víc, překonat jej…

Prohrál tedy. Je to minulost. Dostal druhou šanci. Otočil se, zmizel mezi stromy a protože na sebe nesměl upozorňovat vydal se k Oblačným zákoutím pěšky.

Prvně musím získat nějaké informace…

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Síla Vpozadí.
"Ahoj, Viktorko," pozdravila.
"Ahoj, siláku," pozdravila holčička, "co ty tady?"
"Jdu ti nabídnout své služby!"
"A copak umíš?"
"Umím vést ostatní k tomu, aby konali mou vůli, ačkoli se mysli, že konají svou!"
"Vůbec nelozumím..."
"Prostě když si mě najmeš, budou ti všichni zobat z ruky."
"Jako ptáčkové? Já jim lohlíky házím, nechci, aby mě klovli!"
"Ne, nemyslím ptáčky, ale lidi! Rodiče, sourozence a tak. S mou pomocí tě budou poslouchat, aniž bys jim museli rozkazovat!"
"To dělají stejně. Asi tě nepotžebuju."
A tak se Viktorka a Síla Vpozadí neskamarádily.

Zas a znovu se zvedat, po každé ráně o trochu silnější, s odhodláním změnit svět.
Zas a znovu se ptát, po každém mlčení ještě s větší vervou, s odhodláním najít Pravdu.
Zas a znovu tančit, po každém ustrnutí s radostí a nadšením, s odhodláním požehnat zem.
Zas a znovu se učit, po každém nepochopení ještě zvídavější, s odhodláním zjistit proč.
Zas a znovu milovat, po každém zranění s větší pokorou, s odhodláním otevřít srdce.

Kde se v nás ta síla bere? Rozhlédnutí, před tebou, za tebou prázdno, uvidět nelze.
Jak dokážeme být zas a znovu lidmi?
Nevím. Ale žiju. Dýchám.

"Holky, jak jste na tom s vyměřováním?" vznesla dotaz vedoucí a odpovědí jí bylo mávnutí rukou k hromádkám, které ještě bylo třeba zpracovat.

"No, tak to teď nechte být, za tratí poslali pokyn. Máme převést přeplatky starší šesti let do státního rozpočtu."

"To si dělaj legraci? Vždyť moc dobře ví, že tu máme čtyři popky, ke kterým se musí sepsat elaborát jak kráva," vzteká se jedna z kolegyň.

"Mně to neříkej," snaží se jí uklidnit vedoucí. "Já jim to taky říkala. Ty peníze navíc nikam nezmizí. Ale tak šedá eminence rozhodla a my to zvládneme."

"Jako by bylo na výběr."