DMD č. 16. pro 16. 4. 2022. Téma: A není to málo?

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či predsedu nevidíš. Novú ovcu má doviezť, keď tie staré do Česka emigrovali.
- Jarík môj, a len jednu? Veď sme tu vždycky, čo si pamätám, dve mávali.
- No, na pamäť by som sa po toľkej slivovici veľmô nespoliehal. Ale pravdu máš, dve sme zvykli mať. Ale teraz predseda hovoril, že iba jednu kúpi. Ale neboj sa, Leták som mu do schránky strčil a keď uvidí akciu jedna plus jedna zdarma, tak nám dve kúpi, aj keby to za dvojnásobnú cenu bolo.

„Měla by ses víc otužovat, drahá.“
„Venku je nula, studenější po mně nemůžeš chtít, už tohle je příšerné!“
„Ale není to málo?“
...
„Á, nesnáším tě!“
„Já vím,“ odpoví karma.

„Tak a dost, jsi na netu od rána, to by stačilo.“
„Mám online poradu, teď se nemůžeš seknout.“
„Ber to jako odvykačku. Navíc je vás připojených šest, jsem vyřízená.“
„Já. Mám. Poradu!“

„Jsem zmrzlá, nemůžeš zatopit?“
„Ruským plynem?“ zakřičí topení. „Co blbneš, to je neetický! Si jdi zacvičit.“

„Musíš se soustředit, netříštit pozornost.“
„Zvládnu se soustředit na tři plotýnky, jsem ženská.“
„Dneska prostě víc jak dvě fungovat nebudou. Se stim smiř.“

Chceš plnit svou danou roli
Alespoň za něco stát
Vrhneš se po čemkoli
Co bude tak akorát

V sobě máš obraz Boží
Však slabé tělo i mysl
Všechno do toho vložíš
Bude to však mít smysl?

Ať se pokoušíš sebevíc
Nikdy to nebude dost
Dostatečné není nic
Než pravá dokonalost

Podívej se kolem sebe
Jsi jenom zklamání
Úspěch přec nepadá z nebe
Tak kdo tě zachrání?

Už klesáš únavou
A dochází ti víra
Výčitky pod hlavou
A v srdci zeje díra

I když se svět mračí
Někdy můžeš jen být
A věř mi, ono to stačí
Dýchat a prostě žít

K desátému výročí svatby si farmář s farmářkou nadělili krásná trička, kde byl komiksově shrnutý jejich vztah. Začátek chození, svatba, první dítě, druhé, třetí a celá rodinka pohromadě. S heslem Stále spolu, stále šťastní.
Někteří rýpalové prohlašovali, že na tričku je ještě dost místa pro další děti.
Odpověď měli nacvičenou: "Jestli pro nás nemá Pán Bůh nějaké překvapení, tak jsme všichni."

Po několika dalších letech ležela farmářka na lehátku u lékaře a nevěřícně koukala na fazolku na monitoru ultrazvuku.
Běželo jí hlavou, že to přece není možné. Ale milovala ho hned.

"Tak tři děti pro nás asi byly málo. PŘEKVAPENÍ!"

Ledňáčkové si namlouvají družky zpěvem a ukázkou letecké akrobacie. Když je ruka v rukávu, tedy v tomto případě spíš křídlo v křídle, spojí se oba partneři v symbiotickém tanci nad hladinou. Energie pulzující od jednoho k druhému zůstává u rybníka patrná ještě dlouho poté, co tanec skončil.
Oba ledňáčci v noře do lůžka z peří a rybích kůstek uloží snůšku. Vajíčka jsou v bezpečí a nastávající rodiče si mohou užít krátké líbánky. U Tatínka a Maminky dlelo šest vajíček. Často je pozorovali, aby nepropásli první okamžiky v životě svých potomků. Ale v okamžik O se vyklubalo jenom jedno jediné ptáče.

"Asi ti vyšší moc říká, že máš Scholastice kupovat kytky častěji. Že je to málo kupovat je jenom o narozeninách," rozumuje Tadeáš.
"Kdybys nekecal, řekni upřímně, kdy jsi ty dal naposled Timee kytku jen tak?" oponuje Lev.
"Hmm, to snad bylo ještě za svobodna," přiznává Tadeáš.
"Ani já kytky Vincencii nekupuju zrovna běžně," podpoří Lva Jimram.
"Myslím, že kdybych přinesl kytku bez nějaké příležitosti, Scholastika by hned dumala, co si chci žehlit za malér," uvažuje Lev.
"Vincencie jakbysmet," potvrdí Jimram.
"Ale stejně bychom se mohli snažit dělat těm našim ženským radost co nejčastěji," praví Tadeáš.
"Pravdu máš, Tadeáši," odvětí Lev.

Na nádraží Františka Josefa bylo živo, ostatně jako vždycky kolem poledního. Poněkud nesourodá čtveřice právě do jednoho z vagonů nakládala krom objemných zavazadel i lyže, sáně, kytaru a míč.
"Ty, náčelníku?"
"Co je?"
"Určitě toho jídla máme dost?"
"Samozřejmě. Všechno jsem pečlivě propočítal."
"Já jenom, že je to dlouhá štreka, a sám jsi říkal, že na točně žádný občerstvení není. Tak jsem řek bratránkovi, aby nám k vlaku přines výslužku ze zabíjačky."
"Hele, Frištenský, všichni oceňujeme tvoji iniciativu, ale ty jsi tu jen jako potah, ty nemáš co myslet. Tak přestaň zpochybňovat mé výpočty a táhni si radši zkoušet popruhy."

„Jedu do Mali.“
„Co prosím?“
„Volala mi Marie. Chybí jim chirurgové.“
„A?“
„Mají tam stovky raněných. Potřebujou posily.“
„Takže stačí zavolat a ty odjedeš?“
„Mám zkušenosti a platný očkování.“
„Aha.“
„Tři tejdny, měsíc nanejvejš.“
„V otevřené válce.“
„Jsme nestranný.“
„To si napiš na čelo, až na tebe poletí raketa.“
„Budu v pohodě.“
„Co když já ne? Není to sobecké?“
„Říká chlap, co mi na dvanáct let zmizel ze života!“
„Abych přežil, ne abych se nechal zabít!“
„Vymazal jsi mě! Bylo ti fuk, jak se cejtim! Tobě nic nechybělo!“
Tu facku cítil ještě v letadle.
A věděl, že by zasloužil víc.

Jak Samuel rostl, Sean uvažoval, kterého z rytířů požádat, aby si syna vzal za panoše. Při návštěvě Tristu toto téma nadhodil, ale rytíři mlčeli. Jen jeden s odvážil promluvit.

"Tvůj otec zařídil, že si chlapce nikdo na starost nevezme," pronesl tiše. "Víš moc dobře, že jsou s králem přátelé..."

"U draků, cožpak nestačí, že mu odehnal matku? Nebylo toho už dost? Co dalšího si ještě vymyslí!" vybouchl Sean a praštil rukou do stolu.

"Měl bys zajít za Luthomarem Nimanem," ozval se další z rytířů. "Byl u toho, když tvůj otec vše zařizoval."

Sean se bál zeptat, co myslel tím "vše".

„Cože, už?“ podivil se: „ověřte mi to,“ houkl na podřízeného, který obratem vyrazil.
Poškrábav se na bradě, hleděl na muže, který stál bez hnutí a opatrně se mu vyhýbal pohledem. Chtěl být nekonfliktní, ale nepůsobil servilně. Vlastně se mu docela líbil.
Divná věc, po vší té nekonečné, otravné habaďůře to vzalo takhle rychlý konec. Snad se lid aspoň trochu pobavil a nebudou mít hned potřebu nahánět mi někoho dalšího.
Přestal si čekajícího všímat. Slunce se blížilo k západu.
„Je mrtev, Domine.“
Budiž…
„Vydejte mu jeho tělo, ať si ho pohřbí!“
A dnes ať už mi vlezou všichni Židé na záda.