DMD č. 12. pro 12. 4. 2022. Téma: Zrzavec

Kapitán Jack Harkness už zažil mnoho věcí. Přesto ho překvapilo, když se před ním zhmotnila TARDIS a Doktor z ní nadšeně vyběhl.

"Jacku? Konečně se to stalo!"

"Doktore? Jsi v pořádku?"

"Ale jistě!" Doktor se culil jako měsíček. "Podívej se... víš, co je na mně jinak?"

"Máš zrzavé vlasy?"

"Ano! Konečně je ze mě zrzek! Nikdy jsem nebyl zrzavý."

"A vypadáš skvěle," mrkl na něj Jack.

K jeho překvapení na něj Doktor také mrkl. "Zdá se, že nové vlasy nejsou jediná změna. Tvoje flirtování už mi nevadí."

"Jenom nevadí?" troufl si doufat Jack.

Místo odpovědi ho Doktor přitáhl k sobě.

Sedí u stolu, před sebou otevřenou účetní knihu. Počítá, ale pořád se nemůže dopočítat. V kamnech tiše praská. Obrovský zrzavý kocour vstane ze svého pelechu a zvolna přejde k ní. Jitka zívne, zadívá se z okna. Je už úplná tma, však slepice zavírala nejméně před hodinou. Znovu se skloní nad svou prací. Položky a čísla jí tančí před očima: cihly... 5 slepic... dřevo na stavbu... 1 kohout... dřevo do kamen... mouka... zaplatit daně! Podrážděně zamručí a rázně knihu zaklapne. Však zítra je taky den. Jen, co oheň dohoří, půjde spát. Kocour jí drkne do ruky: Nemysli, radši si všímej mě!

Scéna v kuchyni. Na stole pozitivní těhotenský test, u stolu vytočená matka a plačící dcera.
„Sotva dokončíš školu a teď tohle! Můžeš mi prosím tě aspoň říct, kdo je otec?“
„Jme-nu-je se Will,“ štkala.
„A dál?“
„Ne-e-e-vím,“ štkala víc.
Matka dala obličej do dlaní. Třením očních bulv se snažila vyrovnat s ranami osudu.
„A co o něm víš?“ zeptala se, když dcera přestala s nejagresivnější dávkou pláče.
„Je zrzavý a má tetování.“
„Kolotočář,“ zhodnotila odevzdaně. Samozřejmě. Horší už to být…
„Říkal, že je kouzelník,“ špitla dcera.
„Kouzel… Takže feťák. Já tě snad uškrtím a pak se dojdu oběsit. Zrzavec zatracená!“

Narozen v zámožné rodině, přesto však nespokojený. Nevěděl, kam patří. Stále plnější nenávisti. Pro jistotu ke všem.
Vědomosti nabyté studiem dal do služeb své nenávisti. Stále nevěděl, kam patří. Nepatřil k nikomu a nikam.
Objevil filozofii, která ho přivedla mezi stejně smýšlející. Nezáleželo na původu, národnosti nebo vyznání. Všechny stmelovala stejná myšlenka. Konečně se našel. Jeho hvězda začala stoupat.
Svržení nenáviděného imperátora bez jeho účasti ho zaskočilo. Vybaven penězi od nepřátelského státu se vrátil domů a nastolil pořádek podle svého. Postupoval tvrdě, bez slitování.
Po jeho smrti si mnozí oddechli. Předčasně.
Po zrzavém zakomplexovaném skřetovi přišel diktátor mnohem horší. Stalin.

Hermiona si nemohla zvířátko vynachválit, Ron mu nemohl přijít na jméno, Harry si zachovával neutralitu. Kocour s pomuchlaným obličejem byl víc než aktivní. Neustále někde šmejdil, po něčem lezl, kamsi strkal čumák. Zuřivý zrzavec měl políčeno na zvlášť odpornou krysu. Spala blízko jeho brlohu a byla nedotknutelná. Kočičáka to přivádělo k šílenství. Hlodavec znal chodby hradu lépe než studenti. Bylo nemožné ho dostihnout. Až jednou. Kocour ho pronásledoval, skočil za ním na stůl, až to zapraštělo. Strhl drzou krysu na zem, nacenil tesáky… a ona švihla pacičkami do vzduchu, zničehonic se zvířil prach a Křivonožku na okamžik oslepil. Byla pryč.

U vchodu do školy je seznam tříd, kde se která nachází. Všechny první ročníky jsou ve třetím patře. Pravda, budova má patra jenom dvě, ale proč by třídy nemohly být v půdních prostorách, že ano?
Fakticky bylo nutno projít přízemím do budovy sousední základky a vystoupat do jejího třetího patra. Což netuší nikdo vyjma absolventů oné základky.
Třídní profesor přichází, uvítání začíná. Když tu se ve dveřích zjevuje zrzavec.
"Jdete pozdě, jinochu!"
"Já jsem to nemohl najít."
"O to máte chodit dříve, když máte špatné orientační schopnosti. Sedněte si sem," směruje profesor zrzouna do volné první lavice hned před katedrou.

Byla to možnost se blýsknout.
Waltr zajistil místo v mléčňáku na Svoboďáku. "Tam chodí všichni, víte." halekal na celou třídu.
"Holky, vezmeme si řízy. A ramena ven. Však jsme mladý." plánovala Maruška.
"Martino, ty nás učešeš."
"A my kluci?"
"Hodíte si to přes rameno, no..."
Celá třída hučela radostným plánováním.
"Děcka, děcka,..." vytáhla triumf Janina "Jurečka nám to udělá v barvě, za cenu černobílý."
Otevřely se dveře. Pusy zůstaly dokořán, oči vytřeštěné. Ve dveřích jsem stála já.
"Co jsi to, proboha!"
Do světa zářila má liščí hlava s každým slunečním paprskem víc a víc.
Sázka je sázka.
Fotky byly černobílé.

„Vaše císařská milosti!“ velitel posádky Pražského hradu polekaně pokleknul. Nikdy si zcela neuvykl, že se císař často zjevoval jakoby odnikud, ale ne nadarmo mu i jeho lidé potají přezdívali Liška.
„Až zítra začne útok, napadneš se svými muži malostranskou mosteckou věž a dům saského vévody. Kacíři nesmí vědět, kam se dřív podít!“ Rozkázal a jak přišel, tak odešel.

Do tábora u Nového hradu trvala cesta Stínem déle než koňmo, ale za námahu to stálo. Ještě večer poslal posly s falešnými rozkazy, věděl, že je husité zadrží a přeskupí se podle nich.

Nazítří císařští hladce vyhráli.

Bleys měl Benediktovy doktríny rád.

Na křižovatce světů je věž spletená z větví živého stromu a v ní zavřená liška.
Na větvích sedí vrány a smějí se rusovlásce, uvězněné za to, že se dala člověku.
Z lesa vyjel rytíř, jeho zbroj tam, kde ji nekryje kabátec beze znaku, pokrývají flíčky rzi. Seskočil z koně a zdvihnutím hledí osvobodil houštinu ryšavých vousů.
Rohatý Král fae přikázal Zemi uvěznit neposlušnou dceru, ale v muži bouří krev, která má vládnout této zemi a jeho paže rozhrnují zdi věže, jako by byly jen vrbovým proutím.
Rytíř něžně pomohl rusé elfce do sedla.
„Otec umírá, pojedeme se s ním rozloučit.“

Když mě otec se slavnostním výrazem postrkoval směrem na zahradu, připadal jsem si jako ve snu. Nové kolo! Oni mi ho vážně pořídili! Málokdy dostanu, co doopravdy chci. Tetelil jsem se blahem. Dokud...
"To jako vážně?" pokusil jsem se potlačit skřípění hlasu. Pohled na skládačku, která jako by vypadla z výstavy 'Úžasný svět koroze', mě připravil o všechna slova a sny naráz.
"Samozřejmě, synu. Však sis to zasloužil," pravil otec, hrdě mě poplácal a taktně se vzdálil, aby nebyl svědkem toho, co patrně považoval za slzy štěstí.
Asi jsem měl specifikovat, že tím novým kolem jsem nemyslel "nové pro mě".