Hippokratova přísaha

Poprvé ji napadlo, že je něco špatně, když ji bolelo jindy příjemné milování.
Černé myšlenky si nechala pro sebe.

„Jsem unavená, promiň.“

O dva týdny později držela v ruce papír z histologie.
Slzy zatlačila hluboko do koutků očí.

„Malobuněčný karcinom. Stadium IIB. Šance na vyléčení 60 %.“

Tři měsíce nato absolvovala poslední chemoterapii, pod lemem džínů ještě stále citlivou jizvu po hysterektomii.
Pocit naděje nechtěla vyslovit nahlas.

„Slib mi, že tě to nezlomí. Že nepřestaneš žít.“

31. října 2017 ležela na pokoji intenzivní péče, Elizabetinu hlavu nacpanou v podpaží, Edwardovu položenou na břiše.
Bolest už nevnímala.

„Miluju vás. Nespěchejte za mnou.“

„Patricia Rakepicková, doktore Lloyde!“
Edward ztuhnul v polovině kroku k recepci. Vrhl na Harryho pohled plný čiré hrůzy. Pak zavrtěl hlavou a začal zvolna couvat.
„Ne.“
„Ale ano. Je celá vaše. Nevýslovně trpící, velmi nedočkavá a kompletně vysvlečená. Zarostlý chloupek. Vyšetřovna 6.“

×××

„Stýskalo se mi po vás. Tolik proplakaných nocí, když mi řekli, že jste umřel! Tolik zanedbaných vyrážek a přechozených infekcí… Bože, ty ruce! Tak horké. Dokonalé… Vstal jste z mrtvých kvůli mně?“
„Ten důvod jsem já,“ ozval se příchozí Sirius, líbnul Edwarda do vlasů a stisknul mu zadek.
To bylo naposled, co tuhle pacientku v St. Phoenix ošetřovali.

„Do večera stihnete odbavit přidělené pacienty, zpracovat jejich dokumentaci a provést minimálně jeden zákrok, který vám chybí ke splnění předepsaného plánu. Mcmillan ještě nezaváděl infúzní kanylu, nedělal lumbální punkci ani torakocentézu. Bojíte se jehel?“
„Ne, já –“
„Vždycky je tu psychiatrie… Thomasová, vám schází cévkování, rektální vyšetření a vaginální vyšetření. Nevím, jestli vám to už někdo řekl, ale lidské tělo pokračuje i od pasu dolů.“
„Vtipné. Já –“
„Vy teď půjdete ošetřit panu Burnesovi natrženou řiť… Dursleyová má splněno.“
„Takže můžu jít dřív domů?“
„Můžete jít trénovat do márnice. Doktorka Lovegoodová potřebuje výpomoc."
Studenti doktorku Potterovou proklínali, ale zkoušky skládali levou zadní.

„Sakra, zase mi došel Vicryl,“ postěžovala si budoucí doktorka Dursleyová, vyměnila vlákno a s povzdechem pokračovala v sešívání.
Doktor Potter ji sledoval jen po očku. Byla vážně dobrá.
„Jde vám to skvěle, Daisy.“
„Fakt? Už ho zašívám snad hodinu!“
„Taky bych to rychleji nezvládl,“ přiznal. „Ten chlap je jak řešeto. No, snad už příště nebude z restaurace utíkat přes výlohu.“
Do dveří vyšetřovny nakoukl doktor Lloyd.
„Doktore Pottere, odcházím o dvacet minut dřív. JIPka je obstaraná, karty doplněné, chirurgičtí pacienti premedikovaní, na pohotovosti klid.“
„Jako mraveneček,“ usmál se Harry. „Rande?“
„On doufá, že ano. Ještě neví, že jdeme na jógu.“

Vernon Dursley nosil v hlavě seznam míst, která považoval za naprosto nevhodná k navštívení, pobytu či pouhému prohlížení jejich obrázků. Prvním byla tělocvična. Pak tam byla věznice, psychiatrická léčebna, centrum pro narkomany a taky nemocnice.
Když se toho nedělního odpoledne probral na sále a nad sebou spatřil tvář svého synovce, myslel, že to bude jeho smrt.
„Vítejte zpátky, strýčku Vernone. Chvíli to vypadalo, že natáhnete bačkory, ale takové potěšení byste liberálům jistě nedopřál. Nebojte, ani infarkt nezabrání, abyste zmeškal volby. Za týden můžete k urně. A s tím cholesterolem byste měl něco udělat, protože příště už to možná bude rakev.“

Po patnácti letech práce na pohotovosti nepředpokládal, že by ho něco rozhodilo.
Když pan Peacock stáhl trenýrky, doktoru Potterovi údivem klesla čelist, zatímco obočí vyletělo vzhůru. Padma Patilová polekaně vypískla.
Pacientův obrovský, temně fialový penis trčel do prostoru a ze žaludu vykukoval bílý červík.
Po deseti vteřinách zaraženého ticha si Harry natáhl rukavice a uchopil pinzetu.
„Pane Peacocku, máte tušení, proč je vaše přirození v rozkladu?“
„Já už to s krůtou nikdy dělat nebudu, slibuju! Jenom to prosím spravte!“
„Antiseptický výplach, amoxycilinová kapačka a příště použijte kondom.“
„Příště už to bude ženská!“
„Výborně. Tím spíš vás prosím, abyste ho použil.“

Edward soustředěně poslouchal plíce.
„Jak hluboko se potápěla?“
Michael Corner rozrušeně hladil vlhkem zvrásnělou dlaň své ženy Ginny.
„60 metrů.“
Susan se mračila na křivku EKG.
„Bradyarytmie.“

…

Harry vrazil na vyšetřovnu bez pláště i bez dechu.
„Promiň. Draco si musel vymyslet výlet do přírody, takže jsem neměl signál!“
Výraz Mikeova obličeje a fakt, že je Ginny odpojená od všech přístrojů, byly výmluvnými ukazateli toho, jak dopadla snaha o záchranu. Přesto pozoroval její uvolněnou, spící tvář a nemohl uvěřit.
„Ona… zemřela?“
„Masivní vzduchová embolie v důsledku dekomprese. Mrzí mě to. Nemohl jsem udělat víc.“
Edwardova potem zmáčená košile dokazovala, že nelže.

„…a nakonec provedeme příčnou suturu.“
Black dokončil šití a sundal rukavice.
„Tenhle steh používali za korejské války, ne?“ ozvala se medička.
„Tenhle steh jsem se naučil ve dvaceti a je tím nejlepším, co mi dala škola doktorky McGonagallový.“
„Jasně. To ještě v kině běžely černobílý filmy a z rádia hrál Elvis, co?“
„Hrála ABBA a Steve McQueen byl Bůh!“
„Aha.“
„Do kin přišly Star Wars! Hergot, přece nejsem tak starej! Řekni něco, Ede!“
„Jestli chcete pacienty hýčkat, slečno, věnujte se kosmetice, tohle je traumatologie… Mimochodem,“ pošeptal Siriusovi do ucha, „stáhl jsem Epizodu IV v HD kvalitě. Dnes večer? Voulez-vous?“

Doba, kdy se jmenoval Severus Snape a šéfoval oddělení, byla vzdálená jako vlak, který zmizel v oblaku páry. Dnes to byl Edward Lloyd, řadový anesteziolog s pestrým osobním životem.
„Proč se ve středu nemůžeme vidět?“ udeřil na něj Sirius během chirurgické konzultace. „V rozpisu máš volno!“
„Kurz pečení chleba.“
„To myslíš vážně? Co čtvrtek?“
„To chodí na jógu, že?“ mrkla Susan.
„Na jógu? Do psí prdele, proč na jógu?“
Sirius rozhodil rukama tak, že karta pacienta přistála pod lékovou skříní.
Edward klesl na všechny čtyři, neuvěřitelně ladným pohybem se prohnul v kříži a pro kartu se natáhl.
„Třeba proto, hvězdičko.“

„Rolph Scamander, 46 let, tupé poranění hlavy, nejspíš fraktura, Glasgow 15, tachykardie 110.“
„Zdravím, pane Scamandere. Co se stalo?“
„Nemůžu spát. Zkoušel jsem všechno. Mlíko s medem, bylinky, teplou vanu, běhání do padnutí, homeopatika, aromaterapii, akupresuru, sex. Nic nepomáhá. Tak jsem se majznul pánvičkou.“
„Výborně. Sledujte můj prst… Zornice intaktní. Jak dlouho jste nespal?“
„90 hodin.“
„Alkohol? Drogy?“
„Ne! Prostě nemůžu usnout!“
„Uděláme rentgen a pošleme vás na magnetickou rezonanci. Až se vrátíte, tak si zdřímnete.“
„Jak si zdřímnu?!“
„Po 50 miligramech Nitrazepamu naprosto luxusně.“
Podepsal kartu a vyšel na chodbu.
„Doktore Pottere, vyšetřovna 2! Dědek spadl hlavou na hrábě.“