DMD č. 28. pro 28. 4. 2021. Téma: Dům kde se zatmívá rozum

S povzdechem jsem otevřel dveře našeho někdejšího sídla a vír cukrové vaty mě vtáhl dovnitř.
Prostorná hala se Escherovským způsobem zakřivovala kolem mě, strop přecházel v podlahu a schody vedly do nikam. Těsně nad hlavou mi proletěl párek okřídlených prasat.
Pak jsem ve smutném klaunovi, blížícím se na jednokolce, poznal majordoma. Chudák byl takto zakletý už roky.
Následoval jsem ho zakřivenými chodbami surrealistického domu, vyhýbaje se rozzuřeným piánům, příchylným květináčům i vratce balancujícím sloupům.
Konečně jsme stanuli přede dveřmi z ementálu, vedoucími do pracovny mého strýce. Tady to kdysi začalo spirituálním omylem, když místo vyvolání ducha děda vyvolal ducha Dada.

Někdy měl pocit, že ostatním to prostě nevadí.
Že tenhle temný kout světa, prolezlý kdejakou špínou, leží v žaludku jen jemu, a ostatní si to vyloženě užívají.
V bludišti místností snad nejde správný směr, ať to zkouší kolikrát jen chce. Bohové si vymysleli vážně krutý vtip. Vždyť ho tady vlastně všichni nenávidí, tak proč ho jednoduše nenechají odejít? Musí se z toho nejdřív zbláznit?
Ale Zagreus se ještě zbláznit nehodlal, natož se vzdát. A tak čím se cítil hůř, tím kousavější byly jeho poznámky, a tím víc ozdobných váz roztřískal na kusy.
Ať si je opravuje třeba jeho otec osobně.

Rázují od autobusu. ,,Tak a teď chemická sorpce živin, princip!" Vystřelí Zuzana. Míša zafuní. ,,Víš, že tuhle otázku nesnáším. Nemůžeš se mě zeptat na vápenatý hnojiva? Ty už mi docela jdou." Zuzka vyprskne smíchy. ,,Jasně, takže až ti Horský dá otázku, tak se ho zeptáš 'lehčí by nebyla'?" ,,To neee." ,,No tak. Představ si, že jsem on. Děsivý, zlý a-" ,,Ale on není tak zlý." ,,Michaelo! Už tě dvakrát vyrazil!" ,,Ale právem. Vždyť jsem mu skoro nic neřekla." ,,Přitom to docela umíš..." ,,Jo, tady jo. Ale jakmile vlezu do tý budovy, jakoby se mi zatmělo. V tu ránu nevím nic."

V kouzelnickém světě je hodně domů, ze kterých se vám opotí mozkovna zevnitř.
Domy, kde si duchové podávají ruce s příšerami. Domy, kde strašidelní bubáci zpersonifikují váš strach do takových detailů, že i ostřílená kouzelnice Molly Weaslyová se sesypala. Ostatně, která máma by se nezhroutila při pohledu na mrtvoly svých dětí, i když ví, že jsou falešné.

Pro Severuse Snapea však domy černokněžníků nepředstavovaly problém. Temnou magií ovládal od školních let; bubákům se smál, duchy proklínal. Ne, pro něj byl daleko horší obyčejný dům v Godrikově dole. Dům, v němž zemřela Lilly Potterová. Dům, v němž téměř přišel o rozum.

Tma. Ticho.

Najednou ostré světlo. Záblesk do očí. Baterka. Nebo světlomet. Někdy dokonce svíčka.

A zase tma. Ticho.

O pár hodin později ohlušující jekot. Siréna. Lodní. Dlouhý vřískavý zvuk, který se zabodává do uší.

Tma. Ticho.

Ledová voda. Hlava se zoufale vzpírá uvěřit tomu, co se děje.

Elektrika.
A tma a svíčka a hlasitý vřískání a zase tma a bolest a vědomí se pokaždé rozpadne v kaleidoskopu jisker, z kterých se rozhoří požár.

Týrání vězňů je zakázáno Úmluvou proti mučení z roku 1984, ale nikoho to nezajímá.

Schránka duše se rozpadá po tisící prvé, ale tajemství zůstává skryto uvnitř.

Vůle.

Společnými silami a intenzivním vysvětlováním se nakonec podařilo předejít krveprolití.
„To víš, když strávíš v base tolika času jako já, začne tě přemáhat šílenství,“ zakřenil se Kasandr. „Nevíš, kdo je přítel, kdo není... Zvlášť, když ti dveře brání ve výhledu.“
Paull obrátil oči v sloup. „Byl jsi v base sotva pár hodin. Víš, co by ti na to řekla Sara?“
„Že byl šílenej i předtím,“ odpovědělo křoví, až se větvičky třásly. Naštěstí Sara stačila vylézt dřív, než porostem někdo stačil preventivně prohnat šipku z kuše.
„Co tady děláš?“
„Na tom nezáleží. Nějakej voják zavolal stráže, musíme zmizet. Amias hlídá východy.“

Pojďte dál, vstupte do Zvěřince Tante Heleen, nejluxusnějšího domu rozkoše Západního přístavu!
Zakusíte nikdy nepoznané slasti.
Toužíte po zkušených kurtizánách? Je libo šuhanské technokratky lásky? Něžné a překrásné dívky z Ostrova divů? Ohnivé milenky z Nové Země? Keršské krasavice? Pružné sulijské akrobatky? Ty a mnohé další naleznete jen a jen u nás, ve Zvěřinci!
Odhoďte svá trápení, starosti a otevřete dveře touhám těla! Zdá se Vám to nemožné? Naše griša, speciálně vycvičená v Ravce, Vám ochotně dokáže opak.
Zapomeňte na všechny strasti, nechte obchodní problémy Ghezeenovi, oddejte se hýření, luxusu, požitkům smyslů!

Jen… nezapomeňte si vzít peněženku, tu budete potřebovat.

Další případ. Další dům. Zatímco Ed zpovídá majitele, já si jako obvykle sedám na kuchyňskou židli, vytahuji zápisník a zkouším v atmosféře zachytit cokoli podivného.
(Poznámka - ne. ŽÁDNÝ strašidelný dům nevypadá strašidelně. Pokud ano, jste na špatné adrese.)
V kuchyni voní káva. Oknem proudí ze zahrady svěží vzduch. Stěny jsou žlutě natřené.
Poslouchám rozhovor jen zpola. Vyděšená rodina. Kroky uprostřed noci. Zhasínající lampy. Nic zajímavého.
Na ruku s perem padne stín a v zorném poli se objeví ruka s hrnkem.
"Děkuji," usmívám se.
"JÁ děkuji," zaskřípe cizí hlas.
Ruka je promodralá. Perfektně, dokonale mrtvá. Luskne prsty. A všechno světlo zmizí.

Avengers byli seriózní.

To si aspoň veřejnost myslela.

Ovšem skutečnost vypadala úplně jinak.

Bruce se pravidelně rozčílil a jako Hulk rozmlátil vše kolem sebe.

Hawkeye prolézal všechno možné, ale většinu času ho načapali, jak dřepí na skříni.

Natasha svým kolegům z týmu vyhrožovala, že na nich bude trénovat střelbu. Jediný Tony si myslel, že žertuje.

Thor se bavil tím, že umisťoval Mjolnir všude tam, kde překážel a nikdo ho nemohl zvednout.

Tony se neustále pokoušel Stevea přivést do rozpaků - tak, že s ním flirtoval.

A Steve? Steve se rozhodl, že i když je jejich dům plný nerozumu, stejnak by neměnil.

"Cítíš to?" zeptal se mistr a jeho hlas se nesl tmavou prodejnou elektra.
Odpověď však nepřicházela.
Jen sílící drobné pískání plnilo vzduch.
Mistr zlovec se podrbal v uchu.
"Tak cítíš to?"
Nic. Učeň stál kousek za ním, oči v sloup a z otevřených úst mu vytékala slina.
"Sakra," prohodil mistr sám k sobě. "Mikromozkovlnky!"
Rychle si nacpal do uší zbytky voskových svíček, které vyhrabal z kapes.
V tom se ozvala rána a zašlehaly modré blesky.
Do uličky na druhém konci obchodu se vevalila obrovská koule slepená z desítek mikrovlnek. Zarachotila a šlehla modrým bleskem po zlovci.
"Teď teprve začíná sranda!"