DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

Ferda rozpačitě obrací promočený zápisník.
„Já nevím, ale to jste po sobě museli házet zrovna naší kuchařkou?“ povzdechne si.
„Kuchařka je pro žabaře,“ utrousí Riki, „dívej, máme brambory, máme cibuli, marmeládu, jabka...“
„Nezpochybňuju tvou michelinskou hvězdu, ale marmeláda do guláše?“
„...česnek, tamhle roste něco, co je... možná... pažitka,“ nenechá se přerušit Riki a rázuje po kuchyni.
„Takže... Brambora...,“ mumlá Ferda.
„Bereme.“
„Cibule...“
„Šup tam s ní,“ energicky máchá vařečkou Riki.
„Hraboš,“ zařve Ferda přehrabující se v bedně.
„Hoď ho do hrnce,“ přitaká Riki bezmyšlenkovitě.
„Riki,“ odvětí Ferda výhružně, „oficiálně tě – v zájmu veřejného zdraví – přeřazuju z kuchyně na údržbu latrín.“

„Čím si to ten ubožák zasloužil?“ vznesl dotaz Harry a dílem pohoršeně, dílem znechuceně hleděl na humra právě zemřelého ve vroucí vodě.
„Bisque.“
„To je nějaká nemoc? Horečka korýšů?“
„Francouzská polévka. Recept od Edwarda.“
„Fajn. Tak já si objednám čínu.“
Draco na něj vrhl pohled, který říkal něco ve smyslu: „Jsi ten nejohavnější gastrobarbar, jakého znám, a nejradši bych tě uvařil společně s tím humrem.“
„Objednej si, co chceš. V osm přijdou Lloydovi, takže aspoň neubude.“
„Aha. V tom případě vezmu nudle i pro Siriuse.“
Draco zuřivě zabodl nůž do prkýnka.
„Gastrobarbaři! Nejradši bych vás – sakra, pálí se mi krevety.“

Obědy ve školní jídelně většinou nebyly kdovíjak dobré, ale jednoho dne se celým patrem linula příjemná vůně, byla zrovna koprová omáčka s masem, jako už mnohokrát, ale tentokrát si žáci i učitelé opravdu pochutnali, nebyla totiž jen tak ledajaká, uvařil ji školník Huml, napadlo ho, že by si mohl vyzkoušet, jak se v dnešní době vaří, a sice se trochu ošíval, že v kuchyni nemají pořádné ohniště, ale hrnce si nemohl vynachválit, a tak se rozhodl kuchařkám vypomoci, a kuchařky se nestačily divit, jak mu to jde, ale žáci si pamatovali, jak v době ledové připravoval celého mamuta v omáčce.

Jynx se šla obléct a Fae mezitím zkontrolovat vanu. Z koupelny se po chvíli ozvalo otrávené zabručení a zvuk odtékající vody.
"Copak?"
"Roztál mi led, musím si dát novou vanu."
"Chceš pomoct?"
"Jestli se ti chce ... mám zásobu jak ve výrobníku ve dvěrích ledničky tak v mrazáku ve formičkách. A rovnou tam dej novou vodu."
Jynx donesla první várku. Z vany stále odtékala teplá voda. "Kam to chceš?"
"Eeh ... nevím, nahaž to třeba do hrnce a nech mi to tu."
"Ok." odpověděla Jynx a vyrazila zpět. Za chvíli Fae zašpuntovala vanu, dala napouštět studenou vodu a vyrazila taky do kuchyně.

“It’s not funny, you know!” Bigman’s stub nose wrinkled as he glared at Lucky. Anyone else would have gotten much worse than just a glare.

“Well.” Lucky smiled at Bigman. Why did the man have to be so disarming? So charming? Bigman knew well to keep such thoughts to himself, of course. He knew what the man thought of him. He was no Councilman, no great scientific mind. Not like Lucky, not like Wes. “It is a little bit funny.”

Lucky put the lid on, and rolled the pot full of Bigman into the kitchen the Council needed to infiltrate.

Další rok o ničem. Ráno vstát a jít do školy. Ale většinou to nedám. Odpoledne udělat peníze, večer si dát s kámošema do nosu. V noci hádka s mámou, proč jdu pozdě.

Občas jsem zašla do klubu. To pak byla dlouhá jízda, která vždy skončila naprostým vyčerpáním a několikaměsíční hospitalizací. Tohle pořád dokola.

Skončila jsem školu. Mámě došla trpělivost, tak jsem šla k Mikimu. Sehnat peníze je čím dál těžší. Nemám ani na blbej hajzlpapír.

Teď tu stojím s čínskou polévkou. Mé poslední jídlo. Mám ji hodit do hrnce? Váhám.

„Hoď ho tam, mám hlad,“ přikazuje Miki.

Co bude dál?

Homer si pořídil nezvykle levnou „jednohubku“. Rozhodl se vykrmit si humra. Jenže pak nastal den D a hlava rodu Simpsonů začala od svého původně promyšleného plánu ustupovat.

Jeho předrahá manželka právě vařila vodu.

„Hm, je buclatý a šťavnatý. Ten se bude na talíři vyjímat.“

Homer se na Ráčka usmál. „Tak, kamaráde, už je to tady. Tvůj velký den.“

„Voda se vaří! Honem ho tam šoupni!“ Otálel. „Dělej, strč ho tam.“ Nechtělo se mu. „Do hrnce, honem, do hrnce!“

„Ale, Marge, koukni na toho fešáčka.“

Ráčkův osud se nakonec přece jen naplnil. To když mu Homer, v dobré víře, přihřál koupel.

Na sporáku bublá voda na polévku. Pořádný vývar. Uvaří se dnes a bude dost pro čtyři na dva dny. Máma krájí zázvor a Nalan užírá mrkev.
„Mámí!“ ozve se z obýváku.
Máma položí nůž a utře si ruce. „Dej zbytek mrkve do hrnce, ano?“
Nalan počká, až máma zmizí v obýváku, pak začne hypnotizovat kořenovou zeleninu. Zvedá se do vzduchu, pomalu pluje k hrnci.
Na zahradě se najednou zhmotní skupina mužů v černých pláštích.
Mrkve a celery padají do vody z výšky, sporák zasyčí.
„Nalan! Říkala jsem dát do hrnce, ne hodit!“
Máma vstoupí do kuchyně. Užasle se zastaví. Výbuch.

"Nejdříve začneš olejem. Dáme ho od oka, ale nešetříme," začal Jirka. Jeho host popadl lahev oleje a obrátil ji dnem vzhůru směr hrnec.
"Pak tohle všechno pokrájíš," ukázal Jirka na zeleninu.
"Na kolečka?"
"To je jedno."
"A dál?"
"Všechno hodíš do hrnce a pak dusíš. Nezapomeň na sůl," mrkl Jirka do objektivu a všem bylo rázem jasné, že solí nešetříme.
"Já používám himalájskou," pochlubil se.
"Co když nemám himalájskou?"
"Tak alpskou. A když nemáš ani tu, tak nesolíš," maniakálně se pochechtával Jirka.

O hodinu později:
"Hele Jirko, to se vůbec nedá žrát!"
"To ne, ale můžeš si to vařit doma."

Priority republikového výsadku v Šachovnici se s pádem jednoho z nich sice změnit neměly, ale změnily. Zatímco generál Beauregard nadšeně zdrhal, generál Champbacca se jal mečem porcovat droidy a komandér Zhar mu zdatně sekundovala. Bro, Pal a Dude převrhli stůl a jejich jedinou starostí byl Mate, jenž ztratil slamák. A taky teda dost krve.
„Musíme ho dostat do bacty,“ vyhodnotil RC-7117.
[„Musíme hlavně vypadnout,“] opravil ho generál, krájeje, protože zvenku bylo slyšet AAT.
„Nechte mě tady.“
„Nenecháme, jen tě do něčeho šoupneme a odtáhneme.“
„Bro, skoč do kuchyně.“
„To ho jako chceš dát do hrnce?!“
[„Hoďte sebou, himbajz!“]
„Rozkaz, pane!“