Hippokratova přísaha

Táborem se rozléhal křik. Oblohu křižovaly ohnivé čáry balistických střel. Zvuky jejich dopadu byly slyšet snad ze všech stran.
„Zatraceně,“ ucedila Marie. „Posunuli se strašně rychle.“
„Jsme moc blízko. Musíme zahájit evakuaci. Hned.“
Nad ránem už byli sbalení. Většina pacientů nachystaná na převoz.
Vyhlíželi náklaďáky, které jim poslala francouzská armáda. Těžká kola však na několik hodin uvízla v dunách.
Siriuse oslepil záblesk vycházejícího slunce.
Raketu neviděl. Blížící se smrt poznal jen podle svištění rozráženého vzduchu.
Myslel na Edwarda. Na Severuse.
Na pohled jeho očí.
Na chuť jeho úst.
Na dotek jeho dlaně.
Na facku.
A na pohlazení, které už nepřijde.

„Chci založit nové oddělení,“ oznámil Harry svému otci při společném obědě. „Diagnostická medicína. Stoupající trend. Ve světě už to praktikují přes deset let. Větší nemocnice takové oddělení mají.“
„Pokud se nepletu,“ pravil James, „jsi primářem ARO, pracuješ na pohotovosti, jezdíš se záchrankou, spolupracuješ s leteckou, zaučuješ mediky a ve volném čase přednášíš na školách. Není diagnostika málo? Nechceš si otevřít vlastní špitál? Kolik toho vlastně naspíš?“
„Spánek se přeceňuje. To jsem se naučil už na škole.“
„Chodíš ještě na tu workoholickou skupinu?“
„Všechno jsem promyslel. Našel jsem lidi i prostory. Jediné, co mi chybí, jsou peníze.“
„Na amfetaminy očividně ne.“

„Jedu do Mali.“
„Co prosím?“
„Volala mi Marie. Chybí jim chirurgové.“
„A?“
„Mají tam stovky raněných. Potřebujou posily.“
„Takže stačí zavolat a ty odjedeš?“
„Mám zkušenosti a platný očkování.“
„Aha.“
„Tři tejdny, měsíc nanejvejš.“
„V otevřené válce.“
„Jsme nestranný.“
„To si napiš na čelo, až na tebe poletí raketa.“
„Budu v pohodě.“
„Co když já ne? Není to sobecké?“
„Říká chlap, co mi na dvanáct let zmizel ze života!“
„Abych přežil, ne abych se nechal zabít!“
„Vymazal jsi mě! Bylo ti fuk, jak se cejtim! Tobě nic nechybělo!“
Tu facku cítil ještě v letadle.
A věděl, že by zasloužil víc.

Draco se zmateně rozhlížel po kuchyni.
„Na stole byly květiny.“
Harry seděl na lince, usrkával čaj a zíral do lékařských zpráv.
„Nevíš, kam se poděly? Narcisy a tulipány. Fialová váza.“
„Alergie.“
„Ty že máš alergii na kytky? O tom bych snad za těch 14 let musel něco vědět. Ačkoli by se tím vysvětlovalo, proč jsem od tebe nikdy žádnou kytku nedostal.“
„Ne já. Pacientka. Škumpa. Musím jít.“
„Poslyš, vnímal jsi vůbec, co říkám?“
„Jistě. Stěžoval sis, že ti nenosím kytky. Minule jsem přinesl bazalku.“
„Ta byla na kuře.“
„Ale byla v květináči.“
Draco nevěřícně otevřel ústa.
Harry je smířlivě políbil.

15. března 2019

Dneska jdu se Siriusem do kina. Slíbil, že pojedeme na motorce. Táta o tom neví, protože by ho nejspíš klepla pepka. Cestou zpátky musíme koupit víno. Babička říkala, ať k němu přidáme Lexaurin.
Dopoledne se tu zastavil Harry. Měl s sebou Artura. Docela fajn kluk. Taky tak trochu smutnej. Jako já. Prý můžeme někdy do kina spolu, jestli nás tátové pustí.
Jsem ráda, že se táta zase směje. Večeře připomínají ty na Útesu. Když se dívá na Siriuse, když se s ním baví, jako by s námi zase byla máma.
Myslím, že přesně takhle si to přála.

„Mami, tohle je –“
„Sirius!“ představila ho nedočkavě Elizabeth. „Uvařil pro nás večeři. Máš ráda špagety, viď?“

„Vy si s námi nepřipijete, Siriusi?“
„Ne, já abstinuju.“
„Skutečně? Jak dlouho?“
„13 let.“
„V tom případě máte můj velký obdiv.“

„Vy do své rodiny příliš nezapadáte…“
„Matka o mně prohlásila, že jsem skvrnou na tapisérii rodu Blacků. Tak jí povídám, jestli potřebuje čistič koberců nebo bude stačit, když vypadnu z baráku.“

„Tvůj přítel je okouzlující. Kdy mohu čekat svatební oznámení?“
„Opět žasnu nad tvou schopností sršet sarkasmem v tu nejméně vhodnou chvíli.“
„To nebyl sarkasmus. Naprosto přesně vím, proč ses do něj zamiloval.“

Pracovali spolu na poranění hrudníku. Lily držela háky, zatímco Sirius zastavoval krvácení.
„Jak to jde?“
„Dělám na něm dvě minuty. Počkej ještě tak tři, jo?“
„Já myslela – jak se máš?“
„Fajn. Moc fajn.“
„Vypadáš šťastně.“
Sirius zvedl oči. Nezvykle rozpačitě se usmál. A zčervenal.
„Jako feťák, co zkouší novou drogu? Všechno je to pro mě nový… Roztáhni to víc.“
„Promiň. Mám křeč v zápěstí… Co Elizabeth?“
„Je báječná… Je jí strašně podobná… Chce zůstat, ale potřebuje babičku. Takže se k nám příští měsíc stěhuje Edova matka.“
„Ohohó, balancuješ na hraně šílenství!“
„Mezi láskou a šílenstvím je prej jenom tenká hranice.“

„Něco jsem vám přivezl!“ zvolal Ron, stoupl si pod stromeček a začal z krosny vytahovat dárečky. „Harry, chytej!“
„Lubrikant s příchutí papáji? To můžou vymyslet jen v Austrálii.“
Susan dostala nafukovací donut, Hannah osušku s pštrosem a Denisa s Lunou duhové sluneční brýle. Hagrid vypadal dojatě, když mu v náručí přistálo lehátko ve tvaru krokodýla. Lily převzala sklenici na drink s obrázkem tasmánského čerta, Viktor a Cedric stříkací pistole, Katie a Angelina plážové míče.
„Na léto vás zvu k sobě! Vyřiďte to i Lupinovi, Tonksové a Edovi.“
Vyskládal na stůl bermudy s klokany, kšiltovku AC/DC a opalovací krém faktor 100.

„Kde je táta?“
„Na sále. Mrzí ho, že nemohl přijet.“
„Bezva,“ ucedila načuřeně.
„Ehm… Tak pojedem domů a –“ Zmlknul.
Z očí jí vytryskly slzy. Svezla se na zem a objala si kolena.
„Elizabeth…“ Dotkl se jejího ramene.
„Nesahejte na mě!“
„Promiň. Nechápu, co… Můžu ti nějak pomoct?“
„Sotva! Leda byste mi uřízl vaječníky!“
„Co?!“
„Stejně mi je budou muset vzít. Abych neumřela. Jako máma.“
Sirius pochopil. Jako by ho kopli do žeber.
„Hele, to nic. Koupíme, co je třeba, doma se vysprchuješ a pustíme si film.“
„A to jako pomůže?“
„Pokud vím, menstruace ještě žádnou ženskou nezabila. Máš ráda špagety?“

„Na co tak zíráš?“ zasmál se Sirius a jeho kufry složil v předsíni. „Všechny mrtvoly jsem snad schoval.“
„Ty tu máš… uklizeno.“

„Dáváš si na špagety sýr? Někdo to nesnáší. Já to miluju.“
„Ty jsi… uvařil?“

„Hele, do těch lasagní má přijít víno. Myslíš, že tam můžu nalejt rybízovej džus?“
„Proč sakra rybízový– Moment! Ty abstinuješ?“

„Koupil jsem ti peřinu. Je hypoalergenní.“
„Chceš, abych zůstal natrvalo?“

„Doktore Lloyde, pan ředitel vás potřebuje na sále.“
„Nemůžu. Vyloučeno. Za hodinu přiletí dcera. O Vánocích jsme spolu.“
„Já Elizabeth vyzvednu,“ nabídl Sirius.
„Vážně?“
„Jasně. Než přijdeš domů, zkoukneme všechny díly Shrecka. Uvařím špagety.“