DMD č. 2. pro 2. 4. 2023. Téma: Mentální gymnastika

Žiju v Tokiu už třetí měsíc. Nastěhovala jsem se sem kvůli práci v místní pobočce mého českého zaměstnavatele. Na život ve zrychlené megapoli si nemůžu stěžovat. Všechno tu funguje přesně jako švýcarské hodinky.
Jestli je tu ale něco, co mne naprosto vytáčí, tak je to jazyk. V obchodech se anglicky občas ještě domluvím, ale když se ptám na ulici na cestu, skoro vždy jsem přijata s vřelým „Eigo o hanasemasen, nihongo ga dekimasuka?”
Poté, co jsem se zmateným výrazem odběhla takto asi už po padesáté jsem se rozhodla si najít japonského partnera přes seznamku, abych to tady aspoň nějak přežila…

"Takže každý, kdo vlastní tenhle meč, se stane vládcem Mandaloru?"
"Tak jednoduché to není. Musíš meč získat v souboji. Jenom potom je vláda legitimní."
"Nejdřív ho měl Pre Vizla, toho porazil Darth Maul. Ale pak přece Maula porazil Císař, takže Císař měl nárok?"
"Ne-"
"A Císaře pak porazil Vader a Vadera porazil Luke Skywalker, takže Skywalker?"
"Ale ani jeden si ten meč nevzali, tak se to nepočítá!"
"A když ta divná potvora porazila Dina a vzala mu meč a pak si meč vzala Bo-Katan, to se taky nepočítá?"
"Ne, nepočítá!"
"Neměli byste možná přejít na demokracii, to by bylo jednodušší."

"Milí a vážení obyvatelé přeúžasného Axiomu 2," vítězoslavně prohlásil uvaděč a dal publiku pár vteřin na to, aby se utišilo.

"Než začnou sportovní klání, připomeňme si, jak kdysi dávno soutěžili naši předkové," pokračoval s úšklebkem, načež se za jeho zády objevila 4D promítací plocha a na ní kolorizované záběry sympatické mladé ženy v červeném trikotu, která se houpala na bradlech. Měla blonďaté vlasy natupírované do úhledného drdolu.

Publikem se začal šířit pobavený šepot.

"Ano, ano! Ti pošetilí zaostalci praktikovali všechny disciplíny doopravdy! DO-O-PRAV-DY!" Uvaděčovo rosolovité tělo bublalo nekontrolovaným smíchem.

"Ehm... prosím, nasaďte si svoje m-sportovní soupravy, pohodlně se zavrťte. Začínáme."

“Fakt se musí začínat názvem?” Elrohir se zvědavě naklonil nad papír.
“Samozřejmě!” zvedl Elladan důležitě nos. “Tím si autor určí, kam bude příběh směřovat!”
“Ale ty víš, kam bude směřovat…”
“Ano, ovšem můj příběh je dramatizace.”
“Jakože v něm budeš kecat?”
“Pfff! Nikoli! Beztak si tu dobu už pořádně nepamatují.”
“Kdo?”
“Táta, babička…”
“Babičku jsi škrtnul.”
“To byl zkušební název,” odsekl Elladan.
Chvíli mlčeli, představujíce si válečné drama jménem Babička. Elrohir se z toho vzpamatoval první.
“Můžeš to pojmenovat po, jako - o co všem šlo.”
Elladan vzdychl. “Tam šlo o moc, moc věcí!”
Bratr mu sebral pero.
PRSTENY MOCI, napsal.

Test za testem se vracel s poznámkou Nedoporučuje se.
Jen ti nejlepší se mohli stát veliteli, nebo ARC.
Třeba šlo o ten jediný výstřel, který minul střed. Třeba by jeho odpovědi mohly být přesnější. Třeba se musí soustředit na svoje velitelské schopnosti. Třeba musí dávat víc pozor na to, co dělá mimo testy.
Třeba…

Trenér mu přitáhl pravačku před obličej.
"Vidíš?" zasyčel. "Máš štěstí, že tě vůbec nechali žít. Přestaň myslet za roh a zapadni do řady."
Co na tom, že levačkou zvládal to samé, co ostatní pravou.
Kamino nepřijímalo nic než dokonalost. Pět prstů na každé ruce byl základ.

Adam ještě se zacpanýma ušima vzhlédl. Uviděl známou postavu, jak se snaží vytroubit fanfáru na vydlabaný jelení paroh. Pak Eduard pokrčil rameny, paroh vyměnil za svitek a začal vyzpěvovat:
"Slyšte píseň barda Eduarda:
Jednoho dne jeden bůh se zved,
a ozbrojen jen motykou svou,
vydal se za širou oblohou,
by zlu do očí vzhléd!"
Tohle Adama zarazilo. Bůh nebyl žádný bojovník se zlem, spíš naopak. To ho ale už zaskočila druhá sloka:
"By postavil se zrádcům,
proradné Anežce a Jiřímu,
jó tomu duu podlýmu..."
Adam polkl! Buďto Eduard trénoval místo hry na loutnu myšlenkové kotrmelce, nebo je něco hodně špatně.

"Ahoj dětičky, jak se máte?" ozývá se z telefonu.
"Dobře, co andulky?" odpovídá maminka.
"Taky dobře, ale myslím, že by měly trochu zhubnout. Klec s nimi je těžká."
"Ale babi, když jich je tam 13, tak musí být těžká. Dáváš jim často pamlsky?"
"Každý den, ale musí si je zasloužit. Trochu gymnastiky, a dostanou odměnu."
"Píp, ta babiččina gymnastika je teda blbá, jediná gymnastika, co zvládám, je mentální. Můj mozek se otáčí a já taky!" naštval se Monclík.
"Hele, babička s pamlsky," odpověděla Kiki. "To za tu námahu stojí, ne?"
"Ahoj babi, už musíme jít, letí nám letadlo, ahoj andulky!"

The physical had an undeniable appeal. It was his fortè – jumping, running, crouching, hiding himself in trees and bogs, sending arrows swiftly to their homes in throats and hearts.

But what did it mean for his strengths when the war was done, when bows and swords were put aside, when the world became more complicated than good and evil, enemies and allies? Suddenly, Loghain had to leap and dodge and dance in a way unfamilar to him, for Maric. For Anora. For everyone he loved.

He was no politician, no mental gymnast. But now he had to pretend to be.

Hradba formálnosti halila zvědavost. Za slovy precizně volenými, se skrývaly otázky.
Víno pohladilo stěny poháru.
“Jaká byla plavba?”
Měřili se pohledy ve snaze odhadnout se navzájem.

Malý. Hubený. Nepříliš padnoucí uniforma. Kapitán by si mohl dovolit lepšího krejčího. Ryšavá kštice a obličej, kterému slunce nesvědčí, připomínaly pouličního zlodějíčka. Jak asi přišel k té jizvě?

Průměrný chlapík. Třetí syn bez vyhlídek na dědictví, ale dostatkem známých, aby mu trochu umetli cestičku. Tak proč ve svém věku ještě nemá loď? V čem je háček? Nebo má jednoduše smůlu?

Přijal nabízenou sklenku.
“Dobrá, pane.”
“Pro příště ‘madam’. Už jste se seznámil s lodí?”

Je to tvoje vina.
Jsi úplně blbá.
Z miliardy možností co dělat v neděli odpoledne, sis vybrala jít na pláž, svlíknout se do plavek a svoje kaštanový vlasy si nechat volně rozpuštěný na záda.
Blbá, úplně pitomá holka.
Když jsi pak na pláži zahlédla chudáčka s rukou v sádře a s volkswagenem, přiběhlas vykonat dobrý skutek. Pane, potřebujete pomoc? Bylas roztomilá, s nosíkem spáleným od sluníčka. Jo, řekl jsem ti. Rád bych dal tohle do auta. Na zadní sedadlo. Pomůžete mi?
Pomohlas.
A já se ti dokonce představil.
“Jsem Ted.”
“Kimberley,” řeklas.
Můžeš si za to sama.
Hrozně hloupá holka.