Múza a její mladý spisovatel (originální fandom)

Múza a její mladý spisovatel leželi na posteli a hleděli na sebe.

“Takhle to skoro vypadá, jako bys mě mohl vidět,” zašeptala.

Mladík se unaveně usmál.

“Napálen byl jsem, Múzo moje, srdcem - tím zrádným lidským svalem.
Teď pro tebe tluče a pokud odešla bys, puklo by mi žalem,” řekl měkce a zavřel oči.

Po chvíli však pokračoval.

“Já tvé srdce slyším tlouci, i když jsou jiní k němu hluší,
rytmus srdce jsou noty písně…

Široce zívl.

...jež vede ke splynutí... uší,” zamumlal a s dalším nádechem usnul.

Múza se smutně usmála a pohladila jej po vlasech.

“Ty seš můj romantik.”

“Tak šup, honem, honem, neflákat se. Pět minut,” upozornila Múza. “Já vím, že je to náročné, ale my se nedáme a zvládneme to. Jsme tým. Tak honem. Kdybych mohla, udělám ti ionťák. Jo, super, dobrá práce. Teď dál. Dvě minuty… Ne, to tam neopravuj, to je v pohodě. Dál. Nad tím názvem tak nedumej, na tohle fakt nemáš čas. Úvodní poznámka, rychle, rychle, odkaz doplníš později. Minuta. Závěrečná poznámka, to teď neřeš! Ještě téma, no tak, třicet vteřin, proč je tam těch témat tolik? Dvacet vteřin… Uááá k čemu je ti teď náhled? Deset vteřin. Vypadá to dobře. Spokojený?”

Uložit.

Mladý spisovatel seděl na břehu řeky a sklesle hleděl do proudu.

“Copak mu je, sestřičko?”

“Trápí se,” pokrčila Múza rádoby lhostejně rameny.

“Vypadá opravdu přešle.”

“Je. Už týden nedostal žádný nápad.”

“Jak to? To je kruté i na tebe.”

“Nemluvím s ním,” řekla zachmuřeně.

“Je to kvůli té nehodě?”

“Málem umřel!”

“Víš… Lidé umírají.”

“Ale ne tenhle!” zvýšila hlas, načež se schoulila do sebe.

“Můj detektor citů hlásí-”

“Tak ho zase rychle umlč.”

“A přestaneš ho trápit?”

“Fajn,” řekla Múza stroze a poslala vzdušný polibek směrem k sedící postavě.

Mladík složil hlavu do dlaní a roztřeseně se nadechl.

“Děkuju,” zašeptal.

“Vstávej, vstávej!” křičela. “Proboha, vstávej! Filipe, Filipe!” Hlas jí přeskočil do hysterického vřískotu. “Vstávej!”

…

“Brácho, ty jsi fakt včera v noci omdlel při přecházení silnice?” pohledný muž nevěřícně kroutil hlavou.

“Fakt,” kývl otřesený mladík. “Prý kombinace přepracování, nízkého tlaku a hypoglykémie. Probral jsem se, uviděl světla a jen tak tak jsem se stihl odkulit stranou. Ještě že tam byla ta hysterická ženská.”

“Kdo?”

“Nějaká ženská, strašně na mě křičela, ale když jsem vstal, nikdo tam nebyl.”

“Prý hysterická ženská,” zamumlala uraženě vyčerpaná Múza. “Na tohle nejsem školená. Měla bych tě dát karantény, třeba bys pak přestal být nebezpečný sám sobě.”

“Hmm, zeleninové karbanátky,” pronesla Múza.

Mladý spisovatel měl zástěru uvázanou kolem pasu a se soustředěným výrazem přidával ingredience do mísy.

“Moc ti schvaluji, že ses pustil do vaření. Zdravá strava je důležitá pro správné fungování mozku a celého těla. Člověk pak lépe zpracovává nápady, které dostává, a má více energie na tvoření."

Po třech hodinách si Múza zdvořile odkašlala.

“Ehm… Podívej, psaní ti ze začátku taky moc nešlo, ale je to čím dál lepší, protože se vzděláváš a trénuješ a… S vařením to určitě bude podobné,” nadhodila s trochu křečovitým úsměvem, když sledovala svého mladého spisovatele, jak hasí hořící karbanátky.

Mladý spisovatel se skláněl nad nepopsanou stránkou a na čele se mu rýsovala vráska.

“Psát o vílách nemá moc smysl,” vysvětlovala Múza. “Jsou krásné, ale také jsou celkem odtržené od reality. Osobně si myslím, že za to může to luční kvítí. Skřítci bývají vděčné téma. Užiteční, malí a neškodní, akorát když na ně člověk šlápne, snadno si vyvrkne kotník.

“Taky múzy jsou zajímavé téma,” nadhodila.

Mladík do sešitu zapsal O múzách, pak se ovšem zamračil a název škrtnul.

Múza zaraženě zamrkala, po chvíli se však její zmatený výraz změnil na radostný úsměv, když si přečetla nový název.

O mojí Múze.

“Kontrola nahlásila, že máš problém se svým spisovatelem,” řekl úředně vyhlížející muž ve středních letech.

“Eh, ne, neřekla bych přímo problém… On jenom doma... Totiž chodí někdy… Na Adama,” vysoukala se sebe a zrudla.

Muž přimhouřil oči.

“Stud je lidská vlastnost, Múzo, která by nás neměla zasahovat. Možná bychom tě měli převelet jinam.”

“Ne!” vyhrkla poplašeně. “To... To je v pořádku, nic se neděje, jen mě to překvapilo. Už se to nestane, opravdu. Prostě... Jenom budu koukat jinam,” nervózně se zasmála.

“Jsi si jistá? Spisovatelé důchodci jsou pro začátečníky stravitelnější.”

“Jsem si jistá. Opravdu. Prosím, nechte mě tam, kde jsem.”

“Co to sleduješ? Aha, Chicago. Vězeňské tango aneb zpívá celá cela?”

Mladý spisovatel se postavil doprostřed pokoje.

“Ty texty jsou moc dobře napsané,” poznamenala Múza.

Mladík začal ťukat nohou do rytmu.

“Co to…” vytřeštila oči.

Otočka kolem osy, úkrok stranou, dřep a pomalý vztyk nahoru.

Múza na něj zírala s otevřenou pusou.

“Tohle… Tohle jsi mi tajil?!” vyjekla nevěřícně.

Otočka, dupnutí, hluboký předklon, dupnutí, vlna v bocích...

“A víš, že ti to celkem jde?” výskla nadšeně, usadila se na židli a hlavu si podepřela rukou.

S úsměvem sledovala svého mladého spisovatele a v očích jí tančilo veselí.

“Nikdy se neměň.”

Múza se rozvalovala v křesle, nohy hozené přes opěrku, hlavu hluboce zakloněnou dozadu.

Šéfredaktor za kancelářským stolem četl vytištěný úryvek a občas pohlédl na mladíka před sebou.

“Dobrá práce, Kopre. ‘Držkopády mladého spisovatele’ jsou poměrně dost oblíbené. Takové ze života, táhne to čtenáře. Jo, život je nejlepší Múza...”

“Tak to pardon,” ohradila se.

“...přijde nepozvána a otočí vám svět vzhůru nohama…”

“Na tom možná něco bude,” připustila.

“...chytne vás pod krkem a nutí vaše tvořivé já jít za hranice všeho, co jste považoval za možné. Náročná, vyžadující…”

Zamyšleně naklonila hlavu.

“Pane šéfredaktore, že vy už jste někdy nějakou múzu potkal.”

Ležela na posteli vedle svého mladého spisovatele a ustaraně ho pozorovala.

Jeho obličej nesl viditelné známky trápení.

“A seš si jistý, že to byla ona, kdo se líbal s tím fotbalistou? Hmm? Ach jo. Dobrá, tak to asi byla ona. Ale podívej, i když to teď bolí, vytváří to prostor pro nové příležitosti. Jako prázdná stránka bloku, jako sekce ‘Místo pro vaše komentáře,’ jako nápis ‘Plocha pro vaši reklamu.’ Je na tobě čím je zaplníš. Je to dobrodružství… Oh... Já ti nepomáhám, viď,” zamumlala. “Tak já dneska budu mlčet,” navrhla, přisunula se k němu a objala ho.

Mladík se rozplakal.