DMD č. 1. pro 1. 4. 2022. Téma: Po hlavě

„Žárlím,“ svěří se Daniel Šťastný-Neduha Vilémovi krátce poté, co se z novo- stává už jen manželem, „přirozeně. Vzhledem k mé indispozici mě může akorát tak pohladit po hlavě. Rád se dívám, což o to, i ruku k dílu bych přiložil, vrací se však domů unavená a uspokojená.“
„Myslíš jako…“
„Nemyslím, vím,“ mávne rukou muž na vozíčku, „čert to vem. Počítal jsem s tím, nejsem padlý na hlavu. Ale když cítím, jak jí překážím, přemýšlím, proč si mě vlastně vzala.“
„Protože tě miluje, příteli!“ povzbuzuje Vilém.
„Anebo taky ne,“ tká trpce trpící, „zjistil jsem, že se přihlásila do programu Dahua Serpense.“

Úzko, úzko je v útrobách, únava v údech, ukryt čeká na úsvit, úlisnou to úlevu.
Za kuropění sebere kuráž, ale s křížkem po funuse; s každou prováhanou vteřinou vzdaluje se volbě, co víc: život, ten jediný, co má, nebo životy, které mu nepatří.
Ale – velí sebezáchova – co má dělat? Křičet, aby umlčen, bojovat, aby zabit, utíkat, aby doběhnut? Nic z toho přeci nedokáže varovat sousedy v obkličované vesnici!
Bránil by se, seč by mu síly stačily, ale ochromen hrůzou, když překvapen zezadu: krve v něm navzdory dořezáno.

Po hlavě hrneme se do slzavého údolí, zuby nehty se bráníme vydat dál.

Dveře kanceláře se otevřely, a vstoupil ministr s úsměvem na rtech.

"Proč tak zvesela, mohu-li se zeptat, pane ministře?" otázal se Humphrey.

"Je krásné ráno, přes víkend jsem zvládnul projít všechny vaše krabice, a premiér mě dnes pozval na skleničku. A to všechno proto, že jsem se rozhodl změnit životní filozofii. Už žádné váhání a bázlivé rozhodování. Od teď se do všeho budu vrhat po hlavě, rovnýma nohama."

"Buď se můžete vrhat po hlavě, nebo rovnýma nohama, obojí nejde," upozornil ho Bernard, ale Hacker už zmizel v pracovně.

"Možná jde," pronesl po chvíli zamyšleně Humphrey. "Třeba překotný porod koncem pánevním."

"Víš o tom, že jsi fakt kus?"
Zálibně si ji prohlížel, jak se natahuje přes parapet a vyhlíží do zahrady. Vypadalo to, že kdyby mohla, snad by se vrhla po hlavě mezi narcisky. Do okna svítilo slunce a zalévalo místnost studeným světlem, dopadalo na ni i na něj a kreslilo na stěny pokoje divoké obrázky. Přicházelo jaro, teď už o tom nebylo pochyb.
Natáhl ruku a něžně si ji pootočil směrem k sobě.
Zdálo se mu, jako kdyby se zachvěla v závanu jeho dechu.
"Musím ti to říkat častěji. To abys o sobě neměla pochyb."
Pilea peperomioides se spokojeně zazelenala.

27. březen - takové obyčejné datum.

1966 - Jdu do toho (neděle v pět ráno se mi líbí)
1977 - Už jedenáct (asi mi začínají růst prsa)
1983 - Sedmnáct (nechápu, proč jsou dospělí takoví pruďáci)
1988 - Dvacet dva (před půl rokem se změnil svět, jsem máma)
1994 - Dvacet osm (dva kluky a jsem sama, odešel jinam)
2005 - Třicet devět (kluci, ten nejlepší manžel, barák, svět je zase fajn)
2011 - Čtyřicet pět (slavíme, to bude jízda)
2016 - Padesát (žijeme jen jednou a padesátka je prý nová třicítka)
2022 - Padesát šest (manžel - stejný, kluci - dospělí, vnuci - tři)

Pořád já, pořád stejná, po hlavě do života.

Wei Wuxian otevřel oči. Okamžitě tohoto rozhodnutí litoval, rozbolela ho hlava. Zvedl ruku, že si místo promne. Cítil něco pevně utaženého kolem čela. Že by obvaz?

Jeho ruka ovšem nikdy k cíli nedorazila. Někdo ji zachytil uprostřed cesty.

Wei Wuxian zaostřil a uvědomil si, že to je Lan Zhan. V jeho očích byla starost.

„Wei Yingu, jak se cítíš?“ zeptal se.

Wei Wuxian nikdy nedostal možnost odpovědět. Místností se rozezněl hubující hlas Lan Qirena: „Wei Wuxiane, proč se musíš do všeho vždycky vrhat po hlavě? Lékaři kvůli tobě celou moc nespali!“

Lan Qiren měl kruhy pod očima. Jen doktoři nespali?

Marilla spráskla ruce a vzhĺédla k Bohu všemohoucímu.
"Anne Shirley-Cuthbertová, co jsi to u všech svatých zase vyvedla?"
Anne stála uprostřed kuchyně, od hlavy k botám zasypaná moukou, a zbytek místnosti vypadal, jako by se jí prohnal uragán.
"Ach, Marilo, je mi to tak líto. Chtěla jsem tebe a Mathewa překvapit koláčem, ale první těsto se nepovedlo, potom jsem druhý koláč spálila a pak došla mouka, tak jsem šla hledat novou, ale nedosáhla jsem na horní polici, tak jsem šla pro stoličku a rozlila mléko..." Anne plakajíc chrlila slova ještě rychleji než činy.
"Příště přemýslej," řekla Marilla a potlačovala smích.

"Tak Nováku, narýsuj na tabuli kružnici o poloměru 45 cm," zřetelně artikuloval kantor.
Spolužák odměřil požadovanou délku a odhodlaně zabodl hrot do tabule. Potom uchopil každou rukou jedno rameno kružítka. Snažil se splnit požadovaný úkol. Jenže místo kružnice vznikalo spíš ozubené kolo.
"Nováku, jak držíš to kružítko?" rozčiloval se učitel. "Vem ho za hlavu."
Honza se nechápavě podíval na vyučujícího, zda pokyn myslí vážně.
"Na co čekáš. Vem ho za hlavu!" křičel.
Honza tedy zavěsil kružítko za hlavu. Připomínal vězně s hlavou v kládě.
Učitel ztratil řeč. Po dramatické pauze konsternovaně prohlásil: "Ty bys zasloužil dostat tím kružítkem po hlavě."

Cvak.

"Vidím, žes smrt manželky zvládl."
"Jistě, je třeba žít dál."
"Ještě se napijeme."
"Už mi to pití leze do hlavy, pomalu nevím, co mluvím."
"Dědictví tě jistě utěší, všichni víme, jak byl tvůj tchán bohatý."
"Právě proto jsem si ji vzal. Tchán na ni přepsal většinu majetku."
"Většinu? To se tedy vyplatilo."
"Ovšem toho přemáhání... Dost se mi hnusila."
"Nikdy jsem tě neslyšel takhle mluvit."
"To byl... velice výhodný sňatek. Těch prachů..."
"Hlavně nezakopni."
"N-neboj. Ona taky nezakopla."
"Cože? Přece jí ujela noha, hlavou spadla na kohoutek..."
"Ale před kohoutkem jsem ji po hlavě praštil já."

Cvak. Konec nahrávání.

„Jak moc nešikovný bych měl být, pane?“
„Nebojte se toho. Musíte působit neohrabaně, bezbranně a roztomile jako sotva narozené hříbě. Pojďte, podíváme se znovu na ten plánek.“

Dobrá, tohle bude první zkouška. Předstírat nešikovnost musí být podobné jako hrát opilého. Pokud nemáte zkušenosti, prostě si to odkrokujte.

Agent FBI vykročí, zakopne o vlastní nohu a zřítí se svému šéfovi do náruče. Kávou ho polije spíš mimochodem.
„Nějak takhle, pane?“ zeptá se o zlomek vyšším hlasem a zamává řasami.
„Přesně takhle,“ zasípá J. Edgar Hoover spokojeně. Nadšení pana „Greena“ pro roli volavky je příslibem úspěchu. Jemu zbývá najít matčinu starou kuchařku.