DMD č. 1. pro 1. 4. 2022. Téma: Po hlavě

„Nebudeme to opakovat víckrát, rozdělte se!“ tón hlasu naznačoval, že jejich nervy jsou přepjaté k prasknutí. Ačkoli byli ozbrojení, prohrávali boj o moc. Chlapci se ani nehnuli.
„Můžete si za to sami!“
Hořký a ponížený vztek teď už nic nezadržovalo a ozbrojenci zaútočili.
A vlastně mají pravdu, napadlo ho letmo, když udělal krok před svého mladšího spolužáka, aby ho klesaje na zem zakryl vlastním tělem. Ježíš si za to také mohl sám. Cítil, jak mu po hlavě stéká krev, a byl najednou sobecky rád, že k nebeské bráně nepůjde sám. Že v případě seminaristů se Hutuy a Tutsie oddělit nepodařilo.

Zavolali večer, uprostřed týdne, zrovna když střídal dovolenou za magickou stráž v Hodoníně.
"Uvolnilo se pro vás místo, potřebujeme vás prakticky ihned. Kdy se sem můžete dostat?"
Nejdřív v pondělí, sakra...
"Inu, hlaste se v pondělí na osobním oddělení." Cvak.

Nemohl dospat. Konečně! A rovnou kriminálka! Zchladili ho hned na začátku.
"Budete pracovat s kapitánem Tichou. Pokud vydržíte, hodně se od ní naučíte. Ale pozor, do všeho se vrhá po hlavě, nebere si servítky, hodně riskuje. Hlavně zdraví svých kolegů."
Jenže on by pro to místo šel do pekla. Při pohledu na Tichou si pomyslel, že to možná i udělal.

Když se holka z města bláznivě zamiluje do farmáře, skočí do nového života rovnýma nohama. Nebo po hlavě. Záleží, zda preferujete rozseklé čelo nebo naražené paty.
Začne kydat, jezdit traktorem, honit krávy po pastvinách a brzy zvládne i porod telete.
Časem samozřejmě růžové brýle spadnou, protože jít do chlíva i na Štědrý večer, to není zrovna lákavá představa slavnostního dne. Také dovolené je jako šafránu. A když celé dopoledne taháte z rybníka promočený balík slámy, který se nedopatřením zakutálel, máte chuť do toho hodit vidle.
Ale v této fázi už farmářka miluje svého farmáře natolik, že stejně není cesty zpět.

"Z bezpečnostních důvodů se prosím nedotýkejte neznámé flóry," řeklo jsem neutrálně, když výzkumník začal píchat prstem do červené květiny. Muž mi nevěnoval pozornost. Debil jeden.
"Tento postup se nedoporučuje." Výzkumník začal čichat ke květu. Rudé okvětní lístky se po jemném dotyku uzavřely. Občas mi bylo záhadou, jak lidé vůbec přežili až do teď, s jejich tendencí vrhat se do nebezpečí-
Po hlavě. Květina se znovu otevřela a samozřejmě šla po nejzranitelnějším místě lidského těla.
Nepočítala s reakcí rychlejší, než jakýkoliv živý organismus. Místo šťavnaté lebky dostala do spárů kov a horko.
"Prosím nedotýkejte se flóry." Na nic nešahej, ty pitomče!

Pořád nohy dole. Denně mi dupe po... no, ne tak docela po močáku.

Povedlo se ho trochu pošťouchnout, asi. Doktor tvrdí, že je tam v perfektní sklapovačce, patičky až za ušima, zadkem dolů. Na obrat už prý nemá moc času.

Internety tvrdí (h)různé věci.

Lehce panikařím. Jsem posera, zvažuju pro i proti případného operativního řešení.

Kolektiv laskavých Matek™ na všemožných komunikačních kanálech nabízí uklidnění. Jedna i odkaz na sadu roztodivných cviků pro otočení. Zkusím to jednou.

Kope všude a pořád.

Sonda míří tam, kam si přes pupik už nevidím.
"Tady máme hlavičku."

Hurá! A už tak, pro všechny bohy, zůstaň!

Vír barev a veselí. Křehké víly v mušelínu. Tváře brunátné těžkým vínem. Admirál Farrel se rozhlédl po všeobecném hemžení. V hloučku chichotajících se dívek zahlédl vysokou postavu.
“Tome, bavíte se dobře?”
“Pane?”
“Neviděl jste někde Doyleovou?”
“Naposledy se pokoušela uniknout ze spárů jedné z vašich hovoruchtivých přítelkyň. Slíbil jsem, že ji přivedu. Ne že ji tu udržím.”

Našel ji na jednom z balkonů.
“Řekl bych, že někdo kdo se s malou fregatou vrhá po hlavě vstříc přesile, se nezalekne jednoho bálu.”
“Z toho, že mou přítomnost jste si přímo vyžádal, soudím, že s dovolenou se můžu rozloučit, pane” ušklíbla se.

Zpomalil, když uviděl dobře známé dveře. Nevěděl, co si myslel, když sem okamžitě vyrazil, ale nedokázal se ovládnout. Ve chvíli, kdy se dozvěděl, že se Severus Snape probudil, se okamžitě přemístil ke Svatému Mungovi. A teď stál přede dveřmi jeho pokoje a nevěděl co dál.

Chodil sem často, ale to jeho profesor hluboce spal. Bylo snadné sedět vedle jeho postele a tiše ho sledovat. Ale teď…

Bude mě chtít vůbec vidět? pomyslel si nervózně a otřel si zpocené dlaně o hábit.

Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Jdi do toho, nějak to dopadne, pomyslel si a odhodlaně vkročil do dveří.

Jestli svět spadne po hlavě
střemhlav rovnou na nás,
pak nejsme ztracení
je přece z hedvábí.

Jestli je svět hedvábí,
pak já jsem vlna,
měkká
a nepřístupná.

Jestli je svět z motýlů,
pak nechci jeho plutí žít.
Hmyz předstírajíc
že je něco víc.
Stačí pár barev použít
všechno získá nový svit.
Pak já chci vlastní plutí mít.
Čistě mé, bezbarvé.

Až dojdou všechny larvy,
zmizí i ... barvy.
Slunce zakrytý, v těle a duši zima
touhy zabitý.
Zbyla pouze vlna.
A plutí světa se V L N Í.

Já budu s ovcemi na jedné vlně
nedoraz a po hlavě si žít.

Když se probudil, pokoj zalévalo sluníčko. Po blankytně modrém nebi se proháněli beránci a vítr mu cuchal vlasy. Zkrátka bylo krásné ráno, jako stvořené pro koupel v místní nádrži.
Jen v plavkách mu sice bylo trochu chladno, ale je přece otužilec, to musí zvládnout. Vylezl na skokanskou věž, protáhl se a rozhlédl po okolí. Opravdu nádherné ráno. Sklonil se, zhoupl na špičkách a s odrazem skočil šipku. Ještě cestou dolů stihl několik vrutů.
Dole na něj však čekalo překvapení - pořádná vrstva ledu.
Zároveň se zvukem drcených obratlů mu hlavou prolétla myšlenka, že půlka ledna je přeci jen na koupání brzy.

„Nemá to smysl, magoři,“ pronesl jsem psychopaticky nezúčastněným hlasem a otevřel další plechovku, zatímco moje posádka rozebírala systémové panely ve snaze přijít na řešení.

V odpověď na moje konstatování se ozvala další dávka koncentrované hysterie.

„Já tady nechcípnu, slyšíš?! Nechcípnu!“

Pokrčil jsem rameny. Objetí náruče matičky Země nás čekalo za pár minut a já měl v úmyslu si je vychutnat.

Napolohoval jsem sedadlo a pohodlně se rozvalil. Když nikoho nemáte, znamená to mimo jiné i to, že před koncem můžete být sobečtí bez výčitek svědomí...

„Naposledy?“ Vyrušila mě z rozjímání Agnieszka nesnesitelně vážným tónem.

Slušelo jí to.

Usmál jsem se.