DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Dvě sestry ve stejné domácnosti, s jedním mužem, stojí u zrodu národa.
Pět sester oslovuje vůdce, domáhajíce se svých dědických práv právními argumenty.
Vdaná žena, která upřednostňuje duchovní kariéru a dokonce se vydává do bitvy v čele armády, zajišťuje bezpečnost lidu.
Matka svého vymodleného syna odevzdá do chrámu, kde ho vychovávají muži pochybné pověsti.
Svobodná dívka se posadí k nohám učitele, aby naslouchala teologii, místo aby předvedla hostitelské kvality přítomným svobodným mládencům.
Schopná podnikatelka stojí v čele rostoucího duchovního společenství.

Pokud si v dnešní přeemancipované době chcete přečíst o "tradičních" rodinách a "přirozených" rolích, vezměte do ruky raději nějaký román...

Bertík slavil narozeniny. Pozval i toho matematika.
Kurt nebyl populární. Zhodnotil kolegovu knihu, že má na začátku chybu. Věta o neúplnosti vzbudila značný poprask.
Ale Albie cítil vůči tomu chlapci zvláštní náklonnost.
Než dostal dárek.
„Z tvé teorie vyplývá možnost cestování časem nazpět.“ Kurt přišel na jeho narozeniny, aby mu zkritizoval práci. Cestování nazpět bylo nemožné! „Ne matematicky.“ Kurt ukazoval výpočty.
Později litoval kosmologické konstanty. Největší omyl se později uchytil při výpočtech s temnou hmotou.
„Víš,“ prohodil Albert k obávanému matematikovi nad nečekaným dárkem. „Příště mi bude stačit pusa.“
Gödel se nesměle naklonil a dal Einsteinovi nejlepší dárek na světě.

Dva divoši byli tři.
Tři mušketýři byli čtyři.
V tanku nebyli čtyři, ale bylo jich celkem pět, a to i bez psa.

Zdá se, že autoři se již odnepaměti řídí marketingovou poučkou o tom, že číslovka v názvu prodává. V naší moderní době ovšem čtenář vyžaduje preciznost, nespokojí se chybou hned v názvu díla. Vzhledem k tomu, že autoři trpí nutkavou potřebu uvádět v titulu konstanty, s jejichž přesností mají naprosto zásadní potíže, doporučujeme zvážit jistou mírou neurčitosti.

Navrhujeme upravit názvy známých románů například takto:
Blíže neurčený počet roků samoty,
20 000 +-367 mil pod mořem
nebo
Průměrně pět malých prasátek.

Vykročí naslepo, ale každý krok zapadá do jeho vlastních stop, smyčka času se mu stahuje kolem hrdla, všechno začne stejně a stejně skončí, vždycky jsme došli sem a dojdeme sem zas, šeptá si, Ariadnina nit je past, svět se rozpadá v popel a jed.

Čas se mu vpíjí do kůže a ztěžuje dech, milované tváře shoří v blednoucí fotografie, všechno musí zůstat stejné, čas se roztáčí v piruetách-

Ticho přetrhne tón nejistoty; zlehka se dotkne první neznámé vteřiny, po tenké skořápce světa se rozbíhají praskliny, pohlédne do očí, které nikdy nepřestal vídat ve snech, natáhne k ní ruku - a čeká.

Z lesa Katu chlapi sváželi s dřevem.
„V doline stavajú fabriku!“
„Čert ich vezmi!“
Sníh se v bučině držel v podobě ledových jazyků. Kůň klouzal. Zabalené tělo se houpalo na kládách.
„Lesy spália, do vody vypustia choleru a na robotu privlečú chamraď lenivú, privandrovanú.“
„Ženy nám budú przniť!“
Chlapi si lokli pálenky, hodili okem na mrtvolku.
„Ty si kedy Anču zbúchal?“
„Nehovor! Nechcem ju! Ale budem musieť.“¨
„Kondómy!“
„Nezmysly. Aj s bleskozvodom do kostola udrel hrom!“
Do jejich škodolibého smíchu se polena smykla, v plachtě zapraskalo.
„Jej už je to jedno! Takto ju dajú do truhly.“
Zbytek cesty nejistě mlčeli.

Another day, another road.
The caravan plods along, at a pace the slowest of them can keep. Unease grips at every soul. Eyes dart back and forth, left, right... Sometimes one of the rear guard turns in their saddle to face backwards.
Everyone knows danger lurks everywhere around them. The question is, what are they facing today. Monsters from the wilds? Rads? Something worse?
The scouts are coming back, foreheads creased with worry.
The leader raises his arm and the wagons stop.
"Form the wagon fort!"
Five officers peel off.
The prayers of the whole Erekari camp go with them.

„Liščí duch? Hloupost. Ten kurník prostě někdo proklel,“ vrčí Jakubíček.
„Prokletí vypadá jinak,“ odpoví čarodějka mírně.
„Pfff, chcíplá liška je prostě chcíplá liška, taková nepoleze do kurníku plašit slepice. To spíš Vondra vod dlouhý stráně nemohl přenýst přes srdce, že moje slepice nesou víc než jeho.“
„Neobviňuj bez důkazů,“ zavrtí čarodějka hlavou, „Slovo může zranit hůř než nůž.“
„Můj táta lovil lišky furt. Jeho táta taky. V čem je rozdíl?“ vzteká se Jakubíček a zatíná pěsti.
„Rozdíl je v rovnováze,“ podívá se na něj čarodějka. „Tvůj otec, ani jeho otec nevyvrhli černou slepici a neodnesli její srdce ke starému dubu.“

„Další!“ pan obhájce Sojka si promnul oči.
„Cela 322!“ zahalekal.
Za chvíli do místnosti vkráčel nějaký klučina v turbanu.
Sojka si upravil brýle a koukl se do papírů na stole.
„Tak copak to tu máme, pane Aladine? Krádež nového modelu létajícího koberce, překročení rychlosti, ujetí od nehody, neposkytnutí první pomoci…“
„Co vás to prosím napadlo? To už vás ty zaprášené lampy nebaví?“ otočil se Sojka k mladíkovi.
„Když pokrok nezastavíš… Tento má tu novou techniku tkaní a turbo.“
„Pokrok se možná nezastaví, ale zato vy jste se zastavil v cele a vysekávat z vězení vás musím já!“ řekl rázně Sojka.

Vieme, že v úvodnom ťahu sa nemôže vyskytnúť dvojitý hod a preto je iba pätnásť možných hodov, ktorými môže hra začať.
Prvou skupinou sú hody, keď sa jednotlivé kocky líšia o dvojku. Ide o hody tri jedna, štyri dva a päť tri. Pri týchto hodoch je správny ťahom obsadenie bodu v domácom poli.
Medzi tieto hody patrí aj hod šesť štyri, kde je možné obsadiť bod dva. Tento ťah bol dlho považovaný za začiatočnícku chybu. Ale nástup počítačovej analýzy ukázal, že sa jedna o ťah minimálne tak dobrý (a v niektorých situáciach dokonca lepší), ako jeho dve dovtedy doporučované alternatívy.

"...tady to máme," oprášil černými křídly pan Kamínek zaprášenou knihu. Tučňák nevypadal, že je na své jméno obzváště hrdý, nicméně mu tak říkali všichni. Problém moderní doby ve Slepičárně byl v tom, že se rapidně zvyšoval počet nových přírustků až stonásobně za jednu "liščí stopu". Na začátku tučňáci knihovníci zápasili o čas, aby zvládli zařadit každou nově příchozí knihu, nicméně nejistota z neúspěchu postupně opadala a neúnavné úsilí se stalo rutinou. Přesto se však obávali, že přijde den, kdy se něco pokazí, podobě jako kdysi. Tučňáci si přestali říkat pravými jmény a přezdívali se podle prvního slova, které dokázali přečíst.