DMD č. 12. pro 12. 4. 2022. Téma: Zrzavec

Celé to vlastně můžeme pokládat za nehodu. Hodit kamenem po strace není nic zásadního, tihle pověrčiví venkovští troubové se nad tím ani nezamyslí. Vůbec je nenapadne, že straka vůbec nemusí být strakou. Beztak to byl pitomý nápad, půjčovat si tuhle podobu - ta modřina na rameni bude bolet pěkně dlouho. Být zkušený, všemi mastmi mazaný trickster ještě neznamená, že jste nezranitelní.
Polobůh se zašklebí, poškrábe na čerstvé podlitině, vrhne do nočního vzduchu pečlivě odměřenou špetku magie a zmizí.
Ve skutečnosti se docela baví.
Protože neuplyne ani rok, a všechny děti v téhle vesnici se narodí zrzavé. A budou mluvit plynulou inslandštinou.

Donna se smála, až jí tekly slzy.
"Vypadáš jako mrkev," zvládla ze sebe vydat mezi nádechy.
Doctor se nesmál, naopak nasadil výraz týraného štěněte. Barva na vlasy měla očividně vlastní hlavu.
"Vzdávám to, nikdy nebudu zrzavý. A přitom ta krabička s barvou vypadala tak slibně," povzdechl si.
"Nechápu, o co ti jde, já jsem zrzavá a dala bych cokoliv, abych nebyla. Ty pošklebky, jestli nám včera zase tekla rezavá voda, pff."
"Vlastně mám dojem, že jednou už jsem trochu ryšavý byl. Ale nejsem si jistý, viděl jsem jen svoje staré fotografie a dost záleží na tom, před jakým pózuju pozadím."

Většina kluků prý touží po sexu se zrzkou. A většina holek prý netouží po sexu se zrzkem. Rezavá střecha, vlhký sklep…? Dobře, chápu. Bohužel moje zkušenost se zrzkem (říkejme mu Zízí) byla velice specifická.

Zízí mi dal k narozeninám jedinečný dárek: stryptýz. Svůj. Pocit, když ležíte na posteli a před vámi se na tóny Lady Gaga svíjí bledý kluk se zrzavými chlupy (ano, všude) snažíc se vysvléct z ponožek a trenek, je k nezaplacení. A k tomu vlhkému sklepu: celý se u toho potíral jahodovým lubrikačním gelem, který na rezavých chlupech nepěkně zasychal. Připravoval skluznou plochu k cestě za vyvrcholením.

Nero se hodně změnil, ještě nedávno spřádal plány o lidovém povstání, proskripcích a loajálních legiích někde na východě.
Teď ale bylo všechno jinak, Neronovy ruce se třásly, hodně pil a vycmrndané víno smývalo z vousů barvu, jež měla zakrýt nenáviděné jméno Ahenobarbus, Rudovous.
I bývalí přátelé postupně mizeli. Někteří s omluvami, jiní s výmluvami a většina tajně.
"Jaký to umělec ve mě hyne," řekl Nero zastřeným hlasem a utřel si z brady víno s posledními zbytky barvy.
Na dlážděné silnici zaklapala kopyta.
"Jen ty jsi zůstal věrný, Faone," řekl k propuštěnci a podal mu meč, "A teď mi ukaž jak."

To je zajímavé,“ pronesl Tomáš. „Ten Ozzák se nějak civilizuje. Dnes správcové dokonce podržel dveře.“
„To dělá přece pořád!“ na to Iva.
„No jo, ale dnes je i otevřel. Že by na něj zase šlo jaro? Taky trochu slintal.“ Znejistěl. „Správcová … proboha … musíme ihned do krytu!“
„Jaro sotva,“ ujistila ho. „Venku je mínus deset.“
„Tak co se děje?“
„Myslím, že vím. Pamatuješ, jak jsme museli z knihovny vyřadit Lišku Ryšku, Dobrodružství veverky Zrzečky, Zrzavého Orma, a z Sherlocka Holmese vytrhnout Spolek Ryšavců? Jasný Pavlovův reflex. Nemá správcová nový přeliv? A nenosí takovou tu tlustou bílou čepici? Prostě mu připomíná pivo.“

Než ho poprvé spatřila, tvrdili jí, že je to muž urostlý, světlých oči a plavých vlasů. Samozřejmě věděla, že rozhodující je politická síla, ale stejně doufala, že by svého budoucího chotě mohla milovat.
V Budíně na ni čekalo zklamání. Sedmnáctiletý ženich byl samá ruka, samá noha, tvář měl ošlehanou sluncem, oči buličí a, milostivá Panno, vlasy jako liščí kožich.
Naštěstí byli oba snoubenci bystré mysli a totožných zálib.
Marie se stala ozdobou rytířských turnajů i zdatnou společnicí při honech. Zikmund skvěle sekundoval při diskuzích a stál jí pevně po boku, když hájili uherské zájmy.
Když zemřela, zlomilo mu to srdce.

Berek seběhl k potůčku a s hvízdáním začal vybalovat holení. Zrcátko, krém, břitva... poručík horečnatě prohrabával tašku. Břitva nic, nůž nic. Nezbývalo než jít poprosit Mimase.
"Já tu taky nic nemám!"
"A co máme?"
"Lightsaber a blaster."
"To je na nic"
"Tak se oholíš, až se vrátíme na základnu a... aha."
"Jo. Aha."
"Stejně by to měla vědět."
"Bude se mi smát!"
"Ále houby."
Nesmála. Když se Berek po čtrnácti dnech připlížil do tábora zrzavý jako skundská liška v létě, neřekla ani slovo. Až po létech dala najevo, že si všimla neobvyklé barvy poručíkových vlasů, a to poměrně neškodnou přezdívkou.

Ani nevěděl jak, ale nakonec si našetřil na auto.
No. Auto byl trochu honosný název pro prorezlou hromadu plechu, kterou evidentně někdo svařil ze dvou různých kusů, a která zatáčela tak ztěžka, že měl po prvních dnech namožené ruce až k ramenům.
Ale na tom nesešlo. On taky nebyl zrovna policejní ideál. Oba teprve dorůstali do toho, čím se měli stát, s novými díly, novou hodností, s občasnými karamboly na obou stranách. Nejlepší auto na světě pro vládce celého Manchesteru.
Navěky, nezničitelná, neporazitelná…

Dokud nepřišel den, kdy se jí musel vzdát.

Ale takový ho čeká u všeho a u všech.

Do Aberforthova podniku moc dam nechodilo. A tahle navíc byla kus! Měla oči jako švestky, rusé copy se rozverně vlnily přes bujná ňadra a boky byly tak oblé, že dostal chuť ji za ně popadnout hned mezi dveřmi.
"Co to bude?" optal se a přeleštil stůl utěrkou.
"Pivo," řekla.
Hergot! A ještě pije pivo!
"Máme Zrzavec dvanáctku," zazubil se. "Za studena chmelenej."
Kývla. Naklopila do sebe pintu a otřela si ústa.
"Dneska mě ty moje růžičky tak naprdly, že si snad dám panáka," oznámila.
"Helejte, nejste vy učitelka bylinkářství?"
Se zájmem se mu zahleděla do očí. "Jak jste to poznal?"

Toho večera byla sova velmi nenaložená.
Zase červíci, zajímalo Ledňáčka.
"Kdeže červi, veverka, hú hú, já nebohá. Nastěhovala se do vedlejší dutiny a celý den běhá jako splašená sem a tam. Když nepobíhá, tak zuřivě chroupe ořechy a mlaská. Už tři dny jsem nespala, hú hú," postěžovala si a pak se rozloučila a zmizela do soumraku.
Za rozbřesku Ledňáček zdvořile zaklepal na veverčí dutinu.
"Čo chceš?" vylezla zrzavá ušiska. Ledňáček zazpíval píseň o sovím trápení a pak ukázal na nedaleký smrk.
Veverčák se zahleděl svýma krátkozrakýma očima. "Větčí a lepčí, víč ořechů." Jeho huňatý ohon se mihl vzduchem a zmizel.