DMD č. 26. pro 26. 4. 2021. Téma: Dal bych si tu čtvrtou

Vánoce mám rád. Miluji tu dobu, kdy se celý Klub nasvítí, Postrach přinese obří stromek a Janička s Tomislavem udělají výbornou štědrovečerní večeři. Všichni pak pějeme koledy. Mazlík s Kamilou se objímají, Klára s Páterem Koláčkem taky a všichni jsou šťastní.
"Tak další!" probral mě ze vzpomínek prodavač.
Zřejmě to neřekl poprvé.
"Co to bude?"
"Kapra," ukázal jsem do kádě. "Jo a štiku," vzpomněl jsem si na druhou rybu. „Dal bych si tu čtvrtou.“
"Snad vzal ne?" ozval se prodavač.
"Jo jo," zamumlal jsem zpět.
Pořád miluju Vánoce. Jediný čas v roce, kdy lidem není divné, že kupujete živou rybu.

Nikdo nemá rád čtvrtá místa. Je jedno, jestli se jedná o mistrovství světa v hokeji, o matematického klokánka ve škole nebo o malou holčičku s jejím karnevalovým kostýmem. Nejhorší je brát tu čtvrtou příčku.
Možná jste nad tím nikdy nepřemýšleli, ale i místo páté je mnohem lepší než to ďábelské místo pod stupínkem vítězů.
Miluju soutěžení, ale umístit se na čtvrtém místě? Fu, to bych raději byla poslední.
Mým snem je jednou potkat člověka, co čtvrtá místa má rád. Člověka, co si řekne: ,,Jo, bral bych tu čtvrtou příčku, tu bramborovou medaili."
Protože nikdo nemá rád čtvrtá místa, opravdu nikdo.

“Just five more minutes,” muttered Dean, still half asleep on Bobby’s couch.
“Yeah, sure,” said Bobby sarcastically. “And do you want me to cut the crust off your sandwich, too? This ain’t some fancy hotel, boy, get up.”
Dean reluctantly opened one eye. “Why?”
“We are out of food because you two eat like horses. I could use a hand with the case, and someone should help Sam with the research.”
“Can’t it wait until tomorrow?”
„No. But you can stop being an idjit and help us, what do you think ‘bout that?”
Dean rolled his eyes but smiled anyway.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či sa neschováme. Predseda sem zasa mieri. Určite sa bude na všetko vypytovať.
- Neboj, Jarík, zahovorím to nejako. Dobrého zdravia, predseda. A čože nového nám nesiete?
- Ja vám dám, že čo vám nesiem, ja vám donesiem. Ako to, že žinčicu nevaríte, oštiepky nechystáte, bryndzu nepripravujete? Čo budete turistom predávať?
- Jáj predseda, keď len o to ide, tak štvrtú možnosť sme pre nich prichystali. A všetci chcú len tú.
- Veru predseda, ako Pištík hovorí. Keď slivovicu vytiahneme, nikoho už nič iné nezaujíma.

Mezi psem a vlkem
Hodina se skryje
Čtvrtá a my spolu
Na cosi čekáme

Uhodni milý co skrývá
Nejsmutnější hodina
Mezi pátou a čtvrtou
Co skrytou je v ní

Mezi psem a vlken
Skryj onu hodinu
A přestaň se ptát
Raději mlč a čekej

Můj milý čtvrtou
Hodinu nechej jít
Nechceš ji vzít
Já jsem to udělala

Můj milý příliš bolí
Hořké lidské konání
První dívku nebo snad
Vzít máš si čtvrtou

Nemyslím že na snech
Příliš záleží protože
Jsou to jen naše sny
Přesto je nezapomínej

Můj milý nezapomínej
Na cestu kterou ušel
První druhá čtvrtá
Na tom nezáleží

Když hlídka procházela přes nádvoří, Paull téměř nedýchal. Stráže naštěstí ani nenapadlo, že by se měli koukat jinam než přímo před sebe, a monotónně pokračovali dál.
„Jdeme,“ zavelel šeptem Gerel, když oba vojáci zmizeli za hradem. Co nejtišeji se ve stínu stromů přesunuli ke dveřím kasáren.
„Jak se dostaneme dovnitř?“ zeptal se kdosi.
„Můžem vyrazit dveře.“
„Jseš normální? To by vzbudilo i mrtvýho.“
„Ale jo porád. A nemá Paull třeba klíče?“
„Na co klíče, pusťte mně k tomu,“ tlačil se dopředu jeden z kouzelníků.
V té chvíli se zpoza dveří ozval šramot a tiché cvaknutí. Pak se pomalu začaly otevírat.

„Tahle planeta je založená na promyšleném hierarchickém principu,“ začal Severus, zatímco Hermiona listovala knihou. „Ayla, tak se jmenuje,“ pokynul k dívce usínající po alkoholu, „je přesvědčená, že ona je příslušnicí vládnoucí kasty. Ve skutečnosti má mysl naprogramovanou podobně jako vraždící monstra, která jste potkali. Nad ní jsou minimálně dvě vrstvy. Přátelští nejsou ani náhodou. Útočí na všechno cizí. Disponují specifickou magií.“
„Tvoje čtvrtá regenerace byl ten cvok s šálou a kloboukem, že jo?“ ujišťovala se Hermiona.
„To jsem byl já,“ přikývnul Doktor a snažil se tvářit důstojně. „Proč?“
„Zřejmě na něj… na tebe… kdysi dostal zálusk jeden z nejvyšších kruhů…“

"Neopeřené ptáče, sotva z venkova přilétlé, potřebovalo by vychování."
"Vy snad mě chcete vychovávat, pane?"
"Kdy si smluvíme lekci? V poledne?"
D'Artagnan pohlédl na soka zpříma, aby dal znát, že nehledá výmluv: "Bohužel, tou dobou nemohu vám posloužit."
"Ve dvě?"
"Pro jistou nepříjemnost budu též zaneprázdněn."
"O čtvrté?"
"Čtvrtou beru," zvolal D'Artagnan. "Nedostavím-li se, vězte, že jsem mrtev."
Cizinec se podivil, ale záhy vyslechl celou historii, jak se našemu hrdinovi přihodilo mít čtvrtý souboj v jednom dni.
"Nebudeme se bít, mladíku. Pokud přežijete odpoledne, dáme si souboj v popíjení portského. Musím slyšet, jak se vám z té šlamastiky podaří dostat."

Pekelná jízda nabízí spoustu prostoru pro chybu, kterou si zkazíte den. Tahle vypadala jako modrá sfinga tyčící se k nebesům a k mému malému štěstí byla zcela živá.
„Máš tři možnosti, člověče,“ řekla. „Dám ti hádanku. Když uhádneš, můžeš jít. Když neuhádneš, zemřeš.“
„A ta třetí?“
„Zůstaneš tu navěky.“
Vzal jsem si čas na rozmyšlenou a vytáhl skicák. Když jsem byl s jejím trumfem hotov, řekl jsem: „Je ještě čtvrtá možnost. Necháš mne jít. Teď, i kdykoli příště.“
„Ne.“
„Pak zemřeš ty,“ řekl jsem a vyvolal ve své mysli Vzor.
„Přijímám tvou čtvrtou možnost.“
Nakonec to tudy nebude špatná zkratka.

Dal bych si tu pátou sklenku, ve víně je pravda,
kdo ji chce znát ze všech úhlů, ať si řádně zavdá.

Dal bych si tu čtvrtou sklenku, ale mám dost strach,
aby na dně nebyl spoiler, že soused je vrah.

Dal bych si tu třetí sklenku, jenže mě dost děsí,
v deliriu, že se potkám s nejhoršími běsy.

Dal bych si tu druhou sklenku, nevědět však čí su?!
Mít okno a procitnu-li okmotřovat mísu?!

Dal bych si tu první sklenku, opilí maj štěstí,
snad nespáchám harakiri, či útoky pěstí.

Zbabělý abstinent do ticha praví:
Sami se napijte na moje zdraví!