DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Zeptejte se hada z Edenu, co je neochvějnou jistotou moderní doby.
Až si navzájem ujasníte, kterouže dobu máte na mysli, odpoví vám nejspíš něco ve smyslu: Proměnit každičkou duchovní či citovou pohnutku ve svatý grál zisku.
Nezřídka k jeho užitku, potěšení.
Tu premisu měl v hlavě, když za stěračem Bentley objevil velikonoční vajíčko (dodatek o prospěšnosti a blahu mohl směle hodit šipku do nejhlubší propasti pekelné).
Nevěděl, koho napadlo připomínat si zmrtvýchvstání toho fajn chlapíka – a syna Božího, bájdvej –, honem za produkty drůbeží reprodukce a jejich čokoládovými atrapami.
Ostentativně nález uchopil a nechal nedbale proklouznout mezi prsty.
.
.
.
Pak překvapením zamrkal.

"Kde máš koně, mladíče?" položil kdosi Ondřejovi ruku na rameno. Ten se instinktivně ohnal loktem, ale ztuhl v půli pohybu. Za ním stál asi třicetiletý muž s vlídnou tváří, očividně vznešeného původu.
"Promiňte," pomalu se stáhl Ondra. "Jsem propuštěný panoš. Kromě meče nemám ani misku kaše..."
"Nu, na prince opravdu nevypadáš. Já jsem Bušek II.," usmál se pán. "Neboj se, nejsi tu první opěšalý. Dnešní doba je vážně nejistá. Pojmenuji oddíl Velhartická jízda, a skoro nikdo v okolí nemá koně. Musím vymyslet jiné jméno. Ale nějaké vážně zvučné! Řekni, vyděsí se snad loupeživý rytíř, když na něj vyrazí Velhartická pěchota?"

„Ten vizuál určitě vykomunikujem, outsourcnu to někomu na Bali, ať to má ty správný vajbs. Akorát úplně nefíluju to číslo.“
„Jsme tři...“ pokusil se o vysvětlení René, ale dokonce i jemu ten výlev vyrazil dech.
„Teď jste tři. Tohle je děsně nahajpovanej byznys. V okamžiku, kdy vám budu chtít šérnout logíčko, mi kólnete, že jste přibrali do party nějakýho proaktivního twinka a chcete změnit název.“
„Constance, víš přece, že to spolu táhnem už od vysoké. Vždycky jen my tři.“
„Šůr.“
„Nevěříš? Vytáhni z police toho Kotlera, co tam máš akorát na ozdobu, a já ti odpřisáhnu, že to jméno zůstane.“

"Pokud vám přijde, že jste přibrali pár kilo, nehubněte svépomocí. Většinou neodborné hubnutí končí anorexií či bulimií," řekl jsem.
"Je pravdivé, že muži a ženy by měli dodržovat jiné diety?" zeptá se žákyně.
"To je nejistá konstanta moderní doby, při dnešních možnostech diet a diagnostikování pomocí stoupnutí na váhu a nahlédnutí do aplikace se to nedá říct jistě. Ale pokud si zajdete k nutričnímu s výsledky v appce, inbody, tanitě atd., určitě vám sestaví dietu či nabírací plán na míru. A hladovět nestačí, k hezké postavě se musíte projíst.
A nezapomeňte že není zdravá ani velká ani malá váha. Nashledanou."

„Co mír?“ uvažovala Erin. „Místní, světový. Nebo práva sexuálních menšin.“ Úvodník redaktorky musí rozvířit stojaté vody! Ať se sestra Michael tváří, jak chce.
Při té kacířské myšlence se Erin rozhlédla. Sestra Michael připomínala nepopsatelnou hrozbu, která se zjevila, když člověk třikrát vyslovil její jméno. Vlastně stačilo jednou pomyslet.
Uviděla ale jen vojáka se samopalem.
„Nějaké jiné téma?“ přemýšlela dál. „Každodenní život v zóně konfliktu: Nejlepší úkryty. Žádný randění s protestanty, žádný randění, tečka. Ne, tohle každý zná. Vyhodí mě ze školního časopisu za nudnost.“

Nakonec se překvapivě inspirativní ukázala být místní hranolkárna, kam vyrazily s Orlou, Clare, Michelle a Jamesem.

„Ty jsi ještě neodcestovala?“ zeptal se Sirius, když druhý den večer našel Hermionu v obývacím pokoji, uprostřed shluku knih.
Vlastně nebyl tolik překvapený. Jestli existuje nějaká jistota v chaosu moderní doby, je to potřeba jeho milé se na všechno důkladně teoreticky připravit.
„Můžeš se do těch příběhů dostat a zažít je, netřeba je číst…“ dodal přesto.
„Nedokážu se rozhodnout, kde začít,“ povzdechla si Hermiona. „Je jich tolik…“
„Tak ukaž,“ sedl si a přeletěl seznam.
Některé postavy byly jasné. Některé…
„Proč, u Merlinových nepraných spodků, zrovna tuhle?“
„Tobě jí nebylo líto?“ podivila se. „A nehrozí, že změním děj, když ji zachráním.“

Sam zachmuřeně hleděl do své sklenice okurkové limonády. Potřeboval by panáka. Dokonce i Karotka popíjel mléko s rumem.
„Jednou to přijít muselo," vzdychl Noby. „Jenomže stejně si to nějak nedovedu představit... To už prostě nebude ono."
„Přesně," kývl Fred. „Tenhleten komediant... kdo ví, kam to všechno spěje."
„Do horoucích pekel," zavrčel Sam bez elánu. Vetinari vládl Ankh-Morporku přes třicet let. Nedal se nahradit. A teď...
Nemohli čekat, že ten starý muž vydrží v patricijském křesle věčně.

Přesto nečekali, že z úřadu jednoduše odstoupí.
„Konečně vám můžu říct, že jste mizera."
„Křivdíte mi, sire Samueli. To jsem vám nikdy nezakazoval."

„Krucipísek!“
Dveře do obyváku se s ránou rozrazily.
„Jejdamánku, Fando! Co se děje?“
Muž v tílku se vyhrnul ze dveří a nedbaje ženina protestu se hrnul do komory.
„Krucipísek! Ti blázni to dokázali. Nevím jak, ale dokázali to.“
„Ale Fanoušku, co tak blázníš?“ žena vykvikla a stěží uhnula hromadě harmpádí.
„Tys mi nevěřila, když jsem je volil. A teď padá a padá. Hele, tady ho máme,“ muž se vynořil z komory s rýčem v ruce.
„A co padá? Koruna?“
„Padá pivo. Jsme na deseti korunách za litr. A pořád jde dolů. Na snídani mě nečekej. Budeme s chlapama kopat pivovod.“

Narodil se v rezervaci. Mohl žít jako ostatní, v čekání na příjezd agenta s jeho planými sliby, ohnivou vodou, dary. Ale neklidný duch ho táhl do míst, která bývala jejich. Díval se, jak se mění, a s každým plotem, ohradou, značkovacím železem a ostruhou zarytou do půdy a jejích plodů umřel kus jeho duše.
Až prázdný ulehl na koleje, aby svoje tělo odevzdal příšeře, co plivá oheň, popel a prach a přijíždí každý den v hodině sovy.
Čekal marně.
Sám Ďábel přehodil tehdy výhybku a odklonil Mrtvej vlak. Protože pro děti Velkého Ducha nachystal peklo tady, v jejich bezplodém žití.

Pojeďme na Petřín, to bude romantický, navrhnul Horáček, a Pažout řekl, pivo potom bude teprve romantický, jenže cestou propadl trudnomyslnosti, tuhle bejvalo obuvnictví, to jsem neměl rád, dřív tam bejvala hospoda U Pavlánskejch, tu jsem rád měl, na Újezdě bejvalo senzační bistro, železničák prej taky zboří, nic není, jak bylo, jenom my, řekl Horáček, kdepak, povídal Pažout, bejvalí rebelové, teď slušný vobčani, co platí daně, jestli jsi to teda podal, a Horáček řekl, podal, ale že jsme spolu, to se nemění, pokud seš si jistej, že to tak má být, a Pažout povídal, jsem celkově nejistej, ale tohle je tutový!