DMD č. 26. pro 26. 4. 2021. Téma: Dal bych si tu čtvrtou

„Chains..."
„Fajn, proč ne."

„Jasně, že ti nahrajem Don't Bother Me. Kam ji šoupnem?"
„Třeba mezi All My Loving a Little Child?"

„Můžu si vzít I'm Happy Just to Dance with You?"

„A do scény u Stonehenge bych dal I Need You, co vy na to?"

„Love You To hodíme za I'm Only Sleeping..."

„Ne, nejdřív Flying a pak teprv Blue Jay Way."

„I Me Mine přijde tadyhle před Dig It. Souhlas všichni?"

„První Come Together, pak Something -"
„Hele Georgi, jseš si jistej? Nechceš ji dát až za Maxwell's Silver Hammer a Oh Darling? V posledním albu budem porušovat tradici?"

Dvanáct zahalených dívek sedí v kruhu. Jiřík se marně rozhlíží.
"Nuže? Která je Zlatovláska?" zeptá se s krokodýlím úsměvem králův rádce. Král si spokojeně založí ruce na prsou. Kdepak, holomku!
Hádat nemá cenu, šance jedna k dvanácti? Nesmysl.
"Můžeš své rozhodnutí ještě odložit. Můžeš odpovědět špatně, a víme, že to pro tebe nedopadne dobře, nebo můžeš zkusit uhodnout a doufat ve štěstí," zubí se král.
"Já... Dal bych... Si tu... Čtvrtou," vydechne Jiřík.
"Jak prosím?" pohorší se rádce.
"Možnost," doplní Jiřík, hbitě vyskočí oknem na nádvoří... a prchá.
Něco mu teď říká, že tu mluvící mouchu asi neměl sejmout plácačkou.

Příprava oslavy je v plném proudu. Na Lvu je nachystat přípitek. Zdánlivě jednoduché. Od jisté doby mu však zní v uších kritická připomínka tchyně, že u nich dostávají pouze slivovici či rum. Proto pečlivě vybírá.
Koňak dával naposledy. Vodka vypadá příliš prostě. Fernet také podával nepříliš dávno. Ano, ta čtvrtá láhev bude pravá! Domácí ořechovka, tu dlouho neservíroval!
Bohužel pozapomněl, že je to přece jenom tlamolep, jak říká tchán.
Připomínky o přílišné sladkosti na sebe nenechají dlouho čekat. Lev tedy sahá do likérníku a nalévá každému dospělému slaviteli v druhém kole vodku na zředění chuti.
Poučí se z krizového vývoje?

Liamův nález vzbudil pozdvižení.
Ne proto, že by dotyčný byl mrtvý. Ale proto, že nebyl místní.
Objev neznámé (byť mrtvé) tváře bylo nutno prodiskutovat.
Bistro na nábřeží bylo proslulé svými pečenými brambory. Usadili se a objednali bramboru dne.
Claire, jakožto pořádková síla, Liam, jakožto objevitel, Patrick, jakožto znalec místního okolí a nástrah pohybu v terénu a Peter, coby vynálezce klíčového objevu. Který jim možná umožní najít cestu na jih!
A Erik, který se nenápadně přisunul, když už bylo objednáno.
Dorazily brambory s rybí pomazánkou. Čtyři.
„Když já rybu nerad,“ zaškaredil se Peter.
Erik dychtivě zvedl hlavu.
„Tak já ji zachráním!“

"Milý budoucí zeti, všechny tři úkoly jsi splnil - rudé perly z jezera vylovil, živou a mrtvou - é, limonádu? moč? nevím? jsi přinesl, něcojakodraka porazil, teď si můžeš vybrat za ženu jednu z mých tří krásných dcer," pronese slavnostně král z fakt divné planety, co není Země, ale mohla by být.

"Nebyly to perly, ale mimozemská vejce, tohle žluté je nápoj lásky, a Myfanwy si jenom chtěla hrát. No, a když už nabízíte, raději bych si dal tu čtvrtou princeznu".

"Ale - to je - to není princezna, to je můj syn - kralevic Petr", zakoktá král.

"Vážně"? zavrní Jack Harkness. "Ale neříkejte. Papínku".

Zastihla ho nad ránem, když opouštěl svůj pokojík nad dámským klubem, který dostal k užívání (bez stravy, ale s výhledem do dvora!).
„Á, mademoiselle, bonjour,“ nasadil okamžitě tvář svůdného džentlmena. „Čemu mám děkovat za vaši présence?“
Karolina překonala touhu vrhnout se mu kolem krku. Místo toho si co nejnonšalantněji upravila klobouček a usmála se. „Dobré ráno. Šla jsem kolem a napadlo mne, jestli byste se mnou dnes večer nešel do divadla.“
„Velice rád,“ odvětil a ona málem zahynula návalem emocí.

„To opravdu dnes nemáte nic volné? Prosím? Čtvrtou Čajkovského symfonii? Dobře, třikrát.“ Bylo načase se připravit na zážitek na úrovni.

Doktor Hászle uznale mlaskl, když dopil třetí Plzeň.
"Tady ji točej nejlíp v celý Praze," pronesl pochvalně. Kolegové štamgasti souhlasně přikývli.
Doktor pokračoval: "Já vám jsem s každou sklenicí úplně jinej člověk."
"Jak to myslíte?" zeptal se servilně koncipient Matoušek, kterýžto doktorovi poslední týdny podlézal, jsa zamilován do mladé slečny Hászlové.
"Inu, po lichém počtu Plzní jsem melancholický, po sudém veselý."
"Ale jděte!"
"No, je to prosté. S první na mě padne únava, po druhé ožiju a rozmluvím se, po třetí začnu přemýšlet nad problémy světa, po čtvrté je vyřeším...
Hmm, tak mě napadá, že bych si dal tu čtvrtou."

Kafe se zmrzlinou, které usrkujeme pestrobarevnými brčky. K ekologii mají asi tak blízko jako velká uhelná elektrárna, ale na chvilku to neřešíme.
Modrá obloha a sluneční svit matou, vítr je pořád děsně studený. Mžourám do sluníčka. Jedno zkoušení za námi, nespočet před námi, ale pro teď jsme tu jen my čtyři a Praha.
Sedíme okolo stolu a smějeme se… těžko říct, čemu přesně. Talíře kolují, ruce se natahují po tom posledním jídlu, které nezkusily.
„Ještě jsem neměla to tacos!”
Čtvrté pivo stojí neotevřené na lince.
Vpadneme do mrazivého večera. Praha se začíná pomalu rozsvěcet.
Prostě jenom jsme, tady a teď.

„Potřebuju další,” vřítil se Sherlock do místnosti bez klepání. Molly měla pocit, že bude mít infarkt. Dneska už počtvrté.
„Ale Sherlocku, už jsi… ehm,” Molly se zarazila, protože přece jen nechce použít slovo zmasakroval, ačkoli se jí v tuto chvíli jeví jako nejpřesnější popis toho, co Sherlock s těly provedl.
„Dneska už jsem ti poskytla tři. Nevím, jestli ti seženu ještě jedno.”
Sherlock zavětřil jejím směrem: „To je parfém? Předtím jsi ho neměla. Je dost výrazný, nesedí k tobě.”
Molly okamžitě zrudla a zamumlala něco neurčitého.
„Potřebuju ještě jedno ženské tělo. Kvůli experimentu.”
Molly vzdychla. Nikdy mu neuměla říct ne.

Pro Štěknu to byla unikátní příležitost rozšířit si kulinářské obzory a úkolu upéct čtyři husomuty, co se je povedlo propašovat z Kashyyyku, se zhostila s velkou chutí. Všechno šlo jako po másle, nejen díky spoustě másla, ale pak vůně přilákala kapitána.
[„Můžu ochutnat?“] mňouknul nesměle ode dveří a i taková megera, jakou kuchařka občas byla, vyměkla.
„Jo,“ zavrčela, protože jí zase pouštěl chlupy v kuchyni, „tři hotové jsou vedle v konvektomatu, čtvrtá se teprve dělá.“
[„To stačí, díky,“] zajásal a zmizel.
Za dvacet minut byl zpátky s dotazem, jak že to vypadá s tou čtvrtou, kterou by si dal taky.